ModráLaboratoř
přečtené 511
Posedlost
2002,
A. S. Byatt
Tohle bylo krásné. Snové a jemné a poetické. Jako najít mezi stránkami knihy vylisovanou květinu, zapomenutou, křehkou, tichou. Nemohu příběhu vytknout mnohokrát zmiňovanou rozvleklost. Jednak vytváří atypický aspekt, díky němuž je kniha jedinečná, jednak je právě ta "uloudanost" pro mě symbolem viktoriánské éry. Doba sešněrovaná přísnými společenskými pravidly, přesto pulzující životem, radostí a touhou. Několikrát jsem se vracela ke korespondenci mezi Christabel a Randolphem, znovu a znovu pročítala pasáže s poezií, hledala slova mistrně zahalená do metafor i slova lásky ukrytá za všednost. Odměnou za náročnou četbu mi byl pocit, že v rukách doopravdy třímám starý, ohmataný deník se zapitým letitým rukopisem a spoustou inkoustových kaněk. Že z něj stírám prach, černý, hustý, přilnavý viktoriánský prach s příměsí kouře a popílku, který se na něm usadil ještě před přijetím zákonů o čistotě ovzduší. Skutečný literární zážitek.... celý text
Piranesi
2021,
Susanna Clarke
Již předem jsem věděla, že Piranesi bude výjimečný. Proto jsem nespěchala a začetla se do něj až během jednoho melancholického a uloudaného odpoledne, kdy doslova lilo s biblickou zuřivostí. Dokonalý začátek výletu do světa ticha a samoty. Pach deště, mraků, vzduchu a moře vás obklopí po prvních větách. Touláte se labyrintem, nekonečnem, zákruty vlastní duše. Slyšíte, jak se svět hluboce nadechuje a brouká si neznámou melodii. Hluk a špína a lidé, to všechno vezme odliv pryč. Pak je tady ještě jedna věc, kterou mi příběh vnuknul. Něco, co zatím neumím pojmenovat. Něco starobylého, co z našeho světa už dávno vymizelo. Vzpomínka, lehoučká a křehká a nepolapitelná, stará jako ocas komety. V jednu chvílí připravená opustit zápraží mé duše, vzápětí se rozpadá na prach. Marně vzpomínám, co by to mohlo být. Mám trochu obavy, že se mi v Piranesiho světě až moc zalíbilo. V nekonečných prostorách znějících líbeznou hudbou osamělosti.... celý text
To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
2020,
James Herriot (p)
Pokud by nějaká kniha měla být synonymem čaje s mlékem, máslových sušenek a tiše praskajícího ohně v krbu, pak by to byla právě tahle. Herriotovo poklidné vyprávění o životě veterináře má své osobité kouzlo. Ba co víc, překypuje lidskostí a teplem domova. Ráda jsem se probírala jeho vzpomínkami na zvířecí pacienty, krásy venkova i životní osudy a dobrosrdečnost obyčejných farmářů. Bylo to jednoduše takové milé a úsměvné povídání. Typicky britské, plné mírných yorkshirských kopečků, klikatících silniček, líně přežvykujících ovcí a propršených dnů dělajících čest anglickému venkovu.... celý text
Kniha posledního soudu
2012,
Connie Willis
Na knihy Connie Willis vždy narazím náhodou. Na zaprášené polici zaprášeného antikvariátu, kam celá století nikdo nepřišel. V odlehlé knihobudce, kde knihy bývají prochladlé, zmoklé a smutné ze svého osudu. Tahle naše dostaveníčka musí být pravděpodobně osud, protože její styl vyprávění mi skýtá neskutečné potěšení. Je takové uloudané a upovídané a nevědomky v sobě ukrývá všechnu moudrost světa. Pro mě, čtenáře přežvykujícího každé slovo a vychutnávajícího si každou větu, je tohle hotové literární pošušňání. Nemám však ponětí, proč jsem zrovna v téhle době vzala do rukou Knihu posledního soudu. Proč trávit čas v příběhu, ve kterém se vymykající chřipková epidemie v blízké budoucnosti paralelně odehrává s morovou nákazou ve středověku. Nebudu říkat, že to nebylo dobré. Bylo to skvělé, ale taky děsivé a kruté a bestiální. Tak moc podobné naší současnosti. Tenhle výlet do jednoho z nejhorších období lidských dějin už nemohl být víc autentičtější, chlad se mi zakusoval do kostí. Možná ještě teď, tam někde v hlubinách času, vyzvánějí zvony za mrtvé a vesnice i celá města zejí prázdnotou a jen stěží se zbavují pachu bezmoci a smrti. Dlouhé roky budu mít tuhle knihu v hlavě. A pravděpodobně už navždy bude pro mě připomínkou, že ani stovky let nestačí k tomu, abychom se poučili ze svých chyb.... celý text
Hotýlek na Islandu
2020,
Julie Caplin
Romány Julie Caplin ve mně vyvolávají touhu koupit letenku, sbalit batůžek, nasednout do letadla a odletět přesně tam, kde to zatím znám jen ze stránek knih. Jinak tomu není ani tentokrát. Hotýlek na Islandu je další z řady vysoce návykových hygge záležitostí. Nutno pořídit spoustu svíček, měkkých polštářů, uvařit konvici čaje a přepnout na pohodovou atmosféru. A pak je to perfektní!... celý text