Mánička178 přečtené 502

Nové povídky 2011, Zdeněk Svěrák

Úsměvné a pohodové příběhy pro chvilky, kdy chcete vypnout :)

Dech tmy 2014, Nicolai Lilin

Naprostý mazec... Neuvěřitelně strhující vypravěčský styl Nicolaie Lilina, který vás vtáhne do poválečného života bývalého profesionálního odstřelovače v posovětském Rusku, i když vás dosud nic takového nezajímalo :D Přemýšlím nad tím, do jaké míry jsou zde líčena fakta či autobiografické zážitky... Protože jestli to takto opravdu funguje/fungovalo, pak nemám slov...... celý text

Žezlo krále Ottokara 2007, Hergé (p)

Moc pěkné vrátit se po tolika letech do dob, kdy jsem si Tintina (a další komiksy) chodila půjčovat do knihovny jako dítě... :) Ocenila jsem jakési "vysvětlení" příběhu... Člověk by to bral jako malůvky, přitom tam je tolik odkazů a příměrů k politice za války... Skvělé! :)... celý text

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Po obsahové stránce je to vážně masakr. Musím říct, že u některých pasáží se mi dělalo vyloženě špatně od žaludku, když jsem si promítla ten akt do sebe...(při představě kocoviny :D) Taky mě opravdu zarazilo, jak moc se člověk dokáže huntovat a tělo ho přitom pořád drží... Donutí vás to přemýšlet, a to nejen o lidech, kterých se ta kniha vyloženě týká, nebo o tom jak šťastní jste, že něco podobného prožívat nemusíme... ale i o vašem okolí, ve kterém dost často najdete lidi, kterých se to v budoucnu týkat bohužel může :( Josef F. jde jednoduše až na kost a moc oceňuji, že nás netknuté vzal na exkurzi za zdi, kam bych se díkybohu snad nikdy nepodívala a doufám, že ani nepodívám... Je mi líto lidí, kteří musí prožívat něco podobného, jejich okolí - rodin, především partnerů a dětí... Zamysleme se nad svými závislostmi, které se prvoplánovitě zdají, že nám dávají svobodu dělat si, co chceme... Ale není to jinak? Nedělají z nás pomalu, ale jistě otroky, nad kterými práská bičem naše tělo???... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček
odpad!

Byla jsem zvědavá, jaké to bude, když jsem četla tak rozporuplné reakce. Těšila jsem se, že se pobavím a ani by mi tak nevadilo, že to nemá v sobě žádné myšlenky, jak tu někdo kritizoval... Ale toto opravdu bolelo. Přirovnání "literární Kameňák" to vystihuje myslím na výsost přesně. V každém odstavci nacpaný "rádobyvtip", až to po čase bylo opravdu zoufale únavné... Humor postavený na sprostých slovech hraběte, ožralé hospodyni, protivném kastelánovi, věčně depkující matce - takto cílený humor opravdu zapadá k naší národní povaze... Když bych rýpala do detailu: Vypravěčka, která se učí česky, ale ví, kdo je to "kyrysník"? Autor podle mě spoustu věcí nedomyslel... Myslela jsem, že dočtu do konce, ale utrápila bych se do úmoru... Poslední kapkou byly věty: "Pak jsem šla s Olinem a Laďou (pozn: psi) do parku. Jejich močové měchýře jsou nejspíš bezedné, neboť značkovali každý strom, kolem kterého jsme prošli. Taky dost kadili." Tomuto se má člověk smát? Toto má být oddechové čtení? Pro mě jednoduše totální brak, kterým si člověk akorát zaplácal mozek, který mohl věnovat bohulibější činnosti... Přidávám na seznam knížek, které mě děsí... :D... celý text

Tíha sněhové vločky 2011, Thorvald Steen

Během čtení jsem se několikrát pozastavila nad stylem mluvy hlavního hrdiny... Takhle mluví 15letý kluk? Kdo v tomhle věku řekne slovo "zdviž"? Nejdřív jsem to přičítala překladu, ale pak mi nějak postupně došlo, že ten kluk možná takový je nebo je to půl na půl... Nikdy jsem nečetla něco tak osamělého... Opuštěnost z toho přímo přetéká... A ten závěr mě celkem rozsekal... Rozhodně ať to nečtou lidé s depresivními sklony...... celý text

Kočka na rozpálené plechové střeše 2012, Tennessee Williams (p)

Bohužel jsem se do hry nemohla nějak vpravit, ale to bude zřejmě tím, že dramata zase tak často nečtu. Aspoň je načase na něčem zapracovat :) Nejvíc se mi líbilo zpracované téma o neschopnosti čelit pravdě... a i po tolika letech od prvního vydání to pořád odráží každodenní realitu... nadčasové, výsledný pocit super! :)... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Upřímně řečeno si nepamatuji, kdy mě knížka naposledy rozbrečela, jestli vůbec kdy. Ale Lovec draků jich ze mě pár opravdu vyždímal... Taky se mi opravdu nikdy nestalo, že by mě příběh "vcucnul" natolik, že zapomenu vystoupit z vlaku. (Tímto děkuji průvodčímu, který mě nechal jet do další zastávky zadarmo a bez pokuty, i když si nejsem úplně jistá, jestli si v hlavě potajmu neťukal na čelo, když jsem mu vysvětlovala, že k tomu došlo kvůli knížce :) ) Lovec draků je opravdu strhující příběh. Přijde mi tolik originální - díky místu, kde se odehrává, díky kultuře, kterou přibližuje, ale i proto, že vypráví o životě tak odlišném od toho evropského, resp. západního. O životě plném krutosti, bez slitování, plného nejistot... Ale přesto všecko jsou si tam lidé a hlavně rodina mnohem blíže, než je tomu tak v této době uprostřed světa pohodlí a relativního luxusu. Opravdu mě ze srdce těší, že Lovec draků prorazil na plné čáře v době, kdy si díky mediální masáži pod pojmem Afghánistán představíme akorát teroristu se samopalem, který vraždí ve jménu Alláha. Ale jaké útrapy si tento národ musel vytrpět, to už ví jen málokdo. Jsem potěšena, že mi tato kniha i rozšířila obzory v tomto směru a rozbořila pár předsudků. Kombinace reálií, úžasně čtivý vytříbený vypravěčský styl, morální stránka (lidské chyby, čest, věrnost, pokání, odpuštění) - to vše ústí do jediného tvrzení - pro mě nezapomenutelná kniha, která se řadí do mých TOP. K pěti hvězdičkám v duchu přičítám ještě jednu imaginární a těším se na přečtení dalších knih Khaleda Hosseina... :)... celý text

Chatrč 2009, Wm. Paul Young (p)

Pro spoustu lidí to je/bude určitě odpad... Ale myslím, že pro člověka, který má nějaké duchovní potřeby a neomezuje se jenom na tenhle svět a na to, na co si může sáhnout, může být tato knížka přinejmenším inspirativní... Nikdy jsem podobnou knihu nečetla, ale jsem ráda, že jsem se k ní dostala, protože mě osobně zbavila několika předsudků, nenásilně mě donutila přemýšlet a připomněla mi, že Láska je nejvíc na světě... Hodně se mi na ní líbilo, že se nebojí odpovídat na otázky, které chtě nechtě vyvstávají každému (ne)věřícímu člověku na mysli: Proč Bůh dopouští lidské utrpení? ale i další... Několikrát jsem se u čtení také zasmála, někdy se mi u ní chtělo až brečet... Není se prostě čemu divit, že to bylo nr. 1 v Timesech, originalita se tomu upřít rozhodně nedá :)... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Mám z této knížky celkem rozporuplné pocity, čekala jsem od ní nějak víc, obzvlášť když si vzpomenu, jak ji téměř každý vychvaluje do nebes... Jistě, styl je čtivý, nejde jen o prachobyčejný příběh a je to prošpikováno filozofickými úvahami, odráží se zde i několik historických momentů a žití v nesvobodné zemi... Autorovi se nedá upřít, že vidí hlouběji a dál než zástupy ostatních lidí kráčejících po tomhle světě a navíc to dokáže zachytit slovy. Občas mě ta knížka i dojala... Ale pořád ve mě zůstává taková nějaká pachuť nemastnosti a neslanosti... Třeba až si Nesnesitelnou lehkost bytí někdy přečtu znovu, tak mě "vcucne" víc...... celý text

A já pořád kdo to tluče 2005, Radka Denemarková

Prvotina Radky Denemarkové, která je naprosto úžasná! Jako první jsem četla knížku Peníze od Hitlera, která na mě hodně silně zapůsobila (zejména tématem žena x odsun x 2. sv. válka), proto jsem se rozhodla přečíst celou spisovatelčinu tvorbu posloupně tak, jak vycházela a sledovat jak se mění, jaká je... Její jazyk je pro mě nepopsatelné unikum a hltat očima a vědomím její vyjadřovací prostředky, to je obdivuhodné, prostě zážitek. Ačkoli obsah, potažmo slova, kolikrát opravdu vyloženě bolí, někdy se až štítivě hnusí... Přesto zanechávají v člověku vypálenou stopu a takovou literaturu miluju... po které nezůstane prázdné místo a člověk si nevzpomene akorát na to, jak vypadal přebal. Jen by mě zajímalo, jak moc asi musí bolet autorku tvořit takové knihy... Když bolí samotné čtení, tak tvorba musí být pěkně výživný porod...... celý text

Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem 2007, Selma Lagerlöf

Slyšela jsem ještě jako nestudent švédštiny, že tato knížka od Selmy Lagerlöf je legendární, proto jsem se rozhodla o ní napsat svou diplomku :) Přečetla jsem všech pět překladů a každý je jiný. Osobně se mi líbil nejvíc ten z padesátých let od Dagmar Pallasové, který je asi nejznámější... Škoda jen, že pár kapitol z originálu chybí (týkají se náboženství). Překlad z roku 2007 je o desítky procent osekaná verze originálního díla. Zaměřuje se daleko více na pohádkovou, dobrodružnou linii, původní vlastivědný rozměr už nehraje prim, a to je myslím velká škoda, protože je to dílko naučné tak nějak nenásilně prostřednictvím legend, pověstí, zvířat mluvících lidskou řečí (inspirace Kiplingovou Knihou džunglí)... Doba si holt žádá oběti :-/... celý text

Příběh opravdové vášně 2014, Blanka Milfaitová

Živé - čtivé - upřímné. Tahle knížka je jedním slovem šťavnatá - stejně jako ovoce, ze kterých Meruňka vyrábí svoje špičkové marmelády :) Když jsem Příběh opravdové vášně uviděla v knihkupectví, překvapilo mě, jak obsáhlá kniha je. Cestopis se dá přece odfláknout na několika stránkách formátu A5, říkala jsem si. Když jsem tento marmeládový cestopis dostala nečekaně k narozeninám a lačně se pustila do ochutnávání stránek, zjistila jsem, že to není klasický cestopis, jak jsem ho poznala dosud. Příběh Meruňky, jejího Matlafouska a pana P. totiž nenechá čtenáře spadnout do zoufale nudného popisu navštívených míst, ke kterému se přišpendlí nějaký ten recept. Skladba a uspořádání celého dílka je mimořádně povedená a zkombinovaná - jednoduše jsem této kompozici přišla hned na chuť :) Prožitek z cesty v dané zemi je proložen kratšími vsuvkami s praktickými radami, ale i filozofickými zamyšleními nad tímto světem – ty se mi líbily hodně, hlavně proto, že spoustu věcí v dnešním světě úpadku vnímáme podobně. A nesmí chybět recept na marmeládu s ovocem pro zemi typické, ale ani recept, do kterého se marmeláda hodí. Vše prokládáno autentickými fotkami, které text krásně ilustrují, takže si připadáte jako byste cestovali s hlavními hrdiny příběhu. Protože je skutečný, reálný, o to je krásnější a intenzivnější. Tolik ke knize samotné. Jen mrtvé ryby plavou s proudem a Meruňka mi připadá jako ta nejčilejší rybička, která se doslova drásá proti němu. Je to obdivuhodné a zcela nepokrytě s trochou studu musím říct, že jí závidím… Byla smířená s tím, že zůstane sama a našla lásku a získala takovou rodinu, kterou nikdy neměla. Rozhodla se neohýbat hřbet před tím, jak to v tomto světě funguje a vyšlo jí to… Štastná to žena… :) Zkrátka a dobře, těším se na další knížku, která určitě bude zase tak sladce vonět jako tahle... a jdu si objednat marmeládu :D... celý text

Alois Nebel 2006, Jaroslav Rudiš

Po "Ještě jsme ve válce" je tohle můj druhý komiks (když nepočítám Čtyřlístek :D). Před několika lety jsem viděla zpracovanou filmovou verzi a pořádně jsem nevěděla, co čekat od té originální na papíře, ale bylo to... úžasné! :) Velmi mile mě překvapilo grafické zpracování, které dokázalo vystupňovat atmosféru a leckdy i beze slov krásně ilustrovat závažnost, dramatičnost, hektičnost či naopak idylu příslušné situace... :) Pár detailů mě vyloženě dojalo (sněhulák s růžemi, poznámka o holubovi a bezdomovci). Líbilo se mi také prolínání různých časových rovin, stejně jako prolínání iluzí a reality. Podvědomě (nebo záměrně?) si to vynucuje pozornost čtenáře, jednoduše to chce s tvůrci "spolupracovat", aby bylo pochopeno. Člověk se u toho sice musí trošku namáhat, aby si dotvořil ucelený obraz příběhu, ale i když pořád zůstává pár otazníčků (Němý), pak stejně musím říct, že to vůbec nepůsobí nijak unyle, má to spád a je to originální :) Super!... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Naprosto úžasná knížka, která by neměla zapadnout (minimálně ve školní výuce). Když jsem přemýšlela nad tím, co jsem se dozvěděla o Odsunu ve škole (základní, potažmo střední), nevzpomněla jsem si na žádný dojem. Protože se jedná o hodně velkou šmouhu na naší historii, určitě by se z toho nemělo dělat tabu téma, ale naopak tento šrám podrobit důsledné sebereflexi... A tahle knížka by v tom mohla pomoci... Autorku obdivuji za to, že se odvážila píchnout do vosího hnízda a připomněla všem, za co je taky náš národ zodpovědný. Navíc donutila čtenáře zaujmout k takové látce stanovisko, což není úplně jednoduchá věc. I ve mně se to během čtení takřka celou dobu doslova "pralo". Pocit zhnusení z lidí, beznaděj, lítosti, zlost. Člověk se vžívá do rolí lidí na obou stranách barikády... Úžasné, když knížka s člověkem dovede "zamávat" :) Další plusové body přičítám Kateřině Tučkové za to, že se zde snaží o historickou přesnost (to předvedla i v Žítkovských bohyních), kterou kombinuje s beletristickým rozměrem :) Že se děj odehrává na mně dobře známých a blízkých místech, to už je jen třešinka na dortu. Moc se těším na další díla od Káti :D... celý text

Čím jdu rychleji, tím jsem menší 2014, Kjersti Annesdatter Skomsvold

Já nevím, ale ta knížka mi přišla o někom, kdo totálně prošustroval svůj život... Má to čtenáře nakopnout k tomu, aby s tím svým něco dělal?

Zóna Berlín 2004, Tanja Dückers

Na tuhle knížku jsem byla enormně zvědavá :) Hodnocení 79% mi přišlo celkem málo na to, co jsem o její výjimečnosti četla od recenzentů, navíc můj pohled je ovlivněn ryze osobními berlínskými zkušenostmi, tak jsem se těšila, do jakého výsledného dojmu se tyhle tři úhly pohledu ve finále promítnou :) Musím říct, že mě tenhle počin vůbec nezklamal, spíše naopak. Autorka vytvořila (nebo možná přímo skutečně popsala?) životy několika lidí různého věku, sociální příslušnosti a pohlaví, žíjících v celkem poklidném Neuköllnu kolem Thomasstraße a v divokém, výstředním Prenzlauer Bergu kolem ulice Sonnenburgerstraße. Těžko říct, jestli zmíněné přívlastky pro tyto čtvrti stále platí. Neukölln už je dnes vnímán spíše jako přistěhovalecká čtvrť, za nejdivočejší čtvrtě se (aspoň podle mých pocitů) považuje Kreuzberg a Fridrichshain, Prenzlauer Berg vnímám spíš jako útočiště umělců a kavárenských intelektuálů. Ale v kontextu doby (1994-1999) to možná bylo ještě jinak, nebo se pletu :) V celé knize se příběhy postav odehrávají v rámci kapitol, ale čas od času se porůznu prolínají do sebe navzájem a ovlivňují se, což svědčí o perfektní výstavbě a detailní promyšlenosti ze strany autorky - požitek tuto kompozici číst :) Některé kapitoly jsou psány v ich formě, jiné z pozice vypravěče. (spoiler) Osudům hrdinů se nedá upřít originálnost, každý je něčím řekněme švihlý. Někdy sympaticky (stravování podle barev a dnů v týdnu), někdy tím čtenáře šokuje (ustřihnutá bradavka, oslava narozenin s bratrem ve formaldehydu). Člověku ta postava prostě utkvěje v paměti :) Hodně zajímavé mi také přišlo, že Tanja Dückers zamýšlela tuto knihu jako kritiku Berlína a způsobu života v něm, ale veřejnost ji reflektovala spíše jako oslavu města. Na to konto Dückers prohlásila: "Kdybych to bývala věděla, formulovala by svou kritiku daleko ostřeji." Opravdu bych ráda věděla jak :) Sečteno a podtrženo - úžasný počin... Pokud milujete Berlín, pokud vás tohle město zajímá, fascinuje a chcet jej poznat blíž, měla by tato kniha stát na vašem wish listu, protože tohle prostě JE Berlín 90. let a nepochybuji o tom, že v něm alespoň něco z toho nezůstalo dodnes :)... celý text

Hledáme dno světa 2010, Oldřich Štos

Pro čtenáře - jeskyňáře jistě velmi zajímavé čtení o ohromných objevech, kdy se odhalují stovky metrů chodeb během několika dní (ne jako kopání po centimetrech v Krasu :D) v časech náročných expedic... Pavouk je jistě speleolog s velkým S, i když pro mnohé možná kontroverzní osoba. Mě knížka velmi bavila, dobrodružné se střídalo se zajímavým a napínavým (hlavně kapitola o Voronji), i když je fakt, že jak zde již někdo podotknul - spisovatelská stránka trochu pokulhává...... celý text

Řekni vlkům, že jsem doma 2014, Carol Rifka Brunt

Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha řešící mezilidské vztahy v několika rovinách, které autorka mistrně zakomponovala do sebe navzájem... Originální příběh, který odráží úskalí vztahů mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi, mezi dospívajícím a okolním konformním světem, resp. tím jak do něj člověk nezapadá, mezi milujícím a milovaným... Až potud se jedná o látku, kterou řeší každý román pro dospívající dívky. "Řekni vlkům, že jsem doma" však v sobě nese mnohem více. Popisuje vnitřní svět dívky, která se vypořádává s otázkami, které neřešil leckterý dospělý člověk: Jaké to je vyrovnat se se smrtí blízkého člověka? Se smrtí někoho, koho by člověk vůbec milovat neměl, protože ostatní svět by tuto lásku odsoudil a nepochopil? Se smrtí lidí trpícími nemocí, která tehdejší společnosti nahání až panický strach? S "malou" June bude jistě sympatizovat leckterý introvert, který nemá mnoho přátel, leckterý samotářský Krokodýl, který na okolí působí podivínsky :), lidi, kteří vědí jaké to je milovat toho nesprávného člověka a kteří se se smrtí už někdy v životě museli vypořádat... za mě pět hvězd...... celý text

U jezera blaženosti 1973, Heinrich Harrer

Tenká knížečka o indiánech z povodí řeky Xingú popisující zvyky obyvatel, zejména pak přípravy na slavnost mrtvých - kuarup. Originál byl vydán v roce 1968 - účast na této slavnosti se dle knihy nepoštěstila každému a je líčena jako něco exotického, neznámého. Indiáni jsou v té době téměř ještě nedotčeni světem pokrokové civilizace. Shodou náhod se mi do rukou v době čtení knihy dostalo i vydání časopisu Koktejl z listopadu 2012, kde je téže tématu věnováno několik stran, mj. se zde píše: "Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi dramatický rituál s nádherně vyzdobenými indiány, zlákal kuarup v posledních letech k řadě návštěv štáby a fotografy z celého světa. Osada se zaplní davy filmařů, fotografů a techniků s kolejnicemi pro kamery, balony, kulisami, cateringem, ubytovnami s leteckým zásobováním. Klid a posvátnost je pryč. Zůstává jen adrenalinová atrakce pro bělošské diváky a snaha tvůrců se náležitě prezentovat v jejich bělošském světě. ... Zažít dnes slavnost mrtvých není nic výjimečného. Indiáni rádi sehrají za příslušný obnos celé divadlo se vší parádou." Knížka jistě zajímavá pro čtenáře zajímající se o tuto tématiku. Já jsem do ní ovšem moc nepronikla...... celý text