vnimat_Krasu přečtené 351

Losos v kaluži 2017, Markéta Lukášková

Je mi jasný, že na Lososa nemám úplně vhodný pohlaví. Umím ale ocenit, jak lehký je pero autorky a jak ostrej hrot humoru občas umí zabodnout do stránek. A to mě bavilo. Dokonce jsem díky tomu schopnej přejít, že by se celá dějová linka o jednom 'nenapraveným zmrdovi' vešla i do dvacetistránkový povídky. Slušný tři.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Je jenom tenká hranice mezi inspirací a loupeží. A to, že Nevítaný host působí jako slabší chvilka Agathy Christie s pointou zgruntu vycucanou z prstu, to už je za onou hranicí doopravdy hluboko. Víc už ne, pls.... celý text

Neuzavřené případy 2009, Kate Atkinson

Uf. Atkinsonová boduje v kratších formách (kapitoly s 'případy' nebo Jacksonova retrospektiva), baví fajn přirovnáními, ale v globále ploše žvaní o všem možném jako nudný zmatený učitel. Postavám chybí emocionální hrot. Přesto se o nich dozvíme první poslední, jen aby se tři jednoduché povídky staly románem.... celý text

Dokonalé ticho 2020, Helen Fields

Ticho mi sedlo víc než loňská Smrt. Je brakovější, s větším tahem na bránu, a navíc posouvá postavu Avy do sympaticky břitkýho suveréna. Vrah, co šije panenky z obětí je v dnešní době šokující asi jako zívnutí před spaním, ale co. Zase jsem to přečet za víkend a to mi ještě kus neděle zbylo.... celý text

Jáma 2019, C. J. Tudor

V Kříďákovi jsem tu inspiraci od Kinga ještě docela bral. Jáma už se ale neinspiruje, ale vehementně krade. Chybí jí invence. Chybí jí tah. A bohužel jí zásadně chybí druhá polovina knížky, která by naznačenýmu příběhu dokázala dát alespoň marginální smysl.... celý text

Na zabití 2015, Peter Swanson

Děsným problémem Swansonova thrilleru je fakt, že je plnej protivnejch lidí a podivně zkratkovitejch motivací. Twist je fajn. Tempo taky. Abych ale očima visel na písmenkách, musel by k tomu autor přidat něco vydatnějšího. Větší brutalitu. Lepší detektivku. Erotický dusno. Cokoliv.... celý text

Směšné lásky 1970, Milan Kundera

Život za životem 2014, Kate Atkinson

Lži 2017, T. M. Logan

Kapesní šponovačka, který za chodu odpouštíte všechny ty ajťácký nonsensy a tuplovaný náhody, protože doufáte v kulervoucí vysvětlovačku na závěr. Vysvětlovačka dorazí. Bohužel ale jen v meh verzi.... celý text

Pláč 2017, Helen FitzGerald

Emocionálních ždímáren, ve kterých zoufalý matky hledaj ztracený děti, je plná knihovna. I proto miluju ten způsob, jak do nich FitzGeraldová v Pláči hází vidle. Psychologicky, originalitou, vývojem postav, i tím pečlivě vedeným hokejem se čtenářovým očekáváním. Touchdown. V mých očích srovnatelný se Zmizelou od Flynnové.... celý text

Ticho ve sněžném městě 2019, Eva García Sáenz de Urturi

Je to céčko jako prase. Mrtvoly jsou tu aranžovaný do složitejch zátišíček, vraždí se tu ostosedm, nechybí hned několik záměn identit a pár postavám je tu směšně málo let, jen proto, aby to sedělo do zdejšího modu operandi. Jakkoli ale knížka porušuje i jedno ze základních pravidel pátera Knoxe, zbaštil jsem Garcíový tuhle bichli za dva dny. Pět set stránek! Za dva dny! Brakovitost je tu silná. Pageturner efekt ale naštěstí ještě o něco silnější.... celý text

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

S takovou lehkostí napsaná věc, až mi skoro nevadilo, pokolikátý už jsem tuhle premisu 'dítě versus zombie svět' zažil. Palce jsem držel, až mě bolely pěsti, platonicky jsem se zabouchnul do Justineauový, a ocenil jsem, jak se Carey umně vyhejbá místům, u kterejch bych zíval. Ten pocit, že už jsem to před tím zhruba osmnáctkrát čet, ale nemůžu úplně ignorovat.... celý text

Dobří sousedé 2017, A.J. Banner

Strašně příjemná jednohubka, co kupí cliffhangery a cliffhangříky, aniž by se zvrhla v absolutní guláš. Cením kór, jak umí Bannerová utáhnout atmošku, aniž by se vyžívala v písmenkách. Její koktejl erotický tenze s tou thrillerovou má v sobě všeho tak akorát.... celý text

Případ alchymistovy dcery 2020, Theodora Goss

Málo hravý na to, aby si to mohlo beztrestně půjčovat všechny ty legendární knižní postavy. Hodně svižný na to, abych moh dělat, že si toho nevšímám. Jeden Hyde by tu stačil. Mnohem sympatičtější by mi Alchymistova dcera totiž byla, kdyby si pro svůj fantasy svět nevytírala zadek s literárním nebem.... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Většinou hejtuju knížky, co jsou o hovně. Jenomže Chirurg je o hovně krásně. Ty denní rutiny, ty hrdinovo morální neposednosti, ty prachobyčejnosti žití s někým, koho nemám rád, ty umí Dvořáková prodat skoro až chirurgicky. A Pavel Battěk do toho všeho v audioverzi dává duši.... celý text

Loutkové divadlo 2019, M.W. Craven

Za vlasy přitaženej crap, kterýmu s čistým srdcem dávám čtyři z pěti. Craven totiž valí příběh dopředu, senzačně graduje kapitoly a já se na druhej nádech přistih, že jsem ze stránky 101 přelouskal na třístovku, aniž bych si jednou zívnul. A to se počítá. A jsem tak díky tomu svolnej odpustit, kolik pravidel pátera Knoxe Loutkový divadlo porušuje.... celý text

Smrt si nevybírá 2019, Ambrose Parry

Zaměnitelný je to až na kost. Co pár stránek jsem si tu zavzpomínal na ranec příbuznejch, od seriálu The Knick, knížek od Greciana, i na Faberovu skvostnou Sugar. Ke čtvrtý hvězdě se mě snažila lámat čtivá forma a hustá atmosféra Edinburgu. K tý třetí mě ale definitivně stáhla story, kterou jsem zapomněl dřív, než jsem stačil říct 'komentář'.... celý text

Dokonalá smrt 2019, Helen Fields

Tentokrát musím s hvězdičkou dolů. Ne snad, že by Callanach s Livelym pořád nebyli tak vtipně trapný. Ne, že by Ava nebudila rámcovou sympatii. Jenom prostě nemá Dokonalá Smrt zrovna dokonalou dějovou linku. Bez napětí. Bez emocí. Bez twistu. Ale pořád taky bez problému čitelný.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Stokrát sem to viděl v lacinejch hororech. Dokonce nedávno v jednom božím seriálu na Netflixu. A je mi to luft. Ashburn House je senzačně napsanej. Bez výplní, s parádním tempem, dobrou obrazotvorností. Sem si jistej, že mi po několika dnech splyne s žánrem. Přečet jsem ho ale subjektivně asi za tři minuty.... celý text

Dům smrti 2017, Bernhard Aichner

Ohne emoce. Ale vlastně to moc neva, protože děj pádí dopředu jak na tobogánu a je těžký se od Funebračky odlepit. Aichnerův styl se pozná. Významný události umí nahustit do pár vět a čtenáře nezahlcuje blbostma. Jen tomu prostě chybí srdíčko. Srdíčko, díky nemuž byste si Dům smrti pamatovali i pozítří.... celý text