Iwy
přečtené 334
Kanada
2014,
Richard Ford
Zvláštní, jak se u této knihy rozcházejí recenze, už na samotném přebalu jsou do nebe vychvalující kritiky, i díky nim jsem si knihu vypůjčila. Ale. Jsem tak ve třetině a začínám mít pocit, že pokračovat dál je ztráta času. Autor píše docela příjemným jazykem, ale prostě je toho textu moc. Zahlcuje stránky spoustou zbytečných a nezajímavých detailů každého dne, má potřebu neustále x krát dokola opakovat všechno, co o postavách napíše, i to, co se s nimi stane v budoucnu, všechno se tak nějak hrozně pomalu vleče a pořád se nic neděje. Ne, nevadí mi knihy, kde plyne příběh pomalu, ale tohle prostě nemá to NĚCO, co by mě přesvědčilo, abych četla dál. A hlavní hrdina - tomu má být 15 ?? Nevím nevím, na puberťáka mi tedy přijde tak trochu zabržděný :-) Hodnotit hvězdičkami nebudu, snad kdybych někdy v budoucnu dočetla do konce.... celý text
Šesté dítě
2020,
Jonathan Dylan Barker
Tahle trilogie... to byla jízda. Bezva počtení, napínavé, nenudící, chytré. Maličko mi nesedí to, jakým způsobem autor propojil druhý a třetí díl s první knihou, pořád mi připadá, jako by to byly případy samostatné, trochu nuceně pospojované, ale budiž, popral se s tím vcelku dobře. Tak jako tak jsou všechny díly skvělé.... celý text
Tisíce metrů ode dna
2022,
Jasmin Schreiber
Ale jo, docela fajn kniha. Trochu zavání modním trendem absurdně bláznivých příběhů typu Stoletého staříka (kterého jsem sice kdysi četla, ale můj šálek kávy to fakt není). Spousta nadšených hodnocení.... Mně to tedy jako nějaké extra zásadní zjevení mezi jinými knihami nepřijde. Číst se to dalo, spousta dojemných emocí, pokus o humor u mě moc nefungoval, ale zajímalo mě, jak tahle cesta dopadne a knihu jsem dočetla s celkově příjemným dojmem. Na plný počet tohle dílko ale fakt není, to si schovám pro knihy s velkým K :-) Jo a hlavní hrdinka, která mi byla mírně nesympatická, tedy fakt potřebovala psychologa jako sůl.... celý text
Hranice zoufalství
2006,
Nicholas Evans
Pro mě tahle kniha byla skoro nekonečná. Začátek byl fajn, ale pak přišly na řadu rozvleklé a nudné popisy manželského života a problémů, které by ale s klidem vystačily na třetinový počet stran, aspoň by se tam něco dělo. Hlavní postavy mi byly všechny nesympatické. V českém překladu je spousta pravopisných chyb. Každé knize se snažím dát šanci, tuto jsem posledních cca 50 stran od konce už přestala číst a jen jsem prolistovala na konec, abych se konečně dozvěděla, jak že to ta Abbie vlastně umřela. Uf, mám to za sebou. Od autora jsem přečetla vcelku dobré Vlky, pak Hrdiny ohně, to už jsem zvládala dost ztěžka a pak toto, pro mě od autora nejslabší kniha. Kdysi před lety jsem četla i Zaříkávače koní, tenkrát s potěšením, třeba to ještě někdy zkusím, ale kdoví, jestli bych dnes nebyla zklamaná.... celý text
