ZÓNA
přečtené 626
Čaroděj
2008,
Vladimir Nabokov
Rozsahově dokonalé. Stylisticky vytříbené. Poutavě zkomponovaná mysl nemocného muže. Příběh s vyústěním, jenž překvapí a nepůsobí nepatřičně vzhledem k tématu. Závoj, s nímž je překryto mužovo nesmyslné snažení o naplnění jeho snu, je mistrovsky pomalu stahován do ostrosti, která má skutečnou celistvost a sílu sdělení. S jemností vyprávěný příběh o jednom niterném šílenství dospělého muže, vtahuje a nepouští, dokud nehlesnete a váš mozek nespočine v důsledku vykonané spravedlnosti. Dle mého soudu Nabokov předčil Lolitu již dávno před jejím vydáním. Právě touto s noblesou napsanou novelou. Na opravdu krátké literární ploše je takřka vše, co má splňovat plnohodnotný román. Pro mě jeden z nepřekonatelných klenotů literatury. Život je myšlenkový proces. A někteří z nás své myšlenky rozvíjejí nesprávným směrem. Nabokov popsal jeden z takových procesů. Při čtení bych doporučoval mít u sebe kyslík. Kdybyste náhodou přestali dýchat... )... celý text
Krásná po chudobě
1947,
František Hrubín
Obecně je přírodní lyrika přijímána vlažně. Přitom jde o veliký básnický um, popsat scenérie přírodních krás. Navíc vzletnými rýmy, které takové tematice nesporně přísluší. Nelze tedy hodnotit pouze obsah, ale i techniku a jemnost vyjádřeného. Dnes se takové básně zřejmě moc neskládají. Z celé sbírky na mě dýchla svojí dokonalostí báseň IN MEMORIAM, která, ač se vymyká z celkového výrazu umělcova sdělení, má nespornou hloubku a jistou dvojakost. Dovolím si z ní citovat: PRŠÍ NA TVOU MILOVANOU HRUĎ PŘES HLÍNU A PŘES KOŘÍNKY ZEMĚ, A V NEJDELŠÍ NOCI JINÁ TÍHA TISKNE TVOJI MILOVANOU HRUĎ, CHVÍLI SLADCE, CHVÍLI NEPŘÍJEMNĚ. Takové verše považuji za básnický obraz plný barev, kontur a tajemna. Není snadné takto tvořit. A pan Hrubín takovou poezii ctil a dával všanc. Já mu za ni musím dát vysoké hodnocení.... celý text
Petrovy mozaiky
2013,
Karel C. Grig (p)
Román činí mimořádným myšlenky, které umí protknout text natolik, že se stane pro čtenáře neměnnou autoritou. Takový chce napsat každý spisovatel. Některý dokonce na základě vlastních prožitků. I když si nejsem zcela jistý, zda skutečně pan Cvrček použil vlastní životní příběh. Nebo alespoň část z něho. Postava architekta je této domněnce blízko. Přesto, a možná právě proto, je román nevyrovnaný a nemá dobrou konstrukci. Vyprávění je poměrně příjemné, ale ve výsledku směřuje pouze k závěrečnému dialogu, z něhož pramení velký potenciál, ovšem již nenaplněný a jen popisující tajemství. Přičemž u mě v textu vítězila spíše láska, kterou pan spisovatel Cvrček vcelku mistrně rozvíjel. Ale neshledal v ní potřebnou sílu. Nerad bývám příkrý v hodnocení, ale dobrou literaturu dělá především odvaha a "živočišnost" v příběhu. Zde se chodilo po špičkách, ale nedošlapovalo ve správných momentech a třináctá komnata zůstala pootevřenou, resp. přivřenou.... celý text
Láska
1957,
Stanislav Kostka Neumann
Velice plodný autor... Říkalo se také na počátku 20.století: Lidičky, vyjde nový Neumann? Jako v současnosti se povídá u Viewegha, Třeštíkové, nebo Mornštajnové? Přikláněl bych se k takové možnosti, přestože měl u mě osobně premiéru. Ale s velkými ovacemi zakončenou. Pochopitelně píše S.K. Neumann vzletně. Tudíž nemusí být pro každého. Ovšem syrovost současných básní, právě jemnocit básníka z počátku minulého století silně trumfuje. Přikláním se i k domněnce, že čerpá z vlastních prožitků; tak jsou některé jeho emoce silně a přesvědčivě vyjádřeny. A jsem přesvědčen, že spousta čtenářů emotivně splyne s vyjádřeními, které tak dobře umí zveršovat. Ve sbírce je více trápení, soužení a žalu. Ale najdete zde i dokonalou milostnou lyriku pod názvy: ACH, POJEDEŠ-LI V NEDĚLI, KYTIČKU JAHOD NA RTY PŘITISKLA MI, či KDYBY MI BYLO TŘICET LET. Psát o lásce je neměnné téma citlivých lidí. Přál bych si, aby byly takové básně přijímány s pochopením a pokorou. Hlavním motivem je totiž vždy žena, k níž vzhlíží toužebně a láskyplně muž. Nemůže být lépe vyjádřena dokonalost symbiózy mezi pohlavími, obzvlášť v době, kdy lásce mezi mužem a ženou dostává se pejorativních trhlin. Ale třeba jsem jen příliš pesimistický...... celý text
Český Honza
1970,
Jiří Horák
Postava Honzy mi byla v dětství tak blízká. Každá kniha ve Vás vytváří "podosobnost". Bylo velice lákavé být v představách Honzou, který vše dokáže vyřešit, navíc je hodný, chápavý a schopný. Kdo by takový nechtěl být a když jste malý chlapec, jde i trochu o dobrodružství. Objevoval jsem charakter člověka, který mi byl blízký. V pohádkách navíc máme možnost nalézat se v trochu jiném světě podobném našemu, ačkoliv ne zcela podobném. Dotváří v nás fantazii, kterou v životě tolik potřebujeme. V každém člověku zůstane nálada, jíž dovede kniha navodit. Pohádkové knihy by neměly strašit, měly by vychovávat k dobru a lidskosti. A Český Honza takovou knihou rozhodně je. Zažijete s ní příběhy, které vás budou ovlivňovat po celý zbytek života.... celý text
Balada o žaláři v Readingu
2011,
Oscar Wilde
Temnotu, jež obestře člověka, který žije ve vězení a vnímá strach a smrt, a útrapy a nelásku, a nehostinný svět, vylíčil Oscar Wilde více než věrohodně. Navíc přidal dokonalou řemeslnou kvalitu veršování, příkladný rytmus rýmů a hloubku sděleného. Jen skutečný básník dovede upoutat čtenářův zájem v celkem rozměrném textu. Balada obtáčí čtenáře jako had a on jen těžko hledá prostor k nadechnutí. Umění... Navíc musím vyzdvihnout i překlad Františka Vrby, který zpřístupnil báseň českému okruhu příznivců poezie. Mohu svými slovy přimět více lidí k tomu, aby četli poezii? Zde se setkáváme s TOP kvalitou lyrické poezie a nikterak nevadí, že byla napsána na začátku 20. století. S přesahem do všech budoucích věků bude připomínat všem lidem, že zlo je trestáno, pokud existuje zákon. A není nic smysluplnějšího, nežli láska k druhému člověku, čistá a netrýznivá. I když se někdy může přihodit, že selžete, aniž byste chtěli ublížit. A o všem tomhle jsou verše Oscara Wildea...... celý text
Sonety
2015,
Jiří Žáček
Sonety mi nepřinášejí básnickou radost. Příliš nerozumím jisté míře spoutanosti; báseň má být volná a svobodná, mířit do jakékoliv možnosti sdělení. Pan Žáček je velice zkušený artista se slovy. Dalo by se napsat: žonglující fenomén. Ale z této sbírky na mě nedýchá tolik jeho rozlet a vtip, spousta básní mi přijde strojených a na sílu veselých. Chybí lehkost a mnohdy i jeho pověstný básnický šarm. Co nelze nepochválit... Obrázky, velice povedenou grafiku i velikost vytištěné knihy. Málokdy se podaří takový skvost. Možná jsem příliš omotaný svými přesvědčeními o dokonalosti básní. I sám někdy čekám, že mi múza přihraje motiv básně, jenž svým sdělením a barvami uhrane celý svět. Básně jsou estetický skvost literární tvorby. Nebylo jich ve sbírce tolik, abych mohl dát vyšší hodnocení. Promiňte, pane Žáčku...... celý text
Výbor z poezie
1998,
Leonard Cohen
Cohenův styl veršování není ničím osobitý. Poezie bez rýmů již taková je. Cohenova vtahuje silným osobním pojetím autora. Píše o sobě, o společnosti, o láskách, křesťanství, válce. O životě, který já sám mám problém pojmenovat. Nepopírám. Cohen je sečtělý člověk, umělec, tvořivý muž s odhodláním donutit čtenáře přemýšlet. Ale jeho básně nejsou příliš obecné. Buď se s člověkem Cohenova typu ztotožníte, nebo ne. Pár básní si zaslouží absolutorium. CHTĚL JSEM BÝT LÉKAŘEM, VAROVÁNÍ, nebo vzácně milostná MÁŠ MILENCE. Jmenoval jsem jen některé, ve výboru je jich víc. Ponechám na čtenáři, aby nalezl svoje favority. Jen jsem chtěl vytvořit náhled na pro mě vzácný obsah. Říkám si, že v překladu by chyba býti neměla. Pavel Šrut je pojem. K četbě Cohena je třeba se vracet. Jedno přečtení nemusí ohromit. Ale je tematicky zařaditelná, spíše negativně laděná a se smutnými podtóny slov.... celý text
Šance tu je
2020,
Richard Russo
Přes veškerá negativa, která jsem při čtení knihy vnímal, nelze jednoznačně román odsoudit. I přes snahu autora postupně odkrývat tajemství příběhu, stránky přináší povětšinou nudné vyprávění, odstavce plné nepodstatných myšlenek a popisů. Překlápíte stránku za stránkou a doufáte, že třeba zrovna v této chvíli děj zhrubne, nastaví svoji tvář, v které odhalíte jizvy, emoce, prožitá příkoří a nebo cokoliv, čím minulost mohla být. Protože taková je celková konstrukce. Vzpomínání a hodnocení. Málo přímočarosti v kapitolách vyprávěných postavami v třetí osobě. Neporozuměl jsem, proč tak významný autor nepoužil ich formu. Příběhu by mnohem více vyhovovala a absorbovala by, jak již jsem zmínil, rozvleklá místa plná rozmazaných kontur. Nicméně, ačkoliv jde o nepříliš originální zápletku, některé dialogy postav románu jsou mistrovsky poskládány a máte z nich enormně dobrý pocit. Vytváří úplně jiný úhel pohledu, probouzí ve vás správné emoce a i když posléze opět propadnete jisté literární skepsi, přesto ve vás zůstávají a činí postavy nezapomenutelnými. Rozporuplné čtení, vlnolam, místy vyprahlá poušť. A zda je Russo mužem, který jim nejvíce rozumí (jak praví obálka knihy)? Neměl jsem takový pocit. Čekal jsem ztotožnění, nalezl rozpačitost a nejistotu, s níž knihu odkládám, zbaven okouzlení, s jakým jsem ji bral před čtením do rukou...... celý text
Živote, postůj
1987,
František Hrubín
Oceňuji melodičnost Hrubínových veršů. V některých básních jakoby prosvítal duch Seifertův. Vybrané básně se dotýkají především přírodních krás a pocitů z nich vyplývajících. Jejich motivem jsou vzpomínky na dětství, na první lásky, na nelehké, přesto šťastné bytí obyčejných lidí. Rozumím i panu Vacinovi, kterýžto velký obdivovatel přírody naplnil sbírku takovými básněmi. U mě ovšem vyhrávají především básně věnované ženám a lásce, tudíž doporučuji neopomenout PÍSNĚ PRO ŽENU, NOČNÍ ROZMLUVU, nebo výňatky z ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, jakožto dominantního úseku celé sbírky. Dovolím si tvrdit, že jedna z nejznámějších básní české historie MÁJ, v sobě nenalézá tolik naléhavosti jako verše Hrubínovy, i když nejsou tolik známé: PRALESY KOPŘIV, HVĚZDAMI BIČOVANÉ K OKNU DOKOŘÁN. VLAHÁ SRPNOVÁ NOC. SEDÍM V OKNĚ S KOLENY U BRADY. BDÍM. MUSÍM BDÍT. A CHLAD ZE SVĚTNICE MĚ TISKNE DO TEPLÝCH A VONNÝCH VOSKŮ TAM VENKU. ---- NAVŽDY MNE BUDE VÍC O ČLOVĚKA, Z NĚHOŽ BŘÍMĚ LÁSKY A SMRTI A BŘÍMĚ ŽIVOTA VYRAZÍ ZPĚV. Hrubínova zádumčivá tendence veršování je dokonale protkána vírou v lásku. A takové spojení je více než ojedinělé.... celý text
Přežít svou smrt
2016,
Radka Zadinová
Tajemství nevynahradí nudný literární styl autorky, jenž se pohybuje na úrovni lepší slohové práce. Příkré hodnocení se bude mnohým zdát ne zcela oprávněné, ale příběh je naslepovaný na sebe, odmítá jakoukoliv výraznější hloubku postav a je vystavěn na emočním úsilí žen, kde muži jsou ti slabší. Záblesky moudrosti a šikovnosti v ději lze nalézt. Ale nabírají často opět sestupnou tendenci a utápějí se v řečišti stále stejných slov, emočních stesků a niterních úvah, čímž uvězní knihu v nižších patrech literárního spektra. Pochopitelně se během četby sžijete s postavami, ale nijak zvlášť uvěřitelné vám nepřijdou. Hodně průměrný román s přesahem do psychologické roviny, jenž ovšem postrádá potřebnou hloubku a tudíž kvalitu. Děj okořeňuje detektivní zápletka, ale ve své podstatě knihu nespasí. Jak již jsem naznačil v úvodu, na své si nepřijdou ani jazykoví fajnšmekři. Kniha plyne bez výraznějších vzruchů a podnětů k zamyšlení. I když oceňuji láskyplné příběhy, tento mi přišel nepravděpodobný, až absurdní...... celý text
Liliputin: Povídky z války
2022,
Jan Němec
Pro mnohé čtenáře zcela jistě atraktivní čtení, poskytující jisté nahlédnutí do současného válečného konfliktu. Možná... Ovšem já beru Němcův rok starý počin jako literární odboj. Několik příběhů, každý trochu jiný a přitom všechny stejně kruté. Velice civilně sepsané a s jiskrou poskládané myšlenky. Ohavnost války v každém odstavci, separace od propagandy, která tlumí následky a jádro celé války. Pohled obyčejných lidí na válku, i když jsou bohatí. Jen jedna povídka se vymyká ze sevření ostatních. ZOE. Válka je pouze kulisou pro chamtivost a osobní prospěch jedné ženy. Partnerství zde symbolizuje dvě válčící strany, dva odlišné jedince, jeden konflikt a vypuknutí války. Silný proti slabému. Krásná alegorie bitevního pole. Z každé povídky by mohl vzniknout román. Jsou silné a mají v sobě netušený kredit. Ale i tak drží pospolu. Vytváří ojedinělou formaci namířenou na všechny podporovatele války, se snahou udusit tento odsouzeníhodný konflikt. Pan Němec je člověk, který se umí dívat a naslouchat. A ví, jak zasáhnout člověka zbraněmi, které nezabíjejí. Bohužel, jeho mistrovské povídky se k lidem, kteří rozhodují o válce, nikdy nedostanou...... celý text
Dívka s jizvou
2010,
Arnošt Lustig
Lustigova slova plynou jako okvětní lístky po řece. Hodnotit knihu jde jen velice těžko, protože síla sděleného je velice intimní a žensky izolovaná. Pan Lustig odvedl dobrou práci. Osud, jenž potkal mladou dívku v době začátku války, z ní uhnětl silnou ženu, která jedná bez ponížení, odhodlaně, i když s pocity, které k jejímu mladému věku patří. Spisovatel použil plíživý rytmus děje, aby v závěru šokoval čtenáře stupňovaným napětím a komorním dramatem dvou osob. V textu je několik vydařených momentů; odráží skutečný stav mysli Němců, jejich chorobného přesvědčení o německé velikosti. Lustig velice dobře vyjadřuje atmosféru okolo války, demagogii veškerých principů této ohavnosti a pokřivení charakteru lidí, kteří válku obhajují. Mohou mít v sobě cokoliv, ale schází jim podstatné... Lidskost...... celý text
Vířící bludiště
2011,
Adam Foulds
Skladba příběhu není nikterak složitá. Obtížná je orientace mezi postavami, které nejsou moc dobře prokreslené a sympatizující s dějem. Zarážející je nekonkrétnost, s jakou přistupuje Adam Foulds k tak poutavému prostředí léčebny pro duševně choré. Zosobňuje více méně podstatné záležitosti a staví je na úroveň stěžejnosti románu. Směle tvrdím, že vyjmout některé pasáže a přetvořit je v povídku, by stálo za velmi rozumné. Ze svého hlediska jsem nenašel v románu příliš lyričnosti a již vůbec ne básnickost, která je avizována. Příběhy z 19. století mi přijdou velmi zajímavé, spatřuji v nich vždy naději, protože se tvořilo cosi výjimečného pro pozdější civilizační epochu lidstva ve 20. století. Tento nepříliš rozsáhlý román, z velké části s velmi nezajímavými dialogy a skutečně nesympatickými postavami, je historicky neatraktivní a jazykově málo poetický. Nicméně několik málo podařených dějových partií, nevyváží celkovou nejistotu sdělovaného a autorovu kolísavost ve vyjádřeních.... celý text
Můj Janáček
2004,
Milan Kundera
Bravurní!! Možná z mých slov zazní příliš chvály a snad i obdivu, který by mohl hraničit s neobjektivním hodnocením knihy. Ale prosím o shovívavost a zamyšlení. Odvaha vydat knížku sestavenou z publikovaných článků ve francouzském tisku a jednoho rozhovoru pro Český rozhlas? Nikoliv. Nutnost a zkušenost nakladatelství Atlantis v Brně. Prezentace geniality Kunderova formátu je zde nanejvýš zjevná. Úroveň jednotlivých statí lze jen obdivovat. Naléhavost, s jakou propletl Kundera román, prózu a nejen Janáčkovu operu, je až uhrančivá. Čtete s obdivem, jeho až vědecký pohled je průzračně přijatelný laikovi a zároveň jej obohacuje o obzory, kam by jako hudební nýmand neměl možnost nahlédnout. Rozbor Hemingwayovy povídky a nahlížení na Janáčkovu hudbu charakterizuje jeho moudrost a zkušenost a netušený kulturní rozhled. Zmínit Hemingwayovu povídku je nezbytné. Jde o nejsilnější část knihy, při které Kundera plynule přechází v obdiv Janáčkově tvorbě. Stylově dokonalý přerod od prózy k hudbě vyvolává až euforickou radost z literární kvality. Na nemnoha stranách lze nalézt maximum možného z oblasti literární a hudební teorie. Dogmatická neměnnost Kunderových slov ve vás bude rezonovat ještě dlouho po jejich přečtení. Ve své podstatě reklama na Janáčka. Ovšem nenásilná a s virtuozitou podaná...... celý text
Mistr a Markétka
2016,
Michail Bulgakov
Hodnotit MISTRA A MARKÉTKU je tenkým ledem pro každého. Jelikož jde o pojetí, které nahlíží hned do několika literárních směrů a je těžké pojmout román jako celek. Rozhodně oceňuji kvalitu dialogů. Jsou šťavnaté, zajímavé, veselé a sarkastické. Od každého trochu a nenudí. Historická sekce je na vysoké úrovni, ač ahistoricky zaměřen, hltal jsem Pilátův a Ježíšův příběh s ojedinělou dychtivostí. A magický realismus s jinotajem v zádech, s fantaskními prvky i biblickým základem v příběhu? V podstatě složitá četba, v pravdě velmi podmanivá rozsahem slov, které nemínil Bulgakov nijak mírnit. V tomto vydání rozhodně sběratelský kousek, i když každý může mít na výtvarnost knihy svůj názor; nicméně ilustrátor Jirků velice zdařile podtrhl atmosféru děje odehrávajícího se v Moskvě. Nedivím se, že titul se v Sovětském svazu nemohl objevit na knižních pultech. Spisovatelů Bulgakovova formátu mnoho není. Forma vyprávění má vysokou kvalitu. V některých fázích příběhu má však stagnující prostorovost a mnohdy je až moc detailně popisována demagodie v sovětské společnosti. Přesto propojení politiky, Jeruzaléma a samotného ďábla, za asistence lásky, dalo vzniknout kultovnímu románu, který by rozhodně měl zkusit přečíst každý milovník literatury.... celý text