VA_Krtek
přečtené 200
Upgrade
2022,
Blake Crouch
...Spoustu věcí jsme se naučili. A ještě víc jsme jich pokazili. Budoucnost konečně přišla a byl to zasraný chaos... Oproti vychvalované Temné hmotě, mě tohle bavilo. Když nebudu chtít být hnidopich ohledně změn tisíců genů, tak v tomhle příběhu nebyly žádné do očí bijící logické rozpory. Postavy se chovaly přiměřeně situaci a směřování děje dávalo smysl. Zajímavé bylo morální zamyšlení, jestli má lidstvo právo upravit svůj genom ku obrazu svému a hlavně jestli tím vlastně dosáhne nějakého pokroku. Jediný problém, který mám ale se všemi knihami od tohoto autora, je ten, že mě hlavní postavy nedokážou zaujmout natolik, aby mi nebylo celkem jedno co se s nimi stane. Crouch prostě na rozdíl od Weira na tu emoční strunu brnknout nedokáže.... celý text
Divoký kluk Alois Dubec: Z Vlachovy Lhoty do RAF a zpět
2018,
Alois Dubec
Já se omlouvám, že srážím hodnocení. Ale kromě toho, že pan Boček prošel válkou - jako ostatně každý v těch letech - tak to byl prostě životopisný pohled jednoho člověka. Oproti lidem, kteří za války za Československo opravdu bojovali a mnozí za něj padli (a knih o nich jsem s úctou přečetl spoustu), pan Dubec válkou v podstatě jaksi protančil. Kromě pasáže u italských partizánů, která je stejně silně diskutabilní, bojovou činnost v podstatě nevedl. Zmínka o RAF na obálce je už spíš obchodní tah než cokoli jiného. Co mi ale vadí nejvíc a za co se omlouvám, pokud to tak působilo jen na mě, je pocit sobectví. Začalo to nemanželským dítětem, pak sice manželství a další dítě, ale popis toho jak se odloučili mi přišel přinejlepším poupraven ku obrazu svému. Následně další manželka, o které se ale po událostech z roku 1989 už vůbec nic nedozvíte, jako by přestala existovat. Bohužel, to na mě působilo tak, že pan Dubec celý svůj život dělal jen to, co považoval za vhodné pro sebe.... celý text
