Bambini di Praga přehled

06.02.2024

(SPOILER) Pár vtipných a většinou ne moc záživné historky ze života maloměsta, kde působí pojišťováci. Na závěr jejich odhalení. Poslech jako audiokniha.

předlohou pro epizodní postavu drogisty byl Josef Hladík, nevlastní dědeček mé babičky, který nadělal jmění na jedu na krysy značky "Morol" (ingredience byly staré pro lidskou spotřebu nezpůsobilé obilí, žluklý tuk a arsenik, za války nebyl arsenik k dostání, a tak Hladík vyráběl bez arseniku, čimž mu klesly výrobní náklady a postupně geometrickou řadou stoupal prodej, neboť krysy po takto ochuzeném Morolu utěšeně tloustly), leštidle na parkety "Tancolín" a za války zaměstnával místní báby, aby po pešuňcích sbíraly pelyněk a jiné bejlí, a z něj vyráběl tabákovou náhražku "Kujebák". Hladík se zajímal nejdříve o mou (tehdy) dvacetiletou prababičku, ta však neměla o tohoto drobného nepříliš pohledného mužíka zájem, a tak si Hladík v roce 1918 namluvil její ovdovělou matku Matyldu, která byla (slovy mé babičky) nejen ošklivá a hloupá, ale i zlá (ve skutečnosti měl zájem nikoli o ženitbu, ale o drogerii zesnulého drogisty Raise). nakonec skončil špatně, při měnové reformě se s kapsami plnými bezcenných hotových peněz oběsil na lampě před drogerií na Nymburském náměstí Přemyslovců (drogerie Hladík je tam pořád).

takto to vyprávěla moje babička, která měla dědečka Hladíka velice ráda. a můj dědeček, který chodil s Hrabalem (tedy o ročník níž) nejprve na Nymburské klasické gymnázium a potom na pražskou právnickou fakultu, kterou oba nedostudovali z důvodu zavření škol po demonstraci na pohřbu Opletala) o Hrabalovi vyprávěl "celou cestu ve vlaku z Nymburka do Prahy mlčel jak pěna a špicoval uši o čem se baví ostatní cestující, aby to o dvacet let později napsal".