MorbidCuriosity přečtené 418

Povolání: Zaklínačka 2012, Olga Gromyko

Zaklínačku jsem obdržela od Ježíška se slovy, že příběh není nic moc, ale je to hezky napsané. Příběh vážně nebyl nic moc extra. Ne úplně špatný, ale nazvala bych ho odpočinkovým. Nic náročného a po tolika stránkách nečinnosti by člověk čekal alespoň nějaký velký finish. Ten se nekonal, Chlupáč byl zkrátka a dobře bez větších caviků zlikvidován a to bylo vše. Taktéž je trochu k vzteku, když se dvě hlavní postavy celou dobu příběhu k sobě mají a nakonec z toho nic není. Co mě ovšem neuvěřitelně uchvátilo je styl, jakým je kniha psaná. Naprosto krásné, nápadité a zbytečně nepřeháněné slovní obraty a přirovnání. Kolikrát jsem se vážně musela smát nahlas jako blázen, protože napsaná je kniha vážně úchvatně a kdyby takto uměli psát někteří spisovatelé, jejich příběhy mají hlavu a patu, bylo by to hned o něčem jiném.... celý text

Syn Londýna 2014, Tom Pollock

Velmi zajímavá kniha. Upřímně jsem s ní ze začátku měla trochu problém se začíst - asi jako se Sabriel od Gartha Nixe, protože je prostě zvláštní. Velmi netypický fantasy příběh o klukovi, který je každou buňkou těla synem Londýna, o odpadcích Londýna, o osvětlení Londýna, o elektrice Londýna, o sochách Londýna... zkrátka příběh o Londýně a o tom, jak samotné město je živé a schyluje se v něm k válce mezi jeho součástmi. Nakonec jsem si ovšem na toto atypické téma zvykla a do knihy jsem se začetla. Co mě na příběhu štve (a štve mě to bohužel na většině příběhů), je to, jak rychle hlavní hrdinové uvěří něčemu tak bizarnímu, jako jsou živé lampy a stále opakovaně se rodící sochy a vrhnou se do toho po hlavě. Zde mi přišlo trochu zcestné i to, jak Beth okamžitě vzala celý problém Londýna za svůj. Jakým právem? Mám ráda, když je fantasy v rámci možností "reálné" - alespoň co se chování lidských jedinců týče a to mi tady mnohdy chybělo. Ovšem když jsem se přes takové pasáže přenesla a znova se vrhla do víru příběhu, četlo se mi to moc hezky, bylo to vtipné a poutavé. Určitě se ke knize časem vrátím a doufám, že Tom Pollock bude v prozatím jednodílné sérii pokračovat.... celý text

Čtyřka: Divergentní povídky 2014, Veronica Roth

Musím říct, že kdyby autorka zůstala u původního záměru, který zmiňuje na začátku této knihy, a napsala celou sérii z pohledu Tobiase, možná by se mi to četlo líp. Povahově se mi tato postava líbí mnohem víc, než postava Tris. Čtyřku jsem přečetla jedním dechem a je mi dost líto, že takhle krátká, protože bylo strašně zajímavé číst o událostech, které znám z Divergence, z jeho pohledu. Dávám pět hvězd jenom proto, že víc jich tu dát nejde :)... celý text

Aliance 2014, Veronica Roth

Po nepříliš podařeném druhém díle úžasná tečka. Tris a Tobias už zase konečně fungujou jako normálnější pár a sem tam narazíme i na romantiku (ačkoliv je pravda, že po tolika oťukáváních v předchozích dvou dílech bych očekávala trochu detailnější popis situace, kdy konečně došlo k sexu :D). Konečně se dostáváme do jiného prostředí, dozvídáme se pravdu a začínáme situaci řešit. Četlo se to hezky a snadno a člověk má opět nutkání - jako v prvním díle - hltat každé slovo. Závěr knihy mě mile a zároveň nemile překvapil. Mile, protože na smutné závěry se většinou v knihách i filmech nehraje. Nemile, protože to sakra mělo vážně smutný závěr... Nejsem ten typ člověka, který by mohl být nájemnou plačkou, ale tady jsem musela hodně rychle mrkat, aby mi v tramvaji nezačaly téct slzy. Je to nefér. Strašně moc nefér vůči Tobiasovi a Tris, ale myslím, že ten, kdo to četl pozorně od začátku do konce, nic jiného vlastně ani nečekal...... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

Musím říct, že kdyby Veronica Roth rozšířila první a poslední knihu a na tuhle se vykašlala, vůbec by mě to netrápilo. Celá kniha byla jenom o myšlenkových pochodech a labilních emocích Tris, ani o vytoužené romantice se tu nedá bavit, protože se Tobias s Tris permanentně hádali a nebylo to nic moc. Trisina věčná potřeba obětovat se je po prvních pár pokusech taky poněkud nudná... Četlo se to pěkně, bylo to furt psané stejně, jako první kniha, nicméně člověk neustále čeká až se něco stane a ono se vlastně nic neděje. Třetí knížka to naštěstí zase spravila... :)... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Tahle kniha mě doslova okouzlila. Žádný problém se začtením a musela jsem se nutit a to hodně dlouho, abych přestala číst a šla spát, abych byla schopná ráno vstát do práce. (Ve finále se mi díky té knize podařilo si lehce obrátit spací režim... -_- :D) Divergence se četla velmi snadno, příjemně, nic mi nepřišlo zbytečně přehnané - nemám ráda, když se emoce zbytečně zveličují, odvaha nafukuje a ze zakoukání se se dělá tzv. V(elká)S(větová)L(áska). Je to psané tak, že se neustále něco děje a člověku zvědavost nedá a nakonec si stejně řekne "tak ještě jednu kapitolu"... A řekne si to několikrát, ačkoliv chtěl už knihu položit :D Nápad to má úžasný, moc se mi líbí rozdělení frakcí a celkový průběh příběhu. Bohužel mě mrzí, že jsem téměř na konci knihy druhé a to samé rozhodně nemůžu říct o ní...... celý text

Harry Trottel a kámen MUDr. Tse 2007, Peter M. Jolin (p)
odpad!

K téhle knize nemá smysl se moc rozepisovat. Já jsem pro každou srandu a parodie (ty povedené) s radostí uvítám, ale tohle bylo zkrátka a dobře trapné.

Falešná hra 2013, Lincoln Child

Do druhého dílu Gideona jsem se začetla mnohem snáz, než do toho prvního. Už jsem byla připravená na to, že tohle prostě není Pendergast a tak to bylo mnohem jednodušší číst. Nedá se popřít, že by příběh neměl spád od začátku až po samý konec, ale co mi proti prvnímu dílu značně vadilo byl fakt, že to bylo psané úplně klasicky "co se může pokazit může, to se taky pokazí". Naopak se zde konečně projevují také nějaké myšlenkové a emoční pochody hlavního hrdiny, které ovšem nejsou zmiňovány v sáhodlouhých esejích. Tím pánové Preston s Childem můj dojem z knihy vylepšili. Pendergast to není, ale nemůže být každá detektivka Pendergast... :)... celý text

Kód smrti 2012, Lincoln Child

Jak zde bylo řečeno, Pendergast je holt Pendergast a Gideon Crew Pendergast rozhodně není. Knížka jsem začala číst s jistým despektem, protože mě štvalo, že moje zásoba pendergastovek skončila, nicméně proti své vůli jsem se do knihy nakonec přece jen začetla a vůbec to nebylo špatné. Příběh mi nepřišel zdaleka tolik zajímavý, jako jsou pro mě všechny Pendergastovi, ale bylo to zase něco trochu jiného a mně trvalo, než jsem svůj mozek přesvědčila o tom, že tyhle dvě série prostě nemůžu srovnávat. Když jsem se od srovnávání konečně odpoutala, podařilo semi celou knihu vnímat jako zdařilou detektivku, ale tak jako tak mi tam něco chybělo.... celý text

Dva hroby 2013, Lincoln Child

Během těch několika knih o Pendergastovi, které jsem měla možnost číst, jsem se už připravila na ledacos a dokopala jsem se k tomu, abych nebyla neustále překvapená. Ale to, co vyšlo na povrch v této knize, mě zastihlo zcela nepřipravenou :) Musím říct, že osobní případy Pendergasta mě nebaví tolik, jako třeba Kabinet kuriozit, ale Preston s Childem to vždycky dokážou podat tak, že vás to stejně vtáhne do děje, protože vymyslí nějaký šílený zvrat. Jako v této knize. Napětí z knížky teklo proudem, četlo se to hezky a snadno, jako všechno o Pendergastovi a už se těším, až se mi do ruky dostane další knížka z této série :)... celý text

Chladnokrevná msta 2012, Lincoln Child

Chladnokrevná msta začala i skončila tak, že byl člověk opravdu obzvlášť namíchnutý. Na začátku se dozvíte, že Pendergastova žena vlastně není tak úplně mrtvá a při té příležitosti vám zastřelí hlavního hrdinu a na konci, když všechno vypadá, že to dopadne dobře, vlastně všechno dopadne úplně špatně. Vzájemné nahánění vytočeného Pendergasta se zbabělým bratrem původně mrtvé Helen Pendergastové, o čemž v podstatě celá kniha je, bylo trošičku zdlouhavé, ale rozhodně ne nudné. Co mě ale na knihách o Helen Pendergastové strašně mrzí je to, že Pendergast nechce ke své práci pustit Vicenta D'Agostu. To je člověk, který se v těch knihách vyskutuje pomalu tak často, jako sám Pendergast a mám ho jako postavu moc ráda. Obzvlášť proto jsem byla z této knihy trochu rozmrzelá. Nic to ovšem nemění na tom, že je to další masterpiece z repertoáru pánů Prestona a Childa :)... celý text

Horečnatý sen 2011, Lincoln Child

Takový ten typ knihy, kdy když už máte naprosto jasno v tom, co se stalo a proč, přiletí špendlík nové události, který vám balónek jistoty propíchne. Přesně takový je Horečnatý sen. Pendergast jednoho dne zjistí, že jeho žena byla zavražděná, že její smrt nebyla nešťastná náhoda. V tom okamžiku se v agentovi probudí člověk, kterého jsem do té doby neznala. Ač si vždycky šel za svým hlava nehlava, vždycky to dělal s ledovým klidem. Jakmile ale šlo o jeho zesnulou ženu, byl jako kůň s klapkama na očích. A právě tenhle Pendergast se mi moc líbí. Ze začátku je vše trochu zmatené, když se plete lékařství s ornitologií a já nevím čim vším dohromady, ale postupně si společně s agentem začnete dávat dvě a dvě dohromady a blížíte se k pravdě, nebo alespoň prozatímní pravdě. Celkově bych tyto tři knihy vztahující se k jeho ženě (Horečnatý sen, Chladnokrevná msta a Dva hroby) prozatím přirovnala ke knihám o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Tyto knihy týkající se Pendergastova osobního života jsou zkrátka poněkud odlišné od těch, ve kterých se zabívá nějakým "klasickým" nebo alespoň trochu oficiálnějším případem. Což jim ovšem neubírá na kvalitě.... celý text

Krátký druhý život Bree Tannerové 2010, Stephenie Meyer

Nějak jsem jednu dobu maličko nevěděla co s penězi, a tak jsem se rozhodla dokoupit doplňkové knihy ke svým oblíbeným sériím. Jednou z těch oblíbených sérií je samozřejmě i knižní Stmívání, takže mi v knihovně nesměl chybět Krátký druhý život Bree. Už když jsem knihu otevírala, neočekávala jsem od ní bůhví co. Je tenká, je to pouze doplněk a Bree se v Zatmění neprojevila jako nějak zvlášť zajímavá postava, tudíž mi nebylo ani úplně jasné, proč o ní Stephenie napsala knihu. Tím, že jsem toho moc neočekávala, jsem ve finále byla poměrně mile překvapená. Bree nakonec vůbec není taková, jaká se v Zatmění zdála být, je poměrně inteligentní, "normální" proti zbytku upíří armády, komunikativní... Zkrátka nečekaná. Bylo zajímavé nahlédnout za kulisu Victoriina útoku z pohledu jednoho z jejích "pěšáků", přesvědčit se o tom, že to nebyla tak docela nepřemýšlející banda mladých upírů, kteří nepoužívají mozek a Bree pro mě byla sympaťačka, se kterou bych si v reálnym životě nejspíš i docela rozuměla, pokud by mi nevysála veškerou krev z těla :) Tak či tak ale samotný příběh zas tolik kouzla neměl a rozhodně bych o žádný extra zážitek nepřišla, kdybych knihu neměla. Jak se říká: nenadchne, ale neurazí.... celý text

Jane utíká 2010, Joy Fielding

Doporučeno babičkou, která má snad všechny knihy od této autorky. Řekla jsem si, že ač to není fantasy ani detektivka od Prestona s Childem, zkusím to. Ze začátku jsem se potřebovala trochu zorientovat, nicméně uklidňovalo mě, že rozhodně nejsem sama, protože Jane se taktéž potřebovala zorientovat :) Myšlenkové pochody jsem měla totožné s Jane od začátku téměř do konce. Občas jsem byla trochu nesvá z toho, že se pasáže o tom, jak zdrogovaná Jane leží doma a slintá, opakovaly, nicméně vždycky když jsem nad tím začínala uvažovat, něco se stalo a já zas byla napjatá jak to tentokrát skončí. Nejhorší pro mě byl okamžik, kdy si Jane konečně vzpomene na svůj život a mně v tom okamžiku hlavou proběhlo úplně přesně to, na co se snažila zapomenout. Díky tomu pro mě samotný závěr knihy nebyl tak úplně překvapením, ale byla jsem z jejího manžela ještě znechucenější, než jsem byla do té doby. Asi bych měla přestat tolik číst... :D :)... celý text

Kniha mrtvých 2007, Lincoln Child

Konečně rozuzlení celého problému s názvem Diogenes Pendergast. Nebo ne? To zatím nevíme, protože se zdá, že tady celý případ definitivně končí. Na začátku knihy jsem byla značně zaskočená tím, co Diogenes udělal s tím, o co celý předchozí díl tak moc usiloval a bych ochotný kvůli tomu udělat příšerné věci, a hodit veškerou vinu na svého bratra. Vůbec jsem to nechápala. Co mě ovšem značně provokovalo po celou dobu knihy, byl fakt, že už jsem věděla, za koho se Diogenes v muzeu vydává a co znamená jeho činy, rozhodnutí a prohlášení. S tím jsem se v žádné jiné knize o Pendergastovi ještě nesetkala. Finální Aloysiovo zjištění, proč jeho bratr dělá, co dělá a zjištění, k čemu se vlastně chystá mi nějak nešlo na rozum. Přišlo mi nepředstavitelné, jak strašně moc musí být člověk vyděšený, aby díky tomu prodělal takovou změnu na osobnosti a upřímně si to možná raději představovat ani nechci. Stačil mi obrázek toho, jak se pak návštěvníci nově otevřené hrobky v muzeu chovali, když Diogenes spustil svůj šílený plán. Celé zakončení knihy a problému Diogenes pak na mě bylo nějak až moc náhlé, nicméně myšlenky na tohle téma rychle odfoukal vítr se slovy Constance.... celý text

Tanec smrti 2006, Lincoln Child

Pekelná síra, Tanec smrti i Kniha mrtvých jsou všechno knihy o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Úžasné na nich je, že se dají číst i zvlášť a běžný čtenář si nejspíš ani nebude připadat bůhvíjak ochuzen, protože je každý díl uzavřený, nicméně já bych se asi ukousala, nemít možnost přečíst si osud Diogena Pendergasta od začátku do konce. V této knize jsem do začátku do konce skutečně věřila tomu, že se Diogenes svému bratrovi snaží pomstít tím, že mu vyvraždí nejbližší osoby a ještě to navlékne tak, aby všechny důkazy vedly k Aloysiovi. To, jak ve finále celá aféra skončila pro mě by vážně nečekané a ještě nečekanější pro mě později byl začátek pokračování - tedy Knihy mrtvých. Nejhorší je, že Diogena přes to všechno vlastně nedokážete považovat za vyšinutého magora. Pěkně se to četlo, ale musím říct, že další díl byl zajímavější :) Nic to nemění na tom, že si tato Pendergastovka opět vysloužila pět hvězdiček :)... celý text

Bílá je barva kouzel 2011, Laurie Faria Stolarz

Tuhle knížku jsem se donutila přečíst jenom proto, že když už jsem si ji koupila, tak mi bylo škoda ji nechat ležet. Po prvním dílu se mi do ní ovšem vážně nechtělo. Ovšem proti prvnímu dílu byl ten druhý o něco čtivější. Sice Stacey vyměnila "počurávání" za "zvracení", což teda nevidím jako značný pokrok, ale celkově se mi to četlo snáz a s menším odporem či nechutí, než ten první díl. Dao by se říct, že průběh knihy byl téměř totožný s tím prvním dílem, ale byl podaný líp. Tato kniha mi přišla o krůček vyspělejší, než ta první, nicméně v každém případě už nemám v úmyslu si jednu nebo druhou ještě někdy přečíst a pokud má někdo z mladších čtenářů zájem, mám obě na prodej zde v bazaru.... celý text

Modrá je barva nočních děsů 2009, Laurie Faria Stolarz

Za krásnou cenu jsem si v knihkupectví koupila druhý díl této série, ovšem toho jsem si všimla až doma. Tak jsem rychle sháněla ten první, abych mohla začít číst. A ještě, že jsem to udělala. Tato kniha mě hned ze začátku značně zaskočila tím, že se hlavní hrdinka neustále "počurávala", nebo se jí minimálně chtělo (pomiňme fakt, že jsem byla hotová z toho krátkého 'u' ve slově 'čurat', prostě se mi to nelíbilo). Možná už jsem na tyhle knihy trochu stará, nebo očekávám víc, těžko říct, ale nemohla jsem se začíst. Bylo to zdlouhavé, nudné, nic moc se nedělo... Navíc se ve finále ještě ukázalo, že to Staceyno čarování taky není tak úplně čarování a to mě zklamalo. Nevím. Tohle se zkrátka úplně nepodařilo. Ale díky tomuhle dílu jsem alespoň mohla mít trochu lepší pocit z toho druhého dílu, který se podařil trochu více.... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Krásný dojemný příběh, který ovšem nenutí poplakat si nad zlý osudem dvou nemocných lidí. Narozdíl od filmu. Ano, i já patřím mezi ty, co nejdřív viděli film a teprve poté si přečetli knihu. Bohužel. Kdybych nejdřív četla kniha a poté viděla film, čekalo by mě nadšení. V mém případě, kdy byl postup opačný, mě čekalo zklamání. Zklamání z knihy proti filmu. Knížka se četla hezky, nebyla nudná a stejně, jako ve filmu, se tam naštěstí nepitvala rakovina způsobem, který náš nutí třísnit stránku po stránce slzama. Také jsem zjistila, že film byl ve finále hodně podle knížky, ale rozhodně zapůsobil víc. Knihu jsem začala číst, přečetla jsem si krásný příběh o dvou zamilovaných lidech, kterým nebylo přáno, dočetla jsem, zavřela jsem knihu, pousmála jsem se nad tím úžasným optimizmem a prostě jsem začala číst jinou. Nebyla tam žádná prodleva, kdy člověk dočte knihu, chvíli sedí, kouká do blba a přehrává si pasáže, přemýšlí, rekapituluje a hodnotí. Knížka je krásná, ale film zapůsobil víc. :)... celý text

Pekelná síra 2005, Lincoln Child

Proč pět hvězd? Protože Pendergast. Já tyto knihu zkrátka miluju a na tom se nejspíš nic nezmění. Ale k samotnému dílu... Pekelná síra je kniha, která ve vás skutečně probudí nejistotu a donutí vás zamyslet se nad možností, že by mohl existovat ďábel. Opět úžasně promyšlený případ, který vás vtáhne do děje a vy ve dne i v noci budete přemýšlet nad tím, kdo a proč by to mohl dělat a jak na to ve finále Pendergast s D'Agostou příjdou. Kdybych nevěděla, že jsou přede mnou ještě další knihy o agentovi FBI, nejspíš bych na konci tohoto dílu propadla mnohem větší panice, než tomu ve finále bylo. Ale nakonec jsem uklidnila svoje divoce bušící srdce a pustila jsem do dalšího dílu :)... celý text