Niamh15
přečtené 200
Dcera železného draka
2021,
Michael Swanwick
Jako, ano, je to dost zvrhlé. Což mě vlastně docela překvapilo, protože první polovinu jsem si říkala co ta anotace blbne, kde to tam jako vidí. No. Občas se mi vloudilo takové nenápadné podezření, jestli ty "zvrhlosti" nezastírají bezradnost ohledně děje, jestli nejsou takovou záplatou. Ale možná jsem moc prudérní... Krom toho? Brilantní. Skvělé. Geniálně napsané. Swanwick nic nevysvětluje - a nemusí. Stovky podivných, neznámých a naprosto vymyšlených pojmů, názvů, ras a jmen a čeho všeho ještě, a přesto si člověk bez nejmenších potíží všechno dokáže představit. Má-li aspoň trochu pružnou představivost. Nebo čtenářské zkušenosti. Docela mi to připomnělo Malý, velký od Johna Crowleyho. Ten tam ovšem měl podstatně míň těch zvrhlostí, he he. Má to totiž takovou podobnou, vlastně dost krásnou poetiku, která je tady sice dost špinavá, ale stále kouzelná - a okouzlující.... celý text
Podobenství o rozsévači
2021,
Octavia Estelle Butler
Jediné, co se téhle knize dá vytknout, je lidumilství, antropocentrismus, slabost pro děti a nenápadná linka optimismu a naděje. To už dneska opravdu není příliš aktuální...... celý text
Gideon Devátá
2021,
Tamsyn Muir
Dala bych o hvězdu míň, ale mám potřebu Gideon trochu přilepšit, protože tak nízká procenta (60 %) si opravdu nezaslouží. Tady je jasně vidět, jak vyhajpovaná reklama občas spíš škodí (recenzím a hodnocení, prodeji asi ne :D). Jednu hvězdu bych strhla za poněkud těžkopádný rozjezd (trvalo mi dlouho, než jsem si dokázala představit tak zvláštně nakombinovaný svět) a guláš v postavách (kdo je kdo jsem si pořádně ujasnila až tak v poslední třetině). Celkově je to ovšem neuvěřitelně originální kousek, který kašle na klišé a sází na sympatické hlavní postavy. Takovou kombinaci SF + F jsem opravdu nikde jinde neviděla. A Gideon je prostě skvělá!... celý text
Deník
2021,
Henry David Thoreau
Čteno na chatě uprostřed křivoklátských lesů, na nekonečných osamělých výpravách do nitra hvozdů, podél řeky, ke studánkám... A skoro každá věta byla jako životní moudro, citát tesaný do kamene. Na dnešní dobu je Thoreau příliš optimistický, nad čímž se my můžeme jen smutně pousmát. A přitom je tak současný, až to bere dech. "Důvěrným vztahem s přírodou se vzdaluji člověku." Jak hluboko ta slova rezonují...... celý text
Bezhvězdné moře
2020,
Erin Morgenstern
Matně si vzpomínám, že Noční cirkus se mi tehdy moc nelíbil. A když z tohohle dělalo Argo veliký haló, tak jsem si stranou tiše říkala "pche". Nakonec jsem se musela skoro násilím nutit, abych Bezhvězdné moře nedočetla za jeden den. Ano, možná má na tom lví podíl Zachary & Dorian, aluze na všechny možný díla (ale hlavně hry! Víc takových, prosím!) a příběhy v příbězích - mám takový krátký, ale vypointovaný, melancholický a "osudový" pověsti ráda, je to taková lidová slovesnost skoro. A je to zkrátka skvěle napsaný. Nakonec jsem ten "hlavní" příběh vnímala skoro jako okrajový, mnohem důležitější pro mě bylo, co se dělo "vedle". Tedy, vyjma dvojky Z&D, ta mi k srdci přirostla od začátku a naprosto. Poslední ránou bylo, když autorka v doslovu poděkovala BioWare za mojí nejoblíbenější hru vůbec. Tady jsem prostě nemohla jít dolů ani o jedinou hvězdu.... celý text
Ne před slunce západem
2003,
Johanna Sinisalo
"Zvláštní" je vystihující jen částečně. "Krásné" naprosto zcela.
Led pod kůží
2013,
Vilma Kadlečková
Ne, pořád tam není žádná vyloženě sympatická postava. Možná je to záměr, ale nemít komu fandit je občas trochu frustrující. Originalita a svěžest prvního dílu už trochu zvětraly, takže druhý díl mě tolik nebavil. Vztah mezi Lucasem a Aš-šádem ztratil hodně na dynamice, což je škoda, protože to mě v jedničce zaujalo asi nejvíc. Pořád je to skvěle napsaný originální kousek a to finále se dost povedlo, ale musím říct, že mě to tentokrát moc nechytlo.... celý text
Kokoro
2020,
Sóseki Nacume
Tohle mi asi nemělo moc co nabídnout. Ano, můžeme kolem sebe stavět oblázky z pojmů jako japonská společnost, pomíjivost, propast mezi generacemi, křehkost, tajemnost, kodex cti a tak dál a snažit se pak mezi nimi prokličkovat, ale pořád je to velmi věrný obraz toho, v čem byli (a právě že většinou stále jsou) Japonci tak odlišní a co mi pořád nepřipadá hodno obdivu ani sympatií, ať už to lámu přes koleno jakkoli velkou silou.... celý text
Meta
2020,
Pavel Bareš
Od tohohle jsem měla velký očekávání, protože jsem o tom porůznu už dřív něco málo četla. A víte co? Ono je to předčilo... Nevím, jestli už někde někdo označil Bareše za hlas generace, ale jestli jo, tak mu to klidně podepíšu jako první. Celý stránky z Mety by se daly tesat do kamene. O mileniálech, ženách / mužích, o celý zatracený společnosti a týhle době. Prakticky každý slovo je tak přesný, až jednomu padá čelist. Místy jsem se musela smát nahlas, takovym tim nefalšovanym nepřetržitym ha-ha-ha smíchem, zároveň to ale bylo vlastně dost smutný. A k naštvání. Což tady Bareš je - naštvanej. A to je potřeba a je to skvělý, protože my máme proč bejt naštvaný a protože je docela fajn pocit vidět, že v tom člověk neni sám. Někde jsem myslim četla, že to "super" je tam zbytečný a rušivý, ale houbeles, sedne to tam perfektně, je to výborná METAfora. Ingredience navážil skvěle, fakt mi to se všim všudy sedlo. Jako jasně, přijít na to, kdo to celou dobu dělá, ve výsledku vyžadovalo asi tak jednu mozkovou buňku, ale o tohle tam vůbec nešlo. Generačně mě to o ten nejtenčí kočičí fousek míjí, takže jsem nebyla doma úplně všude, ale to je jedno. Tohle by si totiž měli povinně přečíst všichni - zdaleka ne jen mileniálové, naopak. Zapšklym plesnivym dinosaurům bych to vnutila klidně i násilím. Třeba by konečně pochopili, jak to s těmi mileniály vlastně je. Nebo s ženami. Třeba by to konečně začli brát vážně. Koneckonců je tu pro to jeden nezpochybnitelnej argument - napsal to muž. (A mně naprosto uniká, jak se tak bezvadně dokázal vcítit do ženský hrdinky...)... celý text
Pátá minuta je o nás
2020,
Eva Pospíšilová
Tak tohle mě totálně zničilo. V tom nejlepším slova smyslu. Založila jsem si kvůli tomu účet na Databázi knih, protože to potřebuju říct "nahlas". Jasně, pořád je to trochu guilty pleasure. Jasně, ten příběh v zásadě nenabídl nic světobornýho. Ale záleží na tom? Asi tak... vůbec. Protože je to neskutečně dobře napsaný - jako vážně, kam se na to hrabou zahraniční young adult LGBT? Nesahaj Pátý minutě ani po kotníky. Jsem neskutečně ráda, že máme autorky, který tohle umí, vážně UMÍ. Theo Addair je fajn, ale tohle je úplně jiná liga. Postavy jsou výborně propracovaný, jazyk sedl skvěle, prostředí je naprosto uvěřitelný... a jako jo, spoustukrát jsem se na obálce musela ujišťovat, že holky jsou fakt "naše". Pátá minuta má přesně to TO, kvůli čemu tenhle žánr a tenhle typ příběhů zbožňujeme a nikdo ještě pořádně nepřišel na to proč.... celý text