JanaPav
přečtené 105
Jednou budeš Arab 2: Dětství na Blízkém východě (1984-1985)
2017,
Riad Sattouf
Druhý díl se mi líbil podstatně víc než ten první, možná je to i tím, že Rijád je zase o něco starší, víc toho zažívá, nachází nové kamarády atd. Také některé postavy mi přijdou takové lidštější než v prvním díle. Vidíme pochopitelně rozdíly mezi životem v Sýrii a ve Francii, avšak také mezi syrským městem a venkovem... Autor popisuje svůj život v arabské republice zcela bez příkras, jde o přímočarý popis každodenní syrové reality. A jednou z věcí, které čtenáři bezesporu zaznamenali, je i tu a tam zmiňovaný antisemitismus. Chápu, že se nad tím člověk pohoršuje, že je to něco, co automaticky považujeme za odsouzeníhodné. Jenže ono je také potřeba se na to podívat v širší perspektivě: Sýrie a Izrael byli spolu vždycky na ostří nože a nebyla to chyba jen jedné strany... a naděje na vzájemné usmíření a na uzavření míru definitivně pohřbil právě Izrael, a to tím, že v roce 1981 neoprávněně anektoval Golanské výšiny, tedy část syrského území, a tak dále... Jak my bychom pohlíželi na takové sousedy, kteří by si uzmuli část našeho území, neustále by vyhrožovali vojenským konfliktem, prováděli "preventivní nálety" na naše území a přitom by jim všechno procházelo? Je opravdu tak divné, že je Syřané nemusí, nebo naopak docela logické? A nutno také dodat, že ona nevraživost je tady rozhodně vzájemná (v izraelské společnosti je averze vůči všemu arabskému přinejmenším stejná, jako je tomu v opačném případě, jen se o tom tak často nemluví)... Tolik k tomu... Jinak se těším na další díly a jsem zvědavá, jestli budou jen o autorově dětství, nebo jestli přibude i perspektiva dospělého...... celý text
Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje
2009,
Guy Delisle
Komiks není špatný a určitě je to zajímavé nahlédnutí do jedné z nejizolovanějších zemí světa, vtipně podané. Jen mi to občas přišlo trochu jako nářky zhýčkaného zápaďáka, který se ocitl v jiné zemi, kde je ovšem dobrovolně...... celý text
Průmysl holocaustu
2006,
Norman Gary Finkelstein
Hm... autor to vystihl opravdu dokonale. Ať už se to někomu líbí, nebo ne, je to bohužel tak... Začtěte se do nevšedních úvah a udělejte si sami svůj názor. Myslím, že není od věci nad touto problematikou alespoň zapřemýšlet...... celý text
Vražda na Silvestra
2009,
Lee Harris (p)
Tak v tomto díle mi byla nejvíce nesympatická právě oběť, naopak vraha jsem i docela chápala... Detektivní příběh není špatný a nechybí ani nějaké to napětí, proto jsem se nakonec přiklonila k lepšímu hodnocení. Ale některé věci byly přímo do očí bijící svou nereálností, např. příliš hladký průběh vyšetřování Chris, která ani není policistka, nýbrž soukromá osoba - a všichni se s ní ochotně baví, zvou ji k sobě domů nebo do práce, odpoví jí na všechny dotazy a sdělí dokonce takové informace jako něčí adresu nebo telefonní číslo... no nevím, nevím. A její manžel musí mít asi svatozář - nikdy mu nevadí, když je jeho žena třeba celý den pryč, ani když stále mluví jen o tom případu, ještě jí pomáhá, uvaří, pohlídá dítě... a snad ještě divnější je, že se o ni vůbec nestrachuje a nijak jí nebrání jít na vlastní pěst pátrat po vrahovi na ne příliš bezpečné místo... Ale snad úplně nejsměšnější mi přišlo, jak jsou zde policisté popisováni jako naprostí troubové, co nejsou schopni poradit si s běžnými případy, natož s vraždami. Ještě že je tu ta skvělá Chris, která je vždy několik kroků před nimi a v podstatě ten případ vyřeší za ně... ...no ale chápu, že tohle byl nejspíš autorčin záměr - vytvořit takovou odlehčenou četbu... (A také pořád ty řeči o kojení a neustálé omílání toho, jak ji policisté kvůli tomu chtěli pokutovat... toho už bylo taky trochu moc... ). Přesto ještě někdy zkusím i některé další díly - ale jen kvůli samotným detektivním příběhům, hlavní hrdinku a vše okolo ní budu brát spíš s rezervou :)... celý text
Mělké sibiřské hroby
2006,
Michael Krupa
Další z knih, které ne že by se mi nelíbily, ale od kterých jsem čekala něco víc... jednak mě trochu mrzel příliš utnutý konec, kdy příběh končí, když se hlavní hrdina dostal za hranici do Afgánistánu a chybí už putování touhle zemí i dalšími, přes které se postupně dostal domů. Ale budiž, někde ten příběh skončit musí a ostatně název knihy jasně značí, do které oblasti je příběh zasazen. Podstatnější věcí je však to, že jsem se místy pozastavovala nad důvěryhodností některých zážitků... Podle anotace v knize nemá jít o smyšlený dobrodružný příběh, ale o autobiografické vyprávění, o popis skutečnosti, a právě proto mi některé věci přišly poněkud přitažené za vlasy (v tom souhlasím s komentářem Inky063 - podobné otázky jsem si během četby kladla také). Teda pokud tohle všechno autor doopravdy prožil, tak to klobouk dolů! Ale nějak se mi tomu nechce věřit a spíš si myslím, že tady hodně zapracovala autorova fantazie (i když nebyl by v tomhle zdaleka jediný). Samozřejmě knize nelze upřít určitou čtivost, ale hodnocení dávám průměrné...... celý text
Nebudu nenávidět
2014,
Izzeldin Abuelaish
Opravdu silný životní příběh jednoho palestinského lékaře, který se celý svůj život navzdory všemu zasazoval o mírové řešení vztahů mezi Palestinou a Izraelem. Ve své knize kromě své nelehké životní cesty popisuje i historii, vývoj a současný stav Gazy. Některé pasáže byly možná trochu zdlouhavé a místy se opakoval, ale to jsou jen drobné detaily ve srovnání s celkovým vyzněním a poselstvím knihy. Příběh by si opravdu měl přečíst snad každý, neboť se jedná o popis života v Gaze od někoho, kdo se tam narodil a vyrůstal, kdo dovede podat vyčerpávající informace o tom, co se tam skutečně děje. Musím ale říct, že sice obdivuju, ale nesdílím jeho optimismus. Jeho příběh a obzvlášť smrt jeho dcer dojala spoustu lidí po celém světě i mnoho Izraelců, od té doby uplynulo pár let a změnilo se něco? Vůbec nic. Nejzákladnější práva obyvatel Gazy jsou porušována stejně jako kdykoli předtím... To je na tom to nejsmutnější... Ale netvrdím, že tato kniha není důležitá. Pomáhá alespoň pochopit mnohé z toho, co v tradičních médiích člověk těžko nalezne.... celý text
