SirenKa SirenKa přečtené 76

☰ menu

Co odhalí bouře

Co odhalí bouře 2022, Catherine Cooper
3 z 5

Docela dobře čtivý, ale nijak zvlášť pomyšlený nebo dramatický příběh. Autorka se v hlavní linii příběhu poněkud ztratila. Do vlaku ok. Odkládám do knihobudky.


Žízeň

Žízeň 2017, Jo Nesbø
5 z 5

Docela by mne po přečtení některých komentářů zajímalo, jakým způsobem Nesbo vkládá podprahovou reklamu mezi řádky, měla jsem taky po přečtení nutkavou potřebu vrhnout se na Harryho pěkně znovu od začátku, tak, jak psal jednotlivé díly za sebou. Ani tentokrát mne rozhodně nezklamal, a po přečtení žízně mám hlad na nějaký další kousek.... celý text


Slepá mapa

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová
5 z 5

Peklo na zemi po tři generace. Nemohla jsem se celou dobu zbavit projekce postav do mé prababičky, babičky a mámy, které generačně odpovídají postavám a na které už mám bohužel jen vzpomínky. Vyprávění není nijak dramatické nebo strhující, vše tak nějak plyne, a když se zpětně zamýšlím nad stylem autorky, tak po tom, co jsem v poslední době přečetla musím říct, že právě toto bylo skvělé. Protože čtenář může naplno vnímat osudy hrdinů a ne se zabývat zvláštnostmi autora.... celý text


Hvězdy na cestě

Hvězdy na cestě 2020, Karin Krajčo Babinská
5 z 5

"Každý má svůj příběh a my ho nikdy nevidíme celý." Skvělá kniha, až mne mrzí, jak jsem ji zhltla. Po Tsunami jsem už žádné průměrné, povrchní čtení nečekala. A to jsem se tedy nespletla. Postavy a děj vás vtáhnou, vyvolají emoce a kdo jste byli někdy v Řecku, budete tam zas. Ale trochu pozor, s hrdiny se život nemazlí a z depky nebo smutku vás kniha nejspíš nevytáhne. Ráda si počkám na další autorčin román.... celý text


Hlas kukačky

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)
5 z 5

Moje první setkání s autorkou, začínám těmto plynoucím vyprávěním přicházet na chuť (styl je hodně podobný mé oblíbené p. Mornštajnové), ikdyž v historických událostech jsem se trochu ztrácela. Hezky zpracovaný příběh o ženské síle. O nekonečném množství energie vyplýtvané na naplňování nesmyslných rodinných, manželských, společenských očekávání. Můžeme si nalhávat co chceme, ale přestože už jsme částečně opustili bizár, který prožívaly 4 generace hrdinek, rovnováha mužského a ženského elementu je v našem světě stále v nedohlednu. Při čtení jsem myslela na dnešní matky v Izraeli a Palestině, ty asi taky doma nemají na růžích ustláno. Už se těším na další knihu.... celý text