marina4088
přečtené 179
Jeho banán
2020,
Penelope Bloom
Byla jsem opravdu zvědavá, co se v knize skrývá. A dala mi, co jsem čekala? Ano i ne. Knížce se rozhodně nedala upřít čtivost - měla jsem ji přečtenou za den, také autorčin styl psaní byl hezký. A to je tak vše. Pro mě byl příběh hrozně plochý a nudný. Téma zamilování se do svých bohatých šéfů, i přes to, že si slíbíte, že to neuděláte je hrozně ohrané a je na něj těžké najít něco originálního. Samozřejmě, tady jsme jako "originální" věc dostaly banán, což mě nepřišlo jako nějaké plus či něco převratného, spíš mi to po pár stranách začalo vadit. Postavy mi byly polovinu času nesympatické, teda hlavně Bruce, protože jeho kapitoly byly většinou nudné. Celkově jsem si k nim nevytvořila žádný vztah, ale třeba Will byl super. :) Škoda druhé poloviny knihy. První polovina byla ještě docela fajn a člověk se i občas zasmál, ale jakmile došlo k jakémusi ukázání citů, tak už to bylo nudnější a vtipny přestaly být vtipné. 2,5 ⭐... celý text
„Sakra, Penelope Hartová ... nutíš mě, abych se do tebe zamiloval.” Hned na začátku nám příběh nahodí docela vtipnou Penelope Hartovou, která si rozhodně nebere servítky s ničím a s nikým. Pak samozřejmě jednoho boháče, aby se neřeklo a díky tomu, že se Penelope snaží napsat knihu na téma chlap snů, tento boháč ji v tom docela dobře pomůže a postačí. Penelope byla prostě ta správná slečna na dělání pořádných číčovin. Každopádně příběh sám o sobě vtipný byl. Bavilo mě to číst, říkala si, co na mě čeká na další straně. V příběhu byly i klasické klišé prvky, ale sem mi prostě skvěle pasovaly a díky tomu jsem si prostě užívala každou další stranu. Nevím, co bych vzala za mínusy, snad jen to, že z některých věcí mi bylo trapně už jen za hlavní hrdinku, ale ta byla statečnější jak já a měla na háku. :D Necítím se na to tomu dát plný počet, ale pokud hledáte vtipnou, ač lehkou červenou knihovnu, chlap snů je ideální. :) Jo já už vím, proč nemohu dát plný počet - za ten konec.. Zas tak pohádkové to prostě být nemůže. :D 4,5... celý text
Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi
2014,
Hans-Joachim Lang
Ze začátku jsem si myslela, že půjde o klasickou knihu z Osvětimi. No a po chvíli čtení mi došlo, že je to kniha bez děje. Jak už jsem psala, kniha neměla děj a byla dost obtížná na čtení. Bylo to jak číst prosté fakty, některé věty ani nebyly větami. (Snad mě chápete..) Každopádně až na to, že mi kniha zabrala poměrně dost času kvůli bezdějovosti, dala by víc, než jsem od ní očekávala. Vzhledem k tomu, že tu nebyl popsán příběh jednotlivce, se kniha mohla zaměřit na více témat. Dozvěděla jsem se hodně o všem, co se dělo na bloku 10, ale i o věcech, co se děli mimo něj, o známých osobnostech, které Osvětim proměnil v prach a i něco o Mengeleho životě. Pro mě jako mladší čtenářku to bylo náročné čtení - ve smyslu psaného textu, velkého množství číšel a cizích slov - ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a neodložila, protože díky ni mám o této době rozsáhlejší vědění. Poznámka na konec - na obálce knihy se nachází Monika Zatkaová, které na bloku 10 přišla o život. Vyfotil ji "fotograf z Osvětimi", který se jmenoval Wilhelm Brasse. Ten umřel v roce 2012 ve věku 94 let a v Osvětimi vyhotovil přes 50000 snímků.... celý text
Aurora povstává
2020,
Amie Kaufman
Začátek knihy byl pro mě hrozně zmatený až divný, ale přesto mě něco táhlo to číst dál (z poloviny to bylo hlavně to, že knihu napsalo naprosto legendární duo a Illuminae je jedna z nejlepších sérií vůbec.) Hned ze začátku nám to předhodí (a to doslova) hlavní hrdiny. No tedy spíš ty hrdiny, kteří zbyli. Taky nás autoři začnou zavalovat velkým počtem názvů a slov, které člověk prostě nechápe a na mě jich tam místy bylo už fakt moc. Ale pro seznámení se s příběhem super, vzhledem k tomu, že se jedná o trilogii. Kdybych se měla vyjádřit k jednotlivým postavám, největší plusy pro mě představovali Kal, Cat a Zila (která bohužel dostala opravdu málo prostoru). Mínus je pak samotná Aurora, které mě svým chováním spíš vytáčela. Zbytek pro mě byl takový nijaký. Dost mi i vadil jeden prostý fakt, a to, že se všichni hnali za Aury. Jak že dlouho ji znali? Ježíši, vždyť ta holka byla přes 200 let v přehybu, jasně že by jí z toho trošku hráblo. Aur ani nevěděla, o čem mluví, kam má jet, ale stejně ji všichni poslechli. Ke konci se to už četlo samo, dejme tomu posledních 100 stran jsem konečně pochopila o co jde a bavilo mě to. Z úplného konce jsem byla asi mírně smutná, ale i přes to, co se tam stalo věřím, že autoři budou jak Maas a najdou způsob, jak dané osobě zázračně vrátit život. :D Vsuvka - udělalo mi hroznou radost, když Aurora dostala od Tye svůj první unikom a pojmenuje ho Magellan. (krásná vzpomínka)... celý text
Dědictví krve
2021,
Amélie Wen Zhao
Na tuhle novinku jsem se dost těšila, bohužel jsem jí hodně přecenila. Příběh má klasické prvky typické YA knihy - zatoulaná a skrývaná princezna, u které se věří, že je mrtvá a ke všemu má naprosto jedinečné a silné schopnosti, rozvrat království zevnitř.. Takže skoro nic, o čem by člověk už nečetl předtím. I přes to musím pochválit postavu Ramsona, protože nebýt jeho, tak ode mě kniha schytá ještě menší hodnocení, ale bohužel jen na něm se příběh stavět nedá. Ana mi přišla dost naivní, i přes to všechno, čím si za celou dobu prošla. Každopádně jí jde k plusu vysvětlení její magie - bojovala s ní, nevěděla, jestli ji sama chce a nebrala to jako plus. Jako plus beru i tu slow-burn romanci, co tu vznikala. Šlo vidět, že se autorka soustředila na příběh. Ale i tak to nezachránila. Občas mi dost vadila nelogičnost zranění - někoho například trefí šíp, ale po pár řádcích je zase naprosto přopravený bojovat a je v pořádku. Takže jsem se i tak knihou docela prokousávala, četla se mi pomalu, hlavně začátek a překlad knihy taky nebyl zrovna růžový. Podtrženo sečteno, dědictví krve je pro mě příběh, který bere až moc velkou inspiraci ze známějších a lepších děl, nenabídne vám nic nového a po dočtení se nebudete cítit nijak. I přes to se nejspíš časem pustím do dalšího dílu (a to jen proto, že když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, že se jedná o trilogii a já nemám ráda nedočtené série.) A obálka je pro mě stejně průměrná jako příběh.... celý text
Má lady Jane
2017,
Cynthia Hand
Ze začátku jsem jen okrajově věděla, do čeho jdu. Čekala jsem jakousi formu parodie na dějiny, ale místo toho jsem dostala vtipně napsané romanticko-historické dílo s prvky fantasy (histrorie je tu sice poohýbaná, ale nic špatného, z čeho byste nemohli další 3 dny spát.) Poutavě napsaný příběh - hlavně v tom, že je v knize od všeho něco. Jak už jsem psala výše, máme tu jak kapku historie, tak romantiku, fantasy, zvířata nebo spíš polozvířata, vtip, originalitu i tři hlavní hrdiny, se kterýma se prostě nudit nebudete. Hlavně Jane má dvě velká plus - je to obří knihomolka a je prostě praštěná svým zvláštním, nenuceným způsobem. Kniha je rettelingem na skutečnost o Tudorovcích a historii, i tady Jane vládla jen 9 dní, ale jejího manžela ani ji nepopravili, jako se to stalo v realitě, protože se uměli měnit na zvířata. Jako jedno z největších mínus knihy bylo to, že v překladu to byla vlastně Moje Lady Jana a ne Jane, takže když už, přeložit i název nebo spíš něchávat jména tak, jak se píšou v originále. Doporučuji všem, co hledají milou a praštěnou oddechovku, u které se i zasmějí. 4,5*... celý text
Světlo a stíny
2017,
Leigh Bardugo
Hned pro začátek řeknu, že jsem jako první četla serii šest vran a kvůli tomu si myslím, že Griša je prostě jen další fajn dílo, ale žádný skvost. Samotný příběh mě ale bavil. Sice mi to přijde jako klasické ya fantasy, ale i přes to umí Leigh psát jako málokdo. Máme tu popsanou historii Aliny a Mala - jak se od sirotčince táhne jejich velké přátelství, i když časem to u jednoho z nich přeroste v něco víc (a o něco déle možná i u druhéhu). Pak tu máme jejich následné násilné rozdělení a díky tomu objevení schopnosti Aliny a nesmí chybět těžkého výběru mezi badboyem a Malem. Teda, Temnyjem a slušňákonervákem. No, nechme to být. Postupně se přechází k Alině samotné a k jejím schopnostem. Škoda těch stran o jejím výcviku, klidně bych to prodloužila, ať si z toho člověk vezme co možná nejvíc. Taky se mi líbí zasazení do Carského Ruska. Naprosto jsem si oblíbila Temnyje, protože mi přijde jako postava, na které autorka strávila nejvíce času - to, co dělal, proč to dělal, odkdy a tak.... celý text
Otrávená
2021,
Jennifer Donnelly
Knížku jsem si pořídila hlavně kvůli krásné obálce a to byla jedna z mála věcí, co se mi na knize líbílo. Když vezmu na začátku nějaké ty plusy, tak tu nějaké napíšu - 1. Je to první retteling na Sněhurku, o kterém jsem slyšela, což cením. 2. Už jsem zmiňovala tu obálku..? 3. Pár ze sedmi trpaslíků bylo fajn, díky nim se to dalo i docela číst. 4. Knížka byla i docela čtivá a nebyla zbytečně natahována. I přes to má pro mě kniha více těch mínusů, z čehož největším z nich je hlavní hrdinka. Vím, že původní Sněhurka je milá a důvěřivá, ale Sohpie je šíleně naivní a celkově mi její vystupování vadilo. Většinu postav až na asi tři ze sedmi trpaslíků, pavouka a berušku jsem si nedokázala zamilovat, byli mi docela jedno, jejich linky mi nepřišly zajímavé.. Celkově mi celý příběh přišel zbytečně zmatený a někdy až moc překombinovaný. Konec byl klasika, ale posledních pár stran, co se týkalo úplně něčeho jiného byly úplně mimo, kdyby tam nebyly, bylo by to lepší, takhle mi konec knihy přišel tak akorát k smíchu. (Kdo četl tak chápe, jaký konec myslím) Jo a ta obálka je fakt super. 3,25*... celý text
Krvavý lístek
2020,
Crystal Smith
Krvavý lístek jsem si chtěla přečíst již delší dobu, i když recenze na knihu jsou takové 50/50, ale i tak jsem ráda, že jsem se k tomu nakonec dostala. Začátek knihy mi přišel takový docela pofiderní, všechno se stalo nějak rychle a já se moc nedokázala zorientovat v příběhu. To pro mě byl takové hlavní mínus, naštěstí se to potom rozjelo a už se to četlo fajn. Nakonec do sebe celý příběh hezky zapadal. Dost se mi líbil systém fungování magie a jejího postupného rozvýjení. Stejně tak byla dobrá hlavní hrdinka, sice to občas skřípalo, ale jinak byla chytrá, odvážná, dokázala přemýšlet ALE - její největší problém je její jméno - přečíst na jedné stránce 10x Aurélie nebylo zrovna záživné, motal se z toho jazyk i hlava. Každopádně její schopnosti byli zajímavé, protože vidět duchy a do toho praktikovat krvavou magii a být princezna musí být.. vyčerpávající. Samozdřejmě Zan byl taky hodně fajn, i když mi tam občas něco nesedělo, tak byl mi občas příjemnější než Auri. Jeho příběhová linka byla hezky zamotaná, ale ke konci se vše hezky srovnalo. Další skvělou postavou byla Kate a ta byla prostě ta příjemná, laskavá a milá. Zase body navíc za krásnou obálku a úvodní stranu.... celý text
Vládci popela
2021,
Scott Reintgen
Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila díky Nyxii. Byla sice jiná, ale nezklamala. Začátek byl docela pomalý a trvalo, než se vše rozjelo, ale vzhledem k tomu, že by to měl být první díl z trilogie, je fajn, že se nám autor snažil ukázat co nejvíc. Knížka je vyprávěna z pohledu více osob, což je v pořádku, ale ze začátku mi hrozně vadil styl psaní u Pippy. Časem se na to dalo zvyknout, ale ze začátku to bylo jako ocitnout se v jiné knize. Celkově mi Pippa na začátku moc nesedla, ale ke konci se to zlepšilo. Imelda a Adrian byli úžasní, do konce jsem vlastně nevěděla, komu víc fandím skrz výhru. Naprosto super nápad tu byl s fénixy, to se moc povedlo. Samotný dostih byl dost napínavý, těšila jsem se, jaké zvraty nás tu ještě potkají. Samozřejmě má kniha plus za krásnou obálku. Scott zase nezklamal. Sice vládci popela byli trošku slabší než Nyxia, četlo se to ale stejně dobře a jsem zvědavá, co se bude dít v dalších dílech.... celý text
Mengeleho děvče
2017,
Viola Stern Fischerová
Přečetla jsem už dost knih týkající se koncentračních táborů a příběhu lidí, co to prožívali, a tahle se řadí na jednu z nejlepších. Když si vezmu čistě čtivost a jazyk knihy, vše bylo super. Děj ubíhal rychle, jazyk nebyl těžký, byl hezky srozumitelný a celkově je kniha skvěle napsaná. Mengeleho děvče je příběh o dívce, která přežila pobyt ve 4 koncentračních táborech, zároveň také šílený hlad a žízeň, psychické týrání, pokusy a nekonečnou ztrátu. Celý příběh začíná její minulostí (myšleno před koncentráky), o její rodině, hezkém a nadějném životě pro ni i její bratry, o nádherné první lásce.. Pak přichází už jen utrpení. Příběh o tom, co se dělo, než je odvezli, jak a kdy se naposledy viděla s rodiči, smrt jejího statečného bratra i setkání s jejím druhým bratrem. Tyto strany bylo o dost těžší číst. Na každé straně nebylo popisováno utrpení jen Violky, ale i malých dětí, nadaných lidí, nemocničních sester, těhotných žen, matek, mužů i důchodců, kteří bohužel to štěstí neměli a je dobře, že jejich příběhy se odehrávají na stránkách knih, protože na tohle by se nikdy nemělo zapomenout. Asi nikdy nepochopím, jak se lidé mohli takto chovat k ostatním, jen protože někdo řekl, že už nejsou bráni jako lidi.... celý text