Bouřlivé ticho přehled

24.02.2024

Protože se mi do rukou díky spolupráci s @kazdaknihy dostal tento, pro mě překvapivě, druhý díl, tak jsem si řekla, že to ani tak nevadí. Autorka nám stejně v začátcích popíše děj předešlé knihy, za což jsem byla ráda a mohla jsem si alespoň letem světem udělat o tom, o čem byl první díl. Mě tyto skoky nevadí, nejsem malé dítě, tak si přečtu první díl potom. Žádný stres.
V tomto druhém díle se opět setkáváme s Raynor a Mothem, kteří si přejí vrátit se k dřívějšímu životu. Zase budou mít domov. Zatímco Raynor bojuje se strachem z toho, co bude a také z lidí, protože lidi soudí. Nepřijde si zajímavá nebo že by někoho mohlo zajímat, čím si prošli. A tak se ani nikde nepochlubí, že píše knihu. A Moth se potýká s nemocí. Navzdory jí se tedy pouší do svého vlastního dobrodružstí.
Ale jak to tak bývá, přijde nabídka na to, aby se ujaly statku v cornwallských kopcích. Majitel se statku nechce vzdát, ale je to otec od rodiny a tak jde právě za Raynor.
Jak tohle celé dopadne? Dokáží se věční poutníci usadit na jednom místě a čelit svým vlastním strachům, obavám a příležitostem?
Příběh o naději, která tu je neustále, o lásce na celý život a o síle ducha se četl tak jemně a plynul krásným tempem. Část, kdy Raynor poopisuje, jak se s Mothem poznala, jsou to takové útržky vzpomínek a byly moc krásné. Objeví se tu i jejich děti a to by nebyli oni, kdyby se přece jen nevydali na nějaké putování. A my to všechno sledujeme s nimi. Prožíváme to. Určitě knihu doporučuji, hned si musím pořídit zbývající dva díly.

24.01.2024

(SPOILER) Raynor Winn je žena, se kterou mám v reálném životě máloco společného, přesto mě ale její knihy baví a uchvacují.

Jako autorka má cit pro slovo, její popisy přírody jsou krásné, celá kniha se velice dobře četla.

Na můj vkus tam bylo příliš mnoho pasáží popisujících jinými slovy totéž - jak miluje přírodu, jak je s ní spjatá, jak ona a příroda jedno jsou. I když zrovna v případě Raynor Winn to autorce věřím a asi by to ani nebyla ona, kdyby to tam nebylo opakováno.

V tomto druhém díle mají pobřežní cestu za sebou a Moth už začíná zase pomalu chátrat. Proto se vydají na další, tentokrát mnohem kratší, cestu po Islandu. I tady vidíme, jak se malými zázračnými krůčky vrací Mothovi síla a životní energie. Stejně, jako ji začínají Winnovi vracet sešlé farmě na výrobu cideru.
Opět je tady naděje a víra i přesto, že všichni vědí, kam Mothova nemoc spěje. To, jak oba bojují, je obdivuhodné. Zejména to, jak bojuje Moth. Všude se píše o Raynor jako o autorce, ale já bych se ráda seznámila s Mothem.

Stejně jako po dočtení první knihy i tady mám pocit, že bych mohla se svým životem něco udělat. Vyrazit na nějakou cestu, ne jen zaprděně sedět doma. Zajímalo by mě, kolik lidí nazula Raynor svými knihami do pohorek a zvedla z křesel.

Už se těším na přečtení třetího dílu.