yvett239 přečtené 87

Je hlína k snědku? 2006, Jakuba Katalpa (p)

Jak bych knihu popsala jedním slovem? Divnokniha. To ale nutně nemusí být špatně. Chtěla jsem vyzkoušet něco zvláštního, už název to sliboval. Kniha obsahuje velmi naturalistické popisy, dost jadrná slova, místy mi připomínala pomalu porno, ale obsahuje i některé zajímavé myšlenky, třeba: "Ta paní byla dědečkova paní. Paní nikdy nemůže být ženou a naopak. Babička byla ženou." Musím říct, že jazyk autorky mě opravdu zaujal. Dokáže vymyslet neotřelá a zajímavá přirovnání jako třeba: "Vidím se se všemi orgány nezbytnými pro život, hebkým fialovým mozkem, krkem jako píšťalou, hladkým na omak, břichem plným generálů a každoměsíčních bitev, srdcem, brzlíkem a játry, pohlavními orgány, čistými jako sklo. Vidím se s čelem tvrdým jako kamenný dům, s prsty, které dokážou vnímat. Vidím své rty a usmívám se." Styl celé knihy mi hodně připomínal Nemilovaná - z deníku sedmnáctileté Perly Sch. od Lustiga. Tato knížka se mi ale líbila víc než Nemilovaná. Obě knihy jsem ale pochopila podobně málo. Na závěr: Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale nemůžu ani říct, že se mi nelíbila. Byla zajímavá. Někdy se k ní možná i vrátím a zkusím pochopit nepochopené. Uvidíme. Určitě ale zkusím i jiné knížky autorky.... celý text

Muži mají rádi ženy, které se mají rády 2019, Steven Carter

Tahle kniha neobsahuje objevné a nové informace. Jde spíš o pěkné shrnutí věcí, kterých by si ženy mohly až měly být vědomy, třeba aby si více vážily samy sebe a znaly svou hodnotu. Přečetla jsem si ji na základě doporučení od kamarádky a v porozchodové době mi dost sedla. Nejednu věc jsem si na jejím základě uvědomila. Níže vypisuji rady, které ve mně nejvíce zarezonovaly: Pokud se žena hned zítra vzdá všeho, jen aby mohla být s mužem, kterého miluje, pak nemyslí na pozítří. Pokud si sama necení toho, kým je a co může nabídnout, nelze čekat, že si toho bude cenit někdo jiný. (Pokud je vážně připravená vzdát se všeho kvůli muži, kterého miluje, pak žije ve špatném století.) Nedávám plný počet hvězd, snad proto, že to zase takový poklad není a asi bych se bez ní obešla. Nicméně třeba po tom rozchodu je fajn do sebe cpát věci, které vám pomůžou v přemýšlení a uvědomování si. Takže třeba pro takovýhle případ opravdu mohu doporučit.... celý text

Můj příběh 2019, Michelle Obama

Nebudu přehánět, když napíšu, že mě kniha dost ovlivnila. Hodnocení píšu s odstupem pár měsíců. Knihu jsem četla letos v březnu-dubnu. Byla jedním dílem skládačky, proč jsem ukončila dlouholetý vztah, ve kterém jsem nebyla spokojená. Popisy toho, jak Barack svou ženu ve všem podporoval a byl jí oporou, i když toho měl sám dost, mi nejednou vehnaly do očí slzy. Uvědomila jsem si, že i já si takovou podporu od partnera zasloužím. Jestli mají aspoň z půlky tak krásný vztah, jaký je v knize popisován, vyhráli oba životní loterii. Ke knize: je napsaná velmi příjemně a čtivě. Ačkoliv jsem se toho o Michelle dočetla hodně, nic z toho mi nepřišlo zbytečné a byly to relevantní dílky skládačky. Kniha se mi opravdu moc líbila a mohu ji doporučit. Inspirativní.... celý text

Hvězdy nad hlavou 2017, Marissa Meyer

Bylo krásné ještě jednou se začíst do světa Měsíčních kronik a dozvědět se pár dalších střípků o mých oblíbených postavách. Ale snad každá povídka by klidně mohla být delší. :) A teď po dočtení jsem smutná, protože už žádné další pokračování Měsíčních kronik není. A já si je zamilovala. K ukončení příběhu Scarlet + Vlk bych řekla: Konečně! To prostě potřebujete vědět a na konci Winter to nebylo. Bylo to očekávatelné, samozřejmě. K povídkám nemám výhrad, určitě stojí za přečtení. Ale až po Winter! Samostatně asi nezaujmou, fungují vcelku se sérií.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

A je to tady, hodnocení závěru úžasné série. Měsíční kroniky jsem si velmi, ale opravdu velmi zamilovala, ačkoliv už nepatřím do cílovky a YA jsem nikdy nehltala po tunách, nýbrž jsem si vybírala. Takže asi nikoho nepřekvapí, že asi od půlky jsem chodila po světě a skoro na potkání říkala, že nechci, aby to skončilo, že to miluju. Miluju ty postavy. A miluju ten svět. A autorka se tím zařadila mezi mé oblíbené. Rozhodla jsem se dát 4 hvězdičky, protože Scarlet a Cress byly nejlepší díly série (zaslouženě 5 hvězd a dala bych klidně šestou, minimálně u Cress) a tady mám několik výhrad. Jak píše Lenka.Vílka, Winter jako její osobní příběh měla málo prostoru, nebo míň než kolik mít mohla a kolik si zasloužila (ale jo, je pravda, že dost o ní bylo i v Nejkrásnější). Žádnou postavu nešlo na dlouho odstavit, jako to bylo u Scarlet ve 3. díle, bylo to vyřešené tím, že byl každou chvíli někdo v zajetí a zázrakem to přežil. Kapánek překombinované, ale jo, napětí to udržovalo. Nejlepší řešení by bylo Winter 1 o Winter a Winter 2 o revoluci. Některé události byly celkem očekávatelné (Maha - už vzhledem k tomu, že vlastně v každém díle někomu zemřel blízký rodinný příslušník, ale Winter už neměl umřít kdo), ale některé mě zase hodně překvapily. To bylo hezky vyvážené, takže nemám výhrad. Za další - chudák Vlk. Hrozné, co mu udělali, ale přišlo mi, že se z toho "dostal" nějak moc jednoduše, trochu neuvěřitelné. Konec byl už takový moc poklidný na to, co se dělo prakticky celou knihu. Byla jsem hrozně překvapená, když revoluce skončila někdy v 91 % (čtu na čtečce, tak nevím strany) a potom se řešilo, co bude po ní. Jo, bylo to potřeba, ale už se to trochu vleklo. A můj největší problém - Levaninu smrt (to snad ani není spoiler, to snad čeká každý, že tahle ježibaba zkape) jsem teda čekala velkolepější, nebo spíš velkolepěji popsanou. Ano, hodně napínavý mentální boj, ale (dobře, radši zaškrtávám políčko spoiler) pak se vystřelí a až po nějaké době se dozvíte, že je teda vážně mrtvá? To mě až naštvalo, zklamalo. Dalších několik stran jsem s hrůzou očekávala, jestli na nás odněkud nevykoukne. Jsem ráda, že existuje ještě povídková kniha Hvězdy nad hlavou, protože některé postavy (třeba Scarlet s Vlkem) tady mají ten konec až moc otevřený. Zároveň jsem strašně ráda, že jsem sérii četla už v době, kdy už byly na světě všechny díly a nemusela jsem čekat na další, protože bych dost možná onemocněla měsíční nemocí. :) Suma sumarum, celou sérii hodnotím 5 hvězdičkami s přehledem. Miluju ji. Miluju. Vůbec nevylučuju, že se k ní někdy moc ráda vrátím, když se budu chtít vrátit za svými zamilovanými postavami. A nebyly to jen ty hlavní jako Cinder, Scarlet, Cress, Winter, Iko, Kai, Vlk, Thorne, (Jacina zas tolik nežeru, #teamThorne), ale moc jsem si oblíbila třeba i Torina. Levana byla dokonalá padouška, ale nesnáším ji. :) (Když už jsem u toho, 2. místo v nejodpornějším charakteru obsadil s přehledem Aimery Park, 3. místo Sybil Mira a bramborovou medaili bych dala Adri. Channary je mimo, ale byla by asi na 2.-3. místě.) Prostě čtěte. Doporučuju.... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

(Dlouho jsem přemýšlela, co napsat do hodnocení. Teď už jsem v půlce Winter.) Z mého pohledu je rozhodně důležité si tuto knihu přečíst před Winter. Abych byla fér k ostatním dílům série, které byly lepší (Scarlet a Cress), dávám 4 hvězdičky. Je pravda, že toho patnáctiletého platonického toužení (jak píše Chytuš) tam bylo asi kapánek zbytečně moc. Jinak to ale bylo výborné. Na výlet do Levanina vnitřního světa jsem se těšila celou sérii a vůbec mě nezklamal. Už od seznámení s Levanou jsem v její postavě viděla obrovský potenciál. Od začátku bylo pro mě lehké představit si Levanu jako nepopsaný list, jako patnáctiletou princeznu, která zná jen ústrky. Bylo mi jí hrozně líto a její mladší já jsem si oblíbila. Pak to začala rozjíždět a já ji postupně začala nenávidět ještě víc než při četbě předchozích dílů (před četbou této knihy stejně nikdo nemůže čekat nic jiného). Některým jejím činům a motivacím se dalo porozumět, později jsem už jen nevěřícně a s odporem kroutila hlavou. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Evreta a Solstice. A Channary, tu jsem nenáviděla snad na první "pohled". Ta je ještě neuvěřitelnější než Levana. Zamrzelo mě, že knížka nebyla delší. Myslím, že by ještě bylo co o Levaně napsat a stále by to nenudilo. Zkrátka každý díl Měsíčních kronik by mohl být delší, jak je to dobré a strhující.... celý text

Cress 2014, Marissa Meyer

Já věděla, že bude problém s nedostatkem hvězdiček. :D Cinder jsem ohodnotila 4/5, Scarlet 5/5, ale co teď, když Cress je ještě o chlup lepší? Říkala jsem si, jak si autorka poradí s přibýváním hlavních postav a tedy i linek, a poradila si fikaně. Od Scarlet jsme si pomyslně odpočinuli (ale bojím se o ni), abychom mohli poznat Cress. Tu jsem si zamilovala, roztomilou mimoňku. Přestávám řešit, koho mám ráda víc a koho míň, všichni hlavní hrdinové jsou osobití, skvělí a strašně mě baví. Koho jsem si ale extra oblíbila, protože jsme ho mohli poznat takřka dokonale, je Carswell Thorne. Jedna ukázka za všechny: „Vítejte na palubě Zvonečníku, Vaše Vznešenosti. Kapitán Carswell Thorne, k vašim službám.“ Uklonil se. Kai se zamračil. „Jo, vás poznávám.“ „Skutečně?“ Jeho úsměv se ještě víc rozšířil a muž šťouchl loktem do dívky. „Poznává mě.“ Tady jsem se rozchechtala, živě jsem si Carswellův samolibý úsměv a celou tu scénu představila. Elegance asi jako Jack Sparrow. :D Co jsem ale doteď nepochopila - proč mu Cress pořád vyká. Vzhledem k tomu, že jsou asi o tři roky od sebe mi to přijde úsměvné, ale asi chápu, jaký pocit to má navozovat. Nicméně víc by mi to sedělo do situace, kdy je Thorne o dost starší než Cress, ale to by asi nebylo moc YA. Seznámení s Winter mě navnadilo, jsem na ni zvědavá. A vůbec jsem zvědavá, jaké další zvraty se na nás chystají v dalším díle. Naštěstí jsem na poslední chvíli zjistila, že Nejkrásnější - Příběh Levany je lepší číst před Winter. Takže pozor na to. :)... celý text

Scarlet 2013, Marissa Meyer

Myslím, že málokdy se stane, že by byl druhý díl lepší než ten první. V případě Měsíčních kronik tomu (alespoň u mě) tak je. Jako čtenáři Hry o trůny a Osmého života pro Brilku, kde je vícero linek, mi vyhovovalo, že se k Cindeřině lince přidala ta Scarletina a že se střídaly. Ještě pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mám raději Cinder nebo Scarlet, ale asi u mě (zatím) vede druhá jmenovaná. V pomyslném souboji mezi Kaiem a Vlkem to je jednoznačně Vlk, i když Kaiova postava se v druhém díle taky poněkud víc prokreslila a nabyla plastičnosti. Carswell Thorne je super bonus, ten mě taky hrozně baví. :D Na konci byl i malý vhled k Levaně, který mě navnadil na jistě zajímavou knihu právě o ní (na ten se extra těším už od půlky Cinder). Co musím přiznat, romantických scén bylo v druhém díle více než v prvním, čímž se Scarlet více blížila young adult, ale dle mě to pořád bylo v normě a nepřišlo mi to nějak extra těžkopádně naivní, nýbrž docela milé. Hodnotím o hvězdičku víc než Cinder, jsem zvědavá na Cress, kde už mám rozečtený začátek. Protože jak konec Cinder, tak konec Scarlet je tak otevřený, že mi to nedalo a hned ten den jsem začala číst díl třetí. :)... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

K téhle knize, vlastně k celé sérii, jsem se dostala vcelku náhodou. Z žánru YA už si vybírám pečlivěji, protože z cílovky jsem už odrostla. Ale tohle se mi tak líbilo! Spojení sci-fi a pohádek, což mám obojí ráda, je perfektní nápad. Taky se řadím do skupiny lidí, co disneyovskou Popelku jako postavu tolik nemusejí, ale Cinder si mě získala. Princ mi bohužel přišel docela plochý. Ale bez mučení přiznám, že i jeho jsem si oblíbila. Dále bych vypíchla samozřejmě Iko, tu miluju. :D V mnohém mi připomněla mého nejoblíbenějšího robota Marvina ze Stopařova průvodce galaxií. Jsem moc ráda, že jeden díl série je i o Levaně, to je postava s velkým potenciálem mít za sebou zajímavý příběh. Bude jako Maleficent? Co bych ale knížce vytkla - na začátku mi velmi chybělo nějaké uvedení do toho světa. Proč jsou kyborgové bráni jako něco horšího než lidi, když by přitom měli díky svým vylepšením potenciál být naopak na výši. I proto mi úplný začátek nepřišel tak čtivý a chvíli jsem dokonce zvažovala, že bych knihu odložila. Autorce odpouštím i to, že konec je strašně prvoplánově nutící ihned otevřít další díl. Kdyby to nebyla série, kde se Cindeřin příběh bude rozvíjet i nadále, s takto uspěchaným koncem-nekoncem bych měla velký problém. No tak jdu začít číst Scarlet. Jsem zvědavá, kterou princeznu bude mít za předlohu ona. :)... celý text

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

"Můžeš mě navštěvovat ve snech, uděláš to, viď? Budu ti zpívat, zazpívám ti všechny písničky na světě, to bude naše znamení, pak budeš vědět, že tě volám. Ať půjdu kamkoli, vezmu tě s sebou. Budeš vědět, že tam jsem, a já budu vědět, že tam jsi ty. To bude stačit, na jeden celý život to musí stačit." Taktéž i já před autorkou smekám - někteří spisovatelé nejsou schopni tak komplexní dílo napsat ani v padesáti, natož ve třiceti. Jazykově dokonalé, každou chvíli jsem našla nějaké zajímavé slovní spojení nebo obrat. Z téhle knihy by se dle mě z fleku dalo vyučovat spisovatelské řemeslo. Moje nejoblíbenější postava je Kitty, nejvíce nenáviděný je Kosťa. Dál jsem měla ráda Stasii a Christine, ale občas mě rozčilovaly. Psychologie postav též dokonalá - jako bych ty postavy znala osobně a dlouhá léta. Vyvíjely se velmi uvěřitelně. Skoro jsem pochopila Kosťu k stáru, ale jen skoro. Velmi mi vyhovovalo, že byla kniha rozdělena na oddíly, kdy každý oddíl patřil jedné hlavní postavě. Chvílemi na mě šly mdloby a musela jsem přestat číst, hlavně při naturalistických popisech (jsem slabší povaha). Úryvky z písní, knih nebo citáty na začátku každé kapitoly považuji za geniální nápad. Hrozně se mi líbil popis Nicčina a Dariina dětství - co pro ně představoval Sovětský svaz. Jde o výčet různých typických produktů, událostí a kulis, což je pro mě jako cesta v čase. Kniha se mě natolik dotkla, že si k e-knize nejspíš pořídím i papírový výtisk (což obvykle nedělám), abych se mohla snadněji vracet k oblíbeným nebo zajímavým pasážím. Maximum hvězdiček, velice doporučuji.... celý text

Mé nepálské trable 2019, Michaela Gautam

Víceméně asi zůstávám u svého hodnocení prvního dílu. Druhý díl mi přišel ještě víc odhalující, Mysha na sebe napráskala snad úplně všechno. Naopak než u prvního dílu mi tady přišla čtivější první půlka. Ta druhá mě už moc nebavila a prostě jsem to jen chtěla dočíst. Co jsem ale ocenila - fotky z nepálské veselky, ty byly pěkné, ale škoda, pouze černobílé. A co se mi moc líbilo - příběhy a obrázky některých dětí z domova (na konci knihy). Je fajn zpestření přečíst si občas i jiný žánr, než jsme zvyklí (já biografie a autobiografie obvykle nečtu). Už mám rozečtenou i kuchařku, myslím, že ta se mi bude líbit nejvíc. :) Nezbývá než zabrouzdat na Thao.cz a vybrat si tam něco fajn na sebe. :)... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

Moje první setkání s autorkou. Poprvé jsem četla něco o první světové válce. Obojí je pro mě zajímavým zážitkem, na který budu chtít navázat. Umění mám velmi ráda. I proto mě moc zaujalo, co všechno by se mohlo odehrát během jednoho století kolem jednoho obrazu. Úžasné, že pouhý obraz mohl mít takový vliv na něčí manželství (škoda, že jsme se toho od Liesl nedozvěděli víc) a na tolik životů. Myslím, že od teď se budu na obrazy dívat jinak, budu si představovat, jaké kotrmelce a komu ten či onen obraz způsobil. Je to pro mě nový pohled na umění, polidštěný, dobrodružný. Do příběhu Sophie jsem se začetla velmi rychle, dostala mě tak na druhé nebo třetí stránce. Pak jsem už skoro nedýchala a najednou střih a zjevila se Liv. Nejdřív jsem z toho byla rozladěná, strašně jsem se chtěla vrátit za Sophií do St. Péronne, nechtěla jsem ji tam nechávat samotnou. Potom jsem se začetla i do Livina příběhu, vyklubala se z ní moc sympatická postava. Ale Sophiina linka byla prostě živější, plastičtější, za mě lepší. Zajímalo by mě, jestli to je o obrazu vymyšleném (to předpokládám) nebo jestli ten obraz doopravdy existuje (nenašla jsem ho). Strašně bych ho chtěla vidět, ten Sophiin aristokratický výraz. Strašně bych chtěla vidět Sophii, do které se zamiloval Kommandant. (Malíř Edouard Lefévre skutečně v té době žil.) Konec mě překvapil a při odkrytí, jak to tedy se Sophií skončilo, jsem samozřejmě slzela, a to dost. Vlastně jsem se rozbrečela, už když do soudní síně přivezli věkovitou Édith na vozíčku. (Mimochodem to slovo se mi líbí. Věkovitá.) Rozhodně ve mně tahle knížka zanechala stopu. Doporučuji zejména lidem milujícím umění a historii.... celý text

Má temná Vanessa 2020, Kate Elizabeth Russell

Hodně čtivé a hodně nutící přemýšlet. Mnohokrát jsem se během čtení zamýšlela, kde by to ještě mohla být láska a kde už určitě ne. Vzešly z toho zajímavé debaty s mým okolím (mně osobně se o některých tématech lépe přemýšlí v plodné diskuzi než o samotě). Opravdu dokonale a uvěřitelně vykreslený vývoj hlavní postavy, dokázala jsem se do ní vcítit (také jsem měla v pubertě období, kdy jsem i kvůli špatným vztahům s vrstevníky tíhla spíš ke starším mužům, ale naštěstí jen platonicky...). Oceňuji, že se v knize mnohokrát vyskytly odkazy na další literární díla. Určitě si přečtu minimálně Lolitu. Co se týče obálky, mně se moc líbí a přijde mi k obsahu knihy přiléhavá (reaguji tím na to, jak tu někdo psal, že se mu obálka ke knize nehodí). Moji pozornost si třeba kniha zprvu vydobyla zejména obálkou a názvem. Kéž by to takhle fungovalo i nadále, aby si tuto knihu přečetlo co nejvíc lidí. Myslím, že o tomto románu budu přemýšlet ještě hodně dlouho, zanechal ve mně stopu. Doporučuji k přečtení jednoduše všem.... celý text

Nemilovaná – z deníku sedmnáctileté Perly Sch. 2001, Arnošt Lustig

Knihu jsem četla asi před rokem a koukám, že jsem tak dlouho oddalovala udělení hodnocení, až jsem na to zapomněla... Nechci být za ignoranta a nevím co všechno, historii miluju, baví mě čtení o druhé světové, přečetla jsem o tomto období už několik knih, ale tohle mi prostě vůbec, ale vůbec nesedlo. Dokonce bych řekla, že co se týče stylu, byla to jedna z nejtěžších (a nejhorších) knih, co jsem zatím přečetla. A nemyslím, že to je jen faktem, že to je kompozice deníkových záznamů. Zkrátka všichni Lustiga strašně vychvalují a podle této jedné knihy upřímně nevím, v čem je tedy to jeho kouzlo. Nicméně abych nebyla za p***u, tak mu ještě šanci dám, třeba nějaké známější dílo bude stravitelnější. :D A taky má anotace, co zaujmou...... celý text

Strašná nádhera 2012, Halina Pawlowská

Četla jsem před několika lety. I když mi bylo cca 16 a autorčina cílovka je spíš ženy 35+ (nebo aspoň tak mi to přijde), špatné to nebylo, chvílemi to bylo i docela vtipné. Jedná se o moje první setkání s psanou podobou Haliny, ale nenadchlo mě to natolik, abych toužila po setkání dalším.... celý text

Miláček 1972, Guy de Maupassant

Maupassanta miluju, už mám od něj přečtenou Kuličku, Mont Oriol a asi 40 povídek, takže další na řadu přišel Miláček. První asi polovinu jsem si říkala, že to přece vůbec není o chlápkovi, co šplhá po společenském žebříčku přes postele, jak nám říkali ve škole. Georges mi přišel jen přemýšlivý a ambiciózní; vždyť kdo se nesnaží o to, aby se měl lépe? (I když musím přiznat, že sympatický mi nebyl, ale to asi nikomu.) Asi v půlce to začalo. Už dříve mi bylo zřejmé, že Forestier je tam, kde je, hlavně díky své ženě. Ale až později mi došlo, že se do ní Georges jenom nezamiloval, ale že taky chce, aby ho postrčila svými novinářskými schopnostmi a politickými intrikami výš. Vcelku nečekané pro mě bylo to, jak ji odkopl, aby si mohl vzít lepší partii. Obecně ke knížce: Na rozdíl od Mont Oriolu, kde mě Maupassantovy popisy poprvé nudily, mě tady zase bavily, úplně jako bych tam byla. A řekla bych, že právě v této knize se autorovi nejvíc podařilo dokonale vykreslit charaktery postav. Ač neznáme vnitřní svět nikoho jiného kromě Georgese, hlavní ženské hrdinky jsou uvěřitelné a perfektně propracované. Klasika, která je v mnoha ohledech stále aktuální. Doporučuji k přečtení.... celý text

Mé nepálské lásky 2018, Michaela Gautam

V mnohém souhlasím s uživatelkou Jass. Není to veledílo, ale ani si to na něj nehraje. Autobiografie je to upřímná. Souhlasím také s dalšími názory tady - že první půlka byla mnohem čtivější. Zhruba od té půlky do konce jsem se musela do čtení chvílemi až nutit. Také proto jsem to měla rozečtené několik měsíců. Nicméně i přesto už si sháním druhý díl, chci vědět, jak to dopadne. (Navíc je kratší, tak doufám, že i přesto, že ho lidé většinou hodnotí jako slabší než první díl, bude to odsýpat.) Co mi ale celkem vadilo a na tuto notu se asi nikdy nedokážu naladit - ty ezo řeči jako že "Vesmír něco seslal" atd. Chápu, že to je životní postoj autorky, ale v mých očích to celý její příběh trochu shazuje - z těchto průpovídek mám prostě vždycky pocit, že mluvčí nemá svůj život pevně v rukou a čeká na zázraky... Pardon. Musím ale uznat, že Michaela zvládla ve svém životě něco, co není úplně běžné. Klobouk dolů.... celý text

Hostina pro vrány 1 2006, George R. R. Martin

Vždycky nejprve trochu pročítám hodnocení ostatních, než sepíšu to svoje. A uvědomila jsem si jednu věc - že tento díl byl asi vážně nejslabší. A to proto, že tam chyběla většina těch nejdůležitějších postav. Ale opravdu mi VADILA jiná věc a s tou nemá pan Martin nic společného - PŘEKLADATELKA se rozhodla, že až uprostřed série přejmenuje téměř všechny postavy. Děs se v tom vyznat. Ani nespočítám, kolikrát jsem nadávala, že vážně nevím, co je tohle za šlechtice, když má najednou české příjmení. (Ve čtečce se bohužel nedá moc dobře listovat na konec do slovníčku a ani jsem o něm nevěděla.) Až na konci knihy je v dovětku vysvětlení - že jména šlechticů jistým způsobem vystihují jejich charakter, a proto nemá smysl je nechávat v angličtině. Ano, dává to smysl, ale ne, když se všichni nehlavní šlechticové přejmenují do češtiny až ve 4. díle... Jsem zvědavá, jak bude přeložen Tanec s draky. Jinak k ději. Briennina linka nebavila příliš ani mě, ale dost mě zaujal její konec - jsem zvědavá, jak se z tohohle vymotá. Sansina linka není moc akční, ale mě bavila. Navíc mě velmi překvapilo, že jí Malíček vyjednal úplně jiného ženicha než v seriálu. Na to jsem taky zvědavá, jak to bude pokračovat. Z nehlavních postav si musím ještě postěžovat na další osudy Jeyne, Robbovy královny. Krvavou svatbu jsem sice v seriálu totálně obrečela, ale asi nakonec dopadla lépe než v knize. Na Jeyne Westerling/Západovcové mi vadí to, že to je nějaká polourozená holka z mini bezvýznamného rodu (která není ani těhotná a Krvavou svatbu přežila), a že má nechutně prospěchářskou matku. Ta mi leze krkem. V seriálu byla Robbova královna mnohem zajímavější - krásná ošetřovatelka z Východu a matka radši nikdy nedorazila. Víc mi toho už asi neutkvělo. Jen pro shrnutí: nejdřív jsem viděla seriál, teď čtu knižní podobu. A překvapuje mě, že na to, jak scénáristi zmršili poslední série, jsem si pořád ještě našla dost věcí, které jsou podle mě v seriálu udělané lépe. Ale samozřejmě je i hodně věcí lepších v knize. Je to i o zvyku. J.R.R. Martin se musí líbit fanouškům Tolkiena a obecně fantasy nadšencům. I přes jednu ztrhnutou hvězdičku (hlavně kvůli tomu překladu) doporučuji.... celý text

Bouře mečů 1 2002, George R. R. Martin

Až teď, když už čtu Hostinu pro vrány, jsem si všimla, že mi tu chybí hodnocení. Napravuji. Jako pro milovníka historie a fanouška fantasy se pro mě celá série stala takřka povinnou četbou. Nejprve jsem viděla seriál, teď to doháním knižně. A miluju to. Martinův styl mi neskutečně sedí, jsem nadšená z množství postav a z proměnlivosti jejich osudů. Jednou jsi dole, jednou nahoře, tohle přísloví tady sedí "jak prdel na hrnec". Abych to zkrátila, protože jsem víceméně celkové hodnocení už psala u prvního dílu... V tomto díle se staly snad ty nejhorší tragédie mých oblíbených postav (když nepočítám Neda Starka, ten už to má dávno za sebou, chudák). Obrečeno. V tomto díle jsem se velmi radovala nad utrpením některých postav, které naopak nesnáším. Moje škodolibost měla pre. V tomto díle začínají být linky některých postav naprosto odlišné od seriálu (Catelyn by mě bývala v knize hodně překvapila, ale bohužel jsem tento rozdíl měla předem vyspoilerovaný). V tomto díle vám možná dojde, že i když se někdo choval jako s prominutím hajzl, začnete k němu pociťovat jisté sympatie a možná se stane vaší oblíbenou postavou. Vyzkoušeno za vás. Už bych dodala jen to, že fanoušek Tolkiena si podle mě musí zamilovat i Martina. Doporučuji.... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Moc ráda jsem přijala nabídku autora, abych si knihu přečetla a ohodnotila ji. Děkuji Vám, Andy. :) To, co si teď přečtete, je tedy konstruktivní kritika či pokus o ni. Řekla bych, že na první knížku je to super. Kdyby se mně podařilo napsat první knížku takhle čtivou, tak si pískám. Děj je zajímavý, má spád, kniha je velmi čtivá. Kapitoly jsou akorát dlouhé, ještě navíc jsou rozdělené po časových úsecích. Zkrátka se to dobře četlo a splňovalo to jistý čtenářský komfort. Postavy jsou vykresleny fajn, je možné si je oblíbit. - I KDYŽ - hlubší psychologie či nějaký životopis postav by neuškodil. Třeba o Kassovi a Nartesovi toho moc napsáno nebylo. Škoda. Oblíbila jsem si je, ale vlastně nic moc o nich nevím. Třeba je to autorův záměr a bude o nich další díl, uvidíme. Jak je psáno pode mnou, vývoj vztahů mi tam trochu chyběl. Ale neberu to jako něco extra důležitého. Oceňuji propojení s mytologií (přiznám se, že moje znalosti bohů končí v Řecku, Římské říši a Egyptě, takže nevím, zda jsou bohové vymyšlení nebo je to nějaké existující božstvo). Mapa na začátku knihy se mi taktéž líbila (ač jsem ji moc nevyužila, četla jsem ve čtečce a tam moc listovat na mapu nejde). Jakožto fanoušek fantasy jsem v knize viděla náměty z jiných fantasy. Viděla jsem podobnosti s Hrou o trůny a Zaklínačem. Jo, je těžké vymyslet něco nového. Ale proč se hlavní hrdina jmenuje Jon a je možné si ho vizuálně (i povahovými rysy) představit podobně jako Jona Sněha? To mě zamrzelo - tedy že jsem v něm viděla tu už známou postavu. Nicméně uznávám, může to být moje chyba a hledám tam něco, co tam není. - ALE - v knížce jsem našla i hodně originálních nápadů a námětů. Rozhodně na mě nepůsobila jako směsice všech fantasy dohromady. Co jsem moc nepochopila: Proč jsou v českém prostředí (český autor, čeští čtenáři) míle a podobné (u nás nepoužívané) jednotky? Mě osobně to docela mátlo nebo minimálně to odvedlo pozornost od děje, když jsem se nad tím musela zamyslet. Velký vykřičník dávám ke dvěma věcem: - Často se opakují informace. Vysvětlení, co je to chortoj, bylo v knize snad desetkrát a to nepřeháním. Takových věčně se opakujících informací bylo víc. Rušilo to a zbytečně to nabobtnalo počet stránek. - Je vidět, že Andy má velmi rád výpustku nebo nedokončenou výpověď. Tři tečky byly snad ob tři stránky, i na místech, kam se vůbec nehodily. Končily jimi velmi často jednotlivé části kapitol. Proč? Upřímně mi to dost lezlo na nervy. :D SHRNUTÍ: Kniha dle mě za přečtení stojí, bude se líbit hlavně fanouškům fantasy. Zdařilá prvotina. Další díl si ráda přečtu. :) /Za mě 3,5 hvězdičky z 5./... celý text