Georgius Georgius přečtené 35

☰ menu

Otrok

Otrok 2002, Isaac Bashevis Singer
5 z 5

Ufff... úžasná kniha


Matka

Matka 1933, Sholem Asch
5 z 5

Příběh se mi velmi líbil a hodně jsem se i zasmál - ten jejich otec (předčítač Tóry) mě mnohokrát rozesmál. Vztah Dvojre a Buchholze je velmi hezký a dojemný. Mám velmi rád výpravy prostřednictvím knížky do historie (člověk poznává, jak se žilo před mnoha desetiletími).... celý text


Od Álp po Himalaje

Od Álp po Himalaje 1958, Hermann Buhl
5 z 5

Jak už se tady v komentářích psalo, tak ten detailní popis výstupů v Alpách je možná až moc podrobný, ale stejně pro mě velmi hodnotná kniha a Hermann Buhl je mi osobnostně velmi sympatický a inspirující, i když jeho tělo je pohřbeno pod sněhem na hoře Čogolisa. Byl to výjimečný horolezec i člověk.... celý text


Žít a přežít

Žít a přežít 2014, Reinhold Messner
5 z 5

Moje první knížka, co jsem si od R. Messnera přečetl. Mám rád filosofii a lidi, co ve svém životě šli svou vlastní cestou. Mně se tato knížka líbila velmi moc a s některými názory jsem souzněl. Hory miluju, ale hlavně pro ten únik od civilizace a že člověk je v horách sám za sebe a intenzivněji vnímá svůj život. Nejsem také zastánce masové horské turistiky a toho že po horách dnes leze téměř každý druhý - už to není o individualismu, ale dost o trendu (a taky to že je člověk několikrát jištěný a leze po již připravené trase už je trochu jinde od tradičního alpinismu). Minulý rok jsem byl v horách v Himalájích (jen výšlap do základního tábora Annapurny) a bylo velmi příjemné si číst, jak se dost jeho příběhů odehrávalo na místech, od kterých jsem nebyl daleko. Messnera si jako člověka velice vážím a v této knize se člověk může snadno přiblížit jeho životním názorům, kterým se dopracoval svým životem za hranicemi normálnosti a stádnosti. A ještě jak se pořád omýlá jeho zesnulý bratr, tak si myslím, že je to čistě věcí Reinholda M. (vnímám to tak, že trpkost při vzpomínce na jeho smrt v sobě hluboko stále nosí a do konce svého života nosit bude). Nad 6000 m.n.m začíná tzv. zóna smrti a tam už jde každý sám za sebe. Není čas na hrdinství, když člověk sám je tak blízko své smrti. Chtělo by to, aby všichni ti, co mu to kategoricky vyčítají (že ho tam nechal), se ocitli přesně v jeho situaci, ve které tehdy byl a myslím si, že spousta z těch kritiků by na to začalo koukat jinak.... celý text