Snoopi
přečtené 559
Černá Hora
2009,
Werner Lips
Příjemný průvodce po atraktivních lokalitách této - naštěstí turisty trochu opomíjené - krásné země. Jsem ráda, že jsem ji v roce 2017 navštívila, odnesla jsem si hodně nezapomenutelných zážitků včetně mého prvního setkání s mořem, které bylo i v říjnu krásně teplé, a jehož šumění příjemně uklidňovalo :-) Průvodce je tak akorát do ruky, ani kapesní, ani obří, obsahuje vše podstatné, co je potřeba znát, pokud se rozhodneme zemi navštívit. Je rozdělen na několik částí, od "Praktických tipů na cestu od A do Z" přes oddíl "Země a lidé" a dále přináší informace o jednotlivých regionech: Kotorský záliv, Města na pobřeží, Centrální planina a Skadarské jezero, Sever země - hory, Východní oblast Černé Hory. Dozvíme se to nejdůležitější, jak si v zemi počínat, od možností ubytování a využívání dopravy přes stravování, formu platby, volnočasové aktivity až po různá upozornění, jak jednat v krizových situacích. Příručka také nabízí vybrané zajímavé kapitoly z dějiny země, upozorňuje na přírodu a její zvláštnosti a nechybí ani zmínka o kultuře, tedy filmu, divadle a literatuře - v češtině známe i dílo zdejšího spisovatele Miodraga Bulatoviće. Celkově jde o velmi přehledně uspořádanou příručku, text bohatě doplňují fotografie a mapy a není nikterak objemná, takže se jako průvodce dokonale hodí na cesty.... celý text
Holanovské nápovědy
2004,
Jiří Opelík
Nápovědy... Už samotný název odkazuje, k čemu se tato kniha může hodit, o co v ní půjde: čtivou formou čtenáře ponouká, jak vnímat Holanovy básně, ale přímou interpretaci nenabízí, ten luxus ponechává na každém zvlášť. Autor v osmi chronologicky řazených esejích, věnovaných Holanovým nejvýznamnějším dílům, umožňuje bloudícím čtenářům nalézt cestu labyrintem básnické obraznosti svého oblíbence a nabízí nespočet záchytných bodů, které jim putování usnadní a snad i zpříjemní. Ačkoli sám připouští vysokou míru zájmu o Holanovu tvorbu, přiznává, že tato útlá knížka vznikla ze zcela neosobního, vnějškového podnětu. S nabídkou napsat jakési "uvedení" do díla tohoto složitého autora jej oslovil profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který plánoval vydat celé Holanovo dílo v němčině. Uznává, že tento záměr mohl lehce "deformovat" jeho způsob psaní s ohledem na německého adresáta, o to víc se snažil přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik "někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář". Určitě se mu to podařilo. Bloudit labyrintem Holanových slov s touto knihou v ruce je požitek a já se těším na další a další setkávání: toto rozhodně nebylo poslední.... celý text
Velký slovník Hantecu
2013,
kolektiv autorů
Nemohu posoudit, do jaké míry je slovník věrohodný a jak přesně dané výrazy zachycují současnou podobu tohoto dialektu, neboť jím nejsem odchovaná, ale královsky jsem se bavila. Pobavil mne i výrazný nápis na obalu výtisku z knihovny: mládeži do 18 let zakázáno! :-) Není divu, že jsem k této publikaci přistupovala spíše z recese, než abych v ní hledala vědecké poučení: kniha je stejně koncipovaná pouze jako dvoujazyčný slovník: z češtiny do hantecu a z hantecu do češtiny, plus vybrané tematické zajímavosti, ale o samotném brněnském nářečí, konkrétně o jeho vzniku a proměnách v průběhu času, se nic bližšího nedozvíme. Hantec mne zaujal už s překladem Malého prince do tohoto nářečí, který vyšel v roce 2020. Proniknout do hlubin této řeči byl oříšek, ale když jsem porozuměla principům, na nichž je postavena, dekódovat mnohé výrazy pomocí znalosti němčiny pak bylo snazší. Shodou okolností jsem v televizi nedávno opět viděla i humornou epizodu televizních Bakalářů, kde hantec - a herec Miroslav Donutil - hraje významnou roli. Byl to právě on a skupina brněnských umělců kolem Franty Kocourka, kteří tento dialekt zpopularizovali pro dnešní dobu. Ano, u některých výrazů v knize jsem se červenala, ale není ani divu - svou obtížnou srozumitelností, jež má mnohdy zakrýt skutečný význam slov, a výrazivem spodiny společnosti z éry první republiky vykazuje rysy spíše argotu a slangu než mluvy bližší střední třídě. Překvapilo mne, že mnohá slovní spojení používám i já, zřejmě se mi zalíbila a tak nějak "automaticky" mi přešla do krve. Věřím, že slovník aspoň z části vychází ze stabilní základny skutečně používaných slov a nenabízí tedy jen povrchní zábavu pubescentům, kteří ho potutelně vezmou do rukou. Bohužel v něm chybí zásadní informace o způsobu provedení lexikografické práce, tedy výzkumu, který předcházel jeho vzniku. Ale alespoň mě hodně bavilo hledat zde zajímavé metafory a neotřelá přirovnání řeči velmi, velmi kontroverzní a neotřelé. žhavit drát - telefonovat vo tom žádná - nade vši pochybnost zobanec - jídlo zmóglovat - zmanipulovat, udělat zmerčit - spatřit zrubat - zmlátit vysmáté jak lečo - bezstarostný, spokojený šmrdolit se - vrtět se, vykonávat blíže neurčené pohyby šerlok - policista šábrovat v díře - pracovat v dolech uvařit svišťa - zplodit dítě matroš - materiál listokřup - vegetarián líznót se, lízlé - být opilý líznót se štatlem - projít se krén - špatné hodit sicnu - posadit se hodit zpátečku - vrátit se hodit životu mávačku - zemřit provětrat žraloky - jít na procházku... celý text
