luculi přečtené 732

Ostří mrtvého muže 2017, Luke Scull

Tohle bylo opravdu nečekané. Příběh se dost posunul a byl o dost zajímavější, než v předchozích dvou dílech. Vidím v tom strašně velký potenciál, i když mi přijde, že se autor sotva dotkl povrchu. Z postav mi k srdci přirostl nejvíc Vlk a Kayne, ostatní mi moc nepadli do oka. A to, co se dělo na pozadí, jsem tedy nečekala. V první části knihy se to krásně rozjelo, ukázalo příběh, který byl tak jiný a neobvyklý. Alespoň do doby, než připluli Mizející a tak nějak to zničili. Fakt, že autor použil tuhle rasu jako něco víc, která ovládá technologie, mi přišlo trošku moc. Vůbec se mi to do děje nehodilo. Ke všemu se skákalo z jednoho tématu do druhého, lidé bozi, tihle Mizející, do toho démoni, draci a já nevím co ještě. Válka s jedněmi, válka s druhými, válka s vlastními. Najednou to působilo dost překombinovaně a ničilo dojem, který jsem si do té doby vytvořila. Už jsem se radovala, jak skvěle se to všechno vyvrbilo, jak je to napínavé, jenže to nakonec dost sklouzlo a výsledný dojem změnilo. A nepomohl tomu ani závěr, který se neustále prodlužoval, až to vypadalo, že konec nikdy nepřijde. Který mě navíc tak nějak naštval, až jsem zuřila. Takové zvraty těsně před koncem nemám zrovna ráda a tady jsem se jich dočkala rovnou třikrát. Když už jsem myslela, že se blížím k poslednímu rozloučení s příběhem, kdy autor všechno vysvětlí a uzavře, bum, další útok a je to zase jinak. A to nebyl dobrý nápad. Epilog už byl přehnaný sám o sobě. Takže nakonec jsem nucena dát zase jen tři hvězdičky a přitom to vypadalo tak nadějně... ️... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Po prvním dílu, který mě nadchl, přicházelo už spíše jen zklamání. I závěrečná kniha si nesla určitý pocit nedotaženosti. Logika některých momentů mi přišla na hlavu. I opakující se scénář, kdy se zaseknete na místě, pořád se něco plánuje a bum, nepřítel je za dveřmi, všechno se zvrtne a je najednou jinak. V poslední knize mě to už ani nepřekvapovalo, spíš nebavilo. Bylo to otravné. Alina mě s každou stránkou začala víc a víc štvát, až mě ztratila úplně. Není to typ hrdinky, který by se mi líbil, svými rozhodnutími mi byla nesympatická. A co se týče ostatních postav, měla jsem dojem, jakoby se všichni nějak vytráceli. Po tom všem, kolik měli prostoru a potenciálu, zůstali nevyužití. Tuto knihu zachránil až úplný konec, na který jsem vlastně celou dobu čekala. Asi mě to ani moc nepřekvapilo, i když jsem byla trochu napnutá. Bylo to důstojné a promyšlené zakončení, přestože jsem nedokázala se vším souhlasit. Jak někdo zmínil, taková pohádka. Přestože to bylo stále čtivé a rychle mi to utíkalo, závěr série (kromě posledních stránek) mě bavil asi nejméně. Což je škoda. Celkový nápad se mi hodně líbil a čekala jsem tedy něco více vydařeného. Doufám, že dilogie Nikolaj Lantsov bude zdařilejší. 2.5*... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

MŮŽE BÝT TROCHU SE SPOILERY! Druhý díl se z počátku zdá jako akcí nabité pokračování, ale bohužel po nějaké době to zabředne do typického scénáře. Alina a Mal jsou na útěku, přičemž je odhalí, jsou opět zajati a pořád dokola. Jejich svět je tak velký, ale stejně nedokáží zmizet. Pak přichází ta část, která se v knihách tohoto typu tak moc a stále opakuje. Jak už jsem říkala, Alina je sirotek z úplně nejnižších poměrů, ale díky své moci vyšplhala na vrchol, najednou je tak žádaná, že nápadníci se jen hrnou, ale přitom s pravým přítelem se oddalují. S tím, kterého sotva zná, téměř vleze do postele a toho, kterého roky miluje, najednou odstrkuje. Je to jediná osoba, které věří a stejně mu lže a nesvěřuje se mu. Nesnáším, když tohle autoři dělají. Nehledě na to, že se po sobě spisovatelé tak strašně opičí. Přijít s něčím neotřelým je očividně nad jejich síly. Celá kniha je v podstatě natahována tím, že se začínají sobě oddalovat a všechno je kryté tím, že mají moc práce, moc porad, večírků a kde čeho. Jejich vztah se stává hlavním dějem. Vůbec jsem nepochopila, proč se vraceli a proč příprava na válku musí probíhat zrovna takto. Když se kniha stáčí tímto směrem, dokáže mě to akorát vytáčet. A kde je děj? Kam zmizel Temnyj? Kde je nějaká logika? Detaily příprav, válečná strategie? I když to bylo oddechové čtení, které rychle plynulo, byla to daň za to, že mi to pořádně nic nedalo. Jen samé vztahy, kňučení, slzy, a tak podobně. Tohle se opravdu hodí na velké nepřemýšlení, protože jinak to nedokážu vysvětlit. Přece jen raději budu číst ty eposy, které mě svojí délkou ničí, ale aspoň se dočkám nějakého příběhu, napětí a lepších charakterů... A o překladu a chybách se snad nemusím zmiňovat. Ostuda. 2.5*... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Když jsem do knihy šla, tak jsem samozřejmě čekala klasickou ya. Na poličce mi nějakou dobu ležela a mezitím jsem přešla na trochu jiné fantasy. A jak jsem očekávala, tak jsem i dostala určité jednání postav, které je pro young adult typické. Hlavní hrdinka se z úplné nicky dostane téměř na pomyslný vrchol, protože je najednou mocná a důležitá pro existenci světa a přežití jeho obyvatel. Najdete tu i typické rozpolcení mezi hrdinčinými city k druhému pohlaví. A nakonec dojde i k jejímu přehazování mezi stranami a dumání, která z nich je ta dobrá a správná. A taky přijde otázka, co je pravda a co lež? Která z postav hraje na dvě strany? Ale naštěstí se vždycky objevil nějaký ten zvrat. Když už jsem si myslela, že to celé klouže do roviny, kterou se mi nebude chtít číst po stopadesáté, a že se celý problém bude posouvat do dalšího dílu, přišla autorka s velkou změnou, zamíchala kostkami a najednou puf a vše se změnilo. Což mě docela příjemně překvapilo. Žádné zbytečné protahování k neúnosnosti. Takže ano, byly chvíle s typickými trapnými scénami, nějaké ty slzy, přemýšlení nad tím, komu věřit. Ale byla jsem i překvapená, kniha se četla výborně a kdybych byla mladší, byla by to pro mě pecka. Být mi patnáct, jsem do tohoto světa, hrdinů a zvláštních schopností zahleděná. Co bych akorát vytkla, tak to množství chyb v textu a občas nesmyslné tvary slov. Mě to prostě vždycky praští do očí a rozptyluje mě.... celý text

Meč severu 2015, Luke Scull

Tak jsem zdolala další vrchol. Musím říct, že obrovská část knihy byla spíš velkou přípravou. Střídaly se různé pohledy postav z různých míst. A v případě mého oblíbence Kaynea, i malý náhled zpět časem do jeho minulosti. Většinu doby šlo o vývoj děje a tak to bylo celé i pomalejší a ne až tak záživné. Bylo to sice zajímavé, ale moc mě to ke čtení netáhlo. Ale poslední třetina byla velkým zvratem. Spousta drobností se začala spojovat a dávat větší smysl. Najednou jsem si nebyla ničím jistá. Nejvíc asi tím, co jsou některé bytosti zač, začalo se to pěkně zamotávat. Ale i tím, přestože je to celou dobu plné umírajících, krve, zvratků, kousků těl a tak dále, že se autor rozhodl zbavovat i postav, které se zapojily už před dlouhou dobou a mě vůbec nenapadlo, že už nesehrají velkou roli. Kniha sice působí trošku nesourodě, škoda, že to napětí posledních stran nefungovalo od začátku. Občas bych se obešla i bez těch létajících vnitřností a kostí a zubů, což se děje téměř pořád, ale jinak jsem spokojená. Sice je to pro mě jen průměr, nicméně nemám ani moc co vytknout. Postavy jsou sympatické, mám své oblíbence i ty, které z duše nesnáším. U některých z nich je krásně vidět vývoj, kdy se z totálního paka (viz Cole) stává někdo, kdo za to stojí. Rozhodně jsem natěšená na poslední knihu. Tam se snad konečně dozvím, kdo je kdo, kam patří a dá mi to celé lepší smysl a sestaví celý obrázek. Někdy si totiž připadám trošku zmatená. Všechny ty pojmy a hierarchie, lidé, magelordi, svržení bohové, nezrození, mizející a tak dále. No, snad v závěru dostanu dostatečné vysvětlení. ... celý text

Dcera hlubin 2022, Rick Riordan

Po tolika přečtených autorových knihách jsem nepohrdla ani touto novinkou. Ta je sice z trošku jiného soudku, už se nezabývá mytologií, ale autorův podpis je tu jasně daný. Předně musím říct, že mi trošku nesedí ten koncept školy. Jako ano, studenti nevěděli vše a některá fakta se jim měla odhalit až budou starší a připravenější, což chápu. Rozumím i těm oborům týkajícím se výzkumu na moři, biologii a tak dále, ale že se studenti více nedivili, že se učí špionáž, zacházení se zbraněmi a podobně? Že netušili co je v budoucnu čeká a brali to jako typickou školu? To bylo vážně divné. Trošku se tu opakuje typická tematika Riordanových knih, studenti především ve věku 14 let, zachraňují sebe, lidi okolo, Zemi a budoucnost. Osud lidstva leží v jejich rukou. Jako obvykle narazíte na zajímavou faunu, zvláštní humor, trička s nápisy a podobně. Prostě staré známé pasáže . A jelikož se neřeší mytologie, bozi a jejich potomci, zvláštní schopnosti a tak, vybral si autor něco nového. Tentokrát je vše inspirováno Julesem Vernem a hlavně kapitánem Nemem. Po čtení jsem dokonce dostala chuť si přečíst Verneovky . Takže to bylo výborné zpestření a nejen v tématu, ale i díky tomu, že nejde o sérii. Alespoň prozatím, co vím. Každopádně lehké a čtivé, ostatně jako vždy. Bylo pár věcí, které mi logicky až tak nesedly, nepřišlo mi to buď chytré nebo reálné. A taky bych asi byla nadšenější, kdyby postavám bylo třeba o čtyři pět let více. Ale jinak námitky nemám žádné. Fanoušci autora si přijdou na své a zklamaní rozhodně nebudou...... celý text

Magie střelného prachu 2014, Ilona Andrews

Konečně jsem se odhodlala přečíst i tuto doplňkovou knihu ze série Kate Daniels. Tentokrát se totiž děj odehrává z pohledu její kamarádky Andrei a navazuje za pátý díl. Přestože mě návrat hodně bavil, tak to bylo prostě jiné. Byl tu cítit určitý nádech Kate, nějaká podobnost a tak trochu jsem to i porovnávala. Zase jsem potkala staré známé a navíc se dočkala i nějaké té egyptské mytologie. Na jednu stranu jsem spokojená, byla to fajn nostalgie, ale na stranu druhou mi chyběl ten pocit, že nechci knihu odkládat a že ji musím přečíst v jednom dni. Nějaké to napětí, překvapení a pocit 'závislosti'. V podstatě jsem měla dojmy jako při čtení každé povídkové knihy. Je to příjemné doplnění série, ale nezpůsobuje to u mě žádný wow pocit.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Musím říct, že tohle je pro mě spíše zklamání. Kniha se poměrně vleče a důležité pasáže rovnou přeskakuje. Nebo dokonce po zásadním momentu skočí o několik dní dále. Hlavní hrdinka je nezajímavá, na svůj věk dost charakterově nesouměrná, jednou chovající se jako dítě, jindy zase naprosto dospělá. Vůbec mi neseděla. Navíc jsem nechápala její podivné názory, někdy děsivě úchylné. Samotné pátrání po Jacku Rozparovači bylo minimální, žádná pořádná dedukce, skládání dílků, detektivní práce. Nebyl vidět žádný logický sledovatelný postup a řešení. Těch pár informací, které nám jsou poskytnuty jen chabě naplní očekávání. Stanou se určité nehezké věci a najednou se hlavní hrdinka rozplývá nad cirkusem a sedí na čajových dýcháncích. A pak zase ty hrůzy... Tohle bylo divné, přeskakovat z jednoho tématu do druhého. Celé je to nedotažené, neúplné, slabé. O hrdinčině inteligenci by se dalo těžce pochybovat, za to její kolega Thomas je učiněný odraz Sherlocka Holmese. Spíš by se to mělo jmenovat Po stopách Audrey Rose. Navíc vůbec nerozumím tomu, kde byli na tom, že jde o thriller nebo horor, mě to tak kromě popisů mrtvol či pár stránek ke konci vůbec nepřišlo. A už vůbec ne zmínka na přebalu knihy, že z toho bude tuhnout krev v žilách. Jediné, co mi opravdu sedlo, tak odhalení vraha, které se dalo i nedalo čekat. Celé to uzavření a vlastně i vysvětlení, proč nikdy nebyl odhalen. Tohle prostě nedoporučuji. 2,5*... celý text

Jak svrhnout vévodu 2022, Evie Dunmore

Knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů a to díky žánru historického románu a taky tématu boje za ženská práva. Musím říct, že dané téma má jen vedlejší roli, přesto jsem ráda, že bylo součástí příběhu a jen se nemihlo, jak jsem se z počátku obávala. Protože po nějaké době autorka sklouzla k romantické lince a tak jsem si říkala, že víc z ní už nedostaneme. Romantická část je ovšem velice dobře známá a ohraná, kdy hlavní mužská postava je nepřístupná a je postupem času zlomena ženou, která nemá v hlavě pouze piliny. A tak to začne mezi nimi jiskřit. Největším problémem je ale jejich rozdílné společenské postavení a démoni minulosti. Kniha je jak vystřižená z šablony ženského románu, i když přestože se odehrává v 19. století, obsahuje poněkud otevřenější popisy, které pro danou dobu byly nepřijatelné... Co se týče vztahů samozřejmě. Jinak je to milé čtení, čtivé, které nepustí. Téma tisíckrát ohrané, přesto dokáže zlákat, s hezkým koncem a náhledem do minulosti, jednak ženských práv, společnosti, ale i toho, že ne vždy se dalo hrát podle pravidel...... celý text

Třetí ucho 2022, Jan Hamouz

Co na knize rozhodně oceníte, tak autorův styl psaní, bohatý jazyk a to, jak obrovský svět dokázal stvořit. Na jednu stranu se do toho začtete a budete si užívat každý detail, který kniha poskytne. Jen málokdy se mi podaří narazit na tak propracovanou fantasy. Ale na druhou stranu se budete pohybovat neskutečně pomalu po dětských krůčcích a v ději se dostanete jen o kousek. Jelikož se rozpitvává opravdu vše. Hodně velká a obsáhlá kronika, kterou jsem nejednou srovnávala s Hrou o trůny. Ten, kdo si užívá tento styl příběhů, si určitě přijde na své. Zařadila bych to mezi nejlepší českou fantastiku, přestože nedávám plné hodnocení. Pro mě to každopádně bylo hodně, hodně dlouhé, až zbytečně. Čím déle trvalo se dostat ke konci, tím více se moje pozornost ztrácela. Což je škoda, protože je to výborné a po obsahové i jazykové stránce se mi to líbí, i když žádná z postav mi do oka zrovna nepadla. Ale doporučila bych nějaké ty škrty, protože v těchto knihách přece nejde o kvantitu stránek, ale o kvalitu a bohatost děje a postav. Nicméně nevím, jestli budu pokračovat. Série by měla mít dokonce až šest dílů a pokud bude každá kniha trvat tři roky do vydání, tak to čekání mě dvakrát neláká...... celý text

V jabloňovém sadu 2021, Susan Wiggs

Tato kniha je typickým zástupcem oddechové literatury. Řeší se tu běžná témata ze života, propojená nějakými událostmi, které příběh doplňují. V tomto případě je to hodně tajemství z minulosti. Hlavní hrdinka, ostatně jako většina dalších, měla dost těžký život, který byl plný ztrát. Navíc neměla zrovna blízký vztah s matkou a tak v životě přilnula k práci jako k nejdůležitější věci. Jenže pak se dozví, že má i další příbuzné a vše se rázem mění. Líbilo se mi téma starých pokladů, jejich hledání a celková minulost k nim vázaná. Díky tomu se občas zabrousilo i do minulosti, do druhé světové války a k odboji v Dánsku. Což bylo dost zajímavé. Velice mě bavilo sledovat odkrývání pravdy v rodinných vztazích a pátrání po rodinné památce. Dávalo to vyprávění takový pocit tajemna. Jenže ke konci se to dost zvrtlo a už se řešily hlavně romantické vazby. Čímž mě autorka dost ztrácela. Kdyby nebylo závěrečného vývoje jak v klasickém ženském románu, s enormně přeslazeným koncem, tak bych byla spokojenější. Po celou dobu se to neslo na takové dobré vlně lehkého napětí, poznávání postav, jejich soužití, objevování minulosti a historie, lehké romantiky, ale pak už šlo jen o ty lidi a především celkový obrat Tess během těch pár dní, mi prostě nesedl...... celý text

Jádro 2018, Peter V. Brett

Co se týče Jádra, tak to bylo opravdu dlouhé. Po takové době, po tom čekání, se jednotlivé kapitoly dost táhly. Už jsem se těšila na ten závěr, jak to dopadne a co se stane. V podstatě mi trvalo roky to zjistit, takže čekání bylo téměř neúnosné. Posouvala jsem se po malých dětských krůčcích. Autor řešil každou sebemenší věc, každý detail a díky tomu je to tak jiné a jedinečné čtení, které jen tak nenajdete. Ale ta poslední kapitola mě teda dostala. Spousta předvídatelných momentů, ale zároveň i hromada těch, které jsem si nepřála. Z démonů už šel opravdový strach, protože to nebyly bezduché 'bytosti', které útočily na lidstvo. Už se začal objevovat i nějaký systém v boji a plán pro chystanou válku... Série jako celek je naprosto originální a obsahově výborná. Něco takového jsem ještě nečetla. Rozhodně mě bavilo vyprávění o démonech tak, jak jsem neměla možnost je poznat. Bylo to drsné, otevřené a tak skutečné. Nicméně nejvíc tomu škodily pasáže, které byly neúnosně dlouhé a nudné. Bitvy se hodně opakovaly a tak nebylo nutné každou popisovat do takových detailů. Ty pak celý příběh dost kazily. Po nástupu Krasijců to šlo celkově dost z kopce, protože se to věnovalo především jejich kultuře a to mě nebavilo. Klasická národnostní skupina, fanatici nějakého Boha a tak dále. Což byla škoda. Dostali podle mě až moc prostoru. V první knize mě zaujal Arlen a myslím, že měl být hlavním vypravěčem skrz celou sérii. Takže démony mám konečně za sebou. Bylo to super, jiné, hodně výpravné, detailní, skvěle vymyšlený svět, bohaté na postavy. Klobouk dolů. Ale znovu bych se tím prokousávat nechtěla .... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Hned na začátku jsem zjistila, že mi nějak unikly určité části anotace a tak jsem byla trošku v šoku. Zrovna když jsem si začala zvykat na postavy, tak je autorka odstranila. Navíc hlavní postava Bryce nepůsobí zrovna jako někdo, koho si oblíbíte. Je to pařmenka, která nejde daleko, aby byla opilá, zfetovaná nebo aby si to rozdala s neznámými chlapy. Ráda provokuje a tím se vlastně shazuje. Jako úvodní představení nic moc. Původně jsem si nebyla ani jistá, zda se mi chce pokračovat ve čtení. Dalším bodem je daný svět. Jediné, co poukazuje na Zemi, je slovo Midgard, tak snad předpokládám umístění příběhu správně, jelikož jsou zmíněny souvislosti, které dávají najevo, že existuje více světů. Mezi postavami tu figurují klasicky lidé, víly, měňavci, démoni, čarodějnice, ale i andělé a další. Je tu poznat určité šablonovité jednání, ale je pravda, že autoři mnohdy už nemají tolik prostoru pro originalitu. Autorka opět předvedla, že na tento žánr má. Rozhodně je to mnohem lepší než Dvory, protože je tu vidět bohatý a promyšlený děj. Takže můžu říct, že s ní hodlám i nadále pokračovat...... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

První stránky působí dojmem smíchání Popelky a Krásky a zvířete, zasazené do světa s vílami. Což jsou asi autorčiny oblíbené postavy... Nicméně první dojmy jsou jako vystřižené ze šablony, kdy jsou tu postavy, nepřátelé, ale určitým způsobem to mezi nimi jiskří. Tajemný vílí muž a chudá lidská dívka. Román pro ženy jako vyšitý, jen ne z naší doby. Upřímně to bylo jaksi zaměřené jen na vztahy a nějaký děj a příběh byl v nedohlednu. Knihu rozhodně nebudu vychvalovat do nebes. V podstatě se tam jen řešila hlavní hrdinka, nerudná, hádavá, protivná. Zoufala nad svým osudem, místo toho, aby byla ráda, jak dopadla. Přece jen si polepšila, než se to zvrtlo z jiného konce. Vzhledem k tomu, že její přesun k vílám měl být trestem, skončila tak, že žila v přepychu a nikdo po ní nic nechtěl. Chuděrka jedna... A Tamlin se moc nechoval jako hrdý zástupce vílího rodu. Byl náladový, ale jinak kolem ní až moc skákal. Amaranthina zuřivost a síla byla málo uvěřitelná a její scény před koncem ubohé... I samotné popisy víl s tesáky a drápy, připadala jsem si jak v nějakém upírském příběhu. Nicméně za dlouhou dobu, hodně za polovinou knihy, se to konečně začalo rozjíždět a dávat i větší smysl. Autorka to měla dobře promyšlené, ne že ne. Vcelku se to i pěkně četlo. Ale to zpracování bylo do očí bijící, s velkým nápisem young adult.. Prostě a jednoduše jde o knihu, kde se dva zamilují a bojují za svou lásku s celým světem. Aspoň tak to na mě působí. Zvlášť po Skleněném trůnu, který byl úplně jiné kafe a který byl pro mě zaručeně lepší, nemůžu říct, že Dvory mají smysl. Tohle čtení mi absolutně nic nedalo, žádný pořádný příběh, jen předělávka něčeho, co jsme četli tisíckrát. Autorka hrála hodně na romantickou strunu, zamilovanost a podobné věci, ale něco víc v tom rozhodně nenajdete. Tuto trilogii už asi dočtu, ale pokračování mě vůbec neláká. 2,5*... celý text

Inkoust a pečeť 2021, Kevin Hearne

Svět, který autor vytvořil, mě baví už několik let. Netrpělivě čekám, až vyjdou všechny díly s druidem Attikem. Ale mezitím jsem měla možnost se do příběhu vrátit skrze šedesátiletého pečetníka. Sice na hlavní postavu dost neobvyklý věk, nicméně se s ním nudit nebudete. Příběh je opět plný humoru, vybraných slov, nadpřirozených bytostí a akce. Od začátku do konce se jede na jedné vlně neustálého dění, problémů a jejich řešení. A dokonce padne zmínka o Attikovi a Oberonovi . Autor je opět ve svém živlu a na rozdíl od Útoku obrů píše výborně. Tohle je styl, který mu očividně padne a měl by u toho zůstat. Vyprávění je čtivé, nápadité, bez chvíle nudy, plné vtipných momentů, narážek nebo peprných nadávek. Takže knihu budete schopni dát i na jeden zátah, pokud vám čas dovolí. Hlavní problematika, která se v knize řeší bude ke konci vyřešena, víc neprozradím, nicméně zůstává nedořešen osud Ala a lidí kolem něj.. Je totiž proklet. A tak doufám, že v pokračování, kterého se nemůžu už teď dočkat, se dozvíme více. Tohle byla super jízda. Knihy tohoto rázu mám strašně ráda, které rychle plynou, žádné zdržování, spousta děje, jsem zabavená od první stránky do poslední a přitom není potřeba několikastránkových popisů a tvoření kronik a eposů. Za mě jednoznačné ano...... celý text

Odkaz popela 2021, Matthew Ward

Úvod byl takový rozpačitý a těžký. Hlavně pro počáteční orientovaní ve jménech a místech. Místy mi přišel i překlad lehce kostrbatý. Nicméně se to po nějaké době pěkně rozjelo. Příběh mě začal bavit. Působil sice dost šablonově, tedy takové to typické téma v žánru fantasy, ale autor to dokázal dost přikrášlit. Postavy byly sice průhledné jako sklo, takže vás nepřekvapí, ale na druhou stranu jste si nemohli být jistí jejich přežitím. Což bylo dost napínavé ke sledování, jelikož do poslední chvíle čekáte, koho autor obětuje. Navíc autor se rád vypisuje, takže je kniha poměrně dlouhá, má téměř 800 stran a takovou bitvu dokáže líčit na skoro 50 stran. V bichlích se až tak nevyžívám, ale četla jsem po troškách, takže jsem to dávkovala. Myslím, že můžu říct, že mě to docela bavilo. Beru samozřejmě ohled i na to, že je to prvotina, takže jisté mouchy na tom najdu. I v samotném příběhu, kdy mě to v podstatě bavilo celou dobu, dokud na scénu nepřišla Malatriant. Postavy byly v celku sympatické a uvěřitelné, i když jsem občas měla pocit, že si z té jejich blbosti budu rvát vlasy. Hlavně ve chvílích, kdy tak bezhlavě vlezly do léčky. Rozhodně nejde o nějaké veledílo. Najde se na tom spousta ale, některé scény mi moc nesedly. Přesto jsem schovívavá a řeknu, že to bylo fajn. Rozhodně jsem si to užila víc než třeba takového Ryana a Stín krkavce (tedy kromě prvního dílu, ten byl boží) a pokračování, pokud bude, si nenechám ujít.... celý text

Ve zrádných proudech 2021, Philippa Gregory

Z první knihy jsem byla nadšená, další historický román se zajímavým námětem o těžkostech lidského života v chudých poměrech. Celé se mi to opravdu dobře čelo. Ale pak přišlo pokračovací. První věc, která mě hned po začtení do knihy zklamala, děj nenavazoval na předchozí díl. Nešlo ani o posun v týdnech či měsících, ale rovnou o jednadvacet let! Po tak dlouhém čekání mě tohle totálně srazilo a už jsem nedokázala číst s takovou radostí. Kniha byla strašně dlouhá a vleklá. Zbytečně moc stránek, které to natahovaly (bichle ní nevadí, ale musí to být poutavě napsané). Ani postavy mě nezískaly. Staré známé hrály docela vedlejší housle, od Jamese jsem čekala mnohem více a Livia byla intrikánka hned od začátku. Ihned mi bylo jasné, že s ní je něco v nepořádku. A tak jsem nedostala vůbec nic pozitivního. Nešlo o přímé pokračování. Postavy mě vůbec nebraly, nesympatické, suché, ploché, nijak zajímavé. Vyprávění příliš dlouhé... Bohužel tohle jsem po tom čekání číst nechtěla .... celý text

Duna 2021, Frank Herbert

O Duně vím už pár let, ale nikdy jsem se ke knihám nějak nedonutila. Vždycky mě to lákalo a chtěla jsem to zkusit, protože je to vcelku oblíbené dílo. Zlom přišel až s chystaným filmem, který jsem viděla dřív než četla knihu. Byl pro mě zmatený a docela nepochopitelný. Ani při své délce nedokázal vše vysvětlit a spíš jen nakusoval kousky. Teď už vím proč. Kniha je hodně obsáhlá a strohá. Sama o sobě toho taky příliš nenabídne. Veškeré dění je takové povrchové a rychle se mění scény. Díky filmu jsem to při čtení dokázala nějak splétat a dávat dohromady, abych alespoň něco pochopila. Je zajímavé sledovat pohled na život ve vesmíru, obývání planet a války od člověka, který knihu napsal v šedesátých letech. Představivost by rozhodně nebyla překážkou. To spíš to neosobní zpracování. Postavy jsou dost ploché a nevýrazné. A děj sám o sobě je jako leklá ryba. Prostě je vyprávěný tak nějak bez emocí, nějaké gradace, napětí a podobně. U některých děl to dokážu překousnout, vždyť ani samotný Tolkien nepsal knihy jako nějakou fantasy řežbu. Nicméně mě oslovila bohatost jeho světa. Tady jsem se však bohužel většinu času nudila. Kniha se mi bohužel příliš netrefila do vkusu, ale věřím, že si najde spoustu fanoušků, kteří mají v lásce rozsáhlé ságy.... celý text

Nebe po bouři 2021, Sabaa Tahir

Po všech těch peripetiích, odbočkách, bojích a vedlejších situacích, jsme na konci. Bylo to skvělé a dobré čtení. Občas trošku delší a taky mám pocit, že se autorka nějak odklonila od původní myšlenky, protože první díl na mě působil jako něco jiného, s odlišným záměřem. Nicméně jsme došli tam, kam nás navedla. Nejvíc mě mrzel závěr, který nebyl úplně podle mých představ, jinak nemám námitky.... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Po absolvování Marťana jsem byla naprosto nadšená. Po Artemis naopak zklamaná. S těžkou obavou jsem si tedy vybrala Spasitele, do třetice všeho dobrého. A úspěšně. Autor podle všeho nejvíce ovládá vystavění příběhu na jedné hlavní osobě a minimu vedlejších. Jak jinak nazvat, když vše sledujeme z pohledu hlavního hrdiny s minimálním přispěním těch ostatních. Ten se opět ocitá ve vesmíru sám, alespoň po nějakou dobu. A perfektně to funguje, napětí, věda, představy vesmíru a tak dále. Samozřejmě technických věcí bylo opět hodně a někdy sledovat vše bylo nadlidským výkonem. Ale všechny tyhle pasáže, byly protkány spoustou humoru, jako v Marťanovi. A to dávalo knize takový svěží ráz... Navíc se v příběhu prolíná i časová linka z minulosti, která vysvětluje, co se dělo, proč bylo zapotřebí této mise nebo jak se Grace dostal do vesmíru. A bylo to místy dost drsné. Hodně těžko se mi s tím loučilo. Zvlášť při tom závěru, který nám byl naservírován. Nečekané, zábavné, realistické, dramatické čtení. Vše v jednom. Takže verdikt je jasný. Stoprocentní ano a další šance autora do budoucna, že si ho zase přečtu .... celý text