LaCucaracha přečtené 210

Mnoho strak věští vraždu 2020, Anthony Horowitz

Možná bych měla dát spíš tři hvězdy, ale mě ten koncept 2v1 tak rozhodil, že momentálně to na víc nevidím. Nejspíš to někomu může přijít dobré, především zjevně autorovi, ale já nějak nevím, proč plést dvě víceméně samostatné knihy dohromady. To si tak čtete docela povedenou detektivku (která teda na Poirotovi parazituje dost očividně, ale budiž, je to přiznané), naladíte se na dobu, prostředí a postavy, jste v příběhu, a pak najednou střih - a vy se dozvíte, že to dosud byl jen rukopis, který četla redaktorka nakladatelství, ale chybí poslední kapitola. A odteď je to úplně jiný příběh, kdy ona hledá tu kapitolu a zaobírá se spisovatelem té detektivky a odhalí zločin a nakonec tu kapitolu teda najde. V průběhu budete mj. nuceni číst úryvky z jiných knih, které ten fiktivní spisovatel napsal. Jakmile mi došlo, o co jde, celou tuhle půlku knihy jsem úplně přeskočila, jen jsem prolistovala. A vůbec z toho nemám blbý pocit. Štvalo mě to, nebavilo a ani v budoucnu nemám v plánu to číst. Přečetla jsem si zase až konec, abych zjistila, jak dopadl původní detektivní příběh. Ale už to nebylo ono. Možná se autor místo onoho ozvláštnění "kniha v knize" měl raději věnovat jen jedné linii, zato naplno, aby byla co nejlepší. Třeba by si pak odpustil banality, jako když pachatel se slzami v očích říká: Udělal jsem to pro tebe, miláčku... No, jak to dobře začalo (fakt je to čtivé), tak po dočtení zůstala velká pachuť. Další kniha z řady má prý stejnou strukturu, takže prvním dílem bohužel končím.... celý text

Dračí carevna 2007, Juraj Červenák

Pěkné pokračování prvního dílu, tentokrát možná víc pohádkovější. Teda, ona za to může asi baba Jaga, jinak to s pohádkou moc společného nemá, a ta Jaga rozhodně není taková, jak si člověk ovlivněný Mrazíkem představí. Nechybí ani boje, nechybí snad nic. A vůbec nejzajímavější je asi Koščej, ten je fakt temný a nevyzpytatelný a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál. Skvělá fantasy, těším se na další díl.... celý text

Vypůjčený čas 2023, Zuzana Strachotová

Žena, kterou muži neviděli 2022, James Tiptree jr. (p)

K majáku 2004, Virginia Woolf

Styl psaní je hodně specifický, proud myšlenek, slov, nejdřív to působí jakoby zmateně, ale jakmile se vyzbrojíte trpělivostí a naladíte se na ten správný rytmus, tak vás to unáší úplně přirozeně dál a dál. Ale na rozdíl od paní Dallowayové, která byla ucelená, prožili jste s ní jeden den, tady to bohužel nefungovalo. Aspoň na mě. Resp. první část ano, to mi přišlo hodně podobné, nejen způsobem psaní, ale i zde poznáváte jednu rodinu a ústřední postavou je postarší žena, matka, ale stále okouzlující. Ve druhé části to bylo hodně neuchopitelné, plno vět bylo v podstatě o ničem, a jen občas problesklo něco konkrétního. A třetí část skočí v čase a mělo by to být zase jako na začátku... ale není. Už to není ono. Navíc jsem očekávala, že se na konci něco stane, ale nestalo, a kniha tak podivně vyšuměla. Anebo mi něco uniklo? I to je možné.... celý text

Třikrát zločin na vodě 1980, Georges Simenon

Ač mám detektivky ráda, Maigret mě dosud míjel, měla jsem z něj pocit nudy a zastaralosti. A to se teď, když jsem ke knížce přišla tak nějak náhodou, potvrdilo. Zvládla jsem přečíst jen první příběh, u druhého jsem to po pár stranách vzdala, když to bylo stejně špatné, ne-li ještě horší. Jednak to působí vážně staře, ani ne jako ze 30. let minulého století, ale jako ze století 19. Zboží přepravované těžkopádně na lodích tažených koňmi a do toho galejník... Jednak zápletka nic moc, vyšetřování probíhá tak, že Maigret chodí nebo jezdí na kole sem tam, nahodile se vyptává a nic nezjišťuje, pokyvuje si zamyšleně hlavou... a lusk, najednou bez pořádného důkazu přesně ví, co a jak se stalo, protože je děsně inteligentní. No a zbytek dokonala úroveň textu. U knížek vydaných před revolucí, nadto u Odeonu, je člověk zvyklý, že jsou jazykově takřka bez vady. Tady chyb jak na...... a překlad stojí za starou bačkoru, drhne plynulost, občas není návaznost, občas je nějaký nesmysl. Věty vesměs jednoduché, odstavec má v průměru tři řádky, skoro až heslovité psaní. Celkově velké zklamání.... celý text

Nešpory 2007, Ed McBain

Pořád docela dobrý 87. revír, ale ve srovnání s jinými slabší. Opět se potvrzuje, že s přibývajícím věkem klesá spisovatelův um. Asi existují výjimky, ale já narážím spíš na ty případy, kdy si říkám, že spisovatel v seniorském věku by už raději psát neměl. Navíc zbytečně moc náboženských keců, obřadních proslovů a do toho nějaká ta obscénnost a do toho neuzavřené linky některých osob... Nic moc.... celý text

Princ Philip, jak ho neznáte 2021, Ingrid Seward

Kdo hledá informace, tady je najde. Kdo hledá čtivý příběh, tak smůla, protože tohle je napsáno dost špatně. Je to taková snůška jmen (zvlášť v začátku je jich požehnaně, často i nepodstatných), událostí, citátů a historek, často bez pointy, prostě jen aby tam byly, když už o nich autorka ví. Věci se opakují, chronologie je cizí pojem. Projdete vývojem Philipa během školních let, a když jste někde u hranice dospělosti, najednou začnete číst, že když mu bylo 6 let, nastoupil na školu... a jede se znova. Kapitoly o sportu, životním prostředí a filozofii jsem v podstatě jen prolistovala, protože to bylo vážně jak výpisky snaživého studenta, bez větší provázanosti. Další slabou stránkou je špatný překlad. Shrnuto: až na výjimky nečtivé a nudné. Z autorčina podání je zjevné, ke komu chová sympatie, koho se snaží omlouvat. V první řadě samozřejmě prince Philipa. Možná byl opravdu jen nad věcí a tím, jak svými výroky lidi urážel, se vlastně jen bavil a chtěl jen vidět, jak budou ostatní reagovat. Nešlo by to říct třeba i o Zemanovi? A dělá to z něj menšího blbce? Výsledkem čtení je pocit, že Philip, o kterém jsem toho moc nevěděla, ale který mi byl dosud sympatický, byl vlastně arogantní a necitlivý egoista, naopak sympatie se prohloubily k princi/králi Charlesovi. S Alžbětou ale asi měli hezký vztah.... celý text

Noc kouzel zbavená 2008, Ed McBain

Klasický dobrý 87. revír. Několik případů dohromady, okořeněné i vedlejšími nekriminálními linkami, vše se odehraje během jednoho necelého dne. Carella se tam tentokrát jen mihne. Jakmile se začtete, už se stěží odtrháváte.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Jedním slovem strašné. Pro mě. Nesympatická 40letá hlavní hrdinka, která měla plno možností a talentů, ale všechny si sama prosr**a a zůstala sama, looser na antidepresivech, se rozhodne spáchat sebevraždu. Na cestě do smrti se ocitne v knihovně (proč zrovna knihovna? asi aby to v anotaci nalákalo milovníky knížek, jinak to mohlo být řešeno jakkoli jinak, o knížky tam vůbec nejde) a tam má možnost si vždy na chvíli hupnout do alternativního života, který by měla, kdyby se někdy dřív rozhodla v životě jinak. Dvě hodinky tamhle, dvě hodinky tam, bez čehokoli hlubšího, až nakonec zjistí, že by všechno dopadlo blbě, tak vlastně nemá čeho litovat, a její dosavadní život vlastně tak špatný není. Takže se do něj ze záhrobí vrátí a najednou se všechno začne dařit a čekají ji světlé zítřky. Takže knížka dobrá možná jako psychoterapie pro ty, co mají životní depku, jinak fakt nevím, koho by to mělo uspokojit. Jo, vlastně asi ještě ty, co rádi čtou všechny ty směšné motivační knihy a hltají motivační moudra pro dnešní den na instagramu modelek a podobných, protože takových rádoby "hlubokých" myšlenek je tam přehršel. Proložených citáty filozofů, aby to působilo ještě lépe. Za mě v podstatě odpad, lituji.... celý text

Přízraky 1995, Ed McBain

Opět čtivá detektivka s uvěřitelnými dialogy, příjemně okořeněná sněhovou kalamitou. Ale právě proto, že 87. revír jsou pro mě hodně realisticky podané detektivní příběhy, tak ta duchařská rovina tu byla jako pěst na oko. Oproti jiným příběhům jednodušší, protože se řešil jen jeden případ, což by ale nevadilo. Zato ti duchové a médium... to byl fakt úlet. Možná si ho autor dovolil s ohledem na to, že se to odehrává v době Vánoc, čase zázraků? Nevím.... celý text

Nezbytné věci 1993, Stephen King

Na Osvícení a Řbitov to nemá, ale i tak dobré. Je tu hodně postav, občas člověk chvíli neví, o koho zrovna jde, ale vždycky stačí věta dvě, a už jste v obraze. Docela dlouho trvá, než se to rozjede, pořád jen chodí všichni nakupovat a dostávají úkoly, ale pořád žádná pořádná akce. Pak přijde první střet a pak zase dlouho klid. A pak to propukne všechno najednou během dne a je to pěkná řežba. Ale pro Kinga je to charakteristické, aspoň co jsem četla, že buduje atmosféru a pletivo vztahů pečlivě a pomalu a mně to nevadí, na někoho to ale může v první půlce knihy působit rozvláčně. A pokud jde o mrtvé, tak jelikož jsou skoro všechny postavy nesympatické, ani je vlastně moc nelitujete. Jen psa si mohl odpustit. Za mě opět dobré čtení, které jsem si o Vánocích užila. Co ale velmi sráželo dojem, byla redakční odfláknutá práce. Což moc nechápu, protože jde o už několikáté vydání stejného překladu, s výjimkou prvního navíc u stejného nakladatelství Beta-Dobrovský. To to jako za celá léta nečetl nikdo, kdo by si všiml, kolik je tam chyb? Občas hapruje i překlad, Tom Cruise na obálce časopisu byl asi spíš usměvavý nebo usmívající se, ale ne úsměvný. A co rozhodně úsměvné nebylo, byla do očí bijící neznalost používání čárek u vět vložených a u přívlastků postupně rozvíjejících. V průměru byla na stránce asi tak jedna chyba. Čárky za trojtečkou mi taky dost drásaly oči, a "anebo" se píše zásadně dohromady. Čili jakkoli se mi King líbí, tak od tohoto nakladatelství už si nic dalšího raději nekoupím.... celý text

Ptačí domek 2021, Eva Meijer

Taková příjemná, nenáročná knížka. Pro ženy. Aspoň si moc neumím představit, že by se opravdu líbila chlapovi, ale kdo ví. Vypráví o životě houslistky a amatérské ornitoložky Gwendolen, přibližně od jejího věku 17 let až do stáří, ale zachycuje jen takové úseky, takže se v čase skáče, není to souvislé podrobné vyprávění. O rodině, jak se začala věnovat hudební kariéře, jak žila v Londýně a hrála v orchestru, na pozadí dvou světových válek, trochu milostného života, až jak se přestěhovala na venkov, ponořila se do výzkumu ptačího světa a stala se známou spisovatelkou. Ptáci s ní bydleli v domku, ona je krmila, učila, a tak. Docela jsem jí záviděla. Když teď chodím sypat ven zrní ptákům, tak si s nimi pohovořím. A je fakt, že sýkory neulítnou, tak třeba na mě jednou nějaká taky usedne. :-) Kapitola vždycky začne krátkým úsekem, který se věnuje jedné konkrétní koňadře, Hvězdě, asi její nejoblíbenější, a pak pokračuje příběh samotné Len. Je to psáno takovým zvláštním, úsporným způsobem, líbilo se mi to. Jestli někdo čeká, že je to kniha o ptácích, tak ti jsou spíš na druhém místě, je to příběh hlavně o ženě. A o lidech vůbec. Ten prolog, jak z obce přijdou ostříhat živý plot, aby to hezky vypadalo, a tím zničí všechna hnízda s ptáčaty... bože, to je jak u nás na vesnici. Vždycky a všude se najdou pitomci. Každopádně knížka byla milá, i když i trochu smutná, a mě docela chytla za srdce. A má krásnou obálku.... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

Čtivá historická detektivka. Stein mě sice trochu prudí, ale ostatní postavy ho dobře vyvažují. Mám přečteno pár dílů na přeskáčku, postupně to kompletuju, a myslím, že tento první díl patří spíš k slabším - ale tak zase, je to rozjezd, a i ten stojí za to. Oceňuji i nové brožované vydání, obálka se mi líbí, a i když celkově knížka možná působí trochu laciněji, nějak se to k ní víc hodí než ta seriózní pevná bichle prvního vydání. Tak snad budou další díly brzo následovat.... celý text

Invaze 2022, Roman Bureš

Možná není fér hodnotit knížku, z níž jsem přečetla jen něco přes třetinu. Na druhou stranu, proč ne. Navzdory velmi vysokému hodnocení zde mě osobně druhý díl opravdu strašně, ale strašně zklamal. Z jedničky jsem byla nadšená, ale tohle jako kdyby psal úplně někdo jiný. Zatímco v jedničce byla atmosféra tíživá a hutná, tohle působilo jak nějaký kabaret. Zatímco v jedničce se vše soustředilo jen na podstatné a věcné, a nic by asi nešlo vypustit, tady byla neuvěřitelná skrumáž nepodstatných informací, zbytečné detaily a přehnaná doslovnost. Konkrétní příklad: Scéna, kdy Rónan v Praze čeká na spojení s Leviathanem, by v jedničce vypadala asi nějak tak, že Rónan čeká v neutěšeném nejmenovaném hotelu, možná i v nejmenovaném městě, až se kolem konečně začnou slétat krkavci jako předzvěst, protože jen to je pro děj podstatné. Ve dvojce se ale dozvíme, že je v Praze, že tam jsou nejhezčí holky, že je v hotelu Intercontinental (nebo ten druhý?), jehož architektura za nic nestojí, že sehnat lístky do divadla Semafor, kde vystupovali Suchý a Šlitr, bylo v 60. letech složité, pak malé zhodnocení politické situace, vztah k Rusku, nechybí zmínka o invazi ruských vojsk a pro jistotu ještě i zmínka o Maďarsku... Proč to všechno? Vždyť se měl jen spojit s Leviathanem! Na straně 240 jsem se přistihla, že až na to, že Amálka pohlavně dospěla a z pekla ji chtějí vyexpedovat zpět mezi lidi, mi vlastně v hlavě nic moc neutkvělo. Smršť popisů, detailů, nápadů pro mě vytvořila naprostý chaos. Jak jsem v jedničce měla skvěle vizualizovanou představu pekla, tak tady o nově se vyskytnuvší říši andělů bych nebyla schopná říct víc, než že jen elitní andělé měli křídla a lidem tam říkali opice. A že tam toho přitom autor napsal mraky. Jenže moc informací je ve výsledku nula. Další věc: přišlo mi, že na rozdíl od jedničky se tady autor pokouší o humor a odlehčení, což jsem neuvítala. Pak Amálka působila jako typická náctiletá hrdinka z YA, což není můj žánr. A pak mi ještě nesedlo, že u mnoha názorů a zmínek bylo zřejmé, že jsou to názory autora. A jakmile v literárním fiction příběhu vidím opakovaně za psaným textem autora, je to pro mě špatně. Je to špatně, i když se to stane byť jen jednou, protože autor do příběhu prostě nepatří. Víceméně od začátku jsem s četbou bojovala, ale v určité fázi to už prostě nešlo. A když jsem pak namátkou otevřela knížku asi na straně 440 a zahlédla tam pohromadě jména Marilyn, Gary Cooper a Lassie, přestala jsem mít špatné svědomí, že to nedočtu. Za mě velká škoda promrhaného potenciálu, ale co už. Jedničku si nechám, funguje dobře i samostatně.... celý text

Inferium 2019, Roman Bureš

No páni, tak do takového pekla bych fakt nechtěla. Bylo to opravdu děsivě odporné, takové věci většinou odmítám číst, protože násilí si moc neužívám, ale ten nápad na podobu pekelné říše mi přišel hodně originální. Vůbec celá knížka. I když tedy – nacisti a koncentráky, to už dneska člověk najde snad všude. Ale i tak. Propracované, promyšlené, dobře napsané, jazykově kvalitní, temné, drásající, atmosférické... nemohla jsem se odtrhnout. Ovšem za co bych autorovi vyčinila: SPOILER (i když zas tak moc ne, na děj to nemá vliv): Psi – já se zaradovala, že hrdina má rád psy a zachraňuje je – a on (autor) je nechá pobít. To mě řádně nas..l. Na ubližování zvířatům jsem háklivá. No ale jsem zvědavá na dvojku, jestli laťku udrží.... celý text

Zákon Azylu 2021, Lucie Lukačovičová

Nevím, jestli jsem se se třemi hvězdami nepředala, přece jen ve srovnání s jinými knihami je tohle takové hodně... hmmm... oddychové? Ale pokud to vezmu v rámci žánru, od kterého se obecně nic moc nečeká, tak to není špatné. Čte se to skoro samo, čemuž hodně napomáhá i to, že většina odstavců má v průměru asi tak jen tři souvětí a na stránce je textu vlastně dost málo. Děj je přehledný, postavy nenáročné, prostě oddychovka. Akorát mě knížka o dost víc bavila, když se odehrávala v Praze, to pro mě mělo zajímavou atmosféru. Jakmile odletěli do Argentiny, přestalo mě to najednou bavit, a už se to do konce knížky nezlepšilo. Ale tak jo, proč ne.... celý text

Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák

Mě ten Červenák baví čím dál víc. Pokud se chce člověk bavit a nehledá vysokou literaturu, tak jsou knížky od něj docela dost slušná úroveň. A Bohatýr není výjimkou. Trochu pohádka, trochu řežba, trochu historie, děj je svižný... co víc si přát. Těším se na pokračování.... celý text

Moje máma Jana Brejchová 2022, Tereza Brodská

Osobně mi chyběl souvislý, navazující vyprávěný příběh, kde by bylo pokud možno vše. Tady jde sice o víceméně chronologicky uspořádané vzpomínky, ale jsou to spíš takové vybrané kapitoly ze života. To nejdůležitější se pochopitelně dozvíte, ale některé věci na mě působily mírně podivně. Třeba o sestře Haně je asi jen jeden krátký odstaveček, a to až o dost později, jako by v rodině ani nebyla. Nebo v určitém okamžiku je z JB světová hvězda, a mně nějak uniklo, jak k tomu vlastně došlo. Je to takové selektivní. O něčem se píše, ale o jiném, co by člověk čekal a přivítal, zase ne. Ale to je zvolený způsob vyprávění a nezbývá než to přijmout, to v podstatě ani na kritiku není. Ovšem co mi vadilo dost, to byly popisky pod fotkami, které se často shodovaly s částí textu. Takže jsem si něco přečetla, pak kouknu na fotku, začnu číst popisek, a tam je skoro to samé ještě jednou, často i stejnými slovy. A to mě vážně dost rozčilovalo. Na druhou stranu je knížka napěchovaná fotkami, což je třeba ocenit. A což zase asi úzce souvisí s tím, že příběh není moc soudržný a kontinuální, no on to vlastně příběh není, a kdyby tam bylo fotek málo, dost by to bilo do očí. Takže knížka je vlastně takový obrazový kaleidoskop doplněný vzpomínkami. A proč ne. Vůbec nelituju, že jsem ji koupila. A taky je hezká. A taky je docela těžká na čtení v posteli. (A taky jsem se nedozvěděla, jak se stalo, že se z tmavé a snědé JB stala zářící blondýnka.) (A taky mě dost iritovalo, jak JB na fotkách skoro pořád hulí cigára.) (Ovšem dopis Pražskému kulturnímu středisku pobavil. I když byl tedy řádně arogantní.)... celý text

Vrby 2018, Algernon Blackwood

Krátký příběh, na kterém je hodně poznat, že byl napsán před více než sto lety. Je to takové romantické, transcendentální, občas trochu nesrozumitelné, tajemné. Je to hodně o náladě, pocitech, líčení živlů. Horor vyloženě nevím, ale tajený děs, hlavně z neznáma, tam prosakuje fest. Asi ne každému to bude vyhovovat pro svou až lyrizovanou formu a mírnou naivitu, aspoň z dnešního pohledu. Na čtení to chce klid, určitě žádné "na stojáka v metru", protože aby knížka fungovala, musíte si vše popisované barvitě představovat, ponořit se, jinak ani nemá cenu to číst. Já si i vygooglovala fotky delty Dunaje, jeho mokřadů, vrb. Za mě zajímavá jednohubka, která je víc než o čem jiném o vytváření atmosféry – a to se povedlo, a to vůbec není málo.... celý text