GošaGoša přečtené 62

Oko světa 2012, Robert Jordan (p)

Četla jsem novější vydání od Laser. Trpěla jsem obrovským množstvím překlepů. Jako první jsem viděla seriál a ten se mi líbil. Na základě toho jsem chtěla znát předlohu. Seriálová Morna se mi líbí víc než ta knižní. Tempo příběhu a množství popisu mi vyhovovalo. Jsem unavená rychlokvaškama, které jsou tak svižné a stručně, že netuším, jak vypadá hlavní hrdina. Tady jsem dostala spoustu prostoru a času, abych se do prostředí ponořila a seznámila se s hrdiny. A to se mi na tom líbí. Akce tam je, jenom to není bum a prásk, jak je současný trend. Tu a tam jsou strašidelné prvky v míře, která je pro mě tak akorát. Jestli mizelci jsou strašidelní, tak skutečně děsiví jsou děti světla. Asi jsem cílovka... Příběh je o souboji dobra a zla a záchraně světa. Opakování tohoto cyklu chápu jako to, co známe z naší historie. Vznikne kultura, dospěje do svého maxima a pak se zhroutí, vznikne nová kultura atd. Rand je typický klaďas, každá skupina má svého hňupa a tady to je Mat, holky mě nijak zvlášť nezaujaly. Třetí mladík a obr proplouvají průměrem, ale třeba jejich čas ještě přijde. Morain a Lan jsou ti záhadní, na které jsem zvědavá.... celý text

Ten, co kráčí se Smrtí 2022, Barb Rýdl

Ilustrace mě bavily. Autorce to muselo dát spoustu práce. Příběhem jsem zpočátku byla naprosto unešená, protože to bylo tak své, jiné a barevné. To udržovalo pozornost. Ačkoli jsem byla naladěná, že půjde o detektivní pátrání, úplně se to tam ztratilo. Občas to vyplulo na povrch jako mastné oko, aby čtenář nezapomněl. Více převážilo seznamování se světem nadpřirozena skrz dialogy. Co je na začátku supr boží, ke konci už ztrácelo šmrnc a já si říkala: "Hej! A kde je ta detektivní práce?" Ke konci knížky jsem se až nudila a očekávanou katastrofu jsem prostě nikomu nevěřila. Zvraty, drama, emoce, napětí se nekonalo. Postrádala jsem pocit, že bych rozlišila Londýn, Austrálii a Paříž, kdybych zavřela oči. Sam vším tak nějak proplul. Příběhu to sice nechybělo, ale přišlo mi zvláštní, že nejde poznat, kde Sam bydlí.... celý text

Po hlavě do podivna 2023, Martina Heš

Snové vyprávění se citlivě, emotivně dotýká nitra. Jde to na dřeň. Každému Podivno zadrnká na jinou strunu. Neumím si představit, že by tato knížka vyšla jinak a jinde. Takhle je to skvělé a osobité. Nejvíc je pro mě myšlenka randit sama se sebou. Jít si na kafe a zákusek sama se sebou a užívat si to a být na sebe hodná!... celý text

Ostrov bohýň 2023, Juraj Červenák

Klasické povídky, jak jsou na ně fanoušci zvyklí, napsané čtivě. Svižné a akční. Vzorec povídek se s obměnami opakuje, takže lze odhadovat, co se stane. Hned ve dvou povídkách si autor otvírá pokračování pro další knihu. Kam až to ještě může pokračovat? Celý Rogan je klišé - černé vlasy, černý oděv, černý meč, černý kůň, vlk, oheň, takřka nesmrtelný... V případě těchto povídek to klišé šustilo asi víc než jindy, že mi z toho cukaly koutky. To se týkalo místy i jmen. První stránky první povídky. Tak to bylo ubohé. Když nevím, jak upoutat pozornost, tak sex! S odstupem mi to připadá jenom hloupé a trapné. Půl hvězdy dolů za recyklaci námětů starších povídek. Tím pádem kniha nenabízí tolik novinek, co by mohla. Půl hvězdy dolů za první scénu první povídky.... celý text

Pokřivenej svět: Povídky o rituálech 2020, * antologie

Po úvodním slově jsem se těšila na vtipné povídky a ono se nekonalo. Tak mi v paměti nejvíc utkvělo "Neříkej mi Puklinko!"

Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu 2022, Jan Rendl

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Příjemná, oddechová knížka psaná jako plynulé vyprávění. Je lepší se soustředit na myšlenky a filosofii, než na kočku jako takovou. Té totiž bylo propůjčeno lidské uvažování a intelligence, aby mohla čtenářům předat moudrosti buddhismu. Kdybych měla posuzovat kočku, tak řeknu, že je svatá jenom proto, že je Dalajlamova. Ovšem právě díky kočce jsou příběhy a hluboké úvahy tak čtivé.... celý text

Jáma 2019, C. J. Tudor

Kniha ke mně doputovala jako dárek k nákupu. Dlouho jsem ji odkládala, ale k mému překvapení se mi četla skvěle. Autorka ví, jak přimět čtenáře otáčet stránky. Příběh je temný, depresivní, strašidelný stejně jako charaktery protagonistů. Mystično balancuje na hraně toho, co má reálné vysvětlení a nakonec většina tohoto potenciálu má sestupnou křivku. Závěr je plný vysvětlování a ujišťování, aby čtenář vůbec pochopil všechno předchozí kličkování. Tuhle knihu nebudu číst znova, protože jsem tam nenacházela žádné světlo. Ani na konci. Hvězdy dávám za čtivost a vykreslení atmosféry.... celý text

Divoké karty I 2015, George R. R. Martin

Silou vůle jsem přečetla první povídku. A to byla nuda. Vůbec netuším, o čem to autor psal a proč.

Mlok 2021 2022, * antologie

"Město růží" jediná povídka, kterou bylo radost číst. Od Lucie Matějíčkové bych si klidně přečetla celou knihu. O ostatních povídkách to samé říct nemůžu. Město růží bylo malebné, poklidné vyprávění. Živé vykreslené postavy a prostředí mě okamžitě vtáhly a nepustily. Užívala jsem si i originální vyobrazení božstev. Oproti tomu "Voják nepláče" je jako polévka Pho ze sekyry. Začne to ztracenou propiskou a z toho autorka uvaří celou novelu. Za mě ne. A druhé ne za predátory, co jsou okopírováni podle filmové verze.... celý text

Noční můry nespí (zkrácená verze) 2016, * antologie

Rumový deník 2000, Hunter Stockton Thompson

Novinařina prolitá rumem. Rum, rum a zase rum. S ledem, bez ledu. Na pláži, na opulentním večírku, v práci. Na flašku není nikdy pozdě ani brzo. Občas burgr, občas střípek novinařiny opět důkladně naložený v chlastu. Je to syrový obraz doby a kultury.... celý text

Nad českými zeměmi slunce nezapadá 2016, Jan Kotouč

O lodích a letadlech, proto jsou lidé jen figurky. Neměla jsem komu fandit a tudíž se mi to nečetlo zrovna nejlíp. Moc postav, lodiček, letadýlek a titulů, takže zanikají jednotlivé charaktery. Nuda. Chyběly hlubší emoce a živost postav. Budiš příkladem nalezení nepřátelské flotily a pak taky: "... a všichni na palubě zahynuli." Chtěla jsem vědět, co na tom ti čtenáři mají... Krom vlastenectví (Česko jako světová velmoc) asi táhne zodpovězení otázky "Co kdyby Česko mělo moře?" Že by funkce guma ve Photoshopu? Nápad originální, ale i bez něj by ta alternativní historie fungovala. Autor to tak asi chtěl, tak ok. Tmavovlasý Karel Doležal... Český rybníček je moc malý, aby to byla náhoda. Už jsem četla knihu od českého autora, kde "nenápadně" vystupovali kolegové z autorovy branže. Jaký to má smysl? A na závěr doporučuji první přečíst dodatky. Ty jsem četla až na konec a bez nich jsem zpočátku nevěděla, která páčka. Bylo by lepší tyhle informace zapracovat do textu. Příště až budu chtít číst military, sáhnu raději po knihách od Fajtla a Janského.... celý text

Písek 2020, Hugh Howey

Kapitoly celé knihy jsou psané jako samostatné povídky bez závěru. V těch prvních to je tak, že sotva se někým a něčím seznámím, autor udělá střih a začne znova s další podstavou. Má to ten efekt, že za tohle autora proklínám, jsem zmatená a zároveň je to čtivé, protože chci vědět, jak to skončí. Od poloviny se ty roztříštěné příběhy začnou spojovat. Naštěstí. Pozadí událostí plave v písku a nejsem si jistá, jestli mi náhodou něco důležitého nezmizelo pod dunou. Doufala jsem, že závěr bude mistrovsky ukončený. Přání se mi nesplnilo, protože konec je otevřený stejně jako konce všech kapitol. Mám chuť sehnat si druhý díl, ale taky se obávám, že i tam bude otevřený konec. Chci se nechat za ponožku? Ani ne. Nápad s potápěním se v písku je skvělý. O hvězdu míň za otevřený konec.... celý text

10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou 2021, Jan Rendl

Po přečtení prvního dílu jsem už věděla, co čekat. Tenhle díl mě bavilo číst ještě víc než ten první, protože ubylo kafrani na společnost a politiku a vyprávění se točilo čistě okolo putování. Naložit si každý den desítky kilometrů je mazec. Stále byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to je přílišné riskování, avšak během čtení jsem se taky smířila s tím, že takový autor prostě je. A sám si toho je vědom, přiznává to a stejně udělá nějakou koninu. Třeba, že si vezme málo vody do pouště. Třeba bych ve stejné situaci udělala mnohem větší koniny... Na gauči a u piva je každý chytrý až za roh. Co je za mě nejlepší na obou knihách? Že do Bogoty přiletěl Jan Rendl, ale z Chile odlétal úplně jiný Jan Rendl.... celý text

Flirt 2016, Laurell K. Hamilton

Vyndejte si mozek z hlavy a čtení si užijete. Ať už si inspiraci autorka okecala jakkoliv, nic to nemění na tom, že to je bizarní porno na papíře. Kvůli Jean Claudovi to ještě čtu a ze zvědavosti, kdy konečně Anitu vykopnou od policie nebo kdy konečně někomu dojde trpělivost a uklidí ji ze scény.... celý text

Čaropisci 2020, Robert Jackson Bennett

V tomto případě musím hodnotit příběh, svět a řemeslo samostatně. Po řemeslné stránce je kniha čtivá, velmi dobře napsaná, protože jinak bych ji nedočetla... Skribovani je tak praštěný, promyšlený, že to jaksi funguje. Vůbec celá propracovanost toho světa je obdivuhodná a proto mě to bavilo číst. Usilovně jsem snažila nedomýšlet příčiny, následky a důsledky zákonitostí světa, protože by mi to zkazilo čtenářský zážitek. Příběh bude více souznit s mládeží. Asi proto jsem se ztotožnila více s prostředím (byť naivním) než s postavami. Ačkoliv dějově byl příběh pestrý, plný (očekávaných) zvratů, působí jednoduše vlivem dialogů. Aby to mohlo YA, je tam příliš nadávek a násilí. Nešvarem knihy jsou zbytečné věty v dialozích a opakování slov - hrozně, strašně. Odnesla jsem si alergii na slova štruncl a krundění. Celkově je kniha velmi dobrá a za přečtení rozhodně stojí.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Začátek je lehce zmatený. Skupina chlapců na opuštěném ostrově. Pouze chlapci, žádné dívky, žádní dospělí. Nenápadně je zmíněná havárie letadla. Poloha ostrova je neznámá. V hlavní roli je pozorování chování skupiny lidí, chlapců, kteří se musí vypořádat s extrémními podmínkami i sami se sebou. Tento motiv je opakován v různých obdobách. Kniha se stala inspirací pro pro seriál "Survivor".... celý text

Krajina háďat: Povídky o apokalypse 2019, * antologie

Převeď mě: Povídky o hranicích 2022, * antologie