Sammy
přečtené 222
Barva kouzel
1993,
Terry Pratchett
Jsem anglista, tak jsem se zařekla, že aspoň jednoho Pratchetta přečtu, protože se mi líbí styl jeho kámoše Neila Gaimana, a také jsem viděla několik filmů podle jeho děl, které se mi líbily, včetně tohoto. Kraťoučkou knížečku jsem četla půl roku a prostě mě to nebavilo. Ano, pár dobrých vtípků tam bylo, vybavují se mi hlavně hříčky typu: "!" řekl xy. Ale jako celek mě to nudilo.... celý text
Dítě Bridget Jonesové
2016,
Helen Fielding
Film se mi moc líbil a předchozí knihy také, až na tu nepovedenou trojku. Od téhle knihy jsem díky filmu měla docela velká očekávání. Věděla jsem, že je tam jedna zásadní změna, ale i tak jsem se těšila. Hned na začátku ale jsem byla zklamaná, protože jsem zapomněla, jak je Bridget v knihách tupá. Zhruba od třetí kapitoly ale už se to zlepšovalo a nakonec se mi kniha jako celek líbila a pobavila jsem se. A Marka Darcyho prostě nejde nemilovat.... celý text
Cizinci ve městě
2008,
Ian McEwan
Moje třetí kniha od McEwana, a asi nejdivnější. Sice je krátká, ale trvalo mi se tím prokousat. Člověk z knihy úplně cítí to napětí a čeká, že se NĚCO stane, ale když se to konečně stane, tak je to tak nečekané, ačkoliv k tomu kniha směřuje, že se tomu až nechce věřit. Znovu asi už číst nebudu.... celý text
Hvězdy nad hlavou
2017,
Marissa Meyer
Možná jsem byla ještě v opojení z Winter, ale povídky se mi opravdu moc líbily a dojaly mě. Některé z nich byly depresivní, obzvlášť ta o Vlkovi (jelikož víme, že se mu nakonec stalo něco, co nejvíc nechtěl) a o Winter, ta holka měla opravdu hrozné dětství i dospívání. Povídka o malém Thorneovi byla výborná, děsně roztomilá (ten špendlík na kravatu v podobě zvonečníku, aw). Líbila se mi i Malá androidka, i když jsem věděla, že to skončí špatně, a ocenila jsem propojení s Cinder. U poslední povídky/epilogu jsem se celou dobu culila, bylo to moc hezké a ani trochu mi nevadilo, že to byl pohádkový a přeslazený konec, naopak to byla příjemná změna :)... celý text
Winter
2016,
Marissa Meyer
Jako jste již psali mnozí, tak nemůžu jinak, než panebože, to bylo něco! Ta kniha se prostě nedala odložit. Čtení jsem nejdřív odkládala, protože už to bylo dost dávno, co jsem četla Nejkrásnější a ještě dýl, co jsem četla Cress, ale nakonec se mi nechtělo čekat, než přečtu celou sérii znova, a pustila jsem se do toho. Ze začátku jsem musela dost vzpomínat na některé věci z minula, co jsem už zapomněla, ale rychle jsem se to ho dostala a už to jelo. Přečetla jsem to jedním dechem a dávala si pauzu jen na to, abych šla do práce. Druhou půlku knihy jsem četla v podstatě najednou celý den a noc a odkládala jsem ji jen, když jsem ji málem musela zahodit, abych chvíli rozdýchala některé pasáže (hlavně otrava Winter, Vlk, finále s Levanou). Nepamatuju si už, jak jsem měla ráda které postavy předtím, ale tady jednoznačně vedli Cress a Thorne, při scéně v atriu jsem se culila jak měsíček na hnůj (pardon za hříčku) a málem jsem se rozpustila. Hned za nimi jsou Cinder a Kai, a Iko. Winter jsem si moc neoblíbila, spíš mi jí bylo líto. Jsem ráda, že nastal šťastný konec, během průběhu jsem nevěřila, že to všichni přežijou, ačkoliv teda Vlk mě mrzí. Rozhodně to považuju za nejlepší knihu ze série, ačkoliv je fakt, že jak už tu mnozí zmínili, Artemida dost připomínala Kapitol a celkový průběh invaze Hunger Games, ale to mně nevadí. Musím si hned sehnat povídky a další doplňkové příběhy :)... celý text
