wimpzk
přečtené 83
Melouch
2016,
Michal Viewegh
Pro M.Viewegha mám už léta jistou slabost. Baví mě jeho humor, ironie a sebeironie, sarkasmus, dobře vystavěné dialogy, uvěřitelné příběhy s puncem autobiografičnosti. Na druhou stranu mi v některých autorových knihách chybí jaksi hlubší ponor do tématu či aspoň pokus o nějaké nadčasové sdělení. Ale holt asi nelze mít vše. Melouch je čtení do vlaku či do čekárny zubního lékaře, zabaví přesně pro účel zkrácení čekání a navrch celkem i pobaví. Přesně to a nic více. Nemusí být každá knížka dušezpytem jako od Dostojevského. Za mě lepší průměr.... celý text
Má rodina a jiná zemětřesení
2008,
Ivan Kraus
Ivan Krause jsem kdysi slyšel v rozhlase, kterak se vyjadřuje ke své literární tvorbě. Řekl o sobě, že se považuje za "šrajbra", tedy česky "psavce", nikoli však za literáta. A ještě spíše se cítí být humoristou. Myslím, že je to přesná charakteristika páně Krausova, byť poněkud skromná, protože já I. Krause považuji po několika přečtených knihách za plnohodnotného spisovatele, navíc velmi dobrého, ačkoli, pravda, úzce žánrového co do formy (téměř výlučně krátké povídky) i co do obsahu (převážně humorné historky z rodinného prostředí)...Ale zpět k této knize. Jde vlastně o knihy čtyři, resp. tři a půl, protože poslední část tohoto svazku, Rodinný sjezd, obsahuje jen část později samostatně vydaných povídek. Při čtení jsem se místy velmi bavil, tu a tam lehce dojímal. Mezi řádky jsem pak vnímal autorovu silnou lásku k jeho blízkým, místům jeho mládí i nostalgii po tom, co po r. 1968 na dlouhá léta opustil. Ale na druhou stranu bez emigrace by snad ani tyto povídky nemohly vzniknout, I. Kraus je napsal právě během svého pobytu mimo vlast.... celý text
Jistý Lukáš
1991,
Julio Cortázar
K této knížce jsem se dostal poněkud zvláštní cestou. Obdivuji film M. Antonioniho Zvětšenina. Pátral jsem, kdo byl inspirací pro tento pozoruhodný snímek a k mému překvapení jsem zjistil, že byl film natočen na základě jedné z povídek J. Cortázara. Tento autor mě tedy začal zajímat. Brzy na to, jsem v bazaru narazil na knihu Jistý Lukáš od tohoto autora. Neváhal jsem, knihu zakoupil a brzy se dal do čtení. Nebylo to ale snadné. Povídky, či spíše mikropovídky někdy na pomezí esejů či básní v próze ode mě vyžadovaly klidné soustředění. Rozhodně je také nešlo číst na jeden zátah jednu za druhou. Často jsem byl v rozpacích z toho, co vlastně chtěl autor tím kterým textem říct. Po přečtení celé sbírky jsem si nechal nějaký čas na to, abych napsal toto hodnocení. Bylo totiž nutné, aby zkonzumovaná kniha ve mně dozrála a usadila se. Nyní již mohu konstatovat, že mi čtení Jistého Lukáše otevřelo okno do světa, které jsem dosud neznal. A je to svět pozoruhodný; trochu tajemný, krapet melancholický až smutný, ale také jiskřivý, hravý, (sebe)ironický, kousavý…Zkrátka s autorem se opět někdy rád potkám, nejvíce se těším na to, až se ke mně dostane povídka, která stála u zrodu Zvětšeniny.... celý text
Zuckerman zbavený pout
2013,
Philip Roth
Má v pořadí čtvrtá přečtená kniha od tohoto autora a druhá z tetralogie o spisovateli N.Zuckermanovi. Musím se přiznat, že jsem se do ní pouštěl s velkou zvědavostí. Co dalšího ještě Roth prostřednictvím alter ega Zuckermana "práskne" na své nejbližší, na své židovství, na sebe? Vždyť už vše pikantní pověděl v předcházejících knihách. Ale jak jsem se při čtení přesvědčil, bylo toho ještě dost k "nactiutrhání" a ještě cosi navíc. Roth/Zuckerman si samozřejmě utahuje i zde ze sebe a všeho kolem, ale nabízí i vážnější polohy, jako je umírání a smrt jeho otce, vztah k matce a nejbližším příbuzným, přičemž zvlášť tragikomický je popis dialogu s jeho bratrem na cestě letadlem z pohřbu otce v závěru knihy...Dostatečně sebeironický je pak Roth v líčení vyrovnávání se s náhle nabytou slávou spisovatele Zuckermana. Nechybí samozřejmě i peripetie vztahu k ženám, ačkoli zde nejsou tím ústředním motivem. Přesto všechno se nemůžu ubránit pocitu, že Roth se především vyznává z hlubokých citů ke svým blízkým, svému mladí, svému původu, jakkoli je v knize ironizuje.... celý text
Bůh v renaultu
2017,
Michal Viewegh
Ale jo, bavil jsem se. Autor jaksi nabral ztracený nadhled a opět bravurně popisuje a někdy vyloženě sarkasticky glosuje životní peripetie hrdinů dvanácti povídek, ponejvíce pak Oskara, autorova dobře známého alter ega...Tenhle "post" Viewegh mě docela baví a myslím to upřímně.:-)... celý text
Elév
1985,
Philip Roth
Po této knize jsem sáhl krátce poté, co Philip Roth zemřel. Dosud jsem měl v živé paměti jeho krásně tragikomické povídky Sbohem, město C a ještě Komičtější a hořce sarkastickou knihu Portnoyův komplex. Proto, když autor zemřel, objednal jsem si několik dalších jeho knih s hrdinou Zuckermanem, dílem proto, abych mu jaksi čtením vzdal tichý hold a dílem proto, abych sebe pobavil. Kniha Elév mě ale překvapila v několika rovinách. Jednak tím, že není prvoplánově zábavná, byť jemný humor se knihou vine neustále, ale jaksi hloubavější. Autor v ní reflektuje své spisovatelství v konfrontaci s postavou "zasloužilého" slavného staršího spisovatele Lonoffa. Samozřejmě se tu odráží i autorova reflexe údělu židovství a to jak ve vztahu k Lonoffovi, tak i v humorném retrospektivním vzpomínání na autorova otce, ale především pak v lehce provokativní úvaze, že Lonoffova mladá milenka Amy je ve skutečnosti Anne Frankovou, která nezahynula v koncentračním táboře, ale zázračně přežila, dostala se s novou identitou do Ameriky, aby se pak stala jakousi můzou páně spisovatelova...Kniha vrcholí rozkolem mezi Lonoffem, jeho ženou a Amy, Zuckerman je jakýmsi pasivním a humorně bezradným účastníkem tohoto dění. Čtenář by chtěl vědět víc, vyprávění knihy ale náhle končí a zanechává čtenáře s mnoha otázkami...Mám rád knihy, které mě nutí přemýšlet dávno po jejich přečtení. Zde jsem se navíc i dobře bavil, takže knihu můžu vřele doporučit. Avšak s ohledem na předešlé Rothovi knihy dávám o hvězdičku méně.... celý text
Prima sezóna
1990,
Josef Škvorecký
Má druhá kniha od J. Škvoreckého (jako vůbec první jsem četl Mirákl). Kdysi dávno jsem viděl pár dílů stejnojmenného seriálu, tehdy mě nijak zvlášť nechytil. To se však nedá říct o této knižní předloze. Úžasné čtení. Vtipné, svižné, tragikomické a sebeironické. zkrátka a dobře jsem se při čtení bavil, ale i místy dojimal a nostalgicky vzpomínal na vlastní milostné (podobně neúspěšné) eskapády z mého dospívání. Těším se na další knihu páně Škvoreckého, nepochybně to budou Zbabělci.... celý text
Limassol
2016,
Jišaj Sarid
Celkem svižné čtení o osobní i pracovní krizi může pracujícího pro izraelské tajné služby. Škoda jen, že se autor nesnažil o detailnější popis, myslím, že by to nebylo knize na škodu. Ale i tak zajímavá kniha, místy mi připomínala Cizince od A. Camuse.... celý text
Maigret a muž z lavičky / Maigret a bezdomovec
2010,
Georges Simenon
Moje první maigretovka. Nebýt filmových adaptací s Rowanem Atkinsonem, asi bych po detektivkách G. Simenona jen tak nesáhl. Ale ke knize. V obou příbězích jde o klasickou detektivní mravenčí práci, kdy komisař Maigret postupuje krok za krokem k objasnění případu. Nikomu ze svých spolupracovníků ale nenechává nahlédnout do svého uvažování. Samozřejmě tím napíná i čtenáře, což je dobře. Knihu můžu vřele doporučit.... celý text
Muž na vlastní stopě
2007,
Ivan Kraus
Místy velmi vtipné fejetony či mini povídky, bohužel často hodící se dle mého názoru spíše do novin než do knihy. Přesto jako celek drží pohromadě a jako oddechové čtení k pousmání nad paradoxy každodenního života lze jen doporučit.... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Literární styl J.K. Rowlingové mám rád již od té doby, co jsem hltal Harryho Pottera. Autorka má nejen velký talent a dar psaného slova, ale dokáže také velmi zručně a plasticky popsat rozličné lidské charaktery... Ale k samotné knize. Hedvábník je skvěle napsaná detektivka, řekl bych, že ještě lépe než Volání kukačky. Napětí vydrží až do samého konce, odhalení vraha mě velmi překvapilo, ačkoli bylo nakonec logické. Již teď je jisté, že se zrodil další velký detektiv, Cormoran v kombinaci s Robin...Prostě zážitek a už se těším na další knihu ze série.... celý text
Povídky I
1988,
Jaroslav Hašek
Kolísavá literární kvalita jednotlivých povídek. Na druhou stranu zde čtenář zahlédne záblesk vzniku jakéhosi podhoubí pro látku pozdějšího Švejka. Ten je zde koneckonců zastoupen několika povídkami, v nichž se poprvé tato slavná figura objevuje.... celý text
Vápenka
2005,
Thomas Bernhard
Uf, kniha dočtena. Už jsem v to skoro nedoufal. Ale popořádku. Bernharda jsem vždy měl a stále mám velmi rád. Jeho vodopád myšlenek, které se zdánlivě opakují, ale vždy se nově rozvíjí v další a další obrazy a úvahy, jeho neotřelý a provokativní jazyk, kterým si Bernhard nebere servítky, zkrátka toto vše mi kdysi učarovalo a vrhal jsem se do jeho knih jako do rozbouřených vln. Ale u Vápenky jsem najednou uvízl v bahně a nemohl se pohnout, zkrátka tuhle tůň jsem málem nepřeplaval. Proč? Vždyť jazyk je stále stejně břitký, valivý, naléhavý, ostrý…Kde je tedy chyba? Možná právě v tom, že vlastně nejde o děj, o vývoj postav, o dramatiku příběhu, ale prostě se zde spisovatel jen a jen vypisuje z nějakého traumatu prostřednictvím alter ega Konráda, možná se zde odráží Berhardova tvůrčí krize, kterou narouboval na nemožnost hlavní postavy sepsat studii o sluchu. Nevím. Knihu jsem tedy dočetl, a asi navždy ji odložím hluboko do útrob knihovny a nebo pošlu dále, třeba zaujme někoho stejnou intenzitou, jakou mě od další opakované četby odradila.... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
K tomuto pokračování Milénia jsem nejdříve přistupoval poněkud s opatrností a nedůvěrou, zvlášť poté, co jsem si přečetl několik ne příliš lichotivých recenzí. Nicméně když jsem knížku začal číst, naprosto mě pohltila a hltal jsem ji jako předešlé díly série. Úžasný příběh, uvěřitelná zápletka i vyvrcholení. Plný počet hvězdiček nedávám jen proto, že ve srovnání s trilogii S.Larssona vychází původní trilogie právě o tu jednu hvězdu lépe.... celý text