RyonMathrin přečtené 809

Jméno větru I. 2008, Patrick Rothfuss

Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl. Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů). Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (obzvláště muzikanti si některé pasáže vychutnají). Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

O dracích a jejich jezdcích toho ve fantasy paradoxně moc není, rozhodně ne takto rozsáhlého a detailního. Zmíním jen vynikající dílo od Anne McCaffrey, které všem doporučuji. Eragon (vlastně celá tetralogie) je vyjímečná záležitost, ne nadarmo se stalo bestsellerem. Není to dokonalé dílo ani „nejlepší fantasy“, ale je to stále obdivuhodná práce. A jestli přivedla ke čtení tisíce nových čtenářů, je to naprosto úžasné. I já hodnotím vysoko. A to z mnoha důvodů: Originalita – ať si říká kdo chce co chce, Eragonův svět je originální. Naprosto svébytný. Je samozřejmě na první pohled inspirován známými fantastickými autory, ale to je v tomto žánru přece běžná věc. K fantastice prostě pojmy elfové, draci, proroctví, magie atd. patří. Fantasy se samozřejmě „vykrádá“ navzájem, ale to je něco jako byste psali o detektivkách, že se vykrádají, protože se všude píše o vrahovi. Autorův věk – v patnácti začít psát a tak rozsáhlou tetralogii (každý díl má přes 400 stran), jednoduše smekám. Systém magie – logický a zároveň velmi svazující, perfektně promyšlený Draci – krásně vykreslení, promyšlení do nejmenších detailů včetně vztahu draka a dračího jezdce. Politika – rozepíšu se o ní v komentářích ke 2.-4. dílu, kterých se týká víc. Ve zkratce: neobyčejně složitá a vybalancovaná. Ano, děj někdy vyplňují pasáže, které délku knihy zbytečně zvětšují a kdyby se vypustily, knize by to neublížilo. Ano, jsou zde poměrně jednoznační záporní hrdinové a děj je trochu předvídatelný. Ale přesto... přesto se jedná o úžasné dílo, které si za mě zaslouží pět hvězd. Jedna z nich je osobní ode mne jako milovníka draků.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Četl jsem nedávno znovu celou sérii, abych si ten báječný zážitek znovu zopakoval. Druhý díl rozvíjí i zajímavou vedlejší dějovou linii. Autor se zároveň snaží podrobně popsat součásti světa Alagaesie, kterými hlavní postavy procházejí. Někdy je to zbytečně detailní a jsou zmíněny postavy, které se už neobjeví, ale většinou je to velmi napínavé. Popis elfské kultury byl obsáhlý a podrobný, ale určitě nezbytný k pochopení všech souvislostí. Roranův příběh se mi velmi líbil, podle mě se stal pomalu větším hrdinou než Eragon sám vzhledem k tomu, čím musel projít. Paolini rozvíjí složitou hru politiky, protože všichni spojenci proti Království mají samozřejmě vlastní zájmy. Někdy jsem na to neměl trpělivost a už jsem se znovu těšil na vyprávění o Eragonovi či Roranovi, ale zpětně musím hodnotit vysoce. Například se mi líbí vyřešení finanční situace Vardenů Nasuadiným nápadem s kouzly. Svědčí to o nevšední fantazii autora, který tím zároveň těží maximum z pravidel magie, které sám nastavil. Má to promakané. Za mě 5*.... celý text

Brisingr 2009, Christopher Paolini

Hodně nových, obohacujících věcí, ale také hodně statických pasáží. Je znát, že si Paolini si ukousl velké sousto a s jeho zpracováním má trochu problémy. Rozvíjí obšírně děj a detaily ve fázi, kdy by vše mělo pomalu začít gradovat. Přes tuto spletitost (nebo možná právě proto) je úctyhodným pokračování série. (pozor, níže jsou spoilery) Stále mne fascinuje systém magie v Alagaesii - „starověký jazyk“. Díky němu získává Galbatorix velikou výhodu pro svou armádu díky neporušitelným přísahám vojáků nebo odstranění jejich vnímání bolesti. Eragonův charakter se dále rozvíjí a opět detailněji poznáváme kouzelný svět Alagaesie. Myšlenka „Eldunarí“ je nádherná a autor ji zajímavě rozvíjí. Neshody mezi trpasličími klany jsou popisovány možná zbytečně obšírně. Některé bitvy a konflikty také mohly být zcela vypuštěny a knize by to prospělo. Politika a mocenské vztahy dál prostupují celou knihou, i Roranovou dějovou linií. Čím vším si ten musí opět musí projít, je téměř neuvěřitelné (například jeho zápas s urgalem o pozici náčelníka…) a v mých očích skoro větší sympatie než Eragon. Má oblíbená část je vykování nového Eragonova meče, to se Paolinimu opravdu povedlo.... celý text

Zápisky šílencovy 1990, Ivan Mládek

"Zvoní budík. Otevírám oči, podívám se na ruce, pak na břicho. Je to dobré - jsem vyspalý do růžova." Miluji tento humor a na písních autora jsem vyrostl. Nemohu jinak, než 5*.... celý text

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

První návštěva ve světě Středozemě... když ještě byl samotý název Středozemě a její idea jen hudba budoucnosti. Příběh je v zásadě jednoduchý, ale je v něm toho tolik... statečnost, odhodlání, boj dobra proti zlu, cesta, která člověka (hobita) změní...a hlavně dobrodružství! V neposlední řadě mnoho kouzelných bytostí, které jsou tak pěkně napsané, že z nich fantasy vychází dodnes (elfové, orkové, trpaslíci, zlobři, vrrci...). Pro ty, kteří se chystají na četbu trilogie Pán prstenů téměř nutný předkrm :-) (mimochodem, zapomeňte na filmového Hobita, kterého by bylo potřeba hodně, hodně sestříhat, aby to alespoň trochu stálo za to)... celý text

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Tohle je pro mne srdeční záležitost. I když musím přiznat, že když jsem četl poprvé zhruba v patnácti letech, tak jsem nedočetl. Zůstal alespoň nádherný dojem a líbily se mi runy uvedené v přílohách. Fantastikou však žiji a od té doby jsem přečetl mnoho knih spadajících do tohoto žánru. A tak jsem se před několika lety rozhodl, že si tuto legendu musím konečně přečíst celou. Byl jsem nadšen. Přišlo to v ten pravý čas (na některé věci prostě musí člověk dozrát). Poslouchal jsem také jako audioknihu (toto všem doporučuji, přijde mi, že je pak tento náročný text stravitelnější), několikrát a určitě ještě mnohokrát budu. A to proto, že: 1) Už ten začátek. Je plno legend o stvoření světa, ale zmaterializovat hudbu, to je prostě geniální. 2) Konflikt světla a tmy (dobra a zla), Stvořitele (Ilúvatara) a padlého anděla (Melkora, později zvaného Morgoth), je notoricky známý z rozšířených náboženství. Ale právě proto je nám to tak blízké. Nebo spíše víme, odkud většina fantasy světů čerpá. Boj dobra se zlem se táhne celým Silmarillionem a mistr Tolkien to tak nádherně popisuje a vy neustále držíte palce těm spravedlivým. I když mnoho vyprávěných příběhů končí tragicky, poslední slovo má stvořitel, tak jak se praví na začátku: „…pak Ilúvatar promluvil a řekl: A ty, Melkore, uvidíš, že nelze hrát žádné téma, které nemá svůj nejhlubší zdroj ve mně, a že nikdo nemůže změnit hudbu mě navzdory. Neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření ještě podivuhodnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval.“ 3) příběhy v sobě mají úžasnou hloubku, svět je skvěle promyšlený. Například přísaha Feanorových synů, která se táhne po mnoho generací a stane se zhoubou těch, kteří ji vyřkli a i mnohých jiných, je ale zároveň základem pro dlouhý a nesmírně hrdinský boj elfů proti temnému Melkorovi. 4) propracovanost světa. Vytvoření dvou zcela nových jazyků (quenijština – řeč elfů ze země Aman a sindarština - řeč temných elfů Středozemě). 5) Krásný, bohatý jazyk. atd., atd., je toho hodně, nad čím nejen fantasy nadšenec plesá. Co se týče souvisejících knih, Pána prstenů a Hobita: jsou vlastně jen epizody v porovnání s obsáhlostí dobrodružné historie Středozemě. Ale přesně jak doporučuje mnoho jiných čtenářů, rozhodně s nimi začněte a Silmarillion si nechte až jako poslední. A já zase doporučuji po přečtení Silmarillionu se vrhnout znovu na Pána prstenů a vychutnat si ho (nebo si jen pusťte filmovou trilogii), budete vše vnímat úplně jinak. V širších, bohatších souvislostech. Krátce ke zfilmovanému Pánu prstenů a Hobitovi. Pán Prstenů je velmi povedené dílo pana Jacksona, filmový Hobit je splácanina natažená na tři zbytečné díly. Kromě jediné scény v Hobit: Bitva pěti armád, která je zcela vymyšlená, ale dokonale zapadá do logických souvislostí a kánonu - mám na mysli zaklínání Galadriel v hrobkách Dol Gulduru, kterým zahání Saurona, potažmo Melkora zpět do temnot: „Nemáš tvar, nemáš jméno. Táhni zpět do prázdnoty…“ Dokonalý, perfektně umístěný odkaz na Silmarillion. U této scény mi běhá mráz po zádech jako nikdy (dokonce víc, než souboj Gandalfa s balrogem v PP: Společenstvo prstenu). Shrnuto: Silmarillion všem doporučuji. Je to náročné čtení a chce to odvahu, ale věřím, že nebudete litovat. A také: jestli tento komentář přiměje třeba jen jediného člověka, aby si přečetl Tolkienovo dílo, mé úsilí nebylo marné.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss

Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl. Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů). Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (muzikanti si některé pasáže knihy zvlášť vychutnají). Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.... celý text