Sylvanas
přečtené 249
Dám ti slunce
2016,
Jandy Nelson
Knížka, kterou jsem znala už dřív, ale neměla jsem jí v plánu číst. Knížka, která se mi asi po roce sama připletla do cesty, když jsem jí viděla v rukou jedné mé skvělé spolužačky. „Jaká je?“ „Pěkná! Chceš jí půjčit, až jí dočtu?“ „Tak jo.“ - Tak mi jí půjčila. A nevím, jestli zapůsobil osud či co, ale děkuju, že se mi zase připletla do cesty! „Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.“ A mě se to asi stalo, protože jsem člověk, který umí kreslit. Dřív jsem to ani tak nevnímala, ale teď mi to příjde jako ohromný dar. Tahle knížka mi prostě nějak úplně změnila pohled na umění i na svět. Taková filozofická, řekla bych, i když asi ne pro každého (a zřejmě to ani nebyl původní záměr). Na příběhu se mi, mimo jiné, líbil i styl psaní (kdy Noah vyprávěl minulost a Jude přítomnost). Každopádně, jediné snad, co už chci dodat je to, že tohle byla prostě úžasná knížka, která mě hodně překvapila a potěšila. Mám teď ohromnou chuť opsat si všechna „moudra“, co v knize byla, přetvářet svět svým uměním, malovat v mysli a... říkat Bohu Clarku Gable (i když jsem ateistka)!... celý text
Podělaným navrch
2018,
Becky Albertalli
Tuhle knížku jsem začala číst hned po Simonovy a přiznám se, že jsem je během toho tak trochu mezi sebou porovnávala. V něčem byla lepší, v něčem horší. Sice jsem se u ní rozhodně víc nasmála (především při přemýšlením Molly nad kondomy), ale když bych měla hodnotit celek, tak mi přišla slabší. Bavil mě spíš jen začátek a konec, ten prostředek byla pro mě jen taková nepotřebná výplň, kde se, dle mého názoru, nic extra zajímavého nedělo. Jsem ráda, že knihy na sebe navazovaly pouze volně. Být to přímé pokračování, tak kdo ví, jak by to dopadlo (nejspíš bych asi musela jít spáchat sebevraždu, jako jsem to už u některých sérií měla v plánu).... celý text
Probuzení Simona Spiera
2017,
Becky Albertalli
Skvělá knížka už od začátku. Příběh byl čtivý, nikde se netáhl. Tajemné emaily s Bluem mě napínaly až do úplného konce, kdy Simon nakonec zjistil, kdo že to Blue doopravdy je. Simon byl vážně sympaťák a díky jeho chybám a i chybám jeho přátel mi příběh připadal o to pravdivější a hlavně lidštější.... celý text
Tokijský ghúl 1
2016,
Sui Išida (p)
Tohle byla moje první manga, co jsem kdy četla. Opačný způsob čtení mi sice dělal ze začátku trochu problém, ale postupně jsem si zvykla. Příběh byl vcelku fajn, i když trochu drasťák.... celý text
Válečný kůň
2011,
Michael Morpurgo
Poprvé jsem viděla film a teprve až po několika letech jsem zjistila, že byl natočen podle knižní předlohy, proto jsem se rozhodla si knížku přečíst. Příběh byl jednoduchý a přitom krásný a dojemný. Nejednou se mi při čtení objevily slzy v očích.... celý text
Memento
2008,
Radek John
Mám chuť říct, že kniha byla nudná. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že to není chyba té knížky. Nudný je život všech těch narkomanů, kteří v knize vystupují. Dávka, dávka, dávka! Já husa naivní jsem až do konce doufala, že se z toho Michal vyhrabe a upřímně mě dost zklamal. Ufetovat se k mrzáctví nebo smrti? Děkuju, nechci! Ano, nechápu, jak si někdo dokáže dobrovolně zničit život jenom kvůli tomu svinstvu. Problémy? Ty má hodně lidí! Ať mě odsuzuje kdo chce jak chce, pro mě jsou prostě feťáci jen ubožáci, kteří nejsou schopní se vyrovnat s problémy jinak než drogou! Je přece tolik jiných způsobů! Ale proč se s něčím obtěžovat, když si stačí jen něco dát a problémy ihned zmizí... Nemyslím si, že by nějaká knížka nebo film dokázaly člověka dostatečně odradit od drog. Možná, že by se nějaké procento lidí přeci jen našlo, ale když to někdo bude chtít zkusit, tak to zkusí, stejně jako do toho třeba i nakonec spadne - knížka neknížka. Když ten člověk nebude mít vůli, tak ho stejně nic nespasí.... celý text
Volání netvora
2012,
Patrick Ness
Tuhle knížku jsem měla už skoro rok v seznamu těch, co jsem si chtěla přečíst. Mrzí mě, že jsem to neudělala dřív. Jsem ráda, že byla napsaná pouze jako jeden díl. Hodně krát jsem četla série, kde se očividně autor snažil napsat toho co nejvíc (aby mohl prodat co nejvíc, si myslím) a nakonec z toho vzešlo cosi, co kolikrát stálo za dvě věci... Jsem panu Nessovi (potažmo paní Dowdové) neskutečně vděčná za to, že tu knížku napsal od srdce a taky tak, aby z ní bylo něco pořádného. Četla jsem jí jenom dva dny. Pravda, nebyla zrovna jednou z těch delších, ale obecně čtu knížky rychle jen ve dvou případech - když mě nebaví a nebo když je tak skvělá, že nedokážu dělat moc přestávek ve čtení a chci neustále postupovat dál v příběhu. Tohle byl ten druhý případ. Ta knížka mě nadchla už na začátku, kdy jsem si přečetla „hloupou“ anotaci vzadu na obalu a pak i Slovo autora. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co se stane, ale konec mě nezklamal. Naopak jsem se na to cítila připravená - možná jako Conor. Teď můžu naprosto upřímně říct, že to byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. A co je na tom nejlepší, mám pocit, že mi i něco dala. A myslím si, že by se ta kniha Siobhan líbila. Určitě by se jí moc líbila.... celý text
Kaziměsti
2017,
Martin Bečan
Ze začátku jsem si říkala: „Páni, to je super!“ Nic, co by mělo podobný námět jsem zatím nečetla. Uchvátila mě tramvaj s číslem nula i Tunelice. Pak se to ale začalo kazit, jako samotné město. Střed příběhu mi přišel oproti začátku poměrně nudný, syrový až chudý. Možná, že právě proto, jak se mi na začátku všechny nenormální věci zdály úžasné, mi pak připadaly naprosto samozřejmé. Konec měl ale rozhodně něco do sebe. Na jednu stranu mě sice trochu naštvalo, že zůstal otevřený (A že mě sakra zajímalo, jak že to hodlá Lazar vyřešit!), ale na tu druhou byl vážně filozoficky zaměřený, což se mi opravdu líbilo a donutilo mě to nad mnoha věcmi přemýšlet.... celý text
Rusalčina píseň
2009,
Tony DiTerlizzi
Slabší než prvních 5 dílů. Zbytečný natahovák série Spiderwicků, další dva díly jsem už ani nečetla.
Lakomec
2008,
Molière (p)
Tahle knížka je jedna z lepších pro maturitní četbu. Není to sice můj šálek kávy, ale číst se to dalo poměrně obstojně.
Hvězdy nám nepřály
2013,
John Green
Z téhle knihy mám smíšené pocity. Ze začátku mě bavila (jako většina knih), postupně mě ale začala nudit. Nejvíce to zavinila ta část s knihou Císařský neduh a cestou do Amsterdamu. Jednoduše mě to nebavilo - přišlo mi, že se pak celý příběh motal jenom kolem toho. A taky mě zklamal konec, byl na mě příliš useknutý.... celý text
Tajemství
2008,
Rhonda Byrne
Takhle knížka mi otevřela oči. Někdo by mohl namítat, že vše, co se v ní píše, jsou jen hloupé výmysly nějakých bláznů. Dobře, kdo chce, tak ať si to myslí. Já jsem toho názoru, že tajemství existuje. Ono je to vlastně trochu paranoidní, že si za všechno můžeme sami, ale když se zpětně zamyslím, tak mi dávají určité věci, co se mi dříve staly, smysl. Poprvé jsem viděla sice film, každopádně kniha je psaná právě podle něj, tudíž se liší jen minimálně - snad jen že je obsáhlejší. Oceňuji na ní zpracování (jak text tak i grafiku) a hlavně ono poselství, jenž přináší.... celý text