haki34 přečtené 1938

Na vrchol žádné zkratky nevedou 2013, Ed Viesturs

mám pocit, že jsem koupila manželovi v nějakém výproději. A teda hodnotím jako skvělou investci...už dlouho jsem nečetla knížku, kde bych byla tak spokojená. Jakože fakt. Plnotučné čtení. Ed není neznámější superstar. Působí skromně, jako protipól ke svým výkonům zdůrazňuje bezpečnost jako prioritu. Kromě sportu je pro něj rodina vším. Navzdory tomu ale jasně chápeme, že jde o prfekcionistu :) odhodlaného, cílevědomého. Už od mala. Brigády, snaha o veterinu, opakovaně přijímačky, až dosáhl svého snu. (dokonce jako jeden z nejlepších) Pak touha stát se průvodcem na Mt. Reinier...nevyšlo to jednou ? musí to klapnout. Ed si jde za svým. Jako buldog. Popadne příležitost za paččesy anepustí. A zároveň je pořád milý, slušný, poctivý. Knížka je takovým jeho životopisem, rychle pochopíme příjmení Viesturs - jako většina správných američanů, i Edovi rodiče pocházejí ze starého kontinentu - - Skandinávie a Pobaltí ( otec z Estonska). Pak nás provede dospíváním, mládím a a pk už se hrneme himalájským snem. Ed celý ten cirkus podává opět jiným úhlem pohledu. Nabídne svůj podíl a vzpomínky i na známou Everestskou tragedii v 1996. Potkáme s ním celou plejádu velikánů vysokohorského lezení. Ráda jsem se seznámila s dalšími borci, co kolikrát nestojí v popředí zájmu médií a nejsou hlavími celebritami, i když podávají rovnaké výkony. A s mnohými se i rozloučíme. Líbil se mi jeho pohled na věc, jak se snažil přiblížit i zákulisí celého toho cirkusu. Více čtenářům - laikům objasnit, co to je ta výškoná nemoc, jak se projevuje otok mozku, proč vznikají trombózy a následně embolie. Prakticky objasní, jak je to s dehydratací, pojídáním sněhu. Jak je to s jídlem, že ne jen gely je člověk živ. A pokud jste nevěděli, jak takový horolezec se všemi mnohými vrstvami oděvu vykonává velkou pořebu, nebo si nasazuje mačky v palčákách, tak teď už to víte. I to, že tyčky do rajčat můžou zachraňovat životy. Ed píše tak mile a čtivě, že mu člověk odpustí spoustu věcí. Ano, jeho výkony jsou obdivuhodné. Jednak dostal výborné fyzické predispozice, jednak na své kondici a snu tvrdě makal. Vyydřel si vše, včetně sponzorů svých snů. Ale i když celou dobu zdůrazňuje svůj respekt k horám (heslem svého prvního šéfa : "můžeš milovat hory, ale ony nemusí milovat tebe") přeci jen místy je to masokombinát. Ano, duální výstup - respekt. Chápu, aklimaizace je aklimatizace, tak proč toho nevyužít ? ale ...přeletovat si mezi kopečky vrtulníkem...trochu snižuje tu hodnotu. Sousta lidí na to nemá ( i když Ed tvrdí, že je to levnější než se tahat s karavanou nosičů :)) a pro mě, jako laika, má pořád věší cenu takové to klasické šlapání po nožičkách... Jak jsem ale zmínila před chvílí, stylem psaní to Ed narafičí tak, že to čtenáři ani nepřijde nepřirozené. Jasan, no proč by to tak neudělal ? 2 kopečky za 14 dní, a pak ještě odletět domů. (hmmm, a když je to tak skvělé a levné, proč to teda tak nedělají všichni ?) Ale..je to jeho volba. Dost výtek, za mě výborná knížka a všem milovníkům lezeckého sportu a Himalájí obzvlášť doporučuji.... celý text

Pohřbeni v oblacích 2014, Amanda Padoan

dočteno..přiznávám, bylo to emotivní čtení (souhlasím s esmou). Pořád se vracíme ke stejným tragédiím, na stejná místa... jen úhel pohledu je jiný. Psaní z pohledu šerpů se mi velmi líbilo, včetně různých zajímavých etnografických informací o tomto etniku. Oceňuji jejich "zákulisní" pohled na celý vysokohorský kolotoč, i do jednotlivých výprav.. často podceňovaní, a přitom tak důležití. Skromní, těžce si vydělávající (a nejen sobě) na život. A jakou cenu má ten jejich ? Třeba borci ve službách korejské výpravy...posíláni de facto na smrt...běžte tam, zachraňte je.. Hora je zrádná, nebezpečná, a přitom tak lákavá. Popis celé tragedie...místy až bizarní.. řetězení chyb, náhod (které vlastně neexistují). Španěl Alberto Zerain nahoru prakticky vyběhl. Urval se zbytku a bezpečně vše zvládl... Tato pasáž působí neskutečně lehce a jistě. A pak tu máme martýrium , které končí smrtí 11lidí... Memento. Odpočívejte v pokoji. Jejich blízcí nezapomenou. Je strašně fajn, že se někdo snaží (autoři), aby se nezapomělo i na šerpy,..že je snaha o založení fondů k podpoře jejich rodin. Protože bez nich by celý ten bílý kolotoč nefungoval.. Překlad knížky je místy i s chybkami, dokonce v jedné pasáži záměna jmen. Celkově čtivé. Fotografií bych ocenila i více. Doporučuji !... celý text

Žena v polární noci: Rok na Špicberkách 2020, Christiane Ritter

úlovek z knižního festivalu...počkala si, až budu mít čas a prostor na beletrii , a já jsem si ji náležitě vychutnala (a mám pocit, že ne naposled .)) To byla balada ! takové to "pohlazení po duši". Poezie. A vlastně i trochu hororu a thrilleru v jednom :)) Přijeď. By mě piclo. Špicberky ? a ještě v roce 1934 ? jaké vybavení měli tehdejší polárníci a lovci ? A Christiane jede... Poté, co vystoupí do mlhy a zimy na skalnatém pobřeží, neuteče. Nelekne se. Nebrečí.. Nezoufá si. Vidí tam tu krásu... Kniha byla psaná s neskutečnou lehkostí a nadhledem. Běžný život polárníků autorka popisuje tak, jako kdyby se nechumelilo... Pečení chleba ? pro mě výzva i v domácích podmínkách ! natož někde na pecku v plechovce, ze starého sušeného droždí... Představa hygieny v skromných podmínkách je nemyslitelná...Celkově ty popisy - jak mohla mít pokojík 120x180cm (rozměr větší postele :P) a kromě lůžka se tam vlezla ještě lavice, kamínka, šuplíky...to mi hlava nepobrala. Pak další kamínka, kde varná plocha/plotna byla 30cm čtverečních . to jako fakt ? neuteklo jim pár cm ? ..šílené hodnoty teplot pod nulou. A autorka vším propolouvá, jako kdyby se nechumelilo...smekám. Ani už nevím, po kolikáté... a ta samota...cítila jsem její šílenství na krajíčku, když oba muží vyrazili na lov a ona na 16 dní osaměla. Šílenství dlouhé noci..když nic pořádně nevidíte. Tušíte jen kdesi obrysy svých vlasních běsů. Hodinové pochody na lyžích (návštěva chaty Svena Ohlssona) bez jídla a hydratace. Smekám. Jiný kořínek. A jiná kondička. Cítím své vlastní strachy. Paniky. Zvládla bych to já ? Autorka se nakonec vhla mojí noční můře- medvědovi. Co bych bezpečně zvládla taky, je jarní okouzlení. Když Christine popisuje přílet ptáků. Mechy. Rostlinky. Hnízdění. Volné moře bez ledu. A hlavně slunko !!! Když se okouzlení a sounáležitost s tichem a přírodou překlopí do závislosti, kdy zdravý rozum odmítá návrat do civilizace. (a to ta civilizace byla ještě v plenkách proti dnešnímu digi světu) Nádherné čtení. "Jaké ticho tu je ! Sluneční světlo spočívá na mlčenlivé krajině. Kouzelné barvy měkkých stínů jsou žhavě syté. V této přírodě spolu všechno tvoří jednotu, i otisky tlap v hlubokém sněhu, které ukazují, v jakém rozpoložení se medvědi vydali do fjordu. Ze všeho číší stejná zasněnost. Připadám si, jako by vším protékal do sebe uzavřený proud posvátného klidu. Jsem v těsné blízkosti podstaty veškeré přírody. Vidím cesty, které se proplétají a zároveň míjejí podle věčných zákonů. Tuším tu poslední útočiště, před nímž se veškeré lidské rozumové úvahy rozplynou v nic. Jestlipak si lidé v EVropě vůbec dokážou představit hluboký klid a krásu této gigantické ledové divočiny ? Když je zalitá sluncem a přehnaly se sněhové bouře ? Jestlipak vědí, co činí, když vyrvou z této ohromné snové krajiny živou bytost a odvlečou ji do velkoměsta ? Uvědomují ci, co dělají, kdyyž uvězní v kleci ledního medvěda, silného dravce, který byl stvořen, aby vzdoroval běsnění žiivlů na plovoucích krách během polární noci ? Zvíře, jehož osudem je putovat bez konce po zamrzlém moři a ledových ostrovech a krajích, neklidně bloudit po nejrozlehlejší a neodlehlejší čísti světa ? " Doporučuji...všemi deseti...... celý text

Vrať drakovi, co je jeho 2013, Ilka Pacovská

taak tohle je jiná káva ! začíná se nám to přiostřovata řekla bych,že i autorka už píše s větší lehkostí. V tomto díle jsem snad poprvé neměla pocit jisté kostrbatosti a neuhlazenosti. Děj svištěl, jak supervolonové prkno. Moc se mi líbil výměnný pobyt a ráda jsem spoznala sirény. děj temní, za každým rohem něco číhá. A dětem jde o krk...nejen ústřední trojici...skvělé !!! těším se na další !!!... celý text

Průvodce ztracených 2014, Ilka Pacovská

tááák, jestli mě nadchla 4., tak 5. je ještě o několik chlupů lepší ! Bylo, nebylo...a najedou máme další postavy v příběhu...prince, princezu, zavražděného krále, padoucha se záluskem na trůn. Bitevního mága. A naše 3 kamarády, trochu nyní upozaděné... Do popředí se dostávají dvojčata Mojeranovic. Jestli to tak autorka plánovala od začátku - tleskám :) konečeně jsem pochopila, proč tam jsou. Škola harpyjí v Airbowanu je skvělá ! kluci a jejich temná pasáž - místy až strašidelné. Duchové, tenká linka mezi životem a smrtí. Tom jako průvodce. A jak nám do toho všeho zapadá království, zmítané nepokoji ? nooo přesně jako poklička na hrnec !!! všichni spolu zapojí své síly a co myslíte ? bude happy end ? zhltla jsem jedním dechem a těším se na další !... celý text

Paměť a její poruchy 2007, Jakub Hort

čteno v rámci předatestační prípravy. poměrně obsáhlá publikace, obsahujíci i praktické příklady jednotlivých poruch. dostatečně obsažná. přiznám se, že občas jsem s textem trochu bojovala, je psaná "květnatějším" stylem, ale vše podstatné jsem si nakonec vycucla.... celý text

Gerontopsychiatrie 2013, Roman Jirák

čteno k atestaci z gerontopsychiatrie... je pravdou, že co se týče geronto, literatura prakticky není k dispozici. sem tam pár vět v obecné psychiatrii. takže táto knižka je jedním z mála zdrojů. nečetla se mi úplně nejlépe, trochu mi vadilo i uspořádání - neurohistopatologie zvlášť - ocenila bych vše na jednom místě v příslušné kapitole. ideální doplnit další literaturou, přednáškami i články, některé věci také už úplně neplatí - DG. kritériá se u některých změnili. jako základ ale skvělé.... celý text

Únosce draků 2013, Ilka Pacovská

knižku jsem měla několik týdnů rozečtenou - přednost mělo učení a příprava na zkoušky. naštěstí jsem se i po čase dokázala v příběhu zorientovat a naskočit do děje. vše letí rychle kupředu, občas až moc rychle - přijde mi že autorka si toho vymyslela tolik, že nestíhá detailněji rozvádět tak, jak by si témata zasloužily. šíleně se skáče, tu škola, tam nějaké volno, hned domů, hned zas do útulku, tu k drakům, tu k jednorožcům...takový místy chaos. celou pozornost čtenáře na sebe strháva hlavně Hanka, i když i ostatní dostanou svůj kousek.. začíná to být více a více dramatické, přibývá temnoty. s chutí se vrhám na další díl..... celý text

Neurodegenerativní onemocnění 2014, Radoslav Matěj

výborná. Momentálně čtena v rámci přípravy k atestaci, vše potřebné pěkně hutně na jednom místě, a co se mi líbí nejvíc, každá kapitolka zakončena souhrnem všeho podstatného v rámečku. Kromě problematiksy zdravotní je také zmíněna sociální i právní. Doporučuji !... celý text

Ptáci - Příručka k určování všech evropských druhů 2023, Rob Hume

skvělá, naježila jsem si ji pod stromeček. Výborný doplněk k Svenssonovi, kdy lze srovnat kresbu v.s. foto z terénu. Bohatý materiál, fotografie v letu, různé typy šatů, odlišení poddruhů, juvenilů... Ve Svenssonovi mi víc vyhovuje i zmínka o našich končinách (pravděpodobnost výskytu a podobně), tady je to víc obecně -Evropa... Určitě doporučuji !... celý text

Smrt kouzelného džina 2012, Ilka Pacovská

paní Pacovská drží laťku, ba dokonce posunuje výš :) celkově mnohem lepší a plynulejší, jako první díl. Zdá se, že už chytla vlnu a prkno jede samo... Děj se šine kupředu, ztrácíme džina, nalézáme otce. Závodíme v supervolonu. Blíže poznáme jednorožce. rafael studuje, protože nebylo zbytí :) Vše pestré, barevné, zábavné, napínavé. Jméno Pohromaků mě docela irituje, protože byla jednou jedna dětská série "Statečná autíčka" tuším, kde byl pták Pohromák, kterého pak IZS museli neustále zachraňovat :D S chutí se vrhám na další díl a jako malou chybičku na kráse bych viděla snad jen to, že autorka si toho na ramena nabrala tolik, že občas na můj vkus klouže po povrchu a není schopna zajít u jednotlivých linek a postav hlouběji. Svět je to však dobře vymyšlený, a moje přírodní duše, milující stromy, mech a trávu, si docela u jednorožců porochnila...a hden jsem si i našla svůj pramen a studánku přátelství, mysl pohotově dosadila jedno moc hezké místo v Beskydech :)... celý text

Ostrov zasvěcení 2012, Ilka Pacovská

děti našli pod stromečkem...a samozřejmě, když už to tam je ( a koupila jsem na základě dobrých hodnocení z DK), musím si přečíst taky :) začla jsem trochu opatrně, protože když už jsem pořídila celou sérii, co když to nebude dobré ? naštěstí po trochu kostrbatém začátku (seznámení s Vronem, Útulný domov - autorka se asi potřebovala trochu zahřát), působícím trochu formálně a násilně, jako by nás tlačila do seznámení se , se to rozjelo... děti zvykle týrány v sirotčinci najednou začínají objevovat nezvyklé schopnosti..hlavně Hanka a Sváťa...a kouzelný prstýnek naznačí vývoj věcí příštích. Záhadný Vron se pokouší děti z domova dostat a poslat tam , kam patří - ke studiu magie... A celkem se mu to podaří ( i tady mám pocit lehkého tlačení na pilu, ale pořád zajímavé a čtivé, i když Hančina záchrana z lodě na mě působila fakt dost nasilu psaná..) , a hrdinům už nic nebrání, aby se dostali na Ostrov zasvěcení... tady se začíná rozjíždět fantazie paní autorky a slibně naznačuje věci budoucí... Pořád nevíme, kdo je Vron...a kdo vlastně chce děti vzdělat a platí jim vše... objevují se mýtická stvoření. Škola Santarena a její pravidla, její svět (tady opět pocit nedotažení, kdy spousta věcí tak nějak naznačena - kroužky, pravidla, chcete mazlíčka, když zažádáte, můžete a podobně - spíše než přísné regule naznačují nekonečné množství volnosti a prizpůsobivosti... ). No a i když se mi občas zdálo, že autorka v běhu vymýšlí, kam to vlastně celé povede, postupně přidává odbočky (prázdniny), další hlavní hrdiny (záporáky) a důležitá stvoření (draci, jednorožci, ale třeba i fuňové, tulíci...) , bavilo mě to čím dál víc. Ke konci už jsem byla docela namotaná, hlavně poté, co se začíná rozvádět dračí linka...no a dál ? s chutí pokračuji druhým dílem ... P.S. ilustrace taky fajn, klidně bych ocenila víc... a doporučuji vyzkoušet svět Sedmého smyslu !... celý text

Gösta Berling 1973, Selma Lagerlöf

knihobudková (jak jinak - v knihobudkách člověk nachází samé parádní čtení ;)) Gösta Berling...příjmení mi evokovalo Berlín...pravda, až na jedno písmenko zní podobně..konečně jsem se k ní na přelomu roku dostala...a pak si přečetla několik referencí laskavých spolučtenářů a až se zalekla ...najednou jsem měla vysoká očekávání. Je opravdu tak dobrá ? a je.. z fleku můžu potvrdit snad všechny komentáře předemnou... Selmu miluji od dob Nilse Holgerssona , co si budeme... Löwensköldův prsten její kvality potvrdil a Gösta mě jen přesvědčil, že paní Selma je opravdu spřízněná duše...umí mě přenést na daleký sever..kde tak mile šumí borovice.kde vrže sníh, vyjí vlci.. a kde jsou lidská srdce divoká a přitom čistá. Kde ještě plane láska k Bohu a k člověku. Partička kolem Gösty byla svérázná, jak ostatně všichni hrdinové knížky. Nejvíc mě ale zaujaly ženy - Mariana, Anna, Elisabeta, majorka z Ekeby, bláznivá holka z Nygardu s černými vlasy...a pak spousta žen, které nedostaly tolik prostoru - setníková Lennartová, dcera brobského kněze... cikánské ženy, selky, služky. Matky, manželky... hlavními hrdinami jsou sice muži, nebo aspoň navenek to takj působí, ale pro mne pořád vykukovaly silné ženské postavy, draly se kupředu, strhávaly si svůj prostor. Divoženka mechová, s kravským ocasem. Kam se na ni hrabe zloduch Sintram ! Smotný Gösta funguje spíše jako tmel, linka spojující jednotlivé příběhy. A všechno do sebe zapadá jako puzzle. Pravé severské...s kapkou magie, lásky, pověr, víry... starosvětské, čisté, vtipné i smutné a i dnes aktuální. Doporučuji !!!... celý text

Finova pomsta 2020, Amanda Scott (p)

a tak stoupám s hodnocením..tahle se mi líbila nejvíc...dokonce tam byl nějaký děj, a dokonce měl i hlavu a patu a to mě bavilo :) klasiký scénář -- mladá, hezká, mladý, hezký...do toho nějaká politika, nějaké intriky, a pak samozřejmě sex, spousta sexu (jen si fakt nejsem jistá, zda si staří Skoti opravdu už tehdy strkali jazyk do krku....a samozřejmě i na jiná "intimní" místa....jak autorka ráda do svých knih vsouvá...s tehdejší hygienou ? fakt ???) Cat a Fin byli sympatickou dvojicí, a tento příběh teda čtenářkám podobně odlehčené literatury ráda doporučím .. (když se teda dokážou přenést nad podivnosti v tehdejích zvycích, jako dávání ženám na zadek, mlácení manželek a podobně...a samzřejmě, muž má vždy pravdu...)... celý text

Zlatý věk 1957, Vítězslav Nezval

knihobudková... moc se mi líbily ilustrace Jiřího Trnky...no a slova ? Nezval je Nezval...některé se líbily víc, některé míň..některé byly jednoduché, Zpěv míru na závěr (podle mého) silený...snad nejvíc utkvěly verše inspirované Mánesem... milá jednohubka...... celý text

Milenci a manželé 1984, John Updike

"Viděl přes její slova až k tomu, co říkala - že tito milenci a milenky, jakkoli je milujeme, nejsou my, nejsou tak posvátní , jak je posvátná skutečnost. Skutečnost jsme my. My jsme přivedli na svět děti. My jsme si dali svá mladá těla. My jsme si slíbili, že spolu zestárneme". ...knihobudková...kdysi na gymplu jsem četla "králíka" a od té doby jsem měla kdesi zafixováno, že Updike se dobře čte... No, a teda jo. I když upřímně, první Bechovská třetina teda trochu drhla...k panu Bechovi jsem si našla cestu až v závěru jeho pasáže, ze začátku jsem se prokousávala těžce, žádná oddechovka před spaním, a dokonce jsem i knihu na čas odložila.. Další povídková třetinka byla taková jednohubka, a oslední třetina, věnovaná manželům Mapleovým, to už byl takový koncert. Updike umí. Hrát si se slovy, povodit čtenáře za nos.. A něčím mi připoměl mého oblíbeného Irvinga..jako fakt... zakládám do knihovny a dalšího Updika mám v merku...... celý text

Poručník lady Fiony 2019, Amanda Scott (p)

moje první od Amandy Scott...zaujala v prodejně levných knih u nás ve špitále, si říkám, že kdyžtak dám do knihobudky na oddělení. Tak nějak jsem potřebovala nenáročnou oddechovku a popravdě jsem ji celkem dostala. Ale že bych byla nadšená - no.. Hned od začátku bylo jasné, kdo asi s kým vytvoří tu správnou romantickou dvojici. Bylo tam několik věcí, které mě neskutečně iritovaly - rozumím, že se jedná o historické Skotsko, ale zvyk dávat dospělým ženám výchovnou "na prdel" - to jako fakt ? to mi zavánělo tak trochu sadismem :D Příběh jednoduchý, linka jasná, vedlejší odbočky či postavy jen jako nerušivé křoví...i vražda se ve finále vyřeší (jak jinak) a dočkáme se šťastného konce... protože byla moje první, více jsem nepitvala...a pokračovala následně dál dalšími díly, co se mi povedlo ulovit...... celý text

Magnusova volba 2019, Amanda Scott (p)

tak tahle teda byla největší šlapanec vedle...začátek zaujal.,.,osamělý bojovník s miminem, žena vyčerpaná k smrti...a najednou hups, jsme o 19let dál... Z mimina je slečna s "neobvyklými" schopnostmi, které má zřejmě jen na to, aby se jimi užírala - jak to, že necítím jeho emoce ??? ou...čí emoce ? to se tam tak najednou objevil borec, který byl docela velký, a tak se mu říkalo Magnus Mór...jako velký... no a jelikož se viděli poprvé v životě, a bylo jim to navrženo, každý z různých pohnutek souhlasil s okamžitým sňatkem... svatební noc ve stylu "och, to je velké", "neboj, vejde se..."...no překladatel se zřejmě inspiroval vtípky ve stylu české sody... a dál už samozřejmě skvělý sex, nic než skvělý sex a mezitím trochu plácání se v tom "nadpřirozenu", aby jsme se štrajchli i o úvodní historku a stejně se nedozvěděli, jak teda starý MacFarlan zachránil dceru, jak se zachránila jeho žena... Kulisy Skotska a skotská historie jsou fajn, ale teda celkově jsem byla zklamaná.... celý text

Tajná cesta 2020, Amanda Scott (p)

takže další od Amandy Scott...už jsem zhruba tušila, co očekávat..ústřední dvojice brzy na scéně, dokonce začátek velice napínavý, hned jsme začli v posteli. Jelikož je to ale začátek, tak bylo jasné, že to jen tak nebude... Křoví tvoří mladý následník a jeho chůva... Nesourodá posádka cestuje a já se houpu na poklidných vlnkách. V rámci úniku pronásledovatelům dojde ke komické situaci - ve Skotsku (kromě fyzických trestů pro ženy - zmiňovala sem už v předchozím komentáři - plácání na zadek...ehm.) stačí prohlásit, že jsme manželé, a pokud druhý ihned nic nenamítne, je to tak...to je jak ve hře UNO...pokud si nevšimnete, že druhý nezařve, je vše v klidu... to bych měla manželů :D hlavně v teenagerském věku... Takže Marsi a tajemný Hawk do toho praští...tím pádem se k romantickým scénám a sexu dostáváme relativně brzy... a samozřejmě opět přemýšlím nad tím, jaká asi byla hygiena, když tam tak vášnivě souloží, líbají se... atakdále atakdále... a aby jsme učinili spravedlnosti zadost, dojde i na vyjasnění celé situace, požehnání svazku panovníkem a dobro opět zvítězí (aspoň na chvíli) nad zlem...... celý text

Jeřabinový dům 2022, Marie Hajdová

já tak pořád lavíruju mezi 3-4*....nalákala obálka, anotace. Prostředí Jeseníků...ale jak píše většina předemnou - kniha na mě působila jak na většinu dobře se četla, pěkně napsaná, jen tomu příběhu něco chybělo. Vztahy se nikam nepohly, jen jsme je sledovali zvenku. Postavy byly neskutečně pasivní. I ta Lucie - dospělá žena, jednala však většinu času jako nezralá puberťačka... Nemastný - neslaný Lukáš (navíc ajťáky úplně nemusím :D) Janina, snad nejlepší postava. Luciini rodiče. Berta, která tam ani nemusela být. A co teta Sofie ? to mi taky přišlo jako promrhaný potenciál. Navíc to její úmrtí v poměrně mladém věku , a na co vlastně ? artróza palce člověka nezničí takovým stylem. Propletenec vztahů, kde vlastně nikdo nemá zájem posunout se někam, kde konverzace vázne na bodu mrazu..a to mě asi mrzelo nejvíc, to mlčení, utíkání...vždyť stačí tak málo ! Občas jsem díky tomu ke konci knihy ztrácela zájem o dočtení a konec příběhu..takže se kloním k nižsímu hodnocení...ale ráda si od autorky v budoucnu přečtu něco dalšího.... celý text