tereza8106
přečtené 371
Moje máma Jana Brejchová
2022,
Tereza Brodská
Skvělá biografie mé nejoblíbenější české herečky. Přidávám osobní vzpomínku. Bylo mi asi 10 let, když paní Brejchová a paní Jirásková přijely do čtvrti, kde jsem bydlela, se zájezdovým představením Hřbitov slonů. Strašně jsem se tešila, chtěla jsem konečně tyto velké herečky z Prahy vidět na jevišti. Hra byla pro desetiletou tématem těžká, mně to ale nevadilo. Byla jsem úplně fascinovaná hereckými schopnostmi obou dam. Pamatuji si atmosféru v sále. Moje nejsilnější vzpomínky: postava paní Brejchové, která byla paranoidně fixovaná na svoje prsteny (ještě v hlavě slyším její "moje prsteny"), před koncem hry umírá tak, že se sesune na zem (už tehdy jsem si říkala, kolik modřin si asi nadělala); závěrem hry paní Jirásková volala jména veškerých zesnulých postav a "děvčata, kde jste!?"). Zážitek na celý život. Dodnes mě mrzí, že se mi nepodařilo přemluvit mamku, abychom se vydaly do zákulisí. Sice bych se hrozně styděla a nevěděla bych, co mám říct, ale jsem si jistá, že by byly milé.... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Dle mého skromného názoru bohemistky: + Dosud beletristicky nezpracované téma ženských řádů, dále problematika nerovnosti mužů i žen pramenící z křesťanství, moc nad ženami, násilí na ženách, formování člověka výchovou, problematika odpovědnosti za své dítě apod. + Dualita Leny a Evaristy (pokřivené zrcadlení jejich osudů). + Mix žánrových podtypů: realistický, filozofický, historický, pseudohistorický, detektivní, mystický, hororový. + Nepředvídatelnost. + Čtivost. + Pečlivost a badatelská schopnost autorky. + Velmi uvěřitelné, jako by Tučková psala o skutečném příběhu, který se odehrál, o skutečných postavách, jako by opisovala skutečné zápisy, dopisy, úřední lejstra, ... - Přitom ovšem manipuluje s fakty (ať už s geografickými nebo jinými). (Nepoučený) čtenář pak nedokáže oddělit historická fakta od fikce (existovala Vilemína? byly ostatky sv. Anežky skutečné nalezeny a poté spáleny? existuje Anežčin řád? opravdu se některé zázraky udály? které ze životních událostí jednotlivých sester se skutečně někomu přihodily?). Takové zkreslování reality je vždy nebezpečné, obzvlášť v dnešní době. Proto by bylo dobré na konci knihy udělat delší a propracovaný výklad, než jaký se skrývá na cca třech stranách v závěru. - Objem knihy nevadí, co je ale znakem současného středního proudu literární tvorby, je velké množství křivd, nepřízní osudu, špatných i dobrých náhod, které se dějí jedné osobě, a velké množství zlých skutků, které páchají tytéž postavy. Jasně, potřebovala ty nejhorší zločiny nějakým způsobem zkondenzovat, ale v této knize se mi to zdá občas nepřirozené (na rozdíl třeba u Lednické, která používá podobné postupy). - S tím souvisí také příliš osudových náhod a přemíra mysticismu, jako by měl řád patent na zázraky. - Celá kniha je víceméně napsána jedním stylem, podobně promlouvá vypravěč, postavy, lejstra. Ano, ulehčila si práci a ulehčila práci i čtenáři, možná mu tím připomíná, že se jedná přeci jen o fikci, ale nedá se nic dělat, snižuje tak uměleckou kvalitu díla.... celý text
