kristie
přečtené 287
Lunapark
2013,
Stephen King
Další z těch Kingových knih, které jsou opomíjené a za mě neprávem. Na pouhých 200 stranách se skrývá opravdu skvělý příběh. Začátek je klasicky kingovský. Pohoda, přátelé, léto, slunce, brigáda v zábavním parku... Téměř jsem cítila vůni párků a cukrové vaty. Opět mě King ukolébal v té pohodě a o to víc mě pak to probuzení "bolelo", ale nedá se nic dělat "show must go on" a tak nám příběh plynule přechází do detektivní linky. Výborná kniha na letní dovolenou, doporučuji i audioknihu, která je skvěle doplněna o hudbu, která je v knize zmíněna a díky tomu ještě umocňuje pocit, že jste součástí příběhu.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Po uvážení raději připínám upozornění na spoiler. Nechci někoho připravit o 100% zážitek z knihy mými nepřímými narážkami, ale pointu příběhu v komentáři neprozrazuji. Opět a znova Král hororu ukázal, že největšími strašidly nejsou zombíci, Wendigo, upíři a jiná monstra, ale lidé a jejich myšlenky a činy samotné. Vzhledem k tomu, že jsem už od Kinga něco přečetla a zhruba jsem věděla o čem Řbitov je, jsem ho úmyslně odkládala "na někdy", až budu v tom správném módu. I tak mě to emočně úplně vyfluslo. Letošní výzva na Kingovy knihy zláká i jeho nečtenáře a pokud si jako první jeho knihu vyberou Řbitov a čekají horor, kde jedna akční, nebo napínavá scéna střídá druhou a zpoza rohu vyskakují strašidla. Nejspíš budou mírně rozčarováni. Nicméně pro mě a myslím si, že i pro většinu těch, co hodnotí kladně (a že nás není málo), je Řbitov nejděsivější právě tak, jak je. Ta "akce" a napětí co tu některým v knize chybí tu v nějaké míře také je, jen to není to nejděsivější. Nejděsivější je sledovat myšlenky Louise. A pokud má být člověk sám k sobě upřímný, tak ještě děsivější je fakt, že já sama nevím, jestli bych se dokázala zachovat na jeho místě jinak. Dočetla jsem to před dvěma dny. Pořád mi příběh leží v hlavě a nejspíš ještě nějakou dobu bude. A není mi z něj zrovna dvakrát veselo, ač mám pevný nervy a jen tak něco mě nerozhází.... celý text
Dolores Claiborneová
2010,
Stephen King
King má jiné knihy, které ho proslavily, především hororové. Nicméně horor pro mě v jeho knihách hraje druhé housle. To, co na jeho knihách (a určitě nejsem sama) mám úplně nejraději, je jeho schopnost dát postavám duši a jeho dar vyprávění. Král hororu se mu sice přezdívá zaslouženě, ale jeho nehororová díla jsou stejně výborná. Dolores Claibornová je poměrně odvážný počin, protože se jedná o čistý monolog postarší uklízečky. Nebudu lhát, dlouho jsem knihu přehlížela a vybírala pro mě zajímavější kousky. Ale teď, když ji mám za sebou. Musím jen opět napsat, že King má neskutečný talent. Bylo to parádní.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Snažila jsem se jít do knihy s objektivností, jak jen to bylo možné. Ale to prostě nejde. HP mám přečteného od začátku dokonce a od konce do začátku, takže styl, jakým J.K. píše prostě znám a mám ho ráda. A jak se hned na první straně objevili "dlouhé rypáky zrcadlovek" , bylo mi jasné, že tohle bude můj šálek čaje. Abych si knihu užila, nepotřebuji nonstop napětí, násilí a hektolitry krve. Potřebuji hlavní postavy, které mě nebudou lézt na nervy a v ideálním případě mi budou sympatické. Cormoran a Robin sympaťáci jsou, takže tento bod za mě splněn. Pokud je autor dobrý vypravěč, tak si také ráda přečtu i tu popisnou omáčku okolo. A J.K. to prostě umí. Popisovaná místa jsem si hledala na streetview a o to víc na mě doléhala celá atmosféra příběhu. Přiznám se, že samotná zápletka se mi v hlavě vynořovala již během čtení, ale to jistě každému bystrému čtenáři detektivek, protože J.K. nám v příběhu nechává po celou dobu nenápadné nápovědi a prvoplánově před čtenářem netají nové informace. Sečteno a podtrženo: pokud jste fanda klasické detektivky bez brutálních popisů mučení a zabíjení, nevadí Vám, že na každém rohu neleží mrtvola, rádi se necháte vtáhnout do děje vykreslením prostředí a postav. Pak Volání Kukačky vřele doporučuji. Pokud ovšem dáváte přednost krvákům, napětí a knihám, které jsou jedna velká adrenalinová jízda, nejspíš Vás Cormoran Strike příliš nenadchne.... celý text
Zimní oheň
2020,
Anders de la Motte
Tento díl jsem si nechala jako poslední, protože mě nějak nejmíň lákal... Chyba. Ač mi přišly naprosto geniální všechny 4 knihy, tak právě Zimní oheň je pro mě ten nej. I když jen o jeden kočičí chlup... Jak už tu bylo psáno, dvě dějové linky, jedna v roce 87, jedna aktuální, se střídají a člověk jen nerad odchází z jedné do druhé a tohle se opakuje při každém skoku mezi nimi. Podobně jako v Podzimním případu tu je parta teenagerů a jedna dávná tragédie. Po dočtení mi zápletka přišla naprosto logická a nasnadě, ale během čtení jsem se nedovtípila a jen četla s otevřenou pusou. A to se mi už opravdu hodně dlouho nestalo.... celý text
Vánoční říše
2013,
Joe Hill (p)
Tohle bylo jednoduše skvělé. To, že má Hill bezesporu podobný styl jako jeho otec je neoddiskutovatelné, ale rozhodně to není žádná vykrádačka jeho děl. Manx, jakožto záporák se zařadil mezi těch pár záporáků, na které nikdy nezapomenu. Všechny postavy mají duši a člověk chápe jak a proč jednají. Je pravda, že je děj rozvleklý a ukecaný, ale já mám tyhle dlouhé příběhy ráda. Mám díky tomu pocit, že postavy doopravdy znám a daleko víc se pak do příběhu ponořím. Pokud vás baví Kingovy objemné romány, rozhodně vás NOS4A2 unese (snad ne do Vánoční říše).... celý text
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
2022,
Tom Felton
Z knihy jsem popravdě měla trochu obavy. Nebyla jsem nikdy fanoušek ani Toma a ani Draca. Také mě přirozeně napadla otázka: Není to jen další způsob jak vyždímat HP značku? A ne, není. Tom Felton je nejen skvělý herec, ale má dar vyprávět a vyprávět poutavě. Nesnaží se být za každou cenu vtipný, ale přesto vtipný je. Skvělé byly kapitoly z jeho raného dětství před HP, stejně tak kapitoly z let natáčení HP. Zejména ty části, kde se dozvídáme víc o jednotlivých hercích a štábu. A samozřejmě nechybí i "historky z natáčení". Kniha je zakončena životem Toma po Harrym. O této "kapitole" jeho života jsem neměla nejmenší tušení a obdivuji s jakým nadhledem a sebereflexí šel s vlastní kůží na trh. Co mě bohužel na knize vadí, je překlad a korektura. To, že podle mě kachna kdáká a slepice kvoká ponechme stranou. (Dle jazykové příručky může kachna i káchat - resp. je to myslivecký slang, ale existuje to. Tak budiž toto překladatelce zapomenuto.) Co mě ale štvalo o dost víc, byl místy nelogický slovosled. Překladatelka jakoby někdy jen vzala anglickou větu a doslovně ji přeložila do češtiny. Přechylování ženských příjmení mě taky rušilo (Helen McCroryová, Helen Bonham Carterová, Emma Watsonová...). Tak trochu jsem si myslela, že obzvlášť u takto známých jmen jsme už od tohoto pitomého zvyku upustili. Nicméně to je můj pohled a někdo to může vidět jinak. Co ovšem nechápu a co mě na téměř poslední stránce knihy opravdu zarazilo a vlastně i zamrzelo bylo toto: "...chlapec, který žil v komoře pod schody." Já chápu, že překladatelka nemusí být nutně fanoušek, ale bylo by fajn se u některých takto ikonických slovních obratů držet původního překladu. No a korektura tu bohužel taky nebyla nijak zářná. Mimo špatný slovosled některých vět, je v knize i dost překlepů, někdy chybí celé slovo, jindy je v jedné větě zase dvakrát. Mrzí mě to. Ne že by se to nedalo číst, ale dost to ruší zážitek z jinak skvěle napsané knihy. Jsem poměrně tolerantní, chápu že vydávání knih je drahé, času málo a většinu chyb přejdu, obzvlášť když se jedná o nějaký thriller či detektivku. Ale myslím si, že konkrétně tato kniha zasloužila o dost víc péče. Za tyto chyby nicméně nemůže Tom Felton, ale nakladatelství. Takže mé hodnocení zůstává nadšené a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy. Jen si ji pravděpodobně pořídím ještě jednou v originále.... celý text
Temná půle
1997,
Stephen King
King už se dávno zařadil k mým top spisovatelům (v poslední době by se dokonce dalo říct, že je mým nejoblíbenějším autorem) a ještě se mi nestalo, že bych s nějakou knihou od něj šlápla úplně vedle. Jsem poměrně "nový" fanoušek Kinga a upřímně mě baví i jeho novější tvorba. Pravdou ale je, že jeho starší knihy ve mně zanechávají emoce i dlouho po přečtení. A Temná půle není výjimkou. Oproti klasikám typu Osvícení, Salem, a pod. je Temná půle šmrncnutá trochu akčním thrillerem, trochu detektivkou, nechybí tu ani trocha toho nimrání v hlavách hlavních postav a celé je to završené pro Kinga typickým nadpřirozenem. Z mého pohledu je Temná půle neprávem trochu opomíjená a za přečtení rozhodně stojí. Čím víc toho mám od Kinga načteno, tím mám i víc náběhů na všemožné fobie. "Vrabci znovu letí."... celý text
Sherlock Holmes a Krvavá zrada
2022,
Mark A Latham
Dostala jsem eknihu zdarma k nákupu. Sama bych si ji nekoupila, přebírání starých děl a postav mi moc nesedí. Navíc jsem měla obavy ze spojení mým dvou oblíbených děl... Ale právě proto mě to i lákalo a když už byla ve čtečce, dala jsem tomu šanci... A bylo to fakt dobrý. Autor se poměrně držel charakteru postav, tak jak je původní autoři napsali a stejně tak i děje originálního Drákuly a zároveň dokázal postupně všechny nadpřirozené události v podání geniálního Sherlocka Holmese zdařile vyvracet. Pro lepší zážitek z knihy rozhodně doporučuji prvně přečíst Drákulu.... celý text
Kroky vraha
2007,
Michaela Klevisová
Před Kroky vraha jsem poslouchala jako audio 5. díl série Zmizela v mlze. Ta mě opravdu bavila. Skvělá detektivka, která plyne poklidným tempem. Žádný šílený sériový vrah, jen takové to klasické sousedské drama . To samé mi nabídly i Kroky vraha. Konec a rozuzlení zápletky opravdu cením. Jenže oproti výše zmiňované Zmizelé mi přišlo, že příběh postupně ztrácel dech a ani ten konec moje finální pocity z knihy nedokázal úplně rozptýlit. Nicméně pořád je to povedená detektivka, postavená na lidech a jejich osudech, na rozplétání vztahů a hledání pravdy. Až bych řekla, že Bergman je tak trochu českým Herculem Poirotem. Je to první díl a rozhodně je vidět, že se autorka během psaní série vypsala a zdokonalila a já se sérií rozhodně pokračuji.... celý text
