immortal-party
přečtené 218
Černý pavouk
2013,
Jeremias Gotthelf
poslechnuto jako audiokniha na ČRo a ještě, že tak. povídka vskutku vleklá. vhodné na dlouhé švýcarské večery své doby, kdy nebylo do čeho. aneb jak posílit sílu Boha, víry a zastrašit nebojácné mladé dívky majíc pro strach uděláno.... celý text
Nebezpečné známosti
2006,
Pierre Choderlos de Laclos
váhala jsem jak náročná a čtivá kniha bude, proto jsem se opět u této klasiky všech klasik uchýlila k rozhlasové adaptaci. zápletka a postavy mi nebyly cizí díky adaptaci Formanove. už od tehdy je mi rafinované přátelství mezi Valmontem a markýzou sympatické. ano, rafinované. to je to slovo. žádné nudné cachačky drbů u čaje o páté.... celý text
Pokušení být šťastní
2019,
Lorenzo Marone
na dřeň upřímný, bez servítek laděný barvitý příběh starého dobrosrdečného morousa. rozhodně kniha, která ti utkví v paměti a hodně toho po sobě zanechá. bravo!... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Listopád jsem si v knihkupectví zakoupila příznačně dva dny před 17. listopadem po cestě z práce. v tramvaji (šalině) jsem jej ihned s vervou otevřela a prakticky nedala z ruky, dokud nebyla nadohled poslední stránka. opět velice čtivé a vtahující do děje. jakožto generace narozená až po roce '89 jsem si hnedle vybavila matčinu větu při konfrontaci s její přítelkyní, které jsem jako dítě plně nerozuměla: "...jsem ráda, že to skončilo. konečně jsem se pořádně nadechla." díky knize jsem si uvědomila, jak skvělé je žít ve svobodné zemi, ačkoliv mnozí nyní tento status podrývají. co všechno můžu a nemusím, aniž bych upadla v nemilost tehdejšímu režimu. děkuji autorce za tato osobní prozření!... celý text
Před povodní
2020,
Anna Bolavá (p)
takové rozuzlení děje jsem nečekala. neměla jsem nejmenší tušení, že autorka bude mířit mysteriózním folklorním směrem. její psaní je opojné. tleskám, příběh mě opět nadchnul a bavil. určitě bych knížku žánrově nezařadila do ranku hororů. Anně Bolavé přeji mnoho dalších knižních úspěchů a nechávám si ji v hledáčku.... celý text
Cit slečny Smilly pre sneh
2007,
Peter Høeg
půjčeno v knihovně. nedočteno, a to mi chybělo posledních 15 stránek, což považuji za zhovadilost. hrozně jsem se u Smilly trápila přitom nápad s druhy sněhu a grónské prostředí byla trefa do živého. i vykreslení postav se zdařilo, zdály se opravdu zajímavé. knihu jsem si vybrala na základě Čtenářské výzvy a skutečně se na detektivku těšila. byla to však nepřehledná změť vět. nevím, zda jsem byla v blbém rozpoložení či zkrátka nejsem detektivkový typ. halt to se někdy stává. i Tokarczukovou jsem chápala lépe. měl to někdo také tak? vzhledem k vysoce kladným komentářům a skvělým hodnocením si právě přijdu šíleně nepatřičně.... celý text
Sedm bláznů
2015,
Roberto Arlt
jsem v poslední době asi opravdu divná. právě jsem pohanila opěvovaný detektivní román od Petra Høega a v této negativní kritice musím pokračovat i zde. avizuji, že jsem "Blázny" přečetla jako mluvené slovo z úst skvělého Norberta Lichého a přece mi to přišla jako strašná nuda. též to šlo moc na sílu.... celý text
Čarostřelec
2020,
Jan Horníček
"přečteno" formou mluveného slova a vůbec toho nelituji. v tomto případě jde jak o kvalitní příběh, tak o precizně namluvený děj. pana Pechláta byla radost poslouchat. moc se mi líbily ty jeho pauzy na nadechnutí s jemným mlasknutím (hehe). velice mile mě překvapilo, že tuto historicky laděnou detektivku zasazenou do drsného prostředí Jizerských hor napsal tak mladý nadějný autor. vřele doporučuji dalším čtenářům. bylo by příjemné, kdyby p. Horníček pokračoval ve své tvorbě s postavou kněze Viléma, případně obecně s postavami jezuitů. ráda bych se dozvěděla více.... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
velice těžko se mi kniha zavírala po jejím dočtení. autorka opět dokazuje svoje metamorfní tvůrčí schopnosti a v retrospektivně laděném vrtu do lidských osudů a myšlenek vyzývá čtenáře k pokračování příběhu.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Do tmy je moje čtenářská prvotina od Anny Bolavé a jednoznačně tuto knihu mohu označit za osobní objev letoška. z knihy jsem doslova nadšená a nemohu si odpustit přečíst si co nevidět Ke dnu. sice jsem se zařekla, že pokud se někým takto nadchnu, tak si musím nadšení správně nadávkovat, a ne to vše hrknout naráz do sebe. leč zde udělám výjimku. autorčin styl psaní mi lahodil jako meduňkový čaj v létě u mé babičky. ač bych to nečekala, u dvou pasáží jsem se skutečně rozesmála - "...to jsem si opravdu tehdy říkala, že se na to vyseru". tím byl sepsán ortel, že je kniha skvělá. moc se mi líbily zastřené a nevyjasněné situace. celá víla i se svou nemocí byla krásná. zkrátka dlouho se mi nestalo, že by mi už uprostřed knihy bylo líto, že brzy skončí. a tak to mám nejradši.... celý text