Iskvík
přečtené 227
Bazar zlých snů
2016,
Stephen King
Stephen je samozřejmě králem rozsáhlejších románů. O tom není pochyb snad stejně, jako že je Louis Creed výjimečný hrobník. Ale nelze říct, že by jeho povídky byly špatné. Jistě se najde pár, které by u jiných autorů zapadly, také pár těch, které zapadnou i u Kinga. Ovšem většinu táhne to typicky ponuré, sarkastické a zároveň i citlivé a melancholické cosi. Cosi, co dělá jeho knihy tak úspěšné. Za sebe bych vyzdvihl Míle 81 (aneb další ze série Mám slabost pro čtyři kola a desetinásobek zubů), konec Duny (asi jediná z těch dobrých povídek, kdy mi nebylo líto, že z ní není román), Zlý chlapeček, Letní bouře a jako nejlepší nepochybně Ur. Vlastně jediné, co mě nebavilo, byly dva básnické pokusy, dále Pan Mňamka, Zelený bůžek agonie a Opilé rachejtle. Ještě bych zmínil povídku Ten autobus je jiný svět, která je až vulgárně nevyužitá a krátká. Zbylé povídky si velice rád přečtu znovu. Největší plus celé sbírky je v tom, že není jednotvárná. Jistě, společným tématem je ta nechutná baba v pláštěnce s kosou, která připomíná blížící se setkání. Přitom jsou všechny povídky pojaté jinak a většina obsahuje přesně to, co by výborná povídka obsahovat měla. Další plus jsou samozřejmě autorova uvedení do povídek, ze kterých asi nikdy nezapomenu na paní, která nemá ráda jeho příběhy, ale.. Navíc člověka už při prvním pohledu přitáhne obálka, která znázorňuje Smrt v rouše surrealismu. A právě v jejích jednotlivých tazích se skvostně vykresluje celý obsah knihy.... celý text
