gemi přečtené 92

Geraldova hra 1996, Stephen King

King je mistr v disciplíně, kterou bych nazval "z prdu kuličku". Z látky, která by vydala na útlou povídku, dokázal vytřískat román. Ovšem za cenu četných dějových výletů do míst, která pro hlavní dej často nejsou relevantní, ale hlavně mě absolutně nezajímají. Úplně stejný problém jako v románu Thinner. To byla taky povídka, nastavená nepoživatelnou vatou do stopáže románu. K dobru musím přičíst, že zatímco ve většině Kingových románů je postav jak na Orloji a člověk, který se v tom nechce ztratit, aby si během čtení kreslil vztahovou pavučinu, tak tady je problém vyřešen. Postava je ve většině stopáže jedna. V tomto směru se tedy čtenář neztratí. Ztratí se ale v těch hromadách vaty, kterou King vycpává v zásadě strohou hlavní dějovou linku. Dalším úskalím jsou nelogičnosti. Je jich tady fakt spousta a nemá smysl je vyjmenovávat. Každý, kdo má aspoň základní logické uvažování, prostě bude během těch (často úplně zbytečných) peripetií, kterými hlavní postava prochází, kroutit hlavou jak na tenise. Nečetlo se mi to dobře. Místy jsem nevydržel a některé vatové pasáže přeskočil, aniž bych přišel o cokoliv z hlavní dějové linky. Poslední pětina knížky je jakýmsi doslovem, je vysloveně nudná a úplně zbytečná. Škoda, jako dvacetistránková povídka by to bylo strhující.... celý text

Pomalu 2020, Brooke McAlary

Čte se to POMALU. Kniha obsahuje pár zajímavých bodů, které člověka přinutí zamyslet se nad vlastním životem, ale že by to byl nějaký strhující best-celer, kvůli kterému člověk probdí noc, to určitě ne. Zaujala mne hlavně kapitola DECLUTTER, která je o tom, že jedním z klíčových aspektů běžného života je hromadění krámů. Kupujeme tuny naprostých blbostí, kterými si akorát zatěžujeme život. Není špatné se zastavit, udělat ve věcech inventuru, zbavit se krámů, které nepoužíváme (zlomit tu mentalitu "ale ono by se to ještě mohlo hodit") a hlavně přestat ty zbytečné krámy nakupovat. Ušetříme čas, nervy i peníze, protože trávíme většinu života v práci, která nás nebaví, abychom si mohli kupovat krámy, které nepotřebujeme, abychom s nimi mohli dělat dojem na lidi, na kterých nám nezáleží. A pak se mi taky líbila kapitola o Mindfulness, tedy žití v přítomném okamžiku. Tím, jak neustále čumíme do obrazovky (ať už PC nebo mobilu) a pečlivě se vyhýbáme jakékoliv příležitosti být sami se sebou a svými myšlenkami tím, že si narveme špunty do uší pustíme si do dutiny lebeční hlasitou hudbu, se stáváme naprostými mimoni, kteří vlastně vůbec netuší, co se děje okolo nich.... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Mistr nám zraje jako víno. Povedlo se mu napsat po všech stránkách vynikající román. Typicky kingovská záležitost, která mistrně mixuje krimi s hororovými prvky a obojího je tam tak akorát. Velmi potěšil návrat Holly Gibney ze série s detektivem Hodgesem, která začíná románem Mr. Mercedes. Kdo si chce Outsidera užít naplno, měl by si nejdřív přečíst tuto sérii. King bravurně udržuje čtenáře v napětí nastolením situce, která je zdánlivě nemožná (podezřelý byl na dvou místech současně a na obojí jsou pádné důkazy), takže člověk místy fakt hltá stránky. No a znalce Kinga potěší závěr, který je na mistra zcela netradiční - je totiž dobrý. Fakt dobrý. Jestli King něco obyčejně neumí, tak jsou to závěry, které více či méně nepovedeně utnou parádní román. Tady to neplatí. Závěr vypadá, jako by ho ani mistr nepsal. A ano, to je lichotka. Pro člověka, který má rád detektivky, sci-fi a horor je to povinná četba!... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Skvělý námět na povídku, jenže je roztahaný do stopáže útlejšího románu. To by až tak nevadilo, kdyby výplní mezi příběhovými spojnicemi nebyla čistokrevná, nepoživatelná vata, kdy se mistr zaobírá mnohastránkovým popisem něčeho, co člověka absolutně nezajímá. Tuhle třeba popisuje aktuální život v táboře cikánských světáků, jinde zase rozvíjí slepé dějové odbočky... Úplně stejný nešvar jako v Gerald's game. 4/5 knížky jsou ryzí nuda, skrz kterou jsem se prokousal jenom se sebezapřením (a drobným přeskakováním, kterým jsem se o nic zásadního neochudil). Zajímavé to začne být až v poslední pětině, kdy vstoupí na scénu Ginelli. Pak to získá spád a čtivost. No a závěr, ten je tak blbý, jak to umí jedině Mistr.... celý text

Světová válka Z 2010, Max Brooks

Je to pojato rozhodně originálně - formou reportáže, kdy se vrství výpovědi různých lidí z různých částí světa. Výpovědi postupně skládají dokupy obrázek světové apokalypsy. Fajn je na tom to, že každá výpověď je psaná trošku jiným stylem, což má simulovat charakter zpovídaného. Někdy je to hodně hovorové, jindy formální, jindy infantilní... Fajn je na tom to, že si člověk nemusí pamatovat hromady postav a komplikované vztahové řetězce, navíc díky krátkým kapitolám (rozhovorům) se kniha hodí třeba do MHD, případně pro člověka, který potřebuje číst něco před spaním. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Tak proč to nízké hodnocení? Protože mě to nebavilo. Přečetl jsem třetinu knížky a bylo to čím dál tím stejné, takže se mi prostě nechtělo pokračovat. Vidina dalších desítek rozhovorů mě už nelákala. Raději se podívám na film s Břeťou Pittem.... celý text

Gregor Johann Mendel a strastiplný příběh genů 2021, Lucie Seifertová

Krásně udělaná knížka a silný, inspirativní příběh. Kdo by si četl životopis Mendela ve formě x-set stránkové bichle? Já ne. Tady je to ale podáno stravitelnou, a navíc zábavnou formou. Celou knihu člověk pohodlně zhltne u odpolední kávy. No a jelikož nejde o detektivku, dovolím si děj malinko vyspoilovat. Kdo se chce nechat překvapit, ať dál nečte. Na Mendelově životním příběhu je hrozně zajímavé, že to nebyl žádný "předurčený génius". Byl to obyčejný kluk z chudé rodiny, který trpěl úzkostmi, trémou a depresemi, se kterými byl také několikrát dlouhodobě hospitalizován, poprvé už jako teenager. To byl také jeden z důvodů, proč ani opakovaně nebyl schopen složit učitelské zkoušky, takže se musel živit jenom jako pomocný učitel. Kdyby byl ve svém snažení jenom malinko úspěšnější, prožil by život jako řadový (ale řádný) učitel na gymnáziu ve Znojmě a nikdo z nás by o něm nikdy neslyšel. Naštěstí ale úspěšný nebyl. Druhým zásadním momentem byl vstup do kláštera, kam jej nepřivedla láska k Bohu, ale zcela přízemní pohnutky, které (ve třetí osobě) sám popsal takto: "...jsa nucen vstoupit do stavu, který by ho zbavil trpkých starostí o výživu...". No a co náhoda nechtěla, v klášteře měli zahrádku, ve které se Johann začal z dlouhé chvíle vrtat... Jeho objev, který dal základy genetice, byl v jeho době naprosto nepochopený. Byť si nakonec vybudoval docela slušné postavení, žádných oslavných fanfár za svůj objev se nedočkal, to přišlo až zhruba 20 let po jeho smrti. Škoda, dnes by měl Nobelovku jistou. Mimochodem, jednou z validních tezí o Mendelově relativně brzkém skonu je, že jej umořily daně! Jak je to možné? Přečtěte si tu knížku, nebudete litovat.... celý text

Jak jsme na kolech nedojeli do Vietnamu aneb cyklovandr do Thajska a zpět 2004, Miroslav Pavelka

Vcelku příjemný cestopis, který ale stejně jako většina podobných cestopisů neobsahuje jednu z nejzajímavějších věcí: Informaci o tom, jak to dva mladí kluci udělají, aby mohli všeho nechat a na rok vyrazit do světa na kolech. Kde na to vzali? Jak si zařídili osobní záležitosti? Prostě zcela praktické rady, které by zajímaly každého potenciálního dobrodruha, tady úplně chybí. Autor přitom k "cyklovandráctví" přímo vybízí. Jak si to zařídit ale neporadí. Pak mě trošku iritoval styl psaní Miroslava Pavelky. Nepochybně je to velký dobrodruh a cestovatel, ale není to spisovatel (což v závěru sám férově přiznává). Cestopis toho typu je lehké, "nezávazné" čtení, a takto je také zapotřebí k tomu psaní přistupovat. Většinu času jsem měl pocit, že čtu úřední záznam. Autor úzkostlivě dbá na formální jazyk. Místy jsou takové perly, jako: "...ale nám už z nich začíná "hrabat" (bláznit)" (str. 56). Vážně je slovo "hrabat" tak drsné, že musí být uvedeno v uvozovkách, a ještě je potřeba jej vysvětlit? Existuje v Česku snad jeden jediný člověk, který netuší, co to znamená? Stylistická neobratnost ale nevadí tolik jako celkové vyznění. Kniha působí dojmem, že ji psal mírně zapšklý senior, který si se současným světem už příliš nerozumí. Přitom ji psal dvacátník! Při čtení jsem si občas představoval škrobená, moralizující pojednání z první poloviny 20. století. Autor má občas (vlastně docela často) tendence žehrat na poměry, zejména ve vlastní zemi. Na základě kusých informací a povrchních osobních zkušeností hodnotí život v daných zemích a srovnává jej s ČR, přičemž rodná vlast z toho nevychází nejlépe. Jednou mu např. Laosan říká, že si myslí, že v Laosu se žije lépe než v Česku, přičemž autor neví, co na to říct. Tak já bych se třeba zeptal, jestli si průměrný Laosan taky může dovolit na rok všeho nechat, sednout na kolo a vyrazit do světa? A rok po návratu domů znovu, tak jako Miroslav Pavelka, který i přesto poměry ve své zemi (a vůbec celou západní civilizaci) vnímá dost kriticky? S Pákistánci se shoduje v protiamerickém postoji, a dokonce jsou tady takové perly, jako: "Světu vládnou američtí Židé." (str. 168) Uff... O pár řádků dále v konverzaci s Pákistáncem spolu s kolegou odpovídají, že nesouhlasí s politikou Izraele vůči Palestině a dále: "Víme, že Izrael okupoval území Palestinského arabského státu, neznáme však přesně dějinné souvislosti." Zjevně. A nejen pokud jde o Izrael... Suma sumárum, vcelku příjemný cestopis, díky kterému jsem virtuálně prožil veliké dobrodružství společně se dvěma cyklovandráky, aniž bych se musel s nimi potit, mrznout, dřít jako kůň, chroupat písek, nechat se kousat mraky komárů a ostřelovat kameny nevycválaných smradů. To dědkovské žehrání na poměry bych si ale klidně odpustil.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

První povídka (1922) je klasický horor, který se rozjíždí románově rozvláčným způsobem a ještě ve třech čtvrtinách se člověk drbe na zátylku a přemýšlí, že "to přece Mistr na zbylých stranách nemůže stihnout". A taky ne. Konec je sice tak strhující, jak je začátek utahaný, ale jako celek to působí velmi nevyváženě. Mistr prostě konce neumí. Hodnocení: 55 %. Druhá povídka (Big driver) je ryzí thriller, tady žádné prvky hororu a sci-fi nejsou. Je to nicméně strhující čtení. Vytknul bych pouze způsob, jak se hlavní hrdinka vypořádala s protivníky. S ohledem na míru jejího utrpení to mohlo být nápaditější, tedy pro čtenáře uspokojivější. Hodnocení: 75 %. Třetí povídka (Fair extension) začne velmi slibně, byť neoriginálně. Je to tisíckrát otřepaný příběh o podivném obchodníkovi, který kdesi na rohu nabídne podivnou službu, ale už ho tam nikdy znovu nenajdete. Sice neoriginální, ale velmi čtivé. Nejhorší ale je, že jakmile se příběh rozjede a čtenář čeká nějaké potměšilé vyústění, tak to skončí. Prostě jen tak. Mistrovi se s tím asi nechtělo moc párat, tak to utnul. Škoda. Hodnocení: 25 %. Čtvrtá povídka (A good marriage) začíná jako fádní, červenoknihovní cajdák. Prvních pár stran jsem nevěřil vlastním očím, co to z Mistra vypadlo. Jenže pak se něco stane a nudný cajdák se změní ve strhující thriller, v jehož čtení prostě MUSÍTE pokračovat. A aby toho nebylo málo, povídka má dokonce sysluplný konec, což rozhodně není u Mistra samozřejmostí. Hodnocení: 80 %.... celý text

Myšlení: rychlé a pomalé 2012, Daniel Kahneman

Naprosto zásadní kniha mého života, kterou by si měl přečíst každý, kdo jenom trošku stojí o to rozumět, jak funguje jeho vlastní mozek, jak si utváříme představy o světě a názory, a jak jsme svým vlastním mozkem neuvěřitelně klamáni každou minutu, kdy jsme při vědomí. Je to naprosto zásadní vědět, protože člověk, který ví, se tomu může do značné míry bránit. Zhruba do poloviny je kniha strhující, sází jednu bombu za druhou a člověk jenom zírá: "Sakra, přesně tak to je, jenom jsem si to nikdy neuvědomoval!" Myšlenky jsou to natolik zásadní, že jsem si z těch hlavních dělal průběžně výpisky formou odrážek. Vydalo to na deset stránek A4! Neznám myšlenkově nabitější knihu než je tato. Druhá polovina knihy už tak strhující není, popisuje různé průzkumy a pokusy, které jsou určitě zajímavé a skvěle doplňují první polovinu, které se ale vyrovnat nedokáže. V poslední pětině knihy jsou vědecké články, na kterých kniha staví. To už je vysloveně pro fajnšmekry. Suma sumárum, kdo nečetl, žije v temnotě. A nejhorší na tom je, že to netuší.... celý text

Kouzlo Austrálie 2003, Dieter Kreutzkamp

Není to špatný cestopis, ale obsahuje dost výletů do historie, popisů různých mýtů a dalších věcí, které mě až tak nebavily. Mám raději, když se cestopis drží jádra pudla, tedy popisu cesty a zážitků s ní spojených. Tedy tak, jak to dělá legendární cykloturista Jan Vlasák.... celý text

Nový Zéland – krajina nevšedních zážitků očima českého cyklisty 1999, Antonín Červený

Příjemná cyklotrempská knížka, která je nejsilnější ve chvílích, kdy popisuje osobní zážitky a pocity. Faktografie (popis nějakého místa) je zcela nezajímavá. Naštěstí v knize drtivě převládá to první. Škoda, že chybí nějaké základní informace typu kolik takové měsíční rajtování po Zélandu stojí. Na začátku je sice kapitolka "rozpočet", ta ale obsahuje pouze ceny vybraných věcí, rozpočet v ní chybí. Také bych si s chutí přečetl kapitolku "O autorovi" (která tady chybí), protože mě zajímá profil takového dobrodruha (třeba čím se živí). Mám intenzivní dojem, že knihu krom samotného autora před vydáním nikdo nečetl. Jak jinak si vysvětlit ty mraky překlepů, hrubek a dvojitých slov? To bylo fakt možné vydat knihu bez jakékoliv korektury? Formálně je text otřesný, nicméně o to více je autentický a záživný. Dobře se to četlo.... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Solidní, čtivá detektivka, ostatně jako všechny od Lapeny. Ale ten konec se věru velmi nepovedl. Twist sice parádní a předem neodhalitelný, nicméně mám problém s jeho uvěřitelností, jeho zdůvodnění kulhá na obě nohy.... celý text

Mráz přichází z Hradu 2012, Michal Viewegh

Není to sice pravda, ale mohla by bejt... Vcelku příjemná montáž reality a fikce. U některých věcí je jasné, že tak nebyly (otrava Víta Bárty poloniem), jiné jsou zjevně založené na realitě (Kikina).... celý text

Tak dobří, že vás nepřehlédnou 2018, Cal Newport

Klíčovou myšlenkou je: Dobře si osvoj nějakou netriviální dovednost, za kterou je někdo ochoten zaplatit, a prodej ji na trhu práce. Souhlasím, že to je dobrá strategie. Nemohu ale souhlasit s tím, že by měl člověk zcela rezignovat na "volání srdce" a vůbec nepřemýšlet nad tím, kam jej táhne, po jakém typu práce touží, co by jej naplňovalo. Nejsme roboti. Můžu vystudovat zvěrolékařství a stát se špičkovým odborníkem na, řekněme, papoušky, ale jak mě bude ta práce naplňovat, pokud nesnáším zvířata a z ptáků mám fobii? Dle autora výborně, protože jsem splnil všechny jím předložené podmínky. Slepě následovat hlas svého srdce je stejná pošetilost, jako jej striktně ignorovat. Optimálně by to mělo být v rovnováze. Měl bych se zamyslet, kam mě srdce táhne a v té oblasti zkusit získat expertní znalosti a dovednosti. Ideální stav.... celý text

Černé léto 2 1999, Dan Simmons

Násilně a zcela účelově (byznys) utržený apendix díla, které sám autor vydal jako jedinou knihu. Jelikož se jedná o vyvrcholení příběhu, čte se jedním dechem, závěr je strhující. Při popisu hrůzných výjevů čtenáři krom husí kůže naskakují také jména jako King či Barker. Člověk samozřejmě najde nějaké ty hnidy, pokud se nad tím jenom trošku zamyslí. Předně - děti se tu nechovají jako děti. Někdy jsou přechytřelé, jindy obratné jako akrobati z cirkusu. Je nutno brát to malinko s nadhledem. Ale ten závěr a vykreslení atmosféry léta, kdy existují jenom kamarádi, zábava a dny jsou nekonečně dlouhé, ten je parádní a zanechá ve čtenáři velmi příjemný pocit s nostalgií k vlastnímu dětství. Kéž by King uměl tak báječné koncovky, potom by jeho jinak skvělá díla byla skutečně dokonalá.... celý text

Černé léto 1 1999, Dan Simmons

Začnu pozitivně. Krásná atmosféra letních prázdnin, člověk se úplně vrátí do dětských let, kdy s kamarády bezstratostně blbnul venku do setmění a věděl, že druhý den nemusí vstávat do školy. Někteří to přirovnávají k To a částečně mají pravdu. Částečně proto, že To je geniální, což se o Temném létu, alespoň po přečtení první části, říci nedá. Nejprve zamrzí český překlad. Je tu jistá paní, kterou děti pro jisté fyzické charakteristiky přezdívají "paní Dvouzadková". Reitmayer ale jednou napíše "Dvouzadková" a podruhé "Dvuzedková". Poprvé si řeknete, že je to překlep - čert ho vem. Když na to ale narazíte popáté (podesáté, potřicáté...), tak už víte, že je to záměr. A nesnažte se v tom hledat skrytý smysl či nějaký systém, žádný tam není. Jednou je to tak a podruhé onak. Rovněž citoslovce váhání/nejistoty, kdy překladatel v přímé řeči (!) používá "uch-uch", jsou velmi nešťastné a čtenáře vytrhují z děje. Úplně vidím, jak to někdo říká... Takto to dopadá, když někdo překládá slovo od slova. Doporučuji inspiraci u Leoše Suchařípy, který byl mj. špičkovým překladatelem ruských prozaiků. Suchařípa vždy říkal: "Nesmíte překládat slova, ale dílo!" Postav je v románu jako na Orloji. Než se děj začne soustředit na ty klíčové, tak člověk aby si kreslil vztahové pavouky, protože se v tom jenom stěží orientuje. V tomto je To opět zcela nedostižné. Nuž dobrá, čím překladatel čtenáře nemilosrdně sejří, to jistě vynahradí autor skvělou zápletkou a kulervoucím rozuzlením. V tomto ohledu je potřeba počítat s tím, že do 60 % (čtečka) tohoto vcelku tlustého románu se toho moc nestane a ve zbytku je to takový fičák, že si nestačíte držet klobouk. Ale nebudu lámat hůl. Protože byl vydavatel nenažraný, uměle (ale neumětelsky) rozdělil knihu na dvě (protože je potřeba vydělat prachy, víme?), takže abych zjistil, jak to dopadne, musím se začíst do onoho násilně odtrženého apendixu.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Výborná a v první čtvrtině naprosto strhující záležitost. Dokud je Watney "alone in the dark", úplně sám a všichni si myslí, že je mrtvý, je to neskutečná jízda a člověk hltá řádek po řádku. Jakmile se spojí se Zemí, je to pořád skvělý thriller, ale vytratí se takový ten tísnivý pocit beznaděje, který čtenáře žene kupředu v touze vědět, co bude dál. Kniha je neskutečně vtipná. Ve filmu se taky tu a tam vtípek objeví, ale toto je teda jízda! Jedna kapitola končí slovy: "I’m saved and I’m gonna live!" a hned ta další začíná: "I’m screwed and I’m gonna die." Watneymu jde o život a člověk se u toho nahlas řeže jako pako. Celá kniha je přehlídkou neskutečné mechanicko-chemicko-technologické invence autora, protože Watney je MacGyver ve vesmíru, který z hovna uplete bič. A světe div se, ten bič i zapráská. Tedy obrazně řečeno... Každopádně opět platí, že kniha je mnohem lepší a mnohovrstevnější než film. A film je přitom výborný!... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Geniální hororové dílo, tečka. Kolikrát jsem ho četl, třikrát? Nejmíň.

Armada 2016, Ernest Cline
odpad!

Tak bohužel. :-( Po naprosto geniální, strhující a originální Ready Player One přichází autor s naprosto tupou a neoriginální nerdovinou. Kniha je o videopařanech, kteří milují jistou počítačovou střílečku, s jejímž popisem se autor nimrá pro běžného smrtelníka nesnesitelným způsobem. Dokázal jsem se pročíst do čtvrtiny knihy. Za tu dobu se odehrálo pouze (!) toto: Hlavní hrdina Zack je ve škole. Pak jde do odpolední práce, kde paří Armadu. Potom jde domů, kde paří Armadu. A to je všechno! Tedy krom desítek a desítek stran nesnesitelně detailního popisu této pravděpodobně neexistující hry (ačkoliv pár her s tímto názvem existuje). Bacha, možný brojler! Ve čtvrtině hry Zack zjistí, že hra kopíruje realitu a bude muset zachránit svět! Zavírám knihu, na toto nemám nervy. Cílovou skupinou knihy je videoherní nerd (což já jsem), který se až masochisticky vyžívá v detailních popisech stříleček s vesmírnou tématikou (což já nejsem) a kterému nebylo víc než patnáct. Pokud knihu dokáže dočíst (neřkuli s chutí a pobavením) kdokoliv jiný, má můj obdiv. Já to po čtvrtině zabalil.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Třetí a zatím nejlépe hodnocená kniha autorky mi přišla naopak nejslabší. Ne, že by nebyl čtivá a napínavá, ale je to parafráze na Deset malých černoušků, jenom ne tak promyšlená a nedotažená do geniálního finále. Je to zkrátka neoriginální. Rozjezd je pomalý, vyvrcholení naopak velmi rychlé až zbrklé. Místo pozvolného rozplétání je během několika stran hotovo na základě jediné indicie. Co mi ale na knize vadilo nejvíc, byl velký počet postav. V předchozích knihách se Lapena soustředila na dvě až tři hlavní postavy. Tady je figur jako na Orloji. Člověk se v nich nakonec zorientuje, ale ještě v půlce knížky zoufale přemýšlí, kdo je proboha ta Beverly... Jinak první kniha, ve které nevystupuje detektiv Rasbach.... celý text