luculi přečtené 726

Dítě mrtvého boha 2009, Barb Hendee

Dostala jsem se k pátému a poslednímu dílu první části série. Původně jsou to dvě na sebe navazující, takže předpokládám, že ten zbytek už bude o Wynn, která doprovázela hlavní dvojici. Ale podle konce těžko soudit. Z počátku mě celá série nadchla, bylo to něco nového, jiného a vykreslený svět vypadal dost zajímavě. Představa krvežíznivých upírů, kteří se vymykají dnešní romantické představě mě potěšila. Ještě u druhého dílu jsem byla docela nadšená. Ale s pokračováními to nějak upadlo. Ano, stále tu bylo tolik tajemství a překvapení, bylo na co se těšit, ale tak nějak to ztrácelo na energii. Výprava neustále pokračovala, zdržovala se zbytečnými problémy a úkoly, komplikacemi. A ty ne vždycky byly tak důležité a zásadní. Najednou jsem viděla, jak se všechny postavy vlastně jen hádají, téměř žádná vlídná slova. Negativní a nepříjemní. Všichni hrozně povznesení a arogantní, štěkali po sobě. Vlastně ani nechápu, co je tak často drželo pohromadě a proč třeba Leesil a Magiera byli spolu. Autoři se úplně vykašlali na nějaký vývoj vztahů. Například u těchto dvou to ze začátku jiskřilo a pořád to vypadalo, jak je to k sobě navzájem táhne, pak šup, zadařilo se a tím to haslo. Detaily šly do pozadí a už se řešila jen výprava. Často mi přišlo, že mi uniká nějaká logická návaznost mezi scénami, v ději i v chování postav. Někdy jsem zůstávala dost zmatená, nechápala jsem, jakými myšlenkovými pochody jsem se dostala do určité situace. Nemůžu ale říct, že by tento svět nebyl promyšlen dobře, od dhampira, přes zlé upíry, přes Chapa po elfy, další zvláštní bytosti, magické dovednosti, a podobně. Elfové mě poměrně bavili, ale autorská dvojice občas uklouzávala a začala je vykreslovat ne zrovna moc mile. Spíše arogantně a příliš chováním lidsky. Obvyklé elfské kouzlo zmizelo. Asi to trošku mělo důvod, když chtěli poukázat, že nejsou dokonalí a neomylní, ale stejně mi to moc nesedělo. Část s Welstielem a Chanem byla z počátku důležitá, když se seznámili a podobně, ale postupně mi přišla naprosto zbytečná a vycpávková. Sice docházelo k odhalením toho velkého soukolí na pozadí, ale myslím, že se to dalo zjistit i jinak a tak mi v podstatě půlka knihy přišla jako hrozná vata. Kdyby se jejich pohled vynechal, byl by děj rychlejší a plynulejší. A taky bych ocenila, kdyby Wynn ve svém věku nebyla taková naivní blbka, která dělá samé problémy. Učenka, plná vědomostí, ale i pitomostí s otravným chováním. Za mě tedy celkově průměrná série. Ne kvůli ději, který se mi kromě zbytečných průtahů líbil, ale kvůli těm nelogičnostem, podivným postupům, nepochopitelným častým hádkám a totální absenci ve vývoji charakterů postav a jejich vztahů.... celý text

Rebel 2008, Barb Hendee

Dosud nejslabší díl. První návštěva elfských zemí mě bavila do té doby, než došlo na intriky, což bylo na můj vkus moc lidské. Pak mě příběh postupně začal ztrácet... 2,5*... celý text

Zrádce krve 2007, Barb Hendee

Na řadu přichází velké odhalení Leesilovi minulosti, na což člověk čeká v podstatě od první knihy. Nicméně velká část knihy je zbytečná a vycpávková vata. Nepřináší mnoho nového, zajímavého ani lákavého. Doufám, že další knihy budou lepší, protože mě konec vážně zajímá.... celý text

Sestra mrtvého 2006, Barb Hendee

Slabší odvar předchozích dvou knih. Na rozdíl od počátku, kdy to bylo všechno nové a zajímavé, tady se příběh poněkud vlekl. Přibylo dalších nebezpečných stvoření, objevili se zaklínači, hromady magie a nepřirozeností. Děj byl pro mě zbytečně dlouhý. Většinu doby se hlavní hrdinové protloukají divočinou. A jejich cesta, která se průběžně mění, než dosáhnou pravého cíle, se neustále prodlužuje. Jediným pozitivem tohoto dílu pro mě bylo konečné odhalení pravdy ohledně Magieřiny minulosti. Sice to nebylo zrovna překvapivé, tak nějak to bylo postupně naznačováno, takže jsem to vlastně čekala. Ale konečně jsem aspoň věděla, že už to tak opravdu na sto procent je, měla jsem to potvrzené. Ani ten epilog nebyl šokující. Autoři s napětím zrovna dvakrát pracovat neumí. Teď jsem zvědavá, o čem bude pokračování...... celý text

Zloděj životů 2005, Barb Hendee

Dhampir 2004, Barb Hendee

Narazila jsem na tuto fantasy s upíry. Kromě zmínek o magii a dalších nadpřirozených bytostech, jsou zde netradičně i elfové. Což si nejsem jistá, zda jsem v takové kombinaci někdy četla. Příběh pojednává o ženě, která teprve objevuje, co je vlastně zač. Dosud nevěděla, kdo je její otec a tak neměla tušení, co jí koluje v žilách. Jejími společníky jsou půlelf a hodně zvláštní pes. No a samozřejmě potom jsou tu ti upíři. V této knize vystupují jako bytosti, které existují v různých stádiích krvelačnosti, ale každopádně všichni kvůli své potravě vraždí. Někteří výjimečně a obvykle nechtěně, jiní se v tom vyloženě vyžívají. A tak je potřeba konečně s tím něco dělat. Na řadu přichází lovci. Nicméně povědomí o upírech do této doby bylo víceméně ve formě pověr a teprve se dostává pravda do světa. Hlavní hrdinové se s tím musí vypořádat poprvé. Ale díky řečem, které už budou kolovat světem, určitě ne naposledy. Vzhledem k tomu, že jsem mnoho neočekávala, byla jsem mile překvapena. Žádné sladké řečičky a romantická představa upírů, konečně něco realističtějšího, za což jsem ráda. Aspoň nějaká změna. Myslím, že se tam toho do budoucna ještě mnoho stane a já budu ráda zjišťovat co...... celý text

Němé duše 2023, Jitka Ládrová

Za nálepkou fantasy se skrývá obyčejný historický román. Jediné, co fantasy připomíná, tak zmínky o říši či magii (o kterých se mnoho čtenář nedozví). Ve skutečnosti jde jen o příběh plný intrik, lstí, špehování, o vztazích, kdo a s kým. O nenaplněných láskách. Přiblížení daného světa zoufale chybí. Jediné, co se řeší, tak boj o moc nebo výhodné sňatky. Samozřejmě kromě svateb i milenky a milenci. Jak na někoho zjistit co nejvíc špíny a mít tak danou osobu v hrsti. Mužské postavy jsou téměř všechny příliš "hodné" až zženštilé. Žádní hrubiáni, drsní vojáci, neurvalí chudí burani. Všichni strašně společensky na úrovni, chovající se k ženám vzorně. Příliš citově založení, s dobrým chováním, a to mi nesedělo. Děj nebyl příliš komplikovaný. Ne, že by nedocházelo na zásadní zvraty, ale měla jsem dojem, že většinu čtenářů bude především zajímat vztahová linka, která má největší slovo. Například už od začátku do očí bijící dvojice Omden a Namia (jak z nějaké telenovely), nebo budoucí král a jeho manželka. A mnoho dalších. A všechna ta politika okolo je jen takovou vatou na zpestření. Intriky probíhají na dvou místech, v rodišti Oma a Nam a pak přímo v královském městě. Což mi přišlo zbytečné, protože jedno nakonec naprosto uhnulo druhému. Měla jsem dojem, jako bych četla vyloženě ženský román okořeněný prvky vymyšleného světa. Kdyby to rovnou bylo vedeno jako historický román, celkově bych to i jinak brala. Jenže já se těšila na vykreslený fantazijní svět. Postavy mi přišly dost charakterově podobné, bez větších odlišností. Zářným příkladem byl Runel, který navenek působil určitým dojmem, ale ve skutečnosti byl nakonec jako jiní muži z knihy. Namia mi docela vadila. Vzhledem k svému věku byla příliš vyspělá, chytrá a všeználek, dokonalá osoba ve všem. Co se týče děje, všechno co mělo být komplikované, bylo rychle a snadně vyřešené, záhady odhalené a osudy postav jakoby pořád pozitivně laděné. Většina z hlavních představitelů měla nějak moc dobré štěstí ve svých pozicích... Kdybych prostě nečekala naprosto něco jiného, byla bych spokojenější. Kniha je skvěle psaná, jazykový styl výborný (kromě podivného střídání spisovného a nespisovného jazyka) a z větší části mě dokázala docela nadchnout a zaujmout. Hlavně konec se docela hustě rozjel. A k závěru to byla jedna nečekaná zrada za druhou. Na románový debut rozhodně překvapení. Ale u mě se prostě nadšení nekoná.... celý text

Vánoce na skotském hradě 2023, Donna Ashcroft

Přesně jak jsem očekávala, šlo o jednohubku s romantickým koncem. Typické téma při svátcích o vánočních zázracích, splněných přáních, o spojení rodiny a přátel. Pojednání o tom, jaké by to přes svátky mělo být. Idylické období, které by si nakonec každý přál po celý rok. Ale aby to mohlo nastat, musí se k tomu každý dopracovat. A cesta nemusí být lehká a jednoduchá. Nicméně dokáže otevřít lidem oči, popožene k pochopení vlastních chyb a může tak zlepšit budoucnost. A to potřebuje jak chladný Jack, který vyrůstal bez matky, nebo plachá Belle, která by se přetrhla v pomoci ostatním, přičemž sama ji neumí přijmout. Příběh plný nesplněných tužeb, tajných přání, odhalování pravd, uvědomění si, co je důležité, na čem záleží a podobně. A v této knize toho dostanete z vánoční atmosféry vlastně všechno. Předvídatelný konec ale nebrání tomu, aby si čtenář příběh vychutnal. Přece jen je to hlavně téma nejvhodnější pro toto období. A tak se mi líbil celý ten nápad svátků na hradě skotské vysočiny, všude hory sněhu, lidé z vesnice, kteří se navzájem znají a pomáhají si. Naruší to příjezd velkoměšťáka, aby bylo o zábavu postaráno. Celé je to spíše jako pohádka, protože mnoho překvapení v tom nenaleznete, ale lidi potřebují i nenáročné čtení, které zvedne náladu. Kéž by to podle toho příběhu tak fungovalo i ve skutečném životě. Za mě hodně očekávatelné pohodové čtení, které vyloženě ničím neohromí, ale bude bavit a potěší.... celý text

Přeživší 2023, Jane Harper

Od autorky jsem už četla Sucho a Sílu přírody, které mě tedy bavily více. Už si na to nevzpomínám detailněji, ale alespoň to ve mě něco zanechalo. Bohužel tato kniha mě nebavila vůbec. Nudná a vleklá, příliš dlouhá. S těžkým odhodláním jsem došla do poloviny a druhá půlka byla další boj. Nešlo o zrovna akcí nabité dílo. Chápu i to, že každé vyšetřování má své tempo a pravda se odhaluje hodně pomalu. Že je potřeba klást stále ty stejné otázky a procházet stejné detaily, protože pokaždé to přinese něco nového. Jenže tohle bylo napsáno tak nezáživně, že jen stěží jsem udržovala pozornost a měla chuť pokračovat. Zajímavý byl jen pohled na maloměsto, život lidí na kraji divočiny, divokou přírodu, prostě jiný život. Na návrat ke kořenům. Vzpomínky, které pomalu odhalovaly skryté věci. Kdyby to bylo napsáno poutavěji, nějak napínavěji, aby se čtenář vždycky těšil na další otevření knihy, bylo by to prostě jiné a lepší. Takto mi to v podstatě nic nedalo. Dočetla jsem to jen kvůli konci, abych věděla, co se stalo, proč a kdo za tím stojí. 2.5*... celý text

Hlad bohů 2023, John Gwynne

Na začátku knihy je krátké shrnutí děje předchozí knihy. Což oceňuji snahu, ale i tak to pro mě bylo hektické a zmatečné. První kapitoly se tedy nesly v duchu těžkého rozpomínání. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala zařadit jednotlivé pohledy různých postav a přiřadit je ke správným skupinám. Díky hektickému závěru roku jsem si knihu skrz nabitý harmonogram nedokázala dostatečně užít. Nicméně se mi líbilo pomalé tempo vyprávění, které vyloženě křičí, že jde o rozsáhlou ságu. Příběh je vleklejší, plyne pomalými krůčky, pluje po povrchu a občas se lehce ponoří hlouběji, ale i tak působí bohatě. Slibuje mnohé zvraty, které se občas i splní, ale hodně toho čtenář objeví až s dalšími díly, to je jasné. Líbilo se mi, jak se občas některé skupiny postav minuly nebo dokonce střetly. Bylo to plné akce, bojů, dokonce i ztrát. Většinou kniha působí tak, že jsou ty postavy snad nesmrtelné, ale není tomu tak. Autor v tomhle dokáže dost překvapit. A překvapená jsem byla i já. Přestože první díl pro mě byl takovým průměrem, tohle se mi hodně líbilo. I přes počet stránek a moje strašně pomalé tempo, mě celkově kniha docela dost nadchla a už teď se moc těším na pokračování. Autor na mě působí dost slibně a pokud bude takto psát i nadále, nebo dokonce lépe, dostane se do mojí topky, zaručeně...... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2018, J. K. Rowling (p)

Nedokončený příběh 2023, Rebecca Yarros

Jsem ráda, že jsem si třetí recenzák nechala na konec. Tahle kniha mě docela zbourala. U Horkých vaflí a ledových koupelí jsem nechápala, jak může někdo tvrdit, jak to bylo emotivní. Pro mě to byl obyčejný průměr, který ve mě nic nezanechal. Pokud to mám srovnávat s touto knihou, tak to úplně bledne... Z počátku jsem měla obavu, jak to celé zvládnu dát dohromady, protože kniha je psaná zvláštním způsobem. Dva pohledy ze současnosti - Georgie a Noah, mají vždycky na začátku kapitoly jako úvod dopis z minulosti. Ta se týkala dalších dvou pohledů - Scarlet a Jamesona, Georgiiných praprarodičů. Jejich vyprávění začíná během druhé světové války, kdy se seznámili a zamilovali. V této části je docela jasné, kam to zhruba směřuje, protože díky dopisům a nějakým utržkům z rozhovorů v současnosti, dává autorka určité indície. Co se týče současných postav, tak tam je docela typické seznamování hlavní dvojice, které rozhodně ničím nepřekvapí, je to přímo do očí bijící. Ale drama tu vzniká díky jiným věcem, například nezodpovědné matce mrše, která Georgii celý život láme srdce. Nebo její bývalý manžel, který jí taky dal emočně co proto. Tuto dějovou linku drží vznikající vztah mezi postavami a taky dopisování nedokončené knihy Georgiiny prababičky, což byla vlastně taková biografie z jejího života. Potíže mi z počátku dělalo to, že se tu píše stále o babičce, ale ve skutečnosti to byla prababička, takže mi chvíli trvalo, než jsem pochopila posloupnost jednotlivých generací. To totiž autorka odkrývá pomalu po troškách, takže to může působit trošku zmatečně. I když současná linka byla romanticky klišoidní, vůbec mi to nevadilo. Největší váhu nesla minulost, která stejně jako nějaká záhada, napínala moje nervy k prasknutí. A když jsem došla na konec a zjistila veškerou tu opravdu, zůstala jsem jen hledět, protože to jsem prostě a jednoduše absolutně nečekala. Emoce sršely všemi těmi dobami, postavami, smutkem z války, z nepochopení rodiči, zklamáním z nedostatku lásky a důvěry. Ale přes veškerou tu romantiku tu byla i velká nespravedlnost, která dokáže ubíjet... Tohle si rozhodně zaslouží plný počet...... celý text

Horké vafle a ledové koupele 2023, Karin Härjegard

Já osobně mám nejrůznější životní příběhy ráda. Osudy postav, které se musí s něčím vyrovnat, něčemu se postavit, znovu začít žít, změnit se a tak podobně. Je v tom vidět síla člověka jednat a bojovat. A to si občas ochotně přečtu. Je tedy jasné, že už jsem jich pár zpracovala a tohle je další z nich. Musím však říct, že zde jsem tolik ohromená nebyla. Sice se to četlo výborně, potíže jsem měla akorát s těmi švédskými názvy, ale jinak mi to přišlo takové suchoprázdné. Bez pořádných emocí, které to obvykle vyvolává. Helena je skoro padesátnice, která opouští svého manžela kvůli nevěře. Nejdřív změní místo působení, potom začne přemýšlet o práci a budoucnosti. Neustále vzdychá nad minulostí, což je sice pochopitelné, ale točí se v kruhu stále stejných myšlenek, což je škoda, když jejich manželství trvalo skoro třicet let. V knize se akorát řeší její černé myšlenky, tečou litry kafe a občas se něco uvaří a upeče. Spousta věcí, které už udávají nový směr, který čtenář pochopí dřív než samotná hrdinka. Po tematické stránce nic nového, takže by bylo lepší, kdyby to zpracování bylo hlubší. Sice se o emocích stále píše, ale nějak jsem to v tom necítila. Navíc veškeré ty změny, které nastanou během několika měsíců jsou povrchové a díky pomoci Louise takové pohádkové. Nemůžu si pomoct, ale v tomhle tématu mi třeba taková Lucy a hotýlek v Bretani sedla stokrát víc...... celý text

Jak ulovit boháče 2023, Evie Dunmore

Již třetí příběh další z žen v této sérii. Každá z nich pochází z jiné společenské vrstvy, každá má jiný život, jiné problémy, přesto jsou přítelkyněmi, a všechny určitým způsobem bojují za ženská práva. V této knize se příběh točí kolem Hattie, které se po jedné neuvážené chvilce otočí celý život vzhůru nohama. A na rozdíl od předchozích dvou knih, je tentokrát hrdinka nemilosrdně vhozena do manželského svazku s cizím mužem. A jak už to tak bývá, z počátku je mezi nimi docela nepříjemná atmosféra. Sbližování a pochopení je mezi nimi pomalé, až se zdá, že nikdy nenastane. Samozřejmě dochází k různým zvratům. A jelikož se ve vedlejší lince probírá život ve skotských nížinách mezi dělníky kutajícími uhlí, je tu velký prostor pro problematiku chudých lidí pracujících za almužnu a každý den riskujících život. Vše se vzájemně proplete a popravdě to dobře funguje. Jde o typického zástupce historického románu, kde jde obvykle o dobývání, romantiku, dobové předsudky a mnoho dalšího. Oddechová jednohubka pro nenáročné. U konce jsem byla trošku překvapená a docela jsem myslela, že to dopadne nakonec jinak, ale bez menšího dramatu by to nejspíš nešlo. Nicméně mě to bavilo a těším na čtvrtou přítelkyni z dané skupiny. Otázkou je, jestli s tím autorka skončí nebo ještě něco vymyslí. I přes tu romantickou naivitu tehdejší doby je to dobré čtení...... celý text

Z hrobu 2014, Jeaniene Frost

Co se tohoto dílu týče, tak to pro mě byla už taková sladkobolná vycpávková vata a docela zbytečná. Uzavřel se v podstatě akorát osud Cat a Bonese, ale na ostatní autorka dost zapomněla. A co se týče Katie, přišlo mi to zbytečné a přehnané a asi bych jí přála jiný osud už jen proto, aby to nepůsobilo tak divně ukončeně. Navíc, po všem co všichni zažili a museli přestát, to bylo takové pohádkové, s minimálními ztrátami. Bones začal být až moc nepřemožitelný a to nemluvím o dalších detailech, které se mi příčily. Jakoby autorka rozehrála příliš velkou hru a pak si to rozmyslela a zkrátila.... celý text

Jeden hrob za druhým 2014, Jeaniene Frost

Po několika dílech konečně změna a hlavní zápletka se točí okolo vyřízení jednoho dost nepříjemného poltergeista. Což bylo docela osvěžující. Celou dobu jsem totiž čekala, jak ho vlastně hodlají eliminovat. Škoda jen, že ten důležitý konec byl tak useknutý... Ale pro mě asi nejzajímavější díl zatím... 3,5*... celý text

Před záhrobím 2013, Jeaniene Frost

Předurčena do hrobu 2013, Jeaniene Frost

Tak tohle byl zatím nejblbější díl. Ty neustálé rozchody a znovuchození je fakt úlet. A celá ta zápletka s Gregorem totálně trapná. Tohle už bylo těžce od průměrem, očividně došly dobré nápady...... celý text

Nenávist až za hrob 2013, Jeaniene Frost

Jednou nohou v hrobě 2012, Jeaniene Frost

I druhý díl se nese v podobném duchu, i když mě hned na začátku překvapilo, že se děj posunul o rovné čtyři roky. Čekala jsem zdlouhavé popisy změn v životě postav, ale autorka se rozhodla to rovnou přeskočit. Ne, že bych si zrovna stěžovala. Tohle mi asi víc vyhovovalo. Jak jsem řekla, postavy jsou zase o kus dál. Jak v časové rovině, tak ve svém vývoji. Cat se od začátku neskutečně změnila a opravdu dostála toho, že má v sobě upíří polovinu, protože je z ní docela děsná mrcha. Bones se v podstatě nezměnil, což se dalo čekat. Na povrch vyplulo hned několik nových překvapivých skutečností, něco se zkomplikovalo, něco vyřešilo. Takže takový ten běžný koloběh věcí. Jsem zvědavá na další knihu, zvláště na to, o čem chce autorka psát. Ještě těch dílů zbývá hodně. Nicméně pro mě je to stále stejný průměr, příběh s běžnými záležitostmi, které člověk četl několikrát. Ničím výjimečný. Občas nechápu logické myšlení a postupy postav, jak k nějakému závěru došli, nebo když vymysleli nějaký plán, jak v tom mohli vidět souvislost, ale to nehodlám příliš řešit. Stále je to dost vulgární, občas bych to výrazivo mírnila, zvlášť jeho opakování, a někdy je to dost silné kafe, ale zvědavost mě žene kupředu. Tak uvidím, jestli zvládnu dojít k poslední knize.... celý text