Nifredil přečtené 363

Zlodějka příběhů 2020, Michaela Klevisová

Prý královna českých detektivek. Cituji: Ještě nikdy ji nepřitahoval mužský s tak neprestižním zaměstnáním - obsluha letištního chobotu, co je to proboha za práci? - a v tomhle duchu to je celé.... celý text

Dívka ve vlaku 2021, Paula Hawkins

Já si říkala, že když to má tak bombastická hodnocení a extra pozitivní reklamní slogany, že mi to nesedne a měla jsem pravdu. Jenže, když jsem přečetla vše po ruce, co jsem chtěla, nějak nebyla inspirace a ve čtečce bylo tohle Jednoudše řečeno, za mě je to prostě Pribiňák, literární svačinka nevalné kvality, kterou čtete tehdy, když od knihy nic nečekáte a potřebujete absolutní oddech. Prostě žádné extra čtení a věc k oddechu, pokud si tedy dokážete oddychnout vlastně u thrilleru.... celý text

Dům na samotě 2017, Michaela Klevisová

Královna českých detektivek je trošku silné označení. Čte se to fajn a mezi českými detektivkami jsou rozhodně lepší i horší. Má to spád a překvapivé prvky.

Kroky vraha 2018, Michaela Klevisová

Lepší, než první díl. Má to napětí a zajímalo mě, jak to dopadne a co dalšího se odhalí. Čtení co nenadchne a neurazí.

Čekání na kocoura 2012, Michaela Klevisová

Jednoduché a rychlé čtení. Spojením každé povídky je kočka, která je nositelem nějakého tajemna, tím tajemným hybatelem, který spíš díky víře lidí v ní, nakonec. pohne osudem. Milé, spíš oddychové čtení.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Oddechovka do letadla při cestě na dovolenou a dočtená na dovolené. Nečekala jsem od toho více, takže jsem nebyla zklamaná, přišlo mi to spíše jako čtení pro teenagery. Myšlenka je milá, konec předvídatelný a přišlo mi, že je to i téma, které se v literatuře tak nějak vrací.... celý text

Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce 2022, David Attenborough

Nemohla jsem se zbavit srovnávání s mým oblíbeným Geraldem Durrelem a jeho cestopisy, obzvlášť proto, že Attenborough se pohyboval ve stejných zemích. Není to ale žádná zábavná beletrie, je to jiné než Durrel a to výrazně. Spíše to připomíná některé cestopisy z 19. století. Je to popisnější, méně beletristické, není to záměrně humorné a svým způsobem strohé. Přesto to vtáhne. Vlastně je to spíše přírodovědný dokument v knize, ostatně, pokud se nepletu, vzniklo to jako doplnění k jeho prvním seriálům a filmům. Tím je to právě i zajímavé. Pokud čtenář zná jeho televizní tvorbu, tak to moc hezky doplní a ukáže, jak získával v začátku svá zvířata. Úvod o době vzniku cestopisů a o tom, jak je to nyní, je perfektním doplněním. Stejně jako je skvělé, že na konci knihy víme o osudech zvířat, o kterých se v ní píše. Moc mě bavila část s popisem plavby na Komodo a ten odkaz právě na Durrela, s nímž se Attenborough v Jižní Americe mine.... celý text

A odkud bych asi tak byl? 2021, Miroslav Karas

Postřehy a črty z Ruska psané formou vlastně skoro až deníkových záznamů. Nejsou datované, ale jsou to zapisované zážitky. Cenné právě svou autenticitou a tím, že pan Karas se nebojí napsat i svůj názor. Kniha mi doplnila obrázek o současném Rusku a jsem moc ráda, že jsem ji četla. Má to jistou fragmentálnost, ale o to více vynikne syrovost zkušenosti s Ruskem a v Rusku. Je to velmi upřímné a přináší to autentickou zkušenost, která se na čtenáře přenese. Svým způsobem je to neutěšené čtení a zažívat každodenní realitu takovým způsobem muselo být náročné. A ukazuje to, jak náročná profese je dělat zahraničního zpravodaje, obzvlášť v oblastech, které jsou naší kultuře opravdu vlastně už vzdálené nebo tam, kde vypukne válečný konflikt. A musím ocenit, že z knihy vykukuje v celé té popisované mizérii lidskost autora, snaha pochopit, popsat, přinést svědectví o něčem s čím nesouhlasí (a mnohokrát ten nesouhlas i vyjádří), ale čemu tváří v tvář se snaží přinést poctivé svědectví o tom, jak to je. To je na té knize to cenné a pozitivní. No a musím přiznat, že mě osobně nesmírně zaujaly inormace o vnímání našich legií v Rusku a řada i dalších historek a detailů o té zemi, které kniha přináší.... celý text

Tancuj, tancuj, tancuj 2021, Haruki Murakami

Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a chtěla, přesto je to tak nějak slabší Murakami. Atmosféra, odkazy na evropské kulturní dědictví a k tomu mix asijského prostředí, tajemný děj, prapodivná mystika a až kouzelné dění… jenže to nějak jako celek ne úplně zafungovalo. Nevím proč, prostě tenhle Murakami mi přišel slabší hlavně v popisu vnitřního života postav. Jsem u něj zvyklá na daleko lepší úvahy, pohnutky, tak nějak lepší hrdiny. Takže hodnotím 4, ale je to spíš 3,5 a ze sentimentu tu hvězdičku nechávám a neubírám, protože tohohle pana spisovatele mám opravdu moc ráda. Dočteno před koncem roku 2022, ale kvůli nemoci zapisuji až po novém roce.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Až po přečtení mi došlo, že tuhle knihu napsal autor trilogie Smrtka, Nimbus a Zvon. Oproti té je to velmi jiné, dospělejší. Originální téma Shusterman zpracovává tak, že čtenáři vůbec nemusí dojít, že jde o youngadult knihu. Postavy mají svou hloubku, děj spád, téma nutí k zamyšlení.. zkrátka obstálo by to i vedle leckterého regulérního románu bez jakéhokoli přídomku a rozhodně to předčí kdejaký brak, který pro dospělé vychází.... celý text

Kámen a bolest 1983, Karel Schulz

Úžasně monumentáln dílo, které je dnes už i svědectvím o době svého vzniku a tehdejší literatuře. Je neuvěřitelné, jak obrovská erudice za knihou stojí, jak obrovské studium pramenů a do jak neskutečných podrobností Schulz zná dobu, o které píše. Dnes už to má archaický jazyk a redaktor by knihu upravil, učesal, možná i někde lehce upravil děj nebo sled kapitol. Schulz je megaloman a trošku byla asi i grafoman, každopádně ale nelituji, že jsem si knihu přečetla. Jde o úžasně obsáhnou historicko fresku. Jména, místa i děj jsem si velmi užila. I přes ten šíleně archaický jazyk mi nakonec bylo vlastně potěšením číst o místech a historických osobnostech, které znám.... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Tučkovou mám moc ráda. Líbí se mi její racionální styl, to jak každý román pečlivě promyslí a dává mu naprosto přesnou formu. Ze všech aktuálně oblíbených ženských autorek mi sedí nejvíce a líbí se mi i to, že si vždy najde téma, které nakonec ve společnosti rezonuje a zpracuje je svým osobitým způsobem. To dělá i v Bílé vodě, která mě sice oslovila z jejích knih vlastně nejméně, ale nakonec ve mě stejně jako ty ostatní zůstala a i po několika týdnech rezonuje. Ráda bych napsala, že bych knihu proškrtala a že nemusela být tak tlustá, ale nakonec vlastně ne. Ono to dává smysl teprve až jako celek a pokud chtěla Tučková opravdu otevřít témata z Bílé vody, asi jí nic jiného nezbylo. Ono totiž opravdu nejde až tolik o tu internaci sester, ale o ženskou sílu, ženy a jejich místo ve společnosti na pozadí právě té internace. To se jí povedlo, jen mě jako čtenáři pořád chodí hlavou otázka, zda to přece jen nešlo na méně stranách.... celý text

Hedvábí 2004, Alessandro Baricco

Útlá novelka, která by mohla sloužit jako krásný příklad daného literárního druhu. Vlastně taková knižní jednohubka na kratinké odpolední čtení. Příběh má hezké morální vyznění a zvláštní poetiku. Je to na klidné čtení, nepřinese to ale pohodu, spíš položí otázky, jestli takto ano. A zda jít tedy cestou hlavního hrdiny (za svým snem) si už musí zodpovědět každý sám, stejně jako, zda tohle by láska, pro kterou stojí za to obětovat vše.... celý text

Třikrát za svítání 2017, Alessandro Baricco

Několikrát jsem si při čtení vzpomněla na film 4 pokoje, který spojuje také jeden hotel a příběhy v něm nebo s ním související. Tohle je taková povídková verze toho filmu s tím rozdíle, že tam není přemíra násilí, jen využitý podobný princip vyprávění. 3 různé příběhy, každý trochu jiný a každý zpracovávající jiné téma, jen styl zůstává stejný, protože se neměn režisér, tedy vlastně spisovatel. Zatím jsem nečetla tolik Bariccových knih, abych to dokázala začadit k panu Gwynovi nebo s něčím srovnávala do hloubky, po přečtení Hedvábí ale vidím stejný autorský rukopis. Příběh zdánlivě plynoucí v prostoru nějakého času mezi časem, postavy s nejasnými konturami přitom jasně vytvořené. Dojem po přečtení a pocity zůstávají ještě dlouho. Přesto oproti hedvábí zážitek méně poetický, silný svou bezčasovostí a jinakostí.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Originální nápad, zajímaví hlavní hrdinové a to vše v žánru young adult dystopie s utopickými prvky a s prvky sci-fi. Úplně bych neřekla, že je to typická antiutopie, opravdu spíš dystopie, jenže s pozitivním vyzněním. V daném žánru je to moc dobré a určitě bude pro dospívající zážitkem. Mohla by to být i startovní knížka pro čtení autorů jako je Huxley nebo Orwell, které ve své utopičnosti svět Nimba připomíná. Já si čtení užila a bavilo mě to. Pokud bych chtěla něco hlubšího sáhnu po klasice jako zábavné čtení a v žánru young adults je to fajn. Více jsem ani nečekala.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Autor využívá originální svět, který vymyslel pro jedničku a rozvíjí v něm pokračování příběhu. Ostatně na konci jedničky bylo jasné, že nějaké pokračování bude, konec to vyloženě říkal, ani nenaznačoval, prostě rovnou nedával jinou možnost. Potud fajn a je jasné, proč tedy dvojka musela vzniknout. Jinak ale nic nového a objevného nepřináší, ukazuje ale dál svět Smrtek a rozvíjí dál celý příběh. Klasické pokračování povedeného prvního dílu. Na konci je zase jasné, že bude trojka, jiná možnost ani vlastně není. Tak uvidíme, zatím mě to nechává napnutou a trojku si přešít chci minimálně proto, abych zjistila, co se stalo s hrdiny, jak to celé skončí a mohla si udělat obrázek o celé trilogii.... celý text

Město schodů 2015, Robert Jackson Bennett

Výborně vykreslené postavy a prostředí i celý svět. Zajímavý příběh. Co mě úplně nebavilo byla začátek a i mě trvalo chvíli, než jsem se začetla. Pak to ale nabralo spád a užila jsme si to. Jsou lepší fantasy díla, tohle si trošku hraje s dystopickými motivy a v tom je to originální. Se zájmem jsem díky tomu sáhla po druhém dílu.... celý text

Město mečů 2017, Robert Jackson Bennett

Stejný princip jako u jedničky, který autor využívá znovu, ale ne zneužívá. Nové postavy jsou velmi živé a jejich příběh i motivy jsou opět postupně odhalované. Dozvídáme se více o histori kontinentu i dalších měst. Jen škoda, že autor tak moc využil principy, které použil u jedničky. Konec byl tím pádem předvídatelný. Nevidím důvod proč nesáhnout po tomhle, pokud se někdo chce vrátit dvakrát ke stejnému stylu, typu příběhu i autorovi.... celý text

Město zázraků 2018, Robert Jackson Bennett

Je to pořád stejně fajn jako jednička a dvojka, ale je to autorova vykrádačka sebe sama a těžení z toho, co mu už 2 x vyšlo. Právě proto mě to tentokrát už tolik nenadchlo a musím přiznat, že jsem dočítala hlavně proto, že nemám ráda rozečtené série. O něčem svědčí i to, že po pár týdnech od přečtení si už ani nepamatuji děj trojky, splývá mi celá série a mám trochu problém oddělit, co se v kterém díle stalo. Proti předchozím dílům prostě slabota.... celý text

Kacíři Duny 1997, Frank Herbert

Přestože jsem si říkala u předchozího dílu, že se sérií končím, nakonec mi to nedalo. Po božském imperátorovi to bylo příjemná změna. Četla jsem s novým zaujetím a zájmem, kam se vše posune a vyvine.... celý text