yvett239 přečtené 87

Mont-Oriol 1967, Guy de Maupassant

Ač je Maupassant můj nejoblíbenější klasik, tuto knihu považuji za zatím nejslabší, co jsem od něj četla. Obvykle mám jeho popisy krajiny ráda, ale tentokrát mi přišly zbytečně zdlouhavé. Mohly být kratší. Opět mistrně vykreslil charaktery postav a proměnu těch hlavních. Knížka je pěkná sonda do tehdejšího lázeňství, dozvěděla jsem se plno nového. Ale ti boháči se tam vážně museli kousat nudou... Ve zkratce: Knížka by mohla být ještě o něco útlejší a nic by se nestalo. Chvílemi jsem se musela do čtení až nutit, příliš mě nebavila. Z mého pohledu má autor mnoho lepších děl.... celý text

Sophiina volba 2017, William Styron

Rok po maturitě jsem se rozhodla přečíst si něco z klasiků. Sophiina volba pro mě byla kniha tajemná, protože, ač jsme se o ní ve škole nějak zmínili, věděla jsem o ději pouze to, že se Sophie musela rozhodnout mezi jakýmisi (možná svými) dětmi a ani ťuk víc. Neměla jsem tedy jediný spoiler, což je u klasik ze školy spíš vzácné, a byla jsem za to ráda. Bavilo mě zejména autorovo načasování odkrytí jednotlivých informací. Tak do půlky jsem se semtam strachovala, jestli jsem si stáhla do čtečky správnou knihu, tak byl děj jiný oproti mým očekáváním (pořád jsem si říkala "Kde jsou sakra ty děti?!"). Potom začala Sophie vyprávět Stingovi svůj životní příběh, přičemž mu občas zalhala a přivedla tak čtenáře na slepou stopu. Vzpomínání na velmi temné časy bylo bohatě prokládáno současností aktérů a atmosférou poválečného New Yorku. Jsem ráda, že osudná strašná volba je naředěna příběhem z léta a podzimu 1947, díky tomu je to mnohem lehčí čtení. Navíc právě lovestory Sophie a Nathana a jejich přátelství se Stingem je na knize to originální. Ač nemám ráda, když jsou souvětí extra dlouhá a rozvětvená, v Sophiině volbě mi to tolik nevadilo. Přiznám se ale, že někdy jsem si musela souvětí přečíst dvakrát, aby mi neunikal jeho význam. Co bych knize vytkla, že obsahuje (na mě) spoustu zbytečných faktů a narážek na USA té doby a jejich historii, což pro děj není tak moc podstatné a jinému než americkému čtenáři to mnoho neřekne. V knize se také objevovalo mnoho cizích výrazů hlavně z jidiš a polštiny, u kterých bych uvítala vysvětlivku. Celkově knihu rozhodně doporučuji. Sophiina minulost mi dala mnohé dějepisné informace, které jsem neznala, a dává i jisté ponaučení nebo řekněme to jinak, má silné poselství. A rámcový příběh, tj. lovestory Sophie, Nathana a Stinga, je dle mě originální a velmi vydařená beletrie.... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Theo mě strašně bavil, je to originální hlavní postava potažmo vyšetřovatel v thrilleru. Když si tady čtu, jak je to nezajímavá postava, tak takhle - mně sympatický byl, v knížkách mě divnolidi baví. A vědátorské pasáže mi přišly naopak obohacující. Ale jo, uznávám, že je to suchar. :D Děj měl spád, velmi mi vyhovovaly krátké kapitoly. Styl autora se mi líbil. Vraha mi odhalil až autor, já sama jsem měla pouze pár lichých podezřelých. Posledních sto stran jsem už musela dočíst na jeden zátah, jak to bylo napínavé. Chvílemi jsem až zadržovala dech. Konec byl až nervydrásající a uspokojivý.... celý text

Příběhy plné lásky 1969, Guy de Maupassant

Maupassant je zkrátka můj nejoblíbenější klasik, mám od něj načteno už asi přes 40 povídek, takže začíná pro mě být těžší a těžší najít nějakou novou. Jeho styl mě zkrátka baví, miluji všechny ty popisy prostředí a společnosti a psychologické procesy protagonistů. Doporučuji třeba čtenářům, kteří raději čtou kratší, ale o to poutavější žánry, s jeho povídkami nešlápnete vedle. :)... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Z knihy jsem nadšená, moc se mi líbila a vtáhla mě do děje snad hned. O tom, co k ní napíšu, už přemýšlím asi týden. Bavily mě rozdílné sympatie k jednotlivým postavám. Emu jsem zpočátku brala nějak neutrálně, čím víc jsem o ní však věděla, tím víc mi vadila. Jane jsem měla od začátku ráda a tím koncem si mě získala ještě víc, frajerka. O Edwardovi pořád úplně nevím, co si myslet. Možná docela rajcovní, nicméně v jiných knihách jsem byla muži okouzlena víc, Edward nic tak extra. Dvě časové roviny vyprávění mě moc bavily, styl mi vyhovoval, děj měl spád i díky dost krátkým kapitolám. Napětí dle mého názoru dávkováno velmi dobře. Oceňuji také zajímavé dotazníkové otázky mezi kapitolami. Asi si je ještě prolistuji a zamyslím se nad nimi - kniha mě pořád nutila číst dál, takže jsem jim moc času nevěnovala, což je škoda. A konec, ten mě dostal. Překvapivý, ani ne slaďák, ani ne tragický, zkrátka uvěřitelný. Jedinou výhradu bych měla k žánru horor, tento štítek bych zde smazala. Doporučuji jako velmi čtivý psychothriller.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

To nejdůležitější jsem už asi napsala do komentáře pod první díl. Nejdřív jsem zhlédla seriál, teď to čtu knižně. Knihy i seriál mají mezi sebou rozdíly čím dál tím větší. Občas se mi víc líbí seriálové zpracování (v této fázi děje pořád ještě), občas knižní. A nejlepší to je, když si to svou představivostí zamícháte dohromady. Jako slabá povaha občas trochu trpím při líčení nějakých brutálnějších nebo naturalističtějších scén, ale to i u seriálu. Nepokládám to rozhodně za chybu autora, napsané je to skvěle a realisticky. Nemám co vytknout, pana Martina prostě miluju. :) Určitě doporučuji fanouškům historie, fantasy a Tolkiena. SPOILER: PS: Jsem ráda, že jsem nepřišla o Cat.... celý text

Hra o trůny 1 2000, George R. R. Martin

Stejně jako mnozí jiní, i já jsem nejdříve zhlédla seriál. K němu jsem se dlouho nechávala přemlouvat, nakonec mne natolik pohltil, že bylo naprosto logické přečíst i knihy, ač jsem nikdy nemívala sklony zhlédnout i přečíst stejné dílo. Kniha se mi líbí ještě více než seriál, postupem dílů (sérií seriálu) vím, že tento rozdíl bude ještě větší (všichni, kdo viděli poslední dvě série, mi jistě dají za pravdu, hlavně, aby to ten šprýmař někdy dopsal). Baví mě střídání vypravěčů a všechny ty detailíčky, které v seriálu nebyly. Též mě baví zpětně se rozpomínat, co bylo v seriálu (trochu) jinak. G. R. R. Martin je zkrátka velký vypravěč s obrovskou fantazií, miluji vymyšlené středověké fantasy světy stylu Pán prstenů. Doporučuji fanouškům historie, fantasy a Tolkiena.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Za mě perfektní kniha, která mě opět o něco dovzdělala o druhé světové válce, hlavně tedy o poválečném období a situaci v padesátých letech v Československu. Velmi silný příběh. Souhlasila bych s jmenováním knihy povinnou četbou (některé školy ji mají v kánonu), přečteno jako příprava na maturitu z dějepisu a ze zájmu, na velké doporučení mé dějepisářky. Knihy o životě obyčejných lidí za druhé světové války jsou mým velmi oblíbeným tématem. Styl psaní se mi naopak od některých hodnotitelů zde líbil, sedl mi. Nepůsobil uměle, ale velmi autenticky, měla jsem pocit, že jsem součástí děje. Mladou Gertu jsem si jako postavu oblíbila a litovala jsem ji, postupem času mě začala štvát. Po tom všem, co zažila, byla naivní až blbá (jak tu píše tami1) a taky zbytečně tvrdohlavá. Beznadějná osobnost. Doporučuji k přečtení všem. Svou historii by podle mě měli znát všichni.... celý text

Jeptiška 2015, Denis Diderot

Protože jsem si knihu dala do maturitního kánonu, přečetla jsem si ji pro osvěžení podruhé po asi 3 letech. Nutno podotknout, že teď, v 19 ji chápu mnohem lépe (v povinné četbě jsme ji měli v kvintě, což mi přijde brzy). POZOR, SPOILER. Téma je velmi zajímavé (a s touhle datací vzniku ojedinělé) a Zuzanin životní příběh, i když je silný a plný strašných věcí, působí uvěřitelně. Z doslovu se dozvídáme skutečnost, že román byl napsán jako kanadský žertík přátel markýze de Croismare, kterému je adresované Zuzanino vyprávění prostřednictvím dopisů. Jak vidno, i klasicistní lidé měli super smysl pro humor. Navíc pro mě jako ateistku je kniha zajímavým náhledem na kritiku církve z úst věřícího člověka. Co dodat, do kláštera se hodí jen lidé neschopní poradit si ve skutečném světě nebo lidé pokrytečtí (volná parafráze autora).... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Knížka se sice četla dobře, nicméně popis lovení ryby mě nebavil. Myšlenka díla je ale moc pěkná a autorův styl mě bavil. Přečteno v rámci povinné četby.

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Ačkoli je Orwell bezesporu skvělý, tahle knížka mě nějak nebavila, čekala jsem od ní asi víc. 1984 jsem četla se zatajeným dechem a neodvažovala se předvídat následující děj či dokonce konec, oproti tomu Farma zvířat mi přišla dost předvídatelná, průhledná a nezačetla jsem se, což mě mrzí. Ani jsem si nijak zvlášť neoblíbila žádnou postavu, i když Boxera mi bylo líto a fajn byli Benjamin a Lupina. V četbě Orwella ale budu pokračovat, mám od něj vyhlédnutou další knihu.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Vzhledem k "nechutnému" tématu rozkládající nemoci na bázi moru jsem se knihy nejdřív bála, nakonec mě ale vcelku mile překvapila. I když se mi občas z popisů nemoci trochu mdlo dělalo (jsem dost slabá povaha), popisy byly napsané dost sofistikovaně a docela jemně (naštěstí nebyly naturalistické, díky bohu). Konec mě hodně překvapil. Moje druhé setkání s K. Čapkem a určitě ne poslední. Skvělé drama.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Těžké k takové knize něco napsat. Zanechala ve mně hluboký dojem, má velmi silné myšlenky, je děsivá. Nic podobného bych nechtěla nikdy zažít. Skvělá kniha, doporučuji přečíst si pro otevření očí a uvědomění si, že máme velké štěstí.... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Roztomilá a opravdu vtipná komedie, nadčasová. Zjistila jsem, že je to skoro úplně jinak, než jsem si myslela ze školy. :D Super odpočinková knížka, určitě stojí za to. Chystám se i na film.... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Mým nejoblíbenějším literárním klasikem je Guy de Maupassant. Chtěla jsem tedy prozkoumat pro srovnání český naturalismus a nezklamal mě. Sice je téma úplně jiné, ale kniha je skvěle napsaná, příběh má hloubku a silné emoce. Zastaralý jazyk mi vůbec nevadil, hodil se tam. Hrůza, jakého chování dokážou být lidé schopni... Kniha ve mně vyvolala velký smutek a zároveň agresi - touha ublížit někomu tolik zlému jako macecha a potrestat někoho tak slepého a ignorantského jako otec.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Moje první setkání s K. Čapkem. A zjistila jsem, že je právem pokládán za jednoho z našich nejlepších spisovatelů. Nesmrtelná myšlenka, příjemný a sofistikovaný jazyk - hned je vidět, jak byl pan Čapek vzdělaný a inteligentní člověk. Děj knihy plyne bez zádrhelů, nemá žádné zbytečné a zdlouhavé popisy. Na toto drama bych zašla i do divadla, najdu-li dobré nastudování (ještě jsem nehledala). Pro seznámení se s K. Čapkem určitě doporučuji.... celý text

Továrna na vafle 2018, Roman Helinski

Vzhledem k anotaci a některým komentářům zde jsem od knihy očekávala MNOHEM VÍC. POZOR, MOŽNÝ SPOILER!!! Nesympatické a hloupé snad všechny postavy, dost divná hlavní postava (jaký význam mělo, že si při vyprávění historek z války sahal nekontrolovaně do rozkroku?), plytký děj. Byly pasáže, kdy jsem se do čtení už nutila, dočteno jen kvůli tomu, že to byl dárek a že jsem hledala nějakou silnou pointu. Bohužel marně. Navíc se mi místy z toho trhání zubů vyloženě dělalo špatně. Přirovnávání k Orwellově Farmě zvířat je dost mimo a docela to Orwella uráží. Jako moje první setkání s nizozemskou literaturou mě kniha rozhodně nepřesvědčila. Jednu hvězdičku dávám snad jen za přebal knihy.... celý text

Nikola Šuhaj loupežník 2005, Ivan Olbracht (p)

Při četbě se mi vybavovaly obrazy z filmu Balada pro banditu, takže Nikolu Šuhaje mám už neodmyslitelně spojeného s Miroslavem Donutilem zamlada. Také jsem si při četbě nejednou broukala melodie z filmu. Příběh se mi líbil a bavil mě a díky rozdílnosti mezi filmem a knihou jsem nečekala a nevěděla, co se v knize stane dál, znala jsem pouze konec, ale také ne s detaily. Popisy krajiny byly pěkné, ale chvílemi mě už nebavily, bylo jich někdy moc. Moc se mi líbilo vykreslení postav. Doporučuji si přečíst jako klasiku, která člověka obohatí a je fajn ji znát, je krásná jazykově i myšlenkově. :)... celý text

Romeo, Julie a tma 1959, Jan Otčenášek

Knížka mě velmi bavila, děj měl spád. Ač mi bylo jasné podle názvu, že to nebude mít happyend, konec mě překvapil a trochu zklamal, je tam opět "kdyby". Do kánonu k maturitě i mimo školní lavice pro rozšíření literárních a historických obzorů určitě super. :)... celý text

Hřbitov nevěst 2018, Tomáš Boukal

Skvělý popis krajiny, života lidí bez naděje a bez budoucnosti, použití skutečné události. Kniha mě moc bavila a byla napínavá, bylo těžké se od ní odtrhnout, a proto jsem ještě chvíli před koncem čekala, že dám vyšší hodnocení. Konec mě ale vážně zklamal. Nejde ani tak o to, že ji nezachránil (i když by se to podle mě slušelo, dočetla jsem včera a dodnes mě to štve), ale čekala bych aspoň nějaký náznak motivu, aby se nad ním hlavní hrdina ještě jednou nahlas zamyslel. Konec mi zkrátka přišel úplně najednou useknutý, a to dost znatelně a necitlivě. PS: Mám teorii, že ten konec tak autor napsal jen kvůli tomu, aby mohl použít tu jednu větu o jeho nevěstě. Ta věta je totiž jednoduše skvělá. PPS: Doslov mě taky celkem šokoval. PSS: Soundtrack ke knížce je taky fajn nápad. Navíc je velmi poslouchatelný. :) Edit 2021: Hodnocení jsem zvýšila ze 3 hvězd na 4, protože je to jedna z knih, ke které se nějakým způsobem v myšlenkách vracím, což je podle mě znak dobré knihy. Ten špatný konec už nemám autorovi zazlé, ale stále trvám na tom, že byl necitlivě useknutý, jako by to už autor chtěl mít z krku.... celý text