Lenka.Vílka přečtené 2303

Chci sníst tvoji slinivku 2023, Joru Sumino

Pravdou je, že mám tenhle příběh prostě ráda. Protože je v něm všechno. Proto jsem se rozhodla, že bych chtěla přečíst/vidět všechny verze. A jak dopadla moje druhá návštěva? Opět skvěle  :) ("Opravdu tě to ani trochu neláká?" ... "Vždyť právě kvůli ní umíráš, ne? Určitě v ní přebývá největší část tvojí duše. A jak tě znám, dělala bys mi pěkný kravál v hlavě." ... S tím jak byla hlučná za života, by to s ní ani po smrti určitě nebylo o nic lepší. Její slinivku bych nedal do pusy, ani kdyby mi za to zaplatili.) Asi nemá úplně smysl rozepisovat se o ději. To jsem už udělala jinde. Jde spíš o to, jak je kniha celá napsaná. A musím říct, že se to opravdu povedlo. I románová verze se strašně příjemně čte, stejně i tady jsem se hned začetla, a všechno se mi zarylo pod kůži. Opravdu jsem si čtení moc užila. Moc děkuju  :)... celý text

Ocelový alchymista 6 2019, Hiromu Arakawa (p)

Celý díl v minulosti? Jo, přesně tak. A bylo to naprosto skvělý  Bylo moc fajn podívat se takhle hodně do minulosti. Trénink, zkoušky, jak se stal ten průšvih. A bylo vlastně strašně moc fajn. Především si kvůli ostatním postavám, kde určité věci dali pochopit tomu v přítomnosti. Takže jo, moc fajn. A na konci příslib, že další díl by mohl být teda jako hodně zajímavý  :O Takže u mě zase trefa do černého  ;)... celý text

Pohovka a mrtvola 2023, Tony Sandoval

Tahle kniha je rozhodně jiná než klasický Sandoval. Po jejím dočtení mě napadlo slovo: normální. ("Všimla sis, že nedokonalosti přidávají věcem na zajímavosti?" .... "Cože? Co?" ... "Třeba tenhle kohoutek. Nedá se dovřít a kape. To k němu přitahuje hmyz a rostou okolo rostliny, což by se nedělo, kdyby fungovalo, jak má.") Teda, je tam všechno, co mám u Sandovala ráda. Jenom takový jemnější. V podstatě tam je všechno. Ai přes spoustu značně bizarních momentů, je to celý vlastně strašně milý. Na první pohled možná s jednodušším příběhem, ale opravdu jenom na první pohled. Na druhou stranu mi skoro přišlo, že v rámci tohohle kousku jde víc o formu než o obsah. Přičemž forma je moc fajn. Až na zobrazování určitých věcí, který jsou lehce nepříjemný, protože způsobují blbý pocity. Což je zároveň lehce vtipný, protože přes to všechno se opět vracím ke slovu: milý. Pohovka a mrtvola je moc fajn kniha, která je jiná, ale zároveň vlastně stejná. Jenom asi není úplně vhodné, aby to byla vaše první od Sandovala. Může se tak snadno stát, že bude proto poslední, když nebudete trpělivý. U tohohle kousku obzvlášť.... celý text

Ocelový alchymista 5 2018, Hiromi Arakawa

Takovej poměrně dost pohodovej díl. Možná až moc... Je to sice v lince děje tak trochu výplň, ale vzhledem k tomu, kolik má série dílů, je mi to vlastně poměrně jedno. Tohle byla fajn oddychovka, kde jsem se dozvěděla spoustu informací. Takže jo, není to nejlepší díl, ale já se tak šíleně smála. Opravdu strašně moc. A to je občas třeba  :) Plus spousta informací z minulostí. Takže ještě víc fajn :)... celý text

Ocelový alchymista 4 2018, Hiromu Arakawa (p)

Tak tohle bylo neskutečně brutální zpomalení děje! Ale...přece jenom něco, že? Tak jasný, "Ikea incident" z minula je tak trochu zapomenut. A to je dobře. Žít v minulosti je blbost, stejně nešlo o život. Tak je to jedno... Zároveň se tady na druhé straně pokračuje linka ústící do budoucího zjišťování příčin smrti jedné z postav... Ano, a to je všechno. Nic jiného se tady vůbec nestane. Teda kromě toho, že si bráchové řeknou pár dost důležitých věcí. A je to vlastně takový odpalovací díl do dalšího děje. A upřímně? Kdyby se v dalším díle opakoval úplně stejný scénář (nevím, mám prostě podezření, že bude), asi mi to je jedno z ohledu faktu, že nemusím čekat, až vyjde další díl, a můžu se do něj pustit hned. Protože napsané to je stále dobře a vtipně. A to je pro mě nejdůležitější :)... celý text

Ocelový alchymista 3 2018, Hiromu Arakawa (p)

K téhle manze jsem se vrátila po až moc dlouhém čase. Ale tu ujetou historku, jak došlo k tomu, že jsem se po letech vrátila k rozečtené a nedočtené sérii, si raději nechám pro sebe. Jako ne, vůbec mě neorosilo při myšlence na to, kolikátý díl vyšel ke konci roku 2023. Tak jsem si řekla, že budu pokračovat ve čtení. A jak to dopadlo? Teda kromě těhle keců, které nikoho nezajímají? Vlastně hodně příjemný návrat  :) No, první dva díly jsem četla před pěti rokama. Jo, jo, takhle dlouho jsem na to zapomněla  :D  A psala jsem tam něco o tom, že je to na mě moc dětinské. Ale jelikož jsem teď o pět let starší, jaký je jiný důkaz, že mi měkne mozek, když napíšu: je to pecka, všechno! (Schválně jsem si totiž první dva díly přečetla znovu.) Po událostech z minulého dílu je třeba trochu "servisu". A to bylo sice lehce dojemný, protože "návrat domů", ale na druhou stranu taky každému, kdo si už někdy koupil něco v Ikee, tak strašně povědomé. Jako ten pocit "to nevadí, tak nám po sestavení zbylo pár součástek, ale ani slovo, třeba se to nerozpadne". ("Ta nádherná vůně oleje, vrzání umělých svalů a skřípění ložisek...a navíc ještě ergonomické a překrásně vytvarované tělo...áách, ten automail je tak úžasná věc!"..."Ty stroje ti fakt lezou na mozek.") Ale je čas vyrazit na cestu, jenže nepřátelé jsou krok před bratry. Ale není nic, co by bylo překážkou, když jeden narazí na knihomola, který si pamatuje každé slovo z každé knihy, kterou přečetl. Jo, v knihomolství je síla! Ale dát někomu po tlamě, je taky to správné umění. Tohle se moc povedlo :)... celý text

Ocelový alchymista 2 2018, Hiromu Arakawa (p)

Konečně se to začíná nějak spojovat. Doufala jsem, že to nebude jako každý "klasický americký seriál". Jako problém táhnoucí celou sérii se řeší jenom na začátku dva díly a potom tři na konci. Tomu nasvědčoval začátek prvního dílu, ale udělalo mi radost, jak se to tak nějak konečně spojilo (první kapitola s tím, co bráchové dělají). Takže i tenhle díl splnil svůj účel. Na chvíli pobavil. 2024: Čteno podruhé. Dala bych hvězdu navíc a vynadala bych si, proč si moje mladší já (ironie, co?) myslelo, že je to moc dětský :D :D :D... celý text

Ocelový alchymista 1 2017, Hiromu Arakawa (p)

Jestli něco příběhu nelze upřít, je to jeho originalita. Děj mě bavil, kresba byla dobrá a moc se mi líbila, ale být mi o pár let méně, jásám určitě víc. Bylo to strašně dětské. Nemyslím přehnané, to u žánru čekám, ale tohle bylo (na mě už až moc) dětinské. Příběh mě ale chytil, tak jsem z hlavy vyhodila hlavní mínus knihy a užila si to. A byla zvědavá, co bude dál. 2024: Čteno podruhé. Dala bych hvězdu navíc a vynadala bych si, proč si moje mladší já (ironie, co?) myslelo, že je to moc dětský :D :D :D... celý text

Orange. Kniha pátá 2021, Ičigo Takano (p)

A máme tady konec, přestože jsou ještě dva další díly... :O Bylo fajn podívat se na celý příběh z druhé strany, jak to všechno viděl Kakeru, co se všechno dělo, vysvětlení všeho. Včetně budoucnosti, jak se to všechno událo, ohledně dopisů... A jo, bylo to vlastně moc fajn. Celý to zakončení. Fajn, milé, ke konci napínavé. Takže jo, příjemný  :) A jak jsem psala u prvního dílu, je na řadě Astronaut v barvě jara (nezahrnuté v hodnocení): Taškařice o dvojčatech a jejich nesnázích s láskou. A jelikož kluci jsou tady tři, docela jsem ocenila schéma pocitů na začátku třetí části. Na to jak je to krátký, jsem se v tom už docela dost ztrácela :D Jako hlavní příběh by mě to nejspíš bavilo (jak jsem psala předtím, umím si představit, že je mi zase šestnáct), kdyby to bylo rozepsaný, tak fajn oddychovka. Takhle to ale bylo strašně rychlý a povrchní a proto těžký průměr (možná si zvládnu představit, že je mi šestnáct, ale ne dvanáct).... celý text

Orange. Kniha šestá 2021, Ičigo Takano (p)

Nejlepší díl? No...asi i jo...vzhledem k tomu, co jsem psala dřív... Proč? Protože tohle je tady je vypravěč Suwa... Takže tady se skládá příběh tak, aby už se vědělo úplně všechno. A bylo to vážně dojemný čtení, plný emocí a dospělejšího pohledu. A mě to prostě bavilo Hodně oceňuji, že kniha zůstala přehledná. Vzhledem k tomu, že se tady hodně skáče v čase i místech, tak by se to snadno rozsypalo. To se ale vůbec nestalo. A to bylo moc fajn  :)... celý text

Orange. Kniha čtvrtá 2021, Ičigo Takano (p)

Fajn díl, kde mi něco vážně hodně moc chybělo... Celá čtyřka je vlastně o tom, že se celá parta...jo, všichni dostávají dopisy...spojí, aby pomohli kamarádovi. Problém je v tom, že teď se kvůli tomu chovají ujetě už úplně všichni. A jestli to na jednoho zbylého potom není moc, že... Celá kniha se vlastně soustředí na sportovní den a to bylo fajn. Jenom tam každý zbytečně moc tlačil na pilu a to způsobovalo možná ještě horší následky. A co mi tam teda chybělo? Právě to: Mám tajemství před ostatními. Když jsou zapojení všichni. Ve dvou to bylo ideální asi nejvíc. Protože dynamika je úplně jiná. Ani horší, ani lepší, ale jiná...... celý text

Orange. Kniha sedmá 2023, Ichigo Takano

A máme tady úplný zavěr... Nebylo to špatné, ale druhá polovina byla lepší, kvůli zvolenému způsobu vyprávění. Už to trochu působilo jako natahování, ale i sedmý díl se vlastně četl dobře. Tak proč ne... Závěrečný příběh nehodnotím. Bylo to ok, ale neznám kontext...... celý text

Orange. Kniha třetí 2020, Ičigo Takano (p)

Musím hned na začátek zmínit, že mě moc bavila dynamika dílu, protože Naho ví, že Suwa dostává taky dopisy. A tak nějak začnou pracovat jako tým. Což je prostě dost ujetý...zároveň si teda číst, jak Suwa píše sám sobě..."vím, že ti to ublíží, ale musíš to udělat"... Možná proto se tady extrémně tlačí na pilu, protože Suwa už nemusí být opatrný. A kámoši se najednou taky chovají docela divně. Zjištění důvodu bylo překvapivé, ale potvdilo mi, že tady mě už nic nepřekvapí. Jenom nevím, zda v dobrém nebo špatném smyslu. Uvidíme, zda to na mě bude funguvat i dalších dílech tedy... Moc fajn je, že se třetí díl nesnaží věci zbytečně komplikovat, jako to dělala dvojka :)... celý text

Orange. Kniha druhá 2020, Ichigo Takano

Druhý díl mám úspěšně za sebou a napadá mě jenom jedno: "Ek?" Ok, trochu se zastavím nad základní myšlenkou. Zabránit špatné věci. Problém je v tom, že Naho poměrně brzo dojde, co se ne/stane následkem změny věcí. Takže otázka: vědělo to i její budoucí já? Protože pokud ne, tak její dopisy dávají smysl. Pokud to vědělo, tak je to dost drsný. Protože sice odpadnou výčitky...ale co když se stane něco, co úplně změní její budoucnost v jiném směru? Pokud by nevěděla, že nic nemění, ale pouze vytváří další varianty. A je tedy zobrazené i její starší já. Otázkou tedy je: Je to vážně její skutečné starší já, které se rozhodlo dopisy posílat nebo je to jenom její varianta, protože následkem určité změny se to stalo a ne obráceně, že tehdy nic neudělala, jako jiného? A otázka číslo dvě: nepřemýšlím nad tím moc? (Číst to mladší, tohle bych asi určitě v ději neřešila.) (Myslím, že na konci tohohle odstavce každý chápe, proč sci-fi preferuji spíš jako "sejmi šmejdy" než "teorie a mozkovny".) A do toho se děje ještě něco, co nedavá tak úplně smysl všem postavám. Proč se Suwa najednou tak chová. Tak jasný, necháme ho, žárlí. Kéž by jenom to, že. Doufám, že mi tuhle logiku děj vysvětlí dál, protože zatím to tedy směřuje k tomu, že to bude právě Suwa, kdo na tom bude nejhůř. Tady. Byť ne jinde... Takže jo. Kde mám třetí díl? :)... celý text

Orange. Kniha první 2020, Ičigo Takano (p)

Byla jsem skeptická, když série začala vycházet. Ale už přišla ta správná doba a já se nakonec pustila do čtení. A vážně to není špatný! Nebyl pro mě totiž koukat na to "mladším pohledem". A potom se z toho stane vlastně hodně fajn příběh o tom, jak je těžké z pohledu svého staršího já něco sdělit svému mladšímu já. Asi bychom si měli všichni sáhnout do svědomí. Kdo z nás měl v šestnácti rozumu na rozdávání? Takže jo, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Protože tohle je příběh o tom, jak nelitovat svých vlastních chyb. Tak uvidíme, zda bude pointa, jak zabránit věcem, které onu lítost vytvořili. Nebo o vytvoření věcí, aby ta lítost nemohla vzniknout kvůli těm druhým věcem, těm dobrým věcem... Jinak, moc se mi líbila kresba. Je to taková čistá a přehledná klasika. Ale díky ní se to čte moc dobře. Sedlo mi to k příběhu i k postavám. A jo, zatím jsou všichni poměrně sympatičtí. Takže v pohodě  :) (Na konci je ještě jeden krátký příběh na pokračování. Tak až bude za mnou celý...) 4,5/5... celý text

Bum bum bum 2023, Tacuki Fudžimoto (p)

Aha! Tak proto "Bum bum bum"! Pecka! Když se ukáže, kde je pravda, začne masakr. A přestože není překvapením, jak se Dendži rozhodně, masakr to je možná o to větší... ("Běžný ďábel by byl mrtvý! To je celý pan Pila! Nejvíc nejskvělejší!") Tenhle díl je prostě jedna dlouhá akce, přesto bych neměnila. I když to znamená, čekat až do února na další díl. Všechno to prostě dávalo smysl a mělo logický postup. Včetně řečeného na konci a udělaného na úplném konci... Opět se ukázalo, proč jsem ráda, že jsem tuhle sérii začala číst  :)... celý text

To, co zabíjí děti. Kniha první 2023, James Tynion IV

"To, co zabíjí děti" je vážně moc fajn příběh. Abych začala na začátku... Kniha je pořádný kousek. Velikostí kolosálky a tíhou kolosálního nákupu. Takže je to vážně hodně. Tady jsem spokojená. A přestože je vidět, že si na knize (jako vždy) dal vydavatel záležet, tentokrát mi neudělalo radost řazení oken. Častokrát se pokračuje na vedlejší stránce. A možná to rozpoznání bylo lépe vidět, když to bylo jenom na arších. Ale kvůli vazbě je v tak polovině případů těžký to rozpoznat. No, takže to nepříjemné máme za sebou. Teď k tomu příjemnému... Moc mě bavil příběh. Což je asi odvážné tvrzení, protože vlastně do žánru (nejspíš?) nepřináší nic nového. Přesto musím napsat, že čtení je vlastně moc příjemný. Protože zároveň v určitých momentech se vždy našlo něco, co mě mile překvapilo. A to pro mě bylo nejdůležitější. Příběh má totiž skvělou gradaci a fajn přidávání informací, takže nutí číst dál a dál. To podporuje i konec knihy samotné. Je to uzavřený příběh, ale zároveň je jasný, že další dobrodružství bude stejně napínavý jako bylo tohle. Napínavý, děsivý a zajímavý. Nechci se moc šťourat v ději, podstatné je řečeno v anotaci. Ale bylo to moc fajn  :) Kresba je moc...zajímavá. Prostě mi to k příběhu sedlo. Paradoxně (na dané téma) tam ani není tolik krve, ale když už tam je, pracuje se s jejím zobrazením moc dobře. V kontrastu tmavé barvy to vypadá moc dobře. A celkově práce s barvama je úplně super. Jenom jsem potřebovala chvilku si zvyknout na zobrazení hlavní hrdinky. Ale potom to bylo moc fajn  :) Povedená kniha, skvělý příběh, na pokračování se těším :) 4,8/5... celý text

Takoví jsme byli 3 2023, Júki Obata

Třetí díl je trochu jiný. Především protože se snaží vrátit uvolněnou atmosféru jedničky, přestože jsou postavy už hodně jinde. Ano, strašně moc jsem se nasmála, přestože si stále myslím, že Jano je totální blbec, který se snaží tvářit, jak je totálně nad věcí a že ví, co přesně chce. Možná proto dává smysl, že je teď totálně v hajzlu a nejspíš i dost vyděšenej, že si našel plachou holku, která najednou už ví, co chce...a on teď jenom čumí a možná zpětně lituje, že doufal, že tady bude mít navrch...... celý text

Takoví jsme byli 2 2023, Júki Obata

Tentokrát jsem byla už připravená. Udělala jsem si kakao, na talířek dala bábovku a zachumlala jsem se do deky... ...protože druhý díl víc o pocitech než o ději. A musím říct, že občas to bylo prostě tak klasicky: Doleva, doprava, teď jdu doleva, proč jde on doprava? Proč je dneska tak zlej, když byla včera tak hodnej? Vždyť je to puberťák! A navíc kluk!... Takže jo, bylo to moc fajn  :)... celý text

Rónin 2023, Rafal Jaki

Byla jsem příjemně překvapená a rozhodně jsem to takhle dobré nečekala. Na tuhle knihu se lze dívat dvěma pohledy. Buď jako čistou vykrádačku. Jako na letos vydanou Dívčí válku. Nebo jako na autorské zpracování dvou směrů v jednu. Jako letos v Dívčí válce. A pokud přistoupíte na tu hru, vlastně si to pořádně užijete. Nebo neužijete. Já si to ale užila a v tomhle případě mi je zbytek ostatních docela ukradený. Má to jenom jeden drobný kaz na kráse. Fakt jsem myslela, že je to jednorázovka...ale není. Jenom to asi bude trvat trochu déle, nevyšel ještě ani originál. Ale co ta jednička? Povedlo se? Moc se povedlo :) Asi je zbytečné bavit se o základní kostře příběhu, protože bych to ostatním zkazila. Když mi v někde v polovině došlo...no, ale už mlčim! ;) Kresba byla...jiná. Tak první dvě stránky. Jenže potom jsem tomu prostě propadla. Je taková přímá a jednoznačná, což je dost v rozporu s tím, jak se v ní pracuje s barvami. To mě okouzlilo a dohromady s příběhem to bylo prostě funkční. Moc příjemná kniha na čtení  :)... celý text