yaoiyuri
přečtené 1007
Vetřelci komplet - svazek 1
2016,
Steve Perry
Ta pátá * je spíš z nostalgie. Na původních vydáních téhle trilogie s hezčími obálkami, ale místy o dost horším překladem jsem vyrůstala. Holt knižní přepisy komiksů a filmových scénářů jsou moje guilty pleasure. Hlavní dějová linka první knihy je vyloženě prostoduchá, trochu napětí dodává jen intrikovaní bezohledných představitelů korporací, armády a vlastní agenda šíleného sektáře vedoucí k poměrně zajímavému a pro hrdiny nemilému plot twistu. Celé je to ale strašně uspěchané („vývoj“ vztahu Billie/Mitch je prostě frustrující svou plochostí), postavy jsou většinově charakterově nedomrlé, nevýrazné, nemastné, neslané a jejich skon čtenáře nijak zvlášť nezasáhne. Druhý díl je pecka, generál Spears je prostě prvotřídní psychouš, na kterého v pustinách vetřelci okupovaného vesmíru prostě nechcete narazit. A jako správný psychouš má naprosto šílený plán. Třetí díl je něco mezi. Frustrace z konce civilizace na Zemi, živoření na orbitální stanici, vysílání přeživších do toho další absurdně prostoduchý plán na vetřelčí likvidaci i jeho provedení, hromada nezajímavých generických postav, kteří hl. hrdinům slouží jako plot armor, ale zároveň je okrádají o „vysílací čas“. A pak Ripleyová. Na jednu stranu jste rádi, že tu je, na druhou stranu to pořád není nějak ono. Btw. někteří první knize vyčítají, že vzpomínkové pasáže jsou jako vystřižené z druhého filmu. Well, ono to tak je, Billie se v prvním vydání komiksu jmenovala Newt a Wilks se jmenoval Hicks (: a až uvedení do třetího filmu to vlastně bylo (ne)oficiální pokračování celé ságy. Když do toho pak Fincherův počin hodil vidle, přepsaly se hrdinům jména a v knižní verzi se provedlo pár úprav, aby to víc sedělo na „nové“ postavy.... celý text
Smrt záchranářů
1996,
Robert Lawrence Stine
Horké léto u bazénu se spoustou mladých, neklidných a nadržených plavčíků. A sem tam nějakou vraždou. Na Stopy hrůzy celkem nadprůměr především díky střídání vypravěčů, jejichž rozdílné úhly pohledu jinak celkem banální zápletku o pomstychtivém vrahovi oživují. Nebudu lhát, plot twist s utopenou mě skoro dostal. :D Po odhalení Myši ale příběh dost ztrácí tempo, naštěstí je to už jen pár stran do konce. (Přečteno do čtenářské výzvy.)... celý text
Češtinářky
2022,
Veronika Valíková
Já byla při čtení jak na horské dráze a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Téma „češtinářští“, maturit a školství obecně je mi blízké, ale proboha, ta hlavní hrdinka mi místy lezla neskutečně na nervy. Ad bossing – kdo nezažil neuvěří, takhle to fakt někde funguje, nicméně chování hrdinky mi to v mnoha ohledech neospravedlňuje. Nebyla střelená tím sympatickým způsobem, byla prostě ujetá (občas fakt šílená)... a během literárních seminářů studenty tlačila až příliš do toho, jak to vidí a interpretuje ona, jako by jiná možnost nebyla. A to neustálé lkaní na státní maturity... zatím jsem se nesetkala s lepším návrhem než NeChMe To nA šKoLáCh... což už tu i s přijímačkami taky bylo a to nebyla žádná hitparáda. Ne všechny školy jsou elitní pražská gymnázia plná nadšených, nadaných a motivovaných studentu (Bohužel? Bohudík?).... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Taková pohádka pro dospělé, která se později překlopí takřka v telenovelu a ve které si autor vyzobával historická fakta a události dle libosti a nakládá s nimi všelijak. Popis domu, jeho stavby a využití v jednotlivých dobách je vskutku zajímavý, ale říkat, že právě der Glasraum je hrdinou knihy, podle mě není přesné. Je to klíčová část knihy, středobod, ze kterého se jednotlivé linky paprskovitě rozbíhají, občas protínají a občas beze stopy mizí, ale zároveň je to jen prázdná i když fascinující kulisa. Autor místy dokázal skvěle vystihnout atmosféru doby (i když poúnorová a normalizační doba už se mu tolik nepovedla), myšlení a některé pohnutky postav. Na druhou stranu takřka všechny ženské postavy prostě musely být při nejmenším bisexuální a dialozích řeší jen své vztahy a děti či vztahy a děti jiných. Mužské postavy jsou buď nevýrazné či jedno velké zklamání. Všude samá nevěra. Nedivím se, že rodina Tugendhat se proti knize ostře ohrazovala. Úplně mi nevyhovoval ani styl vyprávění, ačkoliv kniha není vyloženě krátká, některé postavy a jejich linky prostě a jednoduše vyšumí - a ačkoliv asi tušíme, co se stalo, z knihy se to přímo nedozvíme. A k tomu ten kýčovitý cukrkandlový konec. Dle ohlasů v době vydání jsem čekala něco, z čeho si sednu na zadek, ale nestalo se. Přečteno (a hlavně dočteno) vlastně jen do čtenářské výzvy.... celý text
Volání Cthulhu 2
2012,
Howard Phillips Lovecraft
Když pominu fragmenty a útržky posbírané z korespondence, je tenhle díl nadupaný. Lovecraft už se vypsal, takže se nebojí pustit do delších, komplikovanějších a znepokojivějších příběhů, mýtus se ustaluje a nabývá jasné obrysy (kdesi ve tmách, zapadlých a polodivokých krajích a snech). Barva z kosmu a Hrůza v Dunwichi jsou za mě TOP, na paty jim šlape Šepot v temnotách a Případ Charlese Dextera Warda. Rozhodně jeden z nejlepších svazků sebraných spisů.... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Je vidět, že se jedná o autorovy začátky. Mýtus je neustálený, snové říše vystupují jako nezřetelné letmé záblesky čehosi většího, zápletky (pokud už máte něco načteno) jsou celkem repetitivní a styl ještě není vybroušený. Většina příběhů vyloženě neurazí, ale pořád jim něco chybí. A do toho prosakuje (ne-vždy-tak-moc) latentní rasismus a xenofobie, kterými je Lovecraft pověstný. Nejvíce se mi líbily povídky Celephais, Chrám a Ultharské kočky.... celý text
Ztracený svět Jurassic park
1997,
Gail Herman
Novelizace původního scénáře - takže je tam pár scén, které z finální verze filmu vystřihli (Roland v Africe, zasedání představenstva InGenu - jsou dohledatelné na YouTube), což je asi jediné plus. Po "umělecké" a té "technické" stránce je to dost jednoduché (až prostoduché), rozhodně jednodušší a méně propracované než novelizace prvního či třetího dílu. Občas se tam vyskytují i překlepy. Nenazvala bych to ani jako oddychovou četbu, než se nadějete je konec, ale přesto se cítíte jaksi ochuzení a čtenářsky neuspokojení, protože ani vzdáleně to neumí navodit atmosféru podobnou filmu.... celý text
Ztracený svět
2006,
Michael Crichton
Není to špatné, ale oproti prvnímu dílu je to o poznání slabší. Chybělo mi napětí z jedničky (v pralese vás nebude mrazit v zádech tak, jako když v moderním letovisku vypadne bezpečnostní systém) a nějaká sofistikovanější zápletka. Je tam sice více akce a kontaktu s dinosaury, ale postavy jsou mnohem plošší, některé jen do počtu, aby měli dravci koho sežrat, některé zase až příliš dokonalé, aby mohly přežít, a dvě geniální děti jsou kapitola sama pro sebe. Ani Malcolmovy teorie mi tady nepřišly tak provokativní a zneklidňující jako v první knize. S filmem se to opět nedá srovnávat, protože Spielberg si vybral jen pár postav a klíčových momentů a zbytek si domyslel podle svého. Crichtonovu Ztracenému světu ale oproti filmu i první knize nesporně chybí epičtější závěr – procházka T-rexe velkoměstem je nezapomenutelná a napalmové vyhlazení veleještěrů na prvním ostrově příběh zase pěkně uzavřelo, tady nic takového nebylo, spíš to na konci jaksi vyšumělo do ztracena.... celý text
Divoké labutě
2020,
Jung Chang
Až zase na Twitteru nebo kdekoliv jinde uvidím nějaké individuum hlásat, že komunismus je cesta k zastavení úpadku společnosti a její prosperitě, omlátím mu tuhle knížku o palici. Na třech generacích žen sledujeme bouřlivou a úžasně děsivou proměnu moderní Číny. Doba za vlády Maa je jednoduše bizarní. Orwellovsky obludná. Je neuvěřitelné (a neuvěřitelně smutné), že něco tak nepřestavitelně absurdního, fungovalo tak dlouho a funguje vlastně dodnes.... celý text
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Příběh o malé holce, která se ztratila v lese a společnost jí dělá jen walkman s rádiem (90s nostalgie) a její láska k baseballu. Problém tak trochu je, že to je víceméně všechno. Není to nijak závratně napínavé nebo akční, jasně Tisha se bojí, mrzne, hladoví a vzpomíná na komplikované rodinné poměry, ale není tam nic, co by vás přímo podrápalo po dušičce a drželo v napětí - kromě čehosi lehounce naznačeného. Jako audio dobrá oddechovka k úklidu nebo nějaké nepříliš namáhavé činnosti, ale večer pod lampičkou by mě to moc nebavilo.... celý text
Pojídači mrtvých
1994,
Michael Crichton
Jak mám Crichtona ráda, tak tohle mi v porovnaní s jeho dalšími díly přišlo slabé. Námět je na jedničku, ale to zpracování! Forma rekonstruovaného rukopisu s poznámkovým aparátem spíš ublížila, protože za mě razantně snížila čtivost (možná to zabil i překlad?), a ačkoliv se snaží věrně napodobit dobový styl vyjadřování, způsobila jakousi sterilitu a plochost příběhu i postav. Akční scény jsou jaksi neakční, příchod nočního děsu pod příkrovem mlhy je... prostě "je", ale rozhodně ve mně nevzbuzoval očekávané napětí. Paradoxně jediné opravdu zajímavé pasáže mi přišly ty, které popisovaly běžný život a zvyky "špinavých" Normanů (v kontrastu s arabskou kulturou). Všechno je jen jaksi naznačeno a nedovysvětleno, v rámci příběhu i jeho celkové premisy to má své opodstatnění, ale mě jako čtenáře to takto podané prostě neuspokojuje. Především údajní neandrtálci si rozhodně zasloužili víc prostoru.... celý text
Měsíční močál
2011,
Howard Phillips Lovecraft
V něčem lepší, v něčem horší než předchozí sbírka. Příběhy začínají bobtnat a stávají se propracovanější. Nejvíce mě zaujaly Krysy ve zdech, Ti druzí bohové a V hrobce.... celý text
