Tiru
přečtené 17
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Autor se překonává. Vyhlídka na věčnost je pro mě momentálně autorovo numero UNO a jako bonus nadále rozvíjí témata z předchozího nočního klubu. Mluvčí Jan je sice velký divočák, ale oproti Tobiášovi z klubu ve vypjatých chvílích o něco méně psycho a jeho reakce na okolní akce jsou přirozenější ( i když jeho motivaci k cestě z US do prahy jsem nepochopil), pokud přistoupíme na jeho procházku peklem a tak vůbec. Božskou komedii jsem nečetl, tak nemám s čím srovnávat, ale pochybuji že Danteho pán pekel má takový smysl pro humor jako Kulhánkův pan L. Humorné situace ve chvílích, kde je čtenář až tak neočekává je další spisovatelova libůstka a taky díky ní dostává nemalé plusové body. Ke konci jsem se těšil na nějakou slovní interakci s führerem, čekal, těšil, čekal, čekal, ….., nedočkal ! Nu což, nic není dokonalé, kdo chce zažít humornou konfrontaci pana L s jiným diktátorem, může si pořád ještě pustit South Park – peklo na zemi. Noční klub tady zastupuje hlavně zelenooká Karolína, ta se nám trochu přetransformovala a i díky ní nám zde vzniká romantická linka, kterou jsem byl sem tam (hlavně v okamžicích ztráty a beznaděje) upřímně dojat :). Skalní fandové prvotní přímočařejší Kulhánkovy tvorby si občas postěžují, že je ne všechny aspekty téhle knihy bavily, např. peklo, provizorní lazaret, návštěva středověku nebo zastávka ve Francii. Já byl spokojený jak želva a klidně bych uvítal i více příběhových odboček, místo někdy až příliš zdlouhavému popisu bojových scén. Kniha je dočtena s pocitem, že čas při ní strávený nebyl zabitý a ještě nějaký čas ve vzpomínkách zůstane temné pobublávání kyseliny. S novým revivalem nočního klubu, jehož nová posila je největší dosud známý bourák téhle planety ač nenosí červené trenýrky a nelétá, by mohl zase na světě na čas zavládnout relativní klid a mír, alespoň do doby, než se zjeví něco. Něco …….. nečekaného!!!!!! Ale o tom až v příští knize. Viďte mistře :)... celý text
V polévce miso
2008,
Rjú Murakami
Jak Kendži potkal Franka. Japonsko je úžasná země, ale tady je nám předvedena tak, jak ji v cestopisech a dokumentech zpravidla nepopisují. Ztráta tradičních hodnot, vykořeněnost a identifikace s komerčním pozlátkem západu čtenáře masíruje na každé stránce. S odstupem dvou dní po dočtení musím říct, že jsem si knihu opravdu užil. Počáteční napínavá fáze tušeného zla byla asi nejlepší, střední akční část je správně bizarní a následné objasnění situace srozumitelné, čtenář se může zase zklidnit a vyčkává na zaznění zvonů. Celou dobu mi přišlo trochu nevěrohodné, že by se postava Frankova typu mohla bez zvláštních omezení pohybovat v jeho rodné zemi, natož pak v zahraničí.... celý text
Noční klub. Díl druhý
2003,
Jiří Kulhánek
A já.. já jsem noční klub! Prakticky stejné superlativa jako u prvního dílu. Plusové body dostávají i bídáci, kteří jsou strašně cool a místy docela veselé kopy. Hlavní hero dostane další boost super vlastností a roste podobně jako Matrixovský NEO. Ukáže se, kdo lhal občas, kdo lhal pořád a kdo nelhal, i když se zdálo, že lhal. Místy trochu zamotané, ale stále velký fičák a kdo by v tom stíhal řešit sem tam malý zádrhel, když na další stránce se utrhne další lavina událostí. Docela mě překvapil konec, kdy v místě, kde jiné knihy končívají, tahle ještě pár stran pokračovala a dořešilo se snad úplně vše, co se dořešit dalo, včetně nákupu nábytku a vybavení bytu. Hlavní hrdina ve finále vydal své knihy, stal se z nich bestseller a to je konec pohádky milé děti :)... celý text
Noční klub. Díl první
2002,
Jiří Kulhánek
Nejspíš taky trpím dostatkem pokleslého vkusu, ale tahle kniha byla pecka. Jako test kompatibility bych čtenáři promítnul něco od Tarantina. Vzpomínám si na dávné školní referáty, kdy oblíbeným zakončením bylo "Myšlenkou knihy je pobavit mladé čtenáře" Tady to sedí jak prdel na hrnec. Není třeba žádného velkého přemýšlení, stačí jen číst a nechat se bavit. Je to jako jízda na horské dráze, kdy v první třetině projedeme nečekaným lopingem. Akce, sympatické postavy, hláškování, navíc tohle všechno zasazeno mimo jiné i do Čech. Jsou tam samozřejmě i věci, které bych tam zrovna nepotřeboval, ale v tomhle případě je autorovi s klidným srdcem odpustím. Pátou hvězdičku dávám za Taťánu, tyhle drobnosti prostě dokonale potěší.... celý text
Cynik
1997,
Jiří Kulhánek
Cynik je u mně lepší než dobrák. Autor už se tolik nebabrá v popisu válečné techniky a je tam znát větší tah na bránu než v dobrákovi, kde čtenář dostával častý popis světa, který se změnil. Tady už je hrdina zocelený několika bitvami a jen tak před něčím neutíká. S přibývajícími šrámy a ubývajícími částmi těla se z něj stává nezničitelný frajer a mimozemšťané můžou být rádi že v čas vyklidili pole. Snad se někdy dočkáme i třetího dílu a Jonášova návratu.... celý text
Dobrák
1996,
Jiří Kulhánek
Na zombie srnky si vzpomenu poblíž každého lesa. Svět už není takovým jaky byl doposud :)
Detektivní linie fajn, napínavá, i když místy mi připadala dost roztahaná. Hodně mě dráždilo časté nedořešení události v kapitole a následné přeskočení do dalšího obrazu s jinou scénou. Hlavní pátrač je zajímavý, ale časté řešení tématu kolem alkoholové závislosti unavovalo, stejně tak i vztahová romantická sekce. Jinak to byl srozumitelný příběh s místy dost mrazivou atmosférou, ale co taky jiného čekat od drsného severu.... celý text
Lovci hlav
2011,
Jo Nesbø
Má první severská detektivka. Děj krásně pádí kupředu na vlně adrenalinu, časté překvapivé zvraty v ději a na konci spokojenost s vyjasněním situací, které v průběhu byly zdánlivě nahodilé a nelogické. Často jsem v duchu na adresu hlavní postavy poznamenal " Tak kamaráde a teď se ukaž, jak si s touhle situací poradíš. Tohle ti vážně nezávidím." Za mně plný počet. Hlavní hrdina i spisovatel to zvládli na jedničku,... celý text