spongy přečtené 4

Navrátilka 2018, Donatella di Pietrantonio

Nikdo ji nechce, nikoho nezajímá. Možná by i vlastně někoho zajímala, ale když žijete ,,z ruky do huby“ není na empatii a city možná prostor a čas. Nebo je? Příběh odehrávající se před x desetiletími na italském venkově s působivou a zvláštní atmosférou. Je naprostou pravdou, že skrz řádky k čtenáři prosakují nejen psaná sdělení, ale také pachy a silné obrazové vjemy. Lehce jsem se přenesla do toho zanedbaného stavení a stala se náhle (a neochotně) součástí jeho domácnosti, jako i Navrátilka. Na člověka často dopadá při čtení tíha, pocit jakéhosi neukotvení, nepochopení. Není to vůbec veselé čtení, ale má spád. Kolikrát ve mně jisté scénky vyvolávaly vyloženě odpor a chuť s dotyčnými aktéry novely zatřást a zařvat na ně, ať se konečně proberou. Hlavní hrdinka ještě svůj neveselý úděl na můj vkus zvládala se ctí. Jen konec mi přišel opravdu rychlý, spousta toho zůstala nevyřčena. Autorka prý vydala také pokračování, takže se asi čtenář dozví ,,zbytek“ v něm. I přes nižší hodnocení po něm nejspíš časem sáhnu také. Rozhodně nesouhlasím s některými komentáři, ve kterých se píše, že je příběh vystavěn ,,uměle“ ,,na oko“, aby dosáhl co největšího efektu. Všechno působí velmi reálně a díky tomu také místy až strašidelně. Viděla jsem také povedenou filmovou adaptaci. Několik scén se liší v detailech a chronologii, ale příběhově je děj vesměs totožný. Obojí doporučuji.... celý text

Pohádky z kouzelného mlýnku 1992, Michaela Tvrdíková

Panebože! Co jsem se jí nahledala... Jako asi dvanáctiletá jsem jí našla u nás ve sklepě a navždy se mi zaryla do paměti pro své ojedinělé příběhy (často hodně drastické a strašidelné). Nojo, seveřani. Dlouhé roky jsem si nemohla vůbec vybavit název a ani googlování "příběhu o Medvědínovi" nikam nevedlo. Dnes jsem na ni narazila v antikvariátu a vzpomínky se při pohledu na obálku konečně vzpamatovaly! 1) Za mě jsou to pohádky spíš pro dospělé (kteří pohádky ale rádi mají) a baví je číst před spaním krátké příběhy. 2) Bude se to jistě líbit fanouškům severské mytologie.... celý text

Listiny Aspernovy 1958, Henry James

Moje druhá kniha od H. Jamese. Tou první bylo Washingtonovo náměstí, kniha se mi líbila a chtěla jsem od autora něco dalšího. Za výběr zrovna Listin mohlo i zdejší vysoké hodnocení... No... Knížečka je to opravdu tenká, takže ji snadno přelouskáte za jedno odpoledne - což cením! Dialogy odehrávající se v potemnělé síni omšelého paláce, který má své nejlepší časy již za sebou, mi skutečně připomínaly sledování divadelní hry, jak tu už někdo psal. Exteriérové scény s gondolami, procházkami po Benátkách byly také magické. Celé to působí hodně subtilně, nenápadný příběh, prostředí. Jako by vše bylo pod nánosem palácového prachu. Atmosféra mě velmi pohltila. Postavy občas jednaly trošku zvláštně, ale je to jiná doba a přijde mi, že i Jamesův styl. Jediné malé zklamání přišlo na konci, kdy jsem očekávala trošku větší a dramatičtější zvrat. Ale jako u postav - mám pocit, že ta nenásilnost dramatizovat děj a nechat ho v jisté každodennosti a banalitě je přesně Jamesův styl. Listiny už asi nikdy neotevřu, ale odpoledne s nimi se mi velmi líbilo.... celý text

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery

Na tohle jsem se tolik těšila! Celé dětství znám příběhy ze Zeleného domu - dívala jsem se na animovaný seriál, na staré filmy. Teď jsem konečně dostala do ruky knihu... Skoro se stydím to napsat, ale postava Anny mě často tak rozčilovala (na rozdíl od té seriálové a filmové), že jsem to naprosto nezvládala... Přišlo mi, že neustále prováděla nějaké "průsery" (díky své zasněnosti, nerozvážnosti), ale vždy jí bylo ihned odpuštěno, i když viditelně emočně manipulovala okolí. ,,Mně je to tak líto Marillo, ale už mě osud vytrestal sám, a tak byste mi snad nemusela už vynadat vy." apod. Asi by mi to přišlo roztomilé u osmileté holčičky, ale třináctileté puberťačky? Nějak mi to zkrátka nepřišlo dvakrát roztomilé. Ale samotnou mě to popravdě štve a cítím se kvůli tomu jako zahořklý člověk, haha. Co je ale nutno dodat, že knihu jsem si ale i tak strašně užila. Postavu Marilly jsem si zamilovala, zamilovala jsem si celé Avonlea. Už mám koupený druhý díl a budu doufat, že s přerodem Anny mi i přestane lézt tolik na nervy. + Prostředí + Marilla + Roztomilý příběh s dobrými konci - Za mě trošku rychlý přerod na konci knihy, v jedné kapitole skáčeme časově velmi rychle dopředu... celý text