Lenka1386
přečtené 153
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Je to taková "krasokniha". Chodba, do které z obou stran svítí slunce, myšky, piano, leknín... taková zvláštní křehkost. Pak ale továrna na zbraně a srdcerváč. Uznávám, že je třeba být správně naladěn. Mě to uchvátilo.... celý text
Sbírka milostných dásní
2014,
Pavel Sobek
Skvělá sbírka! Zamilovaná, vtipná, sebeironická, přečteno několikrát. Vřele doporučuji.
Vodkapes
2014,
Petr Behenský
Knížka se čte rychle, místy je na mě ale příliš ufňukaná a sebe obviňovací... Nicméně pro vtipný název, ilustrace, nápad a lehkost zůstává po přečtení spíš kladné hodnocení.... celý text
Láska ve dnech vášní
2004,
Lawrence Ferlinghetti (p)
Já jsem tak nějak při takovémhle názvu čekala víc lásky a víc vášně...
Čirá anarchie
2007,
Woody Allen (p)
U mě mělo čtení sestupnou tendenci. Nejdřív jsem se nahlas smála a za břicho se popadala, ale pak už to na mě přestalo působit - bylo toho tak nějak moc. Vyústění většinou na jedno brdo... Neodsuzuji, ale nadšená taky nejsem.... celý text
Rukojmí - Lokomotivy v dešti
2014,
Peter Pišťanek
Jsou knihy, které se čtou rychle, protože jsou napínavé a nemůžeme se dočkat, jak dopadnou. To ale není případ „Rukojmí“. Já jsem si to snad až schválně prodlužovala, abych mohla s malým Petrem a jeho prarodiči strávit víc času. Příběh je vyprávěný s takovou lehkostí a vroucností, že jsem měla pocit, jako by mi ta doba byla blízká – ačkoliv jsem ji nezažila. Před obálkou se skláním, stejně tak jako před celou knihou. Báječná!... celý text
Sebevraždy panen
2013,
Jeffrey Eugenides
Hluboká, zatěžkaná melancholie. Buď vás to chytne a svezete se po pomalé, hutné vlně, anebo ne a vadí vám, že kniha nemá úplně moc spád. Co si budeme nalhávat, nemá - ale já se vezla, takže mi to nevadilo.... celý text
Osudy a běsy
2016,
Lauren Groff
Mám moc ráda tenhle typ knih i styl psaní. Jakoby složený z obrazů. Baví mě divadlo, takže jsem velice ocenila i scénáře ke hrám. Není to nikterak skandální, ani vzrušující, roky plynou a vy poodhalujete. Postavy těžko soudit, každou jsem chápala a svým způsobem rozuměla, proč jedná tak, jak jedná. Všechno do sebe zapadlo. Celkový pocit víc než pozitivní. Plný počet.... celý text
Minority Report a jiné povídky
2002,
Philip K. Dick
Tak tahle knížka pro mě byla velice milým překvapením. Četla jsem kvůli výzvě, jinak sci-fi zrovna moc neholduju. Ale smekám! Povídky měly spád, nic se tam zbytečně dlouho nerozpatlávalo, námět byl pokaždé zajímavý, nejvíc mě asi bavila Druhá série a Total Recall. Moc fajn, vřele doporučuju.... celý text
Římská děvka
2013,
Eric Walz
Za mě supr. Zajímavý detektivní příběh s nádechem historie, postavy byly (každá svým způsobem) sympatické, takže jsem jim fandila. Začetla jsem se hned, knížka byla tak akorát dlouhá, prostě fajn po všech stránkách.... celý text
Proroci z fjordu Věčnosti
2015,
Kim Leine
Hodně ponuré. Studené, smutné, místy na mě až příliš explicitní (hlavně co se fekálních úseků týče, na to já si teda moc nepotrpím). Hlavní hrdina byl zpočátku nesympatický až běda, postupně, když se jeho osobnost a motivace k činům víc poodkryje, je nesympatický trochu míň. Není to napínavý ani vzrušující nebo akční příběh a přesto jsem přečetla dost rychle, skoro by se dalo říct „jedním dechem“. Je to jedna z těch knih, které když se poddáte a necháte ji na sebe působit, tak se vám odmění.... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Tulák byl pro mě vlastně dost fyzická kniha. Ze začátku mi z ní bylo až špatně a vůbec jsem nechápala, za co je tu tak vysoce hodnocená, protože já osobně si v mučících scénách teda nijak zvlášť nelibuju. Ten šermířský souboj, na který mnozí nadávají, mi přišel jako vysvobození. Pak ale zase do mučírny a znova a znova a v duchu jsem se ptala: nešlo by to bez toho? Několikrát jsem to už málem vzdala, ale nakonec jsem tedy došla až na konec a musím sama sobě odpovědět, že nešlo. Autor to měl propracované velice precizně a tak grandiózní závěr jsem už dlouho nečetla. Po poslední větě jsem doopravdy v klidu a hluboce vydechla. A ta toulka na pustém kamenném ostrově… Pane jo!... celý text
Zloději zelených koní
2001,
Jiří Hájíček
V křehkosti je síla! Knížka je plná citu a poezie. Moc se mi líbila.
Odpusťte mi, váš Leonard
2015,
Matthew Quick
Knihu hodnotím pozitivně. Nemám pocit, že mě nějak výrazněji obohatila nebo otevřela oči, protože podobné téma bylo ztvárněné mnohokrát a možná i o něco líp. Leonard si v tom svém nepochopení dost libuje, „plácá“ se v něm, a když už to vypadá, že by mohlo být líp, honem řekne nebo udělá něco nepřiměřeného, aby zase někoho poštval proti sobě. Natahování závěrečných rozhovorů s profesorem mi lezlo na nervy – ale! Bavily mě poznámky pod čarou, dopisy z budoucnosti mi taky přišly jako fajn nápad a už jen pro to, co řekl houslistovi Babakovi, jak mu poděkoval a vysvětlil, co pro něj znamená hudba a taky poděkování a rozloučení s Herr Silvermanem bylo tak silné, že už jen proto stojí knihu přečíst.... celý text
Špičkou jazyka
2010,
Sarah Waters
Styl psaní mi „lahodil“, nenapadá mě pro to jiný výraz. Celou první třetinu jsem si připadala, jako bych popíjela vaječný likér. A to nemyslím nijak špatně, mám ho moc ráda. Popis kabaretu a první něžné lásky byl pro mou romantickou duši to pravé. Lesbické téma jsem vnímala jenom okrajově, pořádně se rozvine až tak v půlce. Hlavní hrdinka není zrovna obdivuhodná, ctnostná a odvážná a proto možná může působit nesympaticky, ale (zřejmě díky tomu, že má kniha přes 500 stran a člověk tak má vcelku dlouhou dobu na to, se s ní sžít) o to pro mě byla reálnější. Nezachovala se vždy správně, ale o to uvěřitelněji. Přesto ale nedávám plný počet. Knížka to byla skvělá, ale něco mi tam chybělo – něco, co by mě dojalo, nebo naštvalo, nakoplo, nebo podkoplo, nevím. Je to takové čtení pro klidné večery.... celý text
