scr00chy
přečtené 179
Výborná knížka, kterou jsem nedokázal odložit. Něco jako mix Trosečníka a Apolla 13. Podáno vtipně, ale zároveň z technického hlediska velice věrohodně a zajímavě. Těším se na film.... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Nadace na mě působila trochu jako sbírka povídek, ve kterých se některé postavy objevují opakovaně. Kvůli tomu se člověk může v ději občas trochu ztrácet, jelikož jednotlivé části od sebe dělí dlouhá časová období a objevuje se v nich hodně různých postav. Takže může být obtížné se ke knize vrátit, pokud ji třeba na delší dobu odložíte. Pokračování si ale určitě časem přečtu. Mimochodem, Asimov tuto knihu napsal, když mu bylo pouhých 21 let!... celý text
Daemon
2009,
Daniel Suarez
Velmi kvalitní čtení. A pokračování s názvem Freedom mě bavilo ještě víc. Doporučuji.
Dlouhý pochod
2012,
Stephen King
Mrzelo mě, že King téměř vůbec nerozvedl politickou situaci a nepopsal svět, ve kterém se příběh odehrává.
Ani sami bohové
2005,
Isaac Asimov
Zklamání. Asimov je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale bohužel především na základě jeho povídek o robotech. Z románů jsem četl jen Konec věčnosti a Nadaci a obojí se mi líbilo. Tato kniha je složena ze tří bloků a především ten druhý (z para-světa) mě moc nebavil. Celkově je kniha na můj vkus moc chladná, přímočará, až nudná.... celý text
Dva kapitáni
1963,
Veniamin Alexandrovič Zilber
Kdybych to četl o nějakých 10 let dříve (je mi skoro 26 let), určitě by to na mě mělo větší dopad. Dnes mi už však tato dobrodružná fikce o překonávání nástrah dospívání a života obecně připadá naivní. Přesto mě kniha v podstatě bavila a bylo zajímavé sledovat ságu jednoho obyčejného kluka na pozadí Ruska v první polovině 20. století. Jedním z problémů taky bylo to, že vydání, které jsem četl, je z roku 1963 a tudíž je plné archaismů a rusismů, které mi občas dělaly problémy. Celkově mi navíc styl psaní přišel někdy zbytečně prostý a jindy zas ne úplně jasný a zamotaný. Potenciálně zajímavé momenty (například ty z války samotné) pak jsou často zmíněny pár větičkami, což je škoda, mohlo by to přidat na akčnosti.... celý text
Světová válka Z
2010,
Max Brooks
Na mém oblíbeném postapokalyptickém/katastrofickém žánru mě vždy štvalo, že knihy většinou buď končí moc brzo (zrovna když dojde ke katastrofě a nedozvíme se tak, jak se s ní svět vypořádal), nebo začíná poté, co se katastrofa udála, ale rozsah je omezen na příběh jednoho člověka/rodiny/města/země, což poskytuje jen omezený pohled. Případně příběh začíná dlouho poté, co k apokalypse došlo. Mě vždy zajímalo to globální hledisko. Jak by se civilizace vzpamatovala z celosvětové katastrofy? Co by dělaly vlády rozličných zemí? Jak by se lidé z různých sociálních vrstev a zemí vypořádávali s náhlým chaosem? Jak by to ovlivnilo geopolitické rozložení světa? Tento globální pohled na věc je málokdy prozkoumán. Nejspíš proto, že je dost těžké se s tím poprat tak, aby výsledek nepůsobil naivně a nerealisticky. Světová válka Z se s tím vypořádala velice dobře, a proto jsem si její čtení užil. Knížka má neobvyklý formát (podobně jako Robokalypsa Daniela Wilsona). Není to plynulý příběh, ve kterém bychom sledovali několik hlavních hrdinů. Místo toho je kniha pojata jakýmsi dokumentárním stylem. O zombie apokalypse se dozvídáme skrz vyprávění rozličných přeživších, kteří "byli u toho". Vyprávění je pak místy doplněno otázkami novináře, který je zároveň autorem tohoto fiktivního dokumentu. Apokalypsu poznáme od začátku až do konce očima ruských vojáků, činských doktorů, amerických politiků, překupníků lidských orgánů, Židů, Afričanů, mnichů, námořníků, psovodů, běžné rodiny a mnohých dalších... Každý příběh poskytuje velice odlišný pohled na věc a vytváří malý dílek enormní skládačky, kterou je Světová válka Z.... celý text