Levandulle
přečtené 132
Škoda že tu nejsi se mnou
2012,
Graham Swift
Farmáři v Británii, po dlouhé generace spjatí s půdou a svými starobylými statky, neměli nikdy lehký život. Nekončící těžká dřina, nutnost vstávat dennodenně za svítání, málokdo si mohl dopřát dovolenou, od dětí se téměř automaticky očekávalo, že budou pokračovat v díle svých otců... Na rodinném statku Luxtonů vládl pevnou rukou otec Michael, tvrdý k sobě i synům. Navenek silný, ale trochu těžkopádný chlap, který mluvil jen o práci. Neproniknutelný výraz připomínající zeď nezměnil ani po smrti matky Very, která rodinu stmelovala, ani když se na ně začaly valit další pohromy. Nemoc šílených krav, slintavka, kulhavka. Pro mnoho farmářů to znamenalo likvidaci nebo chudobu, pokud se snažili hospodářství zachránit. V kraji náhle vzrostl počet sebevražd.. Jak se se sérií tragédií vypořádá Michael a jeho synové Jack a Tom, se odvíjí především od jejich povah. Většina příběhu je podána z pohledu staršího Jacka, tolik podobného ve všem otci. Silný, tvrdý, pracovitý, ale těžkopádný až těžkomyslný, zdánlivě bez emocí, ale ve skutečnosti citlivý člověk dusící dlouho uvnitř všechny křivdy a obviňující se za svá pomyslná selhání. Příběh je podaný velice sugestivně, právě proto, že na události pohlíží optikou nitra Jacka, které nadlouho potlačilo všechno tížící, nevyřešené, aby pak při neočekávaném podnětu o to víc vybublalo navenek blížící se takřka nevyhnutelnou katastrofou.... celý text
Zdivočelá země / Aukce
2006,
Jiří Stránský
Je mi líto, ale nemohu se ztotožnit z většinou nadšených komentářů, knihu jsem ani nedokázala dočíst, nakolik mě nebavila. Dvě hvězdy dávám za zajímavé téma, o kterém jsem se chtěla dozvědět víc, a přiznám se, že mě v tom utvrdilo i vysoké hodnocení v databázi. Styl psaní autora je příliš hektický, vysloveně chrlí velice podrobné popisy čehokoliv a stejně tak v jediné těžko srozumitelné větě "nasype" i řadu podstatných sdělení, která by si zasluhovala víc prostoru. Postavy z knihy se stylizují do kovbojské mluvy a života, jako by to bylo pro ně i autora to nejdůležitější na světě. Nepochopila jsem jednání hlavního hrdiny, který se vrací do svého milovaného vysněného domu a vzápětí v jediném okamžiku se ho vzdává ve prospěch neznámých přistěhovalců, ačkoliv v okolí je jim k dispozici spousta jiných opuštěných stavení. To není v knize ani trochu věrohodně vysvětleno.... celý text
Lipová alej
2006,
František Nepil
Hezké povídání o českých a slovenských městech, vesničkách a krajině, čím jsou zajímavé a trocha historie. Některé informace z dob socialistického Československa už neplatí, ale nevadí, je to taky kus naší historie.... celý text
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
1991,
James Herriot (p)
Humorná, laskavá kniha, ke které se ráda vracím. Výstižně popsané poměry v armádě v době 2. světové války, kdy je mladý veterinář odvelen k letectvu, charaktery kamarádů i výše postavených šarží, a především příhody z veterinářské praxe z doby před odvedením, na které často na vojně vzpomíná. Když jsem knihu četla poprvé, přímo jsem ji zhltla, ale hodnotila jsem si ji sama pro sebe jen jako příjemnou a jednoduchou oddychovku. Při dalším, už pomalejším čtení více vychutnávám: lehký výstižný styl, láska Herriota ke zvířatům i lidem, krásná krajina a svérázní lidé předválečné doby, laskavý humor.... celý text
Dálkový výslech
1990,
Václav Havel
Je přímo zahuštěno fakty, úvahami, k zamyšlení a připomenutí dob minulého režimu. Baví mě číst jen po menších celcích, pomalu vstřebávám.
Inkognito v Praze
1990,
Ephraim Kishon
Vtipné a současně inteligentní povídky, napsané lehkým perem, pro dobrou náladu, pohodu i zamyšlení nad životem.
Strmá cesta
1992,
Jevgenija Ginzburg
S touhle knihou a její autorkou jsem během četby téměř doslova žila, stěží jsem se dokázala odtrhnout od vyprávění o pekle, které si musela během předlouhých 18 let v době stalinského bolševického teroru v Rusku prožít. Kniha není zdaleka jen o ní, ale o milionech politických vězňů, kteří se neměli nikdy vrátit, z nichž většina nepřežila. Ona odtud vyšla po mnoha letech se šrámy na duši, se ztraceným mládím, ale přežila! Shodou šťastných náhod, vlastní odolnosti i pomoci dobrých lidí, kteří se najdou všude a jsou ochotni riskovat i v životu nebezpečných podmínkách. Žeňa nepopisuje mechanicky, jaké absurdity se jí a milionům Rusů děly, pokud spadli do krutého soukolí systému. Ona, oddaná komunistka, hledající v nepochopitelném odstraňování svých spolupracovníků nejprve omyl, který se brzy vysvětlí, posléze chybu jednotlivce, je stažena do prohlubujícího se a rozšiřujícího víru zla sama, dochází postupně k poznání, že absurdity, kterým by nikdy ve svém minulém životě, ve svém každodenním budovatelském úsilí věřící komunistky neuvěřila, jsou jen prostou součástí celého ďábelského systému, jehož cílem je vyvolání strachu a udržení naprosté podřízenosti "lidu" Velkému Bratru a jeho diktatuře.... celý text
Děti Arbatu
1989,
Anatolij Naumovič Rybakov
Stejné téma jako v autobiografické knize Strmá cesta, popisuje tutéž dobu stalinských represí v Sovětském svazu. Také hlavní hrdina, Saša z Dětí Arbatu, nese autobiografické prvky. Rybakov ale daleko víc rozebírá politické zákulisí, kdy si Stalin uzurpoval čím dál větší moc a zbavoval se jemu nejbližších spolupracovníků včetně bývalých přátel. Nesnesl, aby byl někdo jiný oblíbenější, aby někdo jiný věděl o jeho slabostech, považoval se za vyvoleného a jediného osvíceného a předurčeného k vedení obrovské komunistické země. Kdo projevil jen sebemenším náznakem neloajálnost, neplnil vše, co Stalinovi viděl na očích, ten se pro něho stal zrádcem a podepsal si rozsudek smrti. Linie, která popisuje politický boj v Rusku od počátku revoluce, nejdřív mezi bolševiky, menševiky a esery, pak hlavně mezi samotnými bolševiky, je velice zajímavá z historického hlediska, autor evidentně nastudoval všechna dostupná fakta. Připomíná však spíš velice podrobný dokument. Určitě zajímavý, i když podle mého názoru ubírá knize pár procent na čtivosti. Na rozdíl od ní jsem Strmou cestu četla jedním dechem. Ale i tak stojí Děti Arbatu za přečtení.... celý text
