Adolf Hitler - Génius průměrnosti přehled

28.02.2020

Četla jsem nejprve ve 12 letech a podruhé ve 22.
Za mé dvanáctileté já: Ideologický blábol doplněný několika zajímavými fakty.
Za mé dvaadvacetileté já: Ideologický blábol doplněný několika zajímavými fakty.

Teď už se ke knize můžu vyjádřit jako historik a lituji, že nelze všechny ty glosy a marginálie poslat mému mladšímu já. Alespoň tedy napíši komentář sem.
Hamšíkova kniha se snaží o zhodnocení nacismu a Führerovy osobnosti z komunistických pozic. Není jen o posledních dnech v bunkru: prostřednictvím asociací vkládá exkurzy o rasové nauce, Hitlerově řečnické kariéře nebo vztahu ke generalitě.
V několika věcech se jí daří pravdivý náhled. Autor třeba správně pochopil, že nacismus je směr esenciálně pravicový, kdežto jeho levicové prvky slouží jen jako adaptace na komunistickou konkurenci. Stejně správně konstatuje, že žádný režim by nemohl fungovat bez souhlasu lidu a že nacismus vycházel svým občanům maximálně vstříc řadou populárních opatření.
Jindy je Hamšík dokonale vedle: zčásti proto, že si nemůže odpustit kafrání o třídní dialektice, zčásti proto, že je to uslzený hlasatel naumburských ctností. O rasové nauce píše, jako by ji Hitler vytvořil ad hoc, ačkoli rasová antropologie byla etablovaným universitním oborem od poslední třetiny 19. století. (Mimochodem není pravda, že pojem Árijce nemá pevnou definici; Árijec = Indoevropan). Občas Hamšík vysloveně desinterpretuje: tak například nikdy nikdo netvrdil, že „židovský profesor má menší hodnotu než árijský povaleč". Proto instituce čestného árijství, nezaloženého na rase. Dál autor odsuzuje nacionalismus a hlásá globalisaci, přičemž pokrytecky prohlašuje nacionalistické prvky komunismu za vynucené druhou světovou válkou. Každý historik ví, že komunismus hrál na nacionalistickou strunu už od dob lassalismu, a obzvlášť za Velké války. Chybné je ostatně i vytýkat Hitlerovi, že neuzavřel mír s Británií, než zaútočil na Sověty: Británie by na mír nepřistoupila, dokud zbývalo Rusko.
Nutno připomenout, že „Génius průměrnosti" NENÍ LITERATURA FAKTU, ale komunistický agitační pamflet. U citovaných výroků chybějí zdroje (ty jsou uvedené jen nekonkrétně na konci knihy). Z toho vyplývá interpretační zkreslení, které dělá z věrnosti bezduchost, z důslednosti zbabělost nebo z vrahů, mučitelů a okupantů „přátele Německa". Tu a tam se vloudí trapná faktická chyba (Blondi byla fenka). A konečně musím zdůraznit, že autor vůbec nemá vkus, jelikož Eva Braunová byla krásná! :)
Dvě hvězdy za zajímavé životopisné detaily (třeba o věrnosti Keitela, Ribbentropa nebo Schörnerových vojsk) a dobře čitelné podání.

* „Díval jsem se mu do očí, on se mi díval do očí, a potom jsem měl už jen jedno přání, být sám doma a znovu prožívat velký, uchvacující zážitek." (Rauschning)
* „Jen kdo žije nebezpečně, žije plně! – to napsal Nietzsche pro mne."
* „Úsilí a oběti německého národa v této válce byly tak veliké, že nemohu věřit, že byly marné." (dovětek k Závěti)