Madla81 přečtené 148

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Nádherně děsivá obálka a znamenitý překlad Romana Tilcera jsou nepřekonatelné vábničky, kterými tato novela disponuje. Překladatelský um je tu opravdu zjevný, protože čtenář, který je příběhu předhozen jako mřenka dravé štice, může být zpočátku zaskočen květnatým a až goticky rozsochatým slohem. Jazykové prostředky jsou nevybíravě bohaté, rostou a bobtnají, stejně jako strach z podivného a neznámého, který je ve velmi zvláštní megapoli Obsidie přítomen stejně jako magie, čarodějové a podivuhodní rybí lidé. Přímýma nohama se dostáváme doprostřed příběhu, k ženě Alex, nepříliš sympatické alkoholičce a vražedkyni, kterou zmítá nenávist ke své práci. Jenže peněz je třeba, i když jen proto, aby si hlavní hrdinka mohla koupit vodku na uklidnění rozjitřených nervů. Všudypřítomné vedro a skřípání obřích strojů, divné nakladatelství s měnící se budovou a občasné Alexino vražedné běsnění jsou však narušeny plány Ministerstva porodnictví. Protože se něco chystá. A bude to velké. Velké tak, jak si nikdo z nás i z hrdinů autorčina světa nedokáže pomyslet. A divné. Divnost je vlastně jediné slovo, které tuto novelu zcela vystihuje. Vše je tu monstrózní, zvláštní, děsivé, křičící zmarem a bolestí. A bolest tu rozhodně neznamená vykoupení. Možná znamená přeměnu. A možná je všechno úplně jinak. Je to vážně divný příběh. A znepokojivý. Občas jsem byla až přehlcena bobtnajícím slohem a délkou vět a asi dvakrát se stalo, že jsem si po sobě musela odstavec přečíst znovu, prootže jsem neměla dostatek klidu na vnímání textu. Proto ta jedna hvězda dolů. Nicméně pokud máte rádi bizarní příběhy okořeněné mýtem Ctulhu, kosmickou hrůzu a podivnosti, pusťte se směle do čtení.... celý text

Pán hor 2022, Kristýna Sněgoňová

Tohle mi fakt nedělejte, Kristýno a Františku, pěkně serete můj účet :-) Na Pána hor jsem se vrhla hned po dočtení Agy a nesmírně jsem se těšila na teplého kuchaře, který se velmi sympaticky vybarvuje a na do tédoby dost upozaděného technika Vodičku, z něhož se tu stává estrádní umělec, superhrdina a zachránce sympatických mirsů. Nezůstaneme jen u návštěvy planety Chrocht obývané guglami, které sice vypadají jako neškodné obří mnohonožky, ale jsou to pěkné potvory. Musím se přiznat, že při jejích interakcích s lidmi jsem učurávala smíchy, stejně jako u mnohých hlášek a pop-kulturních odkazech zahrnujících Kinga až množství různorodých filmů. Nechápu zdejší slabé hodnocení, protože já knihu zhltla za pár dní a to jsem neměla moc času na čtení. U pateticky pojatého finále jsem takřka nedýchala a poté jsem autorku za ty dvě úmrtí regulérně proklínala! Sadistka jedna brněnská! Doufám, že brunkár dostane jako satisfakci svou posmrtnou plyšovou podobu, protože jsem si ho doslova zamilovala. Moc se mi líbily červenotrpaslíkovské vtípky a náznaky budoucího rozvoje vztahu mezi Gerasimem a polskou profesorkou, která zdá se až tak rigidně upjatá nebude. Milá autodská dvojko, můžete se vzít za ruce a sborového Cumbayá prosím pište dál a nakopejte všem enlilům zadek! Moc se těším na Mrtvou schránku!... celý text

Aga 2022, František Kotleta (p)

Já tuhle sérii prostě miluju! Každý díl je žánrově trošku jiný, ale každý z příběhů do sebe postupně zapadá jako dílek skládačky a já se nemůžu dočkat velkolepého finále, kde to lord Mrdák a kapitán Bouchač natřou všem švestkám či jinému nepřátelskému mimozemskému ovoci. I kdyby to měla být samice hrbáče kapského :-) Miluju ten trošku dětinský humor, hlášky ostré jako dech Dády Patrasové za volantem, akční řežbu (doufám, že se tohohle epochálního spektáklu ujme Netlix, protože souboj v aréně a mezidruhový sex prostě potřebuju vidět v HD kvalitě :-) ). Každopádně ačkoliv tento díl nepostrádá nic z akce a vtipu, přišla mi pátá část série jaksi hlubší a zamyšlenější, což nemá být kritka, ale blbě napsaná pochvala. Mě se to střídání stylů prostě strašně moc líbí. Hned po dočtení Agy jsem se vrhla na Pána hor, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadlo se záchranou Amandy. A nutně potřebuju další díl, nejlépe ihned :-)... celý text

Nikdy se nepřestala usmívat 2015, Martin Štefko

Nikdy se nepřestala usmívat byla moje první kniha od Martina Štefka a rozhodně ne poslední. Vcelku útlá knížečka, od níž jsem se nemohla odtrhnout a i přes poměrně hodně hektické prázdniny jsem ji přečetla za dva dny, protože prostě nešla odložit. Příběh začíná tam, kde většina jiných příběhů končí. Smrtí ženy, odsouzené za vraždy. A ne jen tak za pár vražd. Alexandra, naprosto nudně působící žena s nikdy nemizejícím úsměvem na rtech, má na pažbě celých 168 zářezů. A psychiatr Robert Jenkins si dal za úkol ženu vyšetřit a přijít na kloub tomu, jak mohla v průběhu dvaceti let zavraždit mnoha rouzličnými způsoby tolik lidí a nikdo si ničeho nevšimnul. Případy jednotlivých vražd spolu zdánlivě nesouvisí a ani Alexandra se při psychiatrických sezeních nechová ani jako agresivní psychopatka či jako vypočítavá geniální stvůra. I přes Alexandřino strašlivé dětství a množství traumatických zážitků Robertovi na jejím chování a příběhu prostě něco nesedí. A uznávaný psychiatr se chce dopátrat pravdy. Sezení mezi Robertem a Alexandrou jsou vyplněna intermezzy, které popisují vraždy, k nimž se Alexandra doznala. A některé popisy jsou opravdu pro silné žaludky. Byla jsem příběhem naprosto unesena, a když jsem dočetla až k pointě, hlavou mi běžela sprostá slova a to ne proto, že by pointa vyprávění byla kravina, ale čistě jen kvůli síle vyprávění. Bylo to kingovské, mystické, hluboké a úžasné. Vzbuzovalo to ve mně tolik otázek! Všechno do sebe krásně zapadlo a mě bylo hlavní hrdinky upřímně líto. ptáte se, jak mi mohlo být líto neúprosné vražedkyně, která zbavila života 168 lidí? Která vraždila muže, ženy, mnohésvé oběti i mučila? jak jí někomu může být líto? To už si musíte přečíst sami. Já byla uhranuta a moc se těším na další knihy Martina Štefka, který nejen že odvádí úctyhodný kus práce jako nakladatel, ale také jako spisovatel... celý text

Pozdravy záhrobí 2021, Veronika Fiedlerová

Tak tohle byla vážně pecka! Velmi zváštní pojišťovák s dost děsivými zvláštními schopnostmi, v podstatě morous a poustevník a taky milovník kávy byla tak skvěle a plnokrevně napsaná postava, že nejde si ji ihned zamilovat. Benedikt Klausner je všechno, jen ne nudný. V každé ze čtyř na sebe vzájemně navazujících povídek řeší tento pojišovácký nekromant věci, které jdou za hranice veškerého chápání, bojuje s duchy, démony a snaží se stát na straně dobra. Ale čím víc podivných případů vyřeší, tím víc se kolem něj smyčka záhrobí stahuje. A nejne různé druhy démonů, ale i prostá světská msta si na hlavního hrdinu brousí zuby. Autorce se podařilo namíchat opravdu osvěžující koktejl magična, napětí, lásky, a hororu. A mezi řádky tu jako temná řeka probublávají otázky morálky a či důležitosti uchovat si vlastní integritu. Velmi čtivé, chytré (jak zápletka, tak tím, že autorka v textu naprosto přirozeně používá němčinu, ukrajinštinu a hlavně latinu). Bylo to skvělé, jednoduše skvělé a já se nemůžu dočkat, až si přečtu dvojku. A pro případné začátečníky v oboru praktické nekromancie je na konci knihy i Slovníček nekromantské latiny :-) Vyzdvihnout musím i krásné ilustrace, které odpovídaly charakteru knihy (jen mohly být trošičku světlejší, aby vynikly některé detaily). Pokud máte rádi strašidelné příběhy o záhrobí, milujete jmený, inteligentní humor, ale neudělá se vám špatně i z nějakých těch nechutných popisů, jsou Pozdravy rozhodně to pravé pro vás.... celý text

Leichenberg 2020, Oskar Fuchs (p)

Oskar Fuchs zraje jako víno a jde to vážně poznat. Příběh plný akce, dějových zvratů, magie, vyvržených střev, rozskeaných a rozstřílených údů (pohlavních i nepohlavních), správné směsice dětisnkého a humpoláckého humoru, ujetých hlášek, válečných mágů a sexu. Prostě správná kombinace, která čtenáři zvýí tlak a zvedne koutky úst do pobaveného úsměvu. hlavní postava - Leichenberg - je je válečný zběh, pytlák a každým coulem ne úplně sympatický člověk, kterému je radno se vyhnout velkým obloukem. Má zajímavé nadání, jehož si všimnou dominy z vojensko-politické sekce. A od těch začíná zábava okořeněná BDSM. Byla to zábava, občas velmi, velmi drsná (hlavní postavě se totiž zjevuje jeho pradědeček, člen trestné brigády SS, spolu s šíleným nacistickým doktorem Eule, a jemu zasvěcené pasáže vážně nejsou nic pro křehotinky). Bavila jsem se dobře a bavila bych se ještě o chlup víc, být fandou do militarií, protože text se jen hemží hláškami o různých typech zbraních, jejich dostřelu, ničivé síle. Nicméně i tyto pasáže jsou napsané s nadhledem a tak, že to ani pacifistickou děvčicu jako jsem já, nenudilo. Takže za mě vážně palec hore!... celý text

V rozkvětu 2022, Kristina Haidingerová

Žánrově dost těžko zařaditelná novela Kristiny Haidingerové začíná jako příběh o ošklivém káčátku, aby se vzápětí zvrhla do eroticko fatnastického hororu s překrásnou lyrickou atmosférou plnou nadržených kytek a úchylných hmyzáků. Autorčina novelka mi svým vyzněním velice připomínala obdobnou novelu - Trávu od Anyi Martin, kterou jako svou prvotinu vydalo nakladatelství Meduza. Příběh se rozbíhá velice pozvolna, ale jakmile na scénu přijde kniha stereogramů, začnou se dít věci! Moc mě to bavilo a dovedla bych si toto téma představit rozepsané i v románové podobě.... celý text

O dracích a lidech 2020, Tereza Kadečková

Svižný styl vyprávění Terezy Kadečkové mě velice bavil, i když občas běžel o překot jak splašený mustang s urputným průjmem, ale děj a akce si žádá svižnost, takže v tomhle případě jen houšť a větší kapky. Autorka však umí i zklidnit a při popisech prostředí nasadit takřka lyrické prvky, které vyprávění dodávají osobité kouzlo. Moc se mi líbila velmi netradiční a originální zápletka, zprvu jsem nevěděla, komu mám fandit, což však bylo způsobeno tím, že autorka napsala všechny charaktery hlavních i vedlejších postav velice živě a opravdově. Každá z postav, i těch, které se příběhem je nmihly, byly velmi zajímavé a rozhodně se o nich nedá říct, že by jim chyběla uvěřitelnost. Naopak. Ať už Mac, Jaina, Roderick měli jak své kladné stránky, kvůli kterým jste je obdivovali a fandili jim, ale měli také své skryté vnitřní démony, které s postupujím příběhem vyplouvaly stále zřetelněji na povrch. Pokud nemáte příliš v lásce klasickou fnatasy (nebo jste jí již přesyceni), určitě nesáhnete vedle, když si přečtete tenhle temný příběh o dracích, prapodivném Řádu, který ovládá život ve světě, který ztratil svou vlastní historii. Zároveň je to také příběh o hledání sebe sama, o kořenech, na které není radno zapomínat, o lásce, touze a moci. Půlku hvězdičky bych strhla za hodně klopotný a rychle ukončený konec, který nastolil více otázek, než jich stihl vysvětlit. Ale to nevadí, já mám podivné konce, nad nimiž se musí přemýšlet, vlastně ráda. Co však jinak skvělé knize ubírá na hodnotě, jsou rozhodně ilustrace, které by se snad hodily do nějaké dětské lehce strašidelné fantasy, ale ne do fantasy hemžící se rozsápanými těly a bezhlavými trupy. Ale ilustrace čert vem, hlavní je příběh a ten je úžasný! Moc se těším na dračího extra růžového bratříčka :-)... celý text

Pár zbytků pro krysy 2022, Jiří Sivok

Velice dobře komponovaná sbírka povídek Pár zbytků pro krysy si čtenáře podmaní svou různorodostí a hlavně jistým znepokojivým děsem a hrůzou netušeného. Autor zde čerpá především ze znalosti rodných jižních Čech a je právě velice silný v karmaflecích v těchto lokálních, až patriotsky laděných, příbězích. A že jich tu bude pěkně různorodá nálož. Přečteme si krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh nad nímž budete hnusem krčit obočí (a stejně ho dočtete, protože budete prostě potřebovat vědět, jak to skončí). Sivok je totiž mistr pointy, která vás rozmašířuje na kaši, zkope vás do krychličky a upálí na škvarek. Prostě mazec! Nejvíc se mi líbily kratší povídky, tam je autor dle mého osobního mínění nejsilnější v kramflecích. Moji favorité: Nekronaut, Knihomol, Úsek dopravních nehod, Co myslíte, doktore?, Hněv MotherEye a samozřejmě šílená a nechutně halucinogenní Babice z lesa. Pokud máte rádi české povídky, není vám cizí horor, určitě neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce. A já se už nemůžu dočkat, co dalšího Jiří Sivok napíše.... celý text

Držet břitvu na tepu doby 2022, Adam Pýcha

Den zúčtování 2021, neznámý - neuveden

Druhý dil byl lehounce slabší než ten první, u něhož jsem doslova řičela smíchy, ale pořád jsem se při čtení usmívala, někdy i od ucha k uchu a občas jsem docela nekorektně vyprskla v hurónský smích. Facebookové zápisky se jako obvykle točí kolem kritika, kritičky a malého kritička a bezděky také zaznamenává dopady koronavirové pandemie na tuto docela nestandardně působící rodinku. Z kritika se stane otec na rodičovské dovolené, dojde k jeho samovznícení, podstupuje sebevražedné výlety, při nichž hrozí zřícení kritičky, kritička i ženy filmového kritika a vůbec vede tahle povedená čtveřice velmi pestrý život, který trpce a s nadhledem glosuje žena filmového kritika. Pokud chcete polechtat bránici, určitě si ji kupte, teda jenom papírovou, protože manželku, která chce používat při rodinné komunikaci úsloví "To mi posol vulvu," asi nechce nikdo. Krom filmového kritika.... celý text

Bestie 2020, Mark E. Pocha (p)

Musím říct, že jsem od knihy neměla velká očekávání, ale musím říct, že jsem byla velice mile překvapená. Příběh měl spád, děj, který mě ihned vtáhnul a nepustil a nutil mě obracet stránky dál a dál, až do trpkého konce. Moc se mi líbilo střídání časových perspektiv, ve kterých se čtenář dozvídá motivy vrahova jednání, ukryté v smrdutém hrobu dětství plném strachu z despotického otce, POZOR SPOILER!: sebevraždy matky, který z něj vlastně onu neskutečnou zrůdu udělal. Pokud máte rádi knihy na motivy skutečných událostí, budete se tetelit blahem, i když slovo tetelit není úplně to pravé slovo. spíše se budete znepokojivě ošívat, jako by po vás lezly tisíce atisíce drobných červíků. Moc se mi líbila zápletka s motivem "omítkových lidí" , autor krásně pracuje se zákládními lidskými strachy, dovedeje je perfektně popsat a rozvířit tak, že mě při večerním čtení na záchodě vyděsila červená kontrolka kotle. Příběh byl vystavěný opravdu velmi dobře, nejednalo se v něm jen o popis nechutných scén, tak jak jsem se původně obávala. Jediné, co mě osobně trochu vadilo, byly mnohdy až přemrštěné dialogy dospívajících hlavních hrdinů a jejich naprosto stupidní chování, které z nich dělalo lovnou zvěř na první dobrou. Ale hormony jsou hormony, to je fakt. Co ale oceňuji bylo, že autor text nezapleveloval básnickými výrazy a a že dialogy byly opravdu uvěřitelné a odpovídaly věku a charakteru hrdinů. Ke konci knihy mi přišlo trošku přemrštěné chování Lucie, ale zase chápu, že to měl být autorský záměr, který by spojil dvě roviny příběhu. Jen mi to přišlo trošinku křečovité. Naopak se mi moc líbil charakter Attily, který nebyl čistě černobílý, a byl opravdu výborně napsaný. Ale jinak musím říct, že jsem byla příjemně překvapená a teď si vlastně říkám, jestli nejsem divná, když se mi tahle brutální knížka tak líbila.:-)... celý text

Rudý vrabčák 2021, František Kotleta (p)

Opět přečteno jedním dechem. A opět nás čeká kulervoucí (teda tady spíš pérarvoucí) zábava plná kultovních hlášek ze Star Wars a mého oblíbeného Červeného trpaslíka, děj osvěžují jako emzácké kakao, nečekaných zvratů je tu habakůk a dokonce je tu umně ukryto poselství. Posleství, že i když jste totálně v prdeli a někdo drží vaše mužské nádobičko v rukách a rozhazuje u toho velice ostrým nožem, tak i tak existuje nějaká naděje. Protože i slovo beznaděj má v sobě naději. Chvíli jsem uvažovala, jestli dát jen čtyři hvězdy, protože začátek se mi zdál lehoulince pomalejší, jenže po krátkém odložení, kdy mi bylo čtení znemožněno, jsem zjistila, že nad těmi pomalejšími pasážemi, které ilustrují Moravcův vnitřní život a nastavení přemýšlím, a že se mi vlastně moc líbí i ty jemné dějepisné vsuvky. Nečekala bych, že se něco naučím ze space opery :-) Lord Mrdák a kapitán Bouchač to tu schytávají víc a nemileji než v jakémkoliv z předchozích dílů, z polské profesorky jde občas až strach, stejně jako z Guissepeho (a ne proto, že se bojíte, že vám načurá do separátu). Poslední jmenovaný se vybarvuje kladně a já se nesmírně těším na pokračování, protože ten závěr, sákryš, ten závěr mi nedá spát!... celý text

Ve stínu války 2021, Jarmila Stráníková

Jsem fanouškem fantastiky, ale občas si od ní odskočím do méně probádaných vod. A Ve stínu války jsem si přímo lebedila. Mistrně vyprávěný příběh o lásce a zradě popisovaný středověkou optikou mě moc bavil. Autorka tu umně pracuje s krajovými pověstmi, které zdařile a realisticky v příběhu zapracovává. Při čtení mě pokaždé potěšilo, když jsem dle popisu poznala zámek Jánský vrch, zříceninu u Račího údolí, čertovu kazatelnu adalší velmi dobře známá výletní místa. Autorka jim v knize dává duši a život. to stejné platí i pro množství postav, zabydlující rozvětvený historický příběh. Každá z osob je tu velmi dobře psychologicky vykreslena, žándá z nich není znázorněna jen negativně či pozitivně, mají své silné i slabé stránky, jsou prostě lidští a uvěřitelní. Postavy navíc svým chováním odpovídají i zvolenému období a jde vidět, že si autorka dala se studiem doobvých reálií opravdu hodně práce. Výborná kniha! Moc mě bavilo i střídání prespektiv jednotlivých postav, díky ní měl děj spád a nenudil.... celý text

Hřbitov trpaslíků 2021, Petr Boček

Tahle knížka vážně není prokaždého. Bizarní skládačka humoru a horroru psaná z pohledu trpaslíka se však čte lehce a výborně. Zpočátku příběhu jsem se lehce ztrácela, ale během čtení jsem se velmi rychle zorientovala a držela jsem pěsti hlavnímu hrdinovi, trpaslíku - pardon gnómovi Odonovi a jeho pátrání po milované trapsličí těhotné družce. Trpaslíkovy eskapády se mísily s příběhy podivně zvrhlého profesora a jedné ještě podivnější matky, aby mě následná třaskavá směs humoru a hororu neustále nutila obracet stránky. Když už si myslíte, že víte, jak to celé dopadne, obrátí autor vše naruby, čtenářův žaludek nevyjímaje.... celý text

Tráva 2021, Anya Martin

Tahle neskutečně zvláštní novelka mě moc bavila. Samozřejmě mě navnadila už nádherná, lehce eroticky pojatá obálka, která zcela souznila s eroticky pojatým příběhem, který jakmile jsem začala číst, byla jsem ztracena. Příběh plyne jaksi snově, nehmotně, jako v lehkém kouřovém oparu. Myslím, že mužští čtenáři plně nedocení všechny jeho kvality, protože ženské téma knihou plně prostupuje. Osobní rovina příběhu dávala tušit, že ani autorčin život nebyl jednoduchý (i když se mi osobně příčí vztahovat příběh na život autora), v tomto případě mi můj úsudek potvrdil i doslov. Fantastické téma bylo do příběhu přmícháno s citem a ústrojně. A rozhodně klobouk dolů nad překladem všeho toho botanického názvosloví, Roman Tilcer je opravdu mistrem svého řemesla. Jako celek je Tráva velmi zvláštní počin odhalující touhu člověka po lásce, touze a něze, po útěku od vzpomínek, které bolí a zařezávají se vám do duše jako stonek ostřice. Moc se těším na další počin nakladatelství Medusa.... celý text

České temno 2021, * antologie

Miluju povídky a miluju horor. A obého je naštěstí plné malé české nakladatelství Golden dog. Na tuhle českými autory nadupanou antologii jsem se velice těšila, ale zároveň jsem se po velice dobrých recenzích bála, abych nebyla zastižena syndromem zklamaného očekávání. Bohudíky se tak nestalo. Úvodní slovo Martina Jirouška čtenáře příjemně přivábí a hned první povídka z pera Miroslava Pecha čtenáře přiková ke stránkám. Zuby jsou klasickou upířinou, majestátně napsanou, s atmosférou horkou jako čerstvě tekoucí krev a mrazivou jako lednový sníh. Po Zubech přijde na řadu další brilantní povídka Otomara Dvořáka, kterou je trampský Hagen, hrající si s pověstmi a imaginací rotztoužených puberťáků bažících po svobodě. Už po druhé povídce jsem si říkala, že už to sakra nemůže být lepší, ale Hlad Vladimíra Pospíchala mě utvrdil o opaku. Výborně budovaná atmosféra, pomalu houstnoucí děj, to vše zabalené do velmi reálných kulis. U této povídky budete mít ohromné nutkání nachystat si velkou svačinu, aby pak v závěru textu došlo k jejímu odložení. Velmi syrové popisy, velmi autentická atmosféra a za mě nejlepší povídka z celého souboru. Po Hladu přišel na řadu pro mě lehce rozvleklý Revenant Rappolštejnský. Pokud máte rádi histoirická témata, pomalu se odvíjející hrůzu, bude to pro vás to pravé. Za mě byla jediná tato povídka až příliš rozvleklá a popisná. Nevadí. Náladu mi zlepšil Hagen Otomara Dvořáka, neotřele zpracovávající duchařské téma. Prostě jsem byla unešena. Jako další naprosto výbornou povídku musím zmínit Autobus Anny Šochové, který mi velice imponoval až básnickými popisy a mrazivou atmosférou děsivě odtržené Aše. V autorčiných popisech se prolínala hluboká znalost lidství a dalo by se říct, že tu smutek tu kapal z každé stránky. Opravdu precizní práce! Skvělé bylo i zpracování městské legendy kolem Nuseského mostu od Pavla Renčína, zabydlené spoustou roztodivných živých či mrtvých postaviček. Moc se mi líbilo celkové ladění sbírky, v níž se střídají povídky historické s těmi novodobými, různé styly a žánry a jako malý bonus je ke každé povídce přidán i medailonek autora či autorky. Přiznám se, že první jsem si vždycky přečetla medailon a až pak jsem se vrhla na danou povídku. Závěrečná povídka Synek tuto velice povedenou antologii zdařile uzavírá a já se jen můžu těšit na další podobně laděnou povídkovou sbírku. Původně jsem chtěla dát hvězdičky jen čtyři (přeci jen mi úplně nesedl předlouhý Revenant Rappolštejnský), ale za zpracování celé antologie, za kresby ke každé povídce a za zajímavé autorské medailonky sem prostě musím prásknout plný počet.... celý text

Saturnin se vrací 2017, Miroslav Macek

Zpočátku jsem byla nadšena, jak se Miroslavu Mackovi podařilo napodobit styl čtenáři tak oblíbeného Jirotkova humoristického románu. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. V každé kapitole se odkazuje na snad všechny detaily z původního saturnina, což od poloviny knihy působí velmi únavně, až jsem měla chuť toto dílko odložit, jak mě to neustálé opakování iritovalo. Děj příběhu je v podstatě stejný, stejná parta (plus podivnými nevtipnými průpovídkami hýřící novomanžel tety Kateřiny) tráví letní dovolenou v dědečkově sídle, podniká odtud výlety. A neustále se vzpomíná. Postavy se tu vlastně nevyvíjí, krom Milouše, který ztrácí svou blazeovanost šviháckého mladíka a po zapřažení do práce se zamiluje a nakonec se z něj vyklube docela sympatická vedlejší figura, navíc s básnickými sklony. Ano, občas se mi zvedly koutky v pobaveném úsměvu, ale jinak šlo o naprosto zbytečně nastavovanou kaši. A ilustrace? Brrr. Ztvárnění slečny Barbory, na kterém vypadá jako ošetřovatelka Annie Wilkisová z Kingova románu Misery nechce zemřít, Saturnin vypadající jako žabák přišláplý na rozpálenou vozovku, děkuji ne. Raději knihu. Ovšem jinou.... celý text

Les 2021, Jan Hlubek

Opozdilec 2017, Dimitri Verhulst

Smích skrz slzy, takto by se dala stručně charakterizovat útlá novelka belgického autora, která v humorném oblaku čtivě a ironicky komentuje středostavovský způsob života a moderní dobu přehlcenou komunikací. A tak se jeden starý muž, knihovník a milovník latiny, rozhodně, že toho všeho má už dost. Má dost své ženy. Má dost práce na domě a zahradě. A tak začne předstírat Alzheimerovu chorobu. A čtenář je tichým svědkem jeho pečlivě připravených zmizení, podaných velmi sugestivně a komicky. Méně komická je pak realita v domovu pro seniory, do něhož je hlavní hrdina "konečně" umístěn. I zde je trudné pomalé umírání komentováno se seversky černým humorem, nechybí zde pointa v odhalení dalšího přežívajícího senilního starce, a humorné výpovědi tu střídají zamyšlení nad společností, vztahy, stářím a smrtí. Dcera, která až poprvé ve svých čtyřiceti mluví s vlastním otcem na rovinu, protože ví, že ji nevnímá. Manželka, která mužovu nemoc vnímá jako zradu na vlastní osobě, protože ji opouští jeden jediný člověk, kterého mohla (byť jen slovně) ovládat a jemně tyranizovat. Bravurně napsané a mě je už teď jasné, že se k této knize budu často vracet.... celý text