Kattulli
přečtené 79
Bílé město
2017,
Karolina Ramqvist
Přesto, že se jedná o volné pokračování Gangsterovy přítelkyně, doporučovala bych si první díl určitě nejdřív přečíst. Já mám tento prostý, severský styl psaní prostě ráda. Krátké věty, tuhle myšlenka, támhle kulisa. Syrově napsané skutečnosti. Oproti prvnímu dílu je tu mnohem více akce - Karin už prostě musí jednat a ne jen přemýšlet. Není již zodpovědná pouze sama za sebe, ale i za své dítě. A přesto, že se zhroutil celý její svět a vše se obrací proti ní, vede ji stále jakýsi pud přežití a jde dál. Kniha je opět velmi upřímná, realistická, stručná, na nic si nehraje a snadno se čte.... celý text
Gangsterova přítelkyně
2016,
Karolina Ramqvist
Pro mě jedinečný pohled do myšlenek ženy žijící ve specifickém prostředí gangsterů a řešící dilema. Žije v samém jádru toho drsného světa jako partnerka jednoho z nich, přitom je od toho prostředí oddělena, schovávající se v jakési bublině "radši nevědomí". Přesto se neubrání stále hlodajícím myšlenkám "co a proč jsem si to vlastně vybrala". Odpovědí je láska, zamilovanost, nebo snad závislost na někom, kdo jí dal to, po čem prahla. Např. pocit, že může být sama sebou a není souzena. Kniha je docela krátká, stručná, není prvoplánově strhující a velkolepá, ale spíš jemně napsaná, reálná, opravdová. Kdo čeká neuvěřitelný a strhující příběh, kdo čeká akci a "vzrůšo", tak zde to nenajde. Kdo je hodně prakticky a akčně založen a nerad se věčně hloubá v myšlenkách, tak tomu taktéž nedoporučuji. Kniha je spíš pro hloubavější typy čtenářů, pro které je samotný myšlenkový a pocitový svět lidské bytosti fascinující. Pro ty, které zajímá, jaké to třeba může být, být gangsterova přítelkyně.... celý text
Náklaďáky Volvo
2017,
Erlend Loe
Mě osobně typický, jednoduchý styl Erlenda Loeho baví. Ale věřím, že není pro každého. Kdo má rád propracované a složité, seriózní nebo smysluplné příběhy, tak pro toho to rozhodně nebude "to pravé ořechové". Kdo má rád "něco jiného", stylem jednoduchého a trochu absurdního, tak toho kniha může bavit. Pozor! Oproti Dopplerovi, zde zvolil Loe trochu jiný styl psaní. Často mluví přímo ke čtenáři a hodně pracuje i se svou osobou autora. Co se týče děje, tak mě strašně pobavila situace se synem Dopplera, kdy v první knize syn Dopplera doprovází při jeho útěku z domu a nyní si najednou uvědomí, že Doppler není žádný hrdina, ale - řekněme - "blbec", který neví, co vlastně chce, okamžitě se od něj odvrací a jede zpět domů. Když jsem knihu četla, říkala jsem si, že sám Loe se mimochodem psaním prostě baví a nebere to až tak moc vážně. Přitom kniha sděluje hlubší myšlenku.... celý text
Hadí žena
2015,
Hernán Huarache Mamani
Pokud jste nejdříve četli "Kuranderu", tak jako já, jedná se v podstatě o to stejné, co v "Kurandeře" - tedy hledání sama sebe a uvědomění si své hodnoty (viz můj komentář u "Kurandery"), ale je to ukázáno na novém příběhu. Myšlenky, řečené již v "Kurandeře", jsou řečeny zase malinko z jiného úhlu, duchovní cesta hlavní hrdinky Lary obsahuje nové zkoušky, které musí splnit, některé myšlenky jsou doplněny. V podstatě je jedno, jestli si přečtete "Kuranderu" nebo "Hadí ženu", cíl je stejný. Jen každé čtenářce může být sympatičtější trochu jiný příběh hlavní hrdinky (mě osobně teda "štvala" Lara o hodně víc než Kantu). Pokud si přečtete knihy obě, oživí a doplní vám to již řečené myšlenky a poselství.... celý text
Egypťan Sinuhet
1989,
Mika Waltari
Geniální a bohatá kniha. Je tam vše - historie, náboženství, cestování, různé kultury, bohatství i chudoba, vědění, láska různých druhů, smrt a ještě mnohem více. Jedinečné příběhy Sinuheta. Nezapomenutelná atmosféra. Jedná se o velmi rozsáhlé dílo, které chce svůj čas. Ale určitě to stojí za to. V knize je mnoho moudrosti. Mistrovské dílo, které se dotýká srdce.... celý text
Konec řetězce
2016,
Fredrik T. Olsson
U této knihy jsem bohužel doplatila na to, že jsem četla nejdříve neuvěřitelně pochvalné recenze na internetu a stejně tak pochvalný popis na obálce. Že je to něco jako Šifra mistra Leonarda, ale mnohokrát propracovanější, atd. Kvůli tomu jsem měla velmi vysoké očekávání a na četbu jsem se velmi těšila. Očekávala jsem příběh plný zvratů, myšlenkově propracované teorie podložené vědeckými a faktickými údaji. Při čtení jsem však byla postupně víc a víc zklamaná a nemohla jsem se do knihy začíst. Autor stále mluví "tajemným" jazykem (něco jako: "řekla mu o tom a pak odešla na to tajné místo", a to doslova). Vyprávění mělo působit až tak tajemně a napínavě, že mě to prostě už nebavilo. Přirovnala jsem to k situaci, že člověk tak dlouho napíná kšandy, až je prověsí. Můj hlavní pocit, který u četby převažoval byl "prostě už se vymáčkni". Pořád se řeší "něco", kvůli čemu se stane "něco hrozného". Čtenář pořád čeká, co to teda bude, je. Ale nakonec nepřijde žádný závratný objev. Všechno už se dalo odhadovat od začátku. V tom tématu je obrovský potenciál, ale ten potenciál podle mě nebyl vůbec promyšlený ani využitý. Na to, jakou si příběh vytváří půdu pro odhalení neuvěřitelného tajemství, tak pak se nic neděje. Z toho důvodu jsem byla naštvaná a přišlo mi, že je v knize tolik zbytečných věcí. Na konci je určité poselství, které tím vším chtěl autor říci, a ono to je vlastně dobré poselství, ale proč to všechno před tím? Jediné, co mě napadá je, že to autor dělal schválně, aby ve čtenáři vyvolal stejný pocit, jako má hlavní postava. Pocit, že zná pořád nějaké detaily, ale nezná smysl. Proto jsem se nakonec s knihou smířila a našla jsem si tam svoje. Ale rozhodně nesouhlasím s image strhujícího, nečekaného a napínavého příběhu, která je knize vytvořena popisy. Protože toto očekávání přinese nejspíš zklamání. Radši bych čtenáře naladila na jemnější, filosofičtější vnímání určitých myšlenek nebo pocitů, které kniha vyvolává. Podle mě se v tom prostě musí hledat něco jiného, než to, k čemu je čtenář původně motivován.... celý text
Planina
2016,
Steinar Bragi (p)
Knihu jsem si koupila, protože mě zaujala obálka a název. Když jsem se dozvěděla, že se jedná o islandského autora a příběh na Islandu se odehrávající, můj zájem se ještě zvýšil, protože mě poslední dobou sever a severská literatura přitahuje. Knihu jsem přečetla asi za 3 dny a byl to pro mě jedinečný zážitek. Dokázala vyvolat jedinečnou, tajemnou, zvláštní atmosféru, která věřím, že vystihuje Island. Při čtení mě napadlo několik věcí. Za prvé, autor často a specificky popisuje něco hnusného, odporného, škaredého, děsivého či jinak negativního a to velmi syrovým způsobem. Ať už se jedná o takto specificky popsaný charakter islandské přírody, sex, mýtické příběhy, charakter postav, město či jiné věci. Je to kniha, kde jsem se zatím asi nejvíce setkala právě s pocitem odporu k něčemu. Ale to mi právě připadalo velmi zajímavé. Nejdříve mě to jakoby naštvalo, udivovalo a postupně jsem se tyto věci naučila nehodnotit a přijímat takové, jaké jsou. Vlastně v nich vidět krásu. To stejné se týká i příběhu, který vrcholil něčím tak divným, děsným a hnusným, že člověk dosáhne jakéhosi vrcholu odporu a pak se ocitne v místě, kdy to prostě začne přijímat takové, jaké to je, protože to už dál nejde. Stejně jako asi většina čtenářů této knihy, ani já nevím, jestli jsem pochopila konec, který je extrémně zvláštní a neurčitý. Ale opět, v této knize mi to přijde magické. Nakonec jsem to zhodnotila tak, že prostě autorovi vůbec nešlo o nějaký děj, či příběh. Že všechno, co se v knize psalo, odehrávalo, dělo, byl prostě jen prostředek či nástroj, jak v člověku vyvolat určitý pocit. Nebo rovnou celý jedinečný prožitek. Že toto byl autorův cíl. Na knihu si často vzpomenu a těším se, až si ji opět přečtu. K četbě doporučuji poslouchat islandskou elektronickou minimalistickou hudbu. Neuvěřitelně to prohloubí a oživí celý zážitek z knihy. Takže za mě - jedinečná, neopakovatelná kniha. Ale rozhodně není pro všechny.... celý text
Kurandera
2012,
Hernán Huarache Mamani
Jak jde vidět v komentářích, kniha buď sedne, nebo ji odmítnete pro její naivitu, nekvalitní styl či "ženy propagující" myšlenky. Mně osobně sedla, i přes to, že pravdou je, že chování hlavní hrdinky Kantu není úplně reálné, což může být ovlivněno jak prostředím, ve kterém kniha vznikla nebo i faktem, že ji napsal muž. Ale na tom vůbec nesejde. Nejde tu ani o to, jestli Kantu je nebo není naivní a "blbá". Nevím, jak ostatní holky, ale já mám zkušenost, že zamilovaná holka často je "blbá". A pokud se tak nechová navenek, minimálně má často naivní a "blbé" myšlenky. Kniha opravdu je primárně určena ženám, a dodala bych ještě "ženám hledajícím se v citech vůči mužům", "ženám řešícím zklamání v lásce", "ženám hledajícím svou hodnotu" a možná spíše i mladším ženám okolo 20 let. Kolik znám holek, které hledají své místo ve vztahu k mužům a potřebují si uvědomit, že nejdříve musí najít vztah k sobě. Kolik holek má nastaveno své sebevědomí podle kluků, do kterých jsou zamilované. Kolik holek se pro snahu u opětovanou lásku "dávají" třeba víc, než by chtěly. A pro takové ženy a holky to je. Takovým to může dát opravdu mnoho skvělých myšlenek, tipů, síly a motivace, jak se najít, jak se oprostit a jak pracovat nejdříve na sobě. Takovým ženám to může dodat sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. A já osobně si myslím, že zrovna v dnešní době sociálních sítí, dokonalosti a dostupnosti "rychlovztahů" toto mladé holky potřebují jako sůl. Na mě kniha působila celkově velmi pozitivním a nabíjejícím dojmem. Fakt, že se odehrává daleko od naší domoviny, působil oddechově a exoticky. Duchovní cesta Kantu byla samozřejmě zjednodušená oproti realitě, ale zároveň komplexní. Často jsem si říkala, že v knize je tolik různých konkrétních vysvětlení a třeba i tipů na cvičení, že může dobře fungovat i jako příručka. Já osobně si myslím, že skoro každá holka, jak je já znám, by mohla tuto knihu v knihovně mít a že se k ní může ve chvílích, kdy potřebuje "nakopnout" nebo se naopak uklidnit v oblasti partnerských vztahů, vracet.... celý text