G-Rea
přečtené 84
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
1992,
Michael Crichton
Michael Crichton patří mezi těch několik bestsellerových autorů, kteří jsou zároveň i dobrými spisovateli. Jeho příběhy nemají hluchá místa a působí maximálně věrohodně. Čtyři klíče se vymykají tématům, kterými se autor obvykle zabývá, to jim však nijak neubírá na zajímavosti, naopak se domnívám, že patří k jeho nejlepším dílům. Než jsem si je přečetla, tak jsem o viktoriánské Anglii věděla pouze to, co jsem vyčetla z děl jejích současníků a tak pro mě byl tento úplně jiný, věcný pohled na tehdejší život, zvyklosti a názory velkým překvapením. Člověk si najednou uvědomí, že by v této době, která vlastně není časově zase tak příliš vzdálená, zřejmě nebyl vůbec schopen fungovat. Samotný příběh vlakové loupeže má skvělý spád a je dobře logicky vystavěný. Několik epizod mě zaujalo natolik, že si je stále živě pamatuju. Jen namátkou: nápad, jak využít tehdejší všeobecnou hrůzu z předčasného pohřbu, k úspěšné realizaci plánu loupeže. Tehdejší naprostá neznalost důsledků veliké rychlosti: Piercovi se málem stala osudnou a pro nás je zpočátku překvapivá, než si uvědomíme, že byla v té době vlastně logická. Také film je vynikající, nezaostává za knihou, což není u filmů podle literární předlohy zase tak časté. Lepšího Pierce než je O´Connery, si nedovedu představit.... celý text
Anna na krku a jiné povídky
2000,
Anton Pavlovič Čechov
Anton Pavlovič Čechov. Jeden z největších spisovatelů, mistr nad mistry. Četla jsem od něj , co se dalo sehnat. Je škoda, že zemřel tak mladý, mohl napsat ještě daleko víc krásných knih a potěšit tak srdce mnohého čtenáře.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
"NEZKUŠENOST Jeden z názvů, který jsem chtěl dát Nesnesitelné lehkosti bytí: "Planeta nezkušenosti". Nezkušenost jako základní vlastnost lidského bytí. Narodíme se jednou provždy, nemůžeme začít jiný život se zkušenostmi předchozího života. Vystoupíme z dětství, aniž víme, co je to mládí, vstoupíme do manželství, aniž víme, co je to manželství, a i když vcházíme do stáří, nevíme, kam jdeme: starý člověk je nevinné dítě svého stáří. V tom smyslu je země planetou nezkušenosti." Milan Kundera: Slova, pojmy, situace... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Nerada to říkám, ale tato kniha není literatura. Zpočátku mě trochu zmátly originální situace a nápady, autorovy vtipné komentáře a výroky. Té permanentní vtipnosti a originality však bylo najednou příliš, začaly být stereotypní a kalkul z nich vyčníval na sto honů. Nicméně, ve své kategorii poměrně svižné čtení: snad jako sbírka anekdot?, nebo jako seriál na pokračování?, čtení na dovolenou? Asi ode všeho trochu, nejvíc se však podobá televiznímu, nebo filmovému scénáři. Proto nepřekvapí, že film zaznamenal takový úspěch, vždyť předloha už pro něj byla perfektně připravená . Scénář nemusí mít nosný děj - postačí jednotlivé sekvence, přesně jako v této knize. Nemusí originálně pracovat s jazykem, ani s literární zkratkou. Nemusí "malovat" atmosféru, tu už dotváří film, tím se však právě ocitáme úplně někde jinde. Takovýchto bestselerů vzniká víc: znamená to snad, že literatura postupně ztrácí statut svébytného žánru? Jsem však optimista: v moderní literatuře jsou ještě pořád jména jako Vonnegut, Keysey, Nabokov, Kundera, Hrabal.............. celý text
Kronika Pickwickova klubu
1961,
Charles Dickens
Jedna z nejlepších Dickensových knih. Hned od počátku čtenáře vtáhne do děje, její atmosféra je neodolatelná a postavy tak pravdivé a živé, až to bere dech. V tom byl podle mě předchůdcem Čechovovým: tou schopností ve zkratce dialogu dokonale vykreslit charaktery - samozřejmě i s nezbytnou, větší či menší, mírou karikatury a grotesky. Je příjemné vnímat tu bujarou radost z tvorby, čtenář má pocit, že může autora pozorovat přímo při práci, což skoro po dvou stoletích o něčem svědčí. Jeho humor je místy zvláštně poetický, jeho satira je laskavá a tak trochu dojemná, což je krásné a vzácné. Charles Dickens: „Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.“ „Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.“... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Ve své eseji o Hemingwayovi, Milan Kundera píše: "Bohatost slovníku není sama o sobě hodnotou: u Hemingwaye právě omezenost slovníku vytváří krásu jeho slohu." To platí o celém Hemingwayově díle a platí to i o novele Stařec a moře, která patří k vrcholům jeho díla. Prostá krása slov, spolu s dějovou sevřeností (skoro by se dalo říct "koncentrovaností"), působí neobyčejně silným dojmem. Na této jednoduché dějové linii pak o to víc vynikají lyrické pasáže a poetické metafory, které jímavým způsobem charakterizují postavu starce i jeho situaci - "Plachta byla záplatována pytli od mouky a svinuta vyhlížela jako vlajka trvalé porážky." Tato zdánlivá jednoduchost je tím nejvyšším mistrovstvím, ke kterému nelze dospět ze dne na den a ke kterému nedospěje každý. Je logické, že také klade větší nároky na čtenáře.... celý text
Lovcovy zápisky
1950,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Jsou pro mě jedním z nejoblíbenějších titulů ruské klasiky, která sama o sobě je velký pojem. Je nesporné, že Turgeněv je spisovatel par exellence, poctivý umělec, který virtuozně ovládá řemeslo a ještě mnohem víc..... Lovcovy zápisky jsou však trochu solitérem v rámci jeho díla: tak, jako ostatní jeho příběhy jsou dokonale vycizelované, vynikají skvělou charakteristikou postav, jsou dějově sevřené a perfektně vygradované. Jak se mu však do nich paralelně podařilo vložit tu atmosféru nedozírných prostor, tu poezii bezčasí? Nevím............ Vy snad ano?... celý text
Mistr a Markétka
1969,
Michail Bulgakov
Kniha, kterou mohu číst stále znovu a vždy mě znovu "chytne" již od prvních vět. Je to jedno z největších děl dvacátého století, nádherně navazuje na literární odkaz N.V. Gogola, se stejnou lehkostí a samozřejmostí evokuje i ty nejfantastičtější scény. Splňuje vše, co od skutečného umění očekáváme: s použitím všech věrohodných detailů přetváří realitu v novou skutečnost, která je dokonale pravdivá. Velmi přitažlivou formou sděluje mnoho o životě i smrti. (Domnívám se, že je tak trochu testem na inteligenci a vnímavost čtenáře). Taky se mnou dlouho zůstává - vlastně napořád.... celý text