Eldar80 přečtené 831

Mé cesty do hlubin mozku 2019, Martin Moravec

Beru to jako rozhovor. Uvedené žánry jsou myslím špatně. Je to spíš biografie a ne nějaká naučná literatura. Životopis v odpovědích. Jeden se ptá a druhý odpovídá. Je to zpracované dobře. Jen já bych se ptal trochu jinak. Odpovědi jsou přímé a prosté. Působí nenuceně. Nejsou zbytečně učesány do hezké podoby, kdy vzniká pocit, že odpovídá chodící encyklopedie. Takový rozhovor pak není přirozený, protože tak nikdo nemluví. Tady odpovídá normální živý člověk. Nic strojeného. Otázky jsou shrnuty do několika okruhů: O pacientech, O životě v nemocnici, O mozku, O etice v medicíně, O životě a O doktorech. Obsah chybí. Proč?!!! Asi jsem se dozvěděl vše podstatné. Uvítal bych víc informací o mozku. Vzhledem k ostatním tématům toho mohlo být víc. A pak mi vadilo motání kolem alternativní medicíny, když Beneš už na začátku jasně řekl svůj názor. Naopak mě zaujala ta část se sbíráním brouků. Lidé často cestují jen tak, takže cestování za objevováním nových druhů brouků tomu dává úplně jiný rozměr. Tahle část taky mohla být víc rozepsaná. Škoda. Dal bych 4 hvězdy, ale zas se trapně přiznám, že souhlasím s uvedenými názory. Vtipné na tom je, že Beneš je ateista a já se celý život zabývám esoterikou, takže bychom si asi vůbec nerozuměli. Přesto nemám významné námitky. Jen pár věcí vidím jinak. Horší by možná byly názory na politiku, ale té se rozhovor netýkal. Pouze se mírně řešil převrat a komunismus, ale tam nezbývá než souhlasit. Koho zajímá významná osobnost české a vlastně i světové neurochirurgie, tak určitě doporučuju. Pokud vás zajímá mozek, volte něco jiného. Je to sice plné zajímavých informací, ale za naučné se to považovat nedá. 85% 4,5*... celý text

Jak na to 2018, Augusten Burroughs

Neoslovilo mě to. Ani si nejsem jistý, co je to vlastně za žánr. Motivační literatura? Osobní růst? Životní moudrost? Naučné to není. Nejsou zde uvedeny zdroje ani k těm několika věcem, které autor zmínil. Takže hospodská psychologie? Když jste bývalý alkoholik a neměli jste snadný život, tak získáte životní zkušenosti, které můžete předat dál. Občas autor tne do živého. Možná je potřeba víc znát jeho příběh. Osloví to lidi, kteří prožívají podobné situace nebo se mu podobají. Víc než o nějaké poučení, jde o to, jak moc vás to osobně zasáhne. Je otázka, kolik lidí se po dočtení změní a komu takový přístup pomůže. Je to pro normální lidi, kteří prožívají náročné situace v životě. A nebo mají potíže, které zatím není třeba řešit s odborníkem. I toho se dotkne. Upozorňuje, že terapeut by neměl být kamarád, protože pak ztratí nezaujatost. Oslovily mě až poslední kapitoly o umírání blízkých. Ty byly dost působivé, ale celou knihu nestačí posunout výš. Je to soubor esejů na téma: a teď ti řeknu, o čem je život. Takže pro čtenáře tak pod 30 let. 55% 2,5*... celý text

Kladivo a kříž 2001, Harry Harrison

Do čtení se mi nechtělo. Hodnocení jsem nedůvěřoval. Harrison napsal spoustu nedobře hodnocených knih a četlo to poměrně málo lidí. Nic jsem nečekal a možná proto mě to nakonec tak dostalo. Nejprve mě překvapilo, jak je to kvalitně napsané. Harrison to napsal v 68 letech a nejspíš to bude tím. Už byl zjevně zkušeným spisovatelem. Kdo ví co ostatní knihy, které napsal dřív. Je diskutabilní to označovat za fantasy. Začíná to jako historický román z 9. století. A vlastně to tak zůstane. Jak moc je to historicky věrné nebo nakolik je to kvalitní alternativní historie jsem nezkoumal. Jednoduše jsem se nechal unášet zážitkem. Obvykle trpím na nelogický děj, ale tady mě to tak bavilo, že jsem tomu nedostatky odpouštěl. Můj požadavek byl, hlavně ať to jde aspoň číst. A četlo se to výborně. A přitom si to stále zachovává věrohodnost. Stejně tak může někdo tvrdit, že se jedná o sci-fi. Stačí když některé technologie předběhnou svou dobu. Ale to ani tady úplně neplatí, protože už staří Římané... Za mě nesrovnatelné s dnešní fantasy. Třeba Píseň krve působí uměle. Nebo "temné" fantasy jako Abercrombie. Harrison je mnohem přesvědčivější a věrohodnější. Přitom stačilo zasadit děj do správného období a nemusel vymýšlet podivnosti. Surovost a brutalita odpovídá dané době a působí přirozeně. Sice to ke konci dost ztrácí, hlavně v závěru, ale celou dobu jsem se bavil a tak tomu ponechám 5*. Jsem zvědavý na pokračování. Nejlepší beletrie za poslední 2 roky. 90% 4,5*... celý text

Pozemské mocnosti (Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války) 2016, Michael Burleigh

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat. Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno. Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev. Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho. Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii. Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století. Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví. Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem. Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální. Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno. Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost. Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí. Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii. Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho. Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*... celý text

Bible - Písmo svaté Starého a Nového zákona 1990, neznámý - neuveden

Rozhodování a intuice 2016, Nina Schautová

Podobné brožurky nebývají špatné, ale ani nijak úžasné. Není na to prostor. Je to jen stručné shrnutí. Z většiny hlavně současný výzkum rozhodování. Pak se probírá intuice a na konci je 10 praktických rad. Je to syntéza 5 nebo 6 knih a tak to pro někoho může být zásadní a jiný se nedočte nic nového. Zrovna můj případ. Knihy ze kterých se čerpá, jsem už četl. Ale ikdyž jsem to znal, tak to nenudilo. Bylo to dobré zopakování. Objevuje se zde populární Ariely, vědecký a důsledný Mlodinow nebo dost náročný Descartesův omyl od Damasia. Mí oblíbení autoři. Ale takový Kahneman a jeho ubíjející Myšlení, rychlé a pomalé, je něco jiného. Na 500 stranách popisuje, co autorka zvládla v pár větách. (Logicky dost stručně a zkratkovitě.) To se mi znovu číst nechce. U některých knih v bibliografii nebyla uvedena česká vydání. To mi vadilo. Zbytečná chyba. Také zde se klade důraz na porozumění vlastním emocím. V reálném světě se někdy čistě racionální rozum nedá použít a je nutné umět se spolehnout na intuici. U té je nutné si uvědomovat její omezení. Kdo má s rozhodováním problém, toho to asi nezachrání, ale čtení podobné literatury může vést k lepšímu sebepoznání a možnosti nalezení řešení. Je možné si něco ujasnit a co dál číst na tohle téma. Autorka se zabývá i štěstím, ke kterému by mělo dobré rozhodování vést a tak je na málo stranách shrnuto snad všechno důležité. 80%... celý text

Židovská meditace: Praktický průvodce 2022, Aryeh Kaplan

Navzdory fyzické velikosti je kniha příliš krátká. Nechápu, proč má tak divný formát. Patří mezi nejvyšší v knihovně, ale má málo stran. A působí nedokončeně. Další autor co umřel předčasně. :( Díky množství témat je to poměrně povrchní. Autor zmiňuje snad všechny základní praxe, připojuje spoustu postřehů a zasazuje do kontextu judaismu nebo kabaly. To se týká hlavně Božího jména - tetragramu. Kladem je upozornění na různá úskalí a střízlivý pohled na meditační praxi. Díky zpracování je to nabité informacemi a přitom čtivé a srozumitelné. Autor ví o čem píše a tak to umí dobře vysvětlit. Výborná kniha. Ale informace nejsou moc příznivé. Autor vysvětluje, že evropské osvícenství mělo i svou stinnou stránku, o které se nemluví. V judaismu byla zhruba na 100 let přerušena mystická tradice a praxe meditace. Z kabaly, mystického učení judaismu, se stala intelektuální a později akademická záležitost. Díky sekularizaci a odklonu Židů od náboženství se ztratily znalosti, jak přesně překládat původní termíny pro různé druhy meditace. Dnes je u meditace oblíbené sekulární pojetí. Třeba mindfulness pocházející z buddhismu. Ten je podle mě oblíbený z prostého důvodu: není tam Bůh. Tady ze začátku také ne, ale od poloviny už hodně. Už z názvu plyne pevně daná skupina čtenářů. Pro východní praktikující to moc není. Nedozví se nic nového a neocení provázanost meditace a židovské tradice. Také zde se objevuje důležitost bdělosti. Bdělé vědomí přítomnosti ve východních naukách a přítomnost Boží v judaismu vedou k velmi podobným ne-li stejným výsledkům. Jen samotná praxe se liší. Buď pracujete přímo s myslí a nebo si často připomínáte Boha. Takže se zde popisuje stejné pojetí bdělosti, jak o tom mluví buddhistický mnich Thich Nhat Hanh. Bděle umýváte nádobí a jste u toho plně přítomní. :-) Nelze se tak divit, že vzniklo hnutí JewBu. Židovská dharma vyšla v roce 2010 a letos Buddhismus v židovských náboženských textech 18.–21. století. Rozhodně doporučuju zájemcům o židovství. Pak křesťanům a všem, kdo věří v Boha a ve východní praxe nemají důvěru. A tady navíc najdete i něco o sexu. No neberte to. :-) Judaismus holt plně respektuje naše člověčenství. 90%... celý text

Uživatelská příručka k vaší mysli 2014, Shawn T. Smith

Příjemně mě to překvapilo. Autor umí jasně mluvit o lidské mysli. Praktická užitečnost je horší. Záleží jaké máte problémy, co přesně vás trápí a co od toho očekáváte. Co kniha nabízí z anotace není moc zřejmé. Nadprůměrné hodnocení dávám, protože to pro někoho může být hodně přínosné. Já jsem si jen ověřil, že je správné, co už znám. Mě to míjí jako čtenáře esoteriky a člověka na spektru. Zas čtu, co bych neměl. :( První třetina mě bavila, protože jsem spoustu argumentů slyšel už mnohokrát na buddhistických přednáškách. Bylo vtipné sledovat, jak se popis mysli shoduje v buddhismu a u moderního psychologa. Popravdě jsem zatím nečetl buddhistickou knihu, která by se tak moc věnovala běžné mysli jako tahle brožurka. Ve výsledku věda došla k tomu, co buddhismus zná přes dva tisíce let. Některé techniky jsou stejné, jiné se liší. Je to hlavně pro lidi, kteří příliš důvěřují vlastním myšlenkám a kteří si moc berou svoje emoce a nálady. Autor vysvětluje, jak dosáhnout určitého odstupu a nadhledu nad automatickými pochody naší sebekritické mysli. Mně tady chybí autenticita, kterou mají tradiční duchovní systémy. Z velké části se to totiž shoduje. I zde se na začátku objevuje meditace. Později se už se cvičení liší. Kdysi dávalo hodnoty náboženství, dnes si je musíme ujasnit sami. Záleží na odhodlání a jak koho to osloví. Aby to pomáhalo, je užitečné číst to opakovaně a připomínat si to. Dobré pro všechny, kteří chtějí lépe zvládat svou mysl. Jen vám musí vyhovovat uvedené techniky. 75% 3,5*... celý text

Stvořitelé katastrof 2022, Michal Vaněček

Velmi zajímavé sci-fi pro mladší čtenáře. Má to dost jednoduchý děj a zároveň se zde objevuje spousta aktuálních témat. Autorovi se oboje povedlo výborně sladit dohromady. Akorát to vyžaduje mírnou shovívavost. Aspoň v případě děje a věrohodnosti. Je to příliš přímočaré a předvídatelné. To je vážně škoda. Tohle podceňování mladších čtenářů se mi vůbec nelíbí. Dobrodružné to fakt není a tak je otázka, jak to přijmou. Může hrozit, že naivní děj nebude některé bystré děti bavit. Teprve až za půlkou to začne být napínavé a děj se postupně úplně vyhrotí. Může se to brát jako příběh tří kamarádů a pak už jen záleží, co všechno čtenář zachytí. Kniha reflektuje dílo Karla Čapka, nedávnou dobu pandemie, současnost a zároveň se dívá do budoucnosti. Díky robotům se řeší umělá inteligence, zmiňuje se Deep Learning a samoučící algoritmy. Něco tak aktuálního jsem asi nečetl. A přitom je to pořád čtivé i pro školáky. Díky internetu se objevuje problematika sociálních sítí, cenzury a svobody slova. To mě pozitivně překvapilo a vůbec jsem to nečekal. Nejvíc mě mrzí, že to autor líp nepromyslel, aby to bylo víc čtivé i pro dospělé. Asi to bude spíš pro hochy. Přece jen se to celé točí kolem robotů a techniky. U dívek vůbec netuším. Co se týče věku, tak klidně už od 10 let. 80%... celý text

Dějiny pohanské Evropy 2023, Nigel Pennick

Sice je to brožura, ale má to moc krásnou obálku s lesklými prvky. A pak to má klopy a to vše výrazně zlepšuje výsledný dojem. Moc hezky udělané. Ale obsah je bohužel průměrný. Anotace zas slibuje příliš. Důležitý je název. Jsou to především dějiny. Jednoznačně převažuje historická rovina, takže pokud někoho zajímá hlavně pohanství, bude zklamán. O samotném pohanství tam toho moc není. Předně musím varovat nadšence do slovanství. O tom v knize není skoro nic. Pouze úplný základ. Dejme tomu tři stránky. Zmíněných pár bohů, pohanství v Rusku a některých dalších státech. Takže minimum informací. Sice to napsali sympatizanti pohanství, ale je to odborná práce. Autoři sem řadí i starověký polyteismus a tak se zde objevuje náboženství antiky. Nejdříve stručně Řecko a pak Řím, kterému se věnují dvě kapitoly. Jeho počátek do konce republiky a následně Římské císařství. Takže pozor, kdo si nespojuje antiku s pohanstvím, pro toho to začíná až na straně 115, kde je kapitola o Keltech a poté následují Germáni a další. Na knize je deprimující, jakým způsobem se prosadilo křesťanství. Někteří první svatí jsou odporní antisemité. Politici nebo vládci, kteří křesťanství prosadili, se někdy projevili jako sprostí masoví vrazi. Křesťanství je důležitou součástí naší historie, ale prosadilo se těžce nekřesťansky. Takže bych to doporučil hlavně křesťanům, aby byli konfrontovaní s tím, kolik fanatismu se v jejich víře může skrývat. Pohanům jen v případě, kdy je skutečně zajímá, jak křesťanství postupně jejich víru likvidovalo. O tom totiž máme historické zápisy. Někdy třeba o tom, kolik tisíc lidí odmítlo křest a tak je bylo potřeba zabít. Samozřejmě tento maniakální fanatismus prvních křesťanů nemá s Ježíšovým poselstvím moc společného. Ale není to tak, že by autoři křesťanství křivdili. Sice mu zjevně nefandí, ale sami křesťané si to zapsali... V textu se objevuje podezřelý termín "moderní komentátoři". Kniha prý vznikala 20 let a tak autoři četli i nové práce a asi se jim moc nelíbily. Když na něco máte dlouho nějaký názor, tak ty nové se vám líbit nemusí. Nemám znalosti to posoudit. Když jsem se zajímal o magii, tak jsem znal lidi, kteří se zabývali různými směry pohanství. Nerozuměl jsem tomu. Já jsem na pohanství neviděl nic zajímavého a nerozumím tomu ani teď. Asi tam je nutný vztah s přírodou. Já mám vztah s civilizací. Zajímají mě tradice zaznamenané písemně. Přesto je mi osudu pohanství nesmírně líto. Je to bolestná a nenahraditelná ztráta přírodní spirituality. Křesťanství zničilo pohanství ještě dřív, než se stihlo písemně zaznamenat. U antiky je to v pohodě, ale v případě Keltů a ostatních skoro úplně chybí písemné záznamy. A pokud je máme, tak od křesťanů. Co nechápu, že v knize není obsah. Přitom to má kapitoly uspořádané podle hlavních oblastí a podkapitoly. To jako nebylo místo na jednu stránku? Jsem zvědavý, jak to budou hodnotit lidé, kteří tomu rozumí. Je klidně možné, že tomu fatálně křivdím. Dal bych 4*, ale za chybějící obsah hvězda dolů. Přísnost musí být. Jinak to vidím stejně jako Elea. 77,5% 3,5*... celý text

Ikigai: Šťastný a dlouhý život 2017, Héctor García

Má to matoucí název a obálku. Vytváří to dojem, že to bude primárně o IKAGAI, ale je to především o dlouhověkosti. Ikigai je zde jen jedna z věcí a nakonec se jí nevěnovalo zdaleka tolik pozornosti. Víc se řešilo zdraví, stravování, zkušenosti stoletých a pár fyzických cvičení. Jako fakt, o nalezení ikigai to není. Je to jen zdůrazněné na obálce. Je to spíš jen shrnutí obecně známých věcí. Zkrátka informačně nic převratného. I tady se objevuje flow, meditace, přítomnost, skromnost, pobyt v přírodě apod. Bylo to hezké, ale jak to může být bestseller nevím. Je to spíš pro vaše blízké, na kterých vám záleží a o kterých víte, že moc nečtou. Někomu může pomáhat číst to opakovaně a obsah si občas připomínat. Čtení může navozovat příjemnou a uvolněnou náladu. Nestresovat se a nechat věci volně plynout. Ale nezahálet! Naopak je nutné být aktivní. Možná to ocení lidé, kterým je blízké Japonsko a jeho minimalismus. Tráva je zelená, obloha je modrá, Slunce svítí. Někomu ta přílišná zenovost nemusí sedět. My jsme zvyklí přemýšlet a tady trháte plevel na zahrádce. Jen je dobré si uvědomit, že není důležitá délka života, ale jeho kvalita. A tu právě tihle superstoletí mají... To spojuje všechny modré zóny a tak na tom něco bude. Ukazuje to tím správným směrem. Přístupné, ale moc stručné. 75% 3,5*... celý text

Kniha světel 2005, Chaim Potok

Pokud to má nějaké poselství nebo přesah, tak jsem to úplně minul. Kniha měla 90%. Netuším za co. A nejvíc smutné je, že židovství a kabala mě zajímá. (Mé 3 hvězdy to sundaly na 89%.) Dokonce umím číst hebrejsky. (Rozumět už ne. O slovní zásobu jsem přišel.) Takže termíny z judaismu a kabaly mě nevadily. Klidně bych toho uvítal víc. Tahle to jen slouží pro dokreslení atmosféry. Je toho tak akorát. Ale je to napsané značně nepřístupně. Dialogy jsou hrozně strohé. Tak divný román jsem ještě nečetl. Nenapadá mě žádné přirovnání. Nechápu, proč je to napsané tak odtažitě, když to na konci působí na emoce. Logicky to nefunguje. Asi je to napsané na takové emoční rovině, která u mě chybí. Není to tak, že by má autistická mysl byla bezcitná. Jsou knihy, které mě skutečně dojaly. Některé až k slzám. Ale tohle mě nezasáhlo. Tady se autor netrefil. Asi mířil na někoho jiného. Možná je to tím, že je mi hlavní postava podobná. Ne osudem, ale ztracením v lidské společnosti. Geršon mi na tom nepřijde zas tak špatně. Já jsem na tom hůř. A Potok to určitě psal pro běžné čtenáře a ne pro další Geršony. Kabalista nejsem. Moje znalosti jsou povrchní. Ale jsem vadný jiným způsobem. Příjmení dvou hlavních učitelů Geršona nejsou náhodná. Je v nich symbolika. A dál už nevím nic. Studium na rabína v semináři. Omezený počet postav. Proslov Harryho S. Trumana. Proslov Einsteina. Fyzici odpovědní za atomovou bombu. Vojenská služba v poválečné Koreji. Výlety do Japonska. Hirošima. Silné okamžiky v knize jsou, ale nedokážu to ocenit. Podobné literární zážitky mě odrazují od čtení beletrie. Raději si přečtu napínavý román než tohle. Rád jsem to četl jen kvůli židovské tématice. Doporučení bych asi dávat neměl. Pokud vás Židé nebo židovství nepřitahuje, tak bych to raději nečetl. Může to oslovit křesťany. Můj komentář berte v potaz, jen pokud se mi podobáte. 75% 3,5*... celý text

Theléma Aleistera Crowleyho: Magie, mysticismus a etika Nového aeonu 2021, Sebastián Jahič (p)

O magii jsem se kdysi zajímal, ale o thelému ne. Můj duchovní vývoj šel jiným směrem. Ale knihu bych si určitě přečetl. Zas můžu litovat toho, že jsem to nečetl před 20 lety. (Ehm, kniha je z roku 2021.) Tehdy jsem byl v kontaktu s podobnými lidmi. Někteří se thelémě věnovali nebo měli přehled. Nebo aspoň četli Crowleyho. Při diskusích mi toho muselo hodně uniknout. Takže jsem to četl, abych se dovzdělal. Nedoporučuju to číst ze zvědavosti nebo intelektuálních důvodů. Je nesmysl číst 600 stran o jednom náboženském směru. Ani zajímat se o magii nedoporučuju. Výsledkem spíš bývá, že to lidem zbytečně zkomplikuje život. Jinak je to naprosto parádní záležitost. Jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četl. O thelémě jsem měl povrchní informace a jen jsem věděl, že je založená na knihách, které napsal Aleister Crowley. Moje nadšení plyne z umění autora stručně představit Crowleyho, následný popis thelémy a historické a magické souvislosti. Je zde spojitost s Hermetickým řádem Zlatého úsvitu a O.T.O. a tak se čtenář zorientuje. V závěru jsou uvedeny osobnosti, které na thelému navázaly. Je to plné užitečných postřehů. Vážně skvělé. Theléma představuje významný směr a tak se vyplatí mít aspoň základní orientaci a to tahle kniha splňuje perfektně. Mě Crowley nezaujal kdysi ani teď. Na můj vkus zůstal příliš podmíněný svou dobou. Co mě však zaujalo je autor. Už od začátku mě překvapil kvalitním zpracováním tématu, očividnou odborností a vhledem. Je to tak dobré, že mě to nalákalo se o thelémě dozvědět víc. A přečíst si další knihy od pana Jahiče. Pár nedostatků to má, občas jsem se trochu ztrácel, ale není to zamýšlené jako vyčerpávající práce. Kdo se thelémou zabývá delší dobu, tak se asi nedozví nic nového a ocení jedině ty postřehy. Koho zajímá theléma, Nový aeon, svatý anděl strážce nebo fascinující osobnost Aleistra Crowleyho, tak rozhodně doporučuju. Může to oslovit následovníky Freuda a Junga a všechny, které hluboce zajímá lidské nitro. Čtenář by to měl rozeznat. Pro lidi, kteří se o duchovno nezajímají, je to úplně zbytečné čtení. Nádherná práce, vynikající autor. 90% 4,5*... celý text

O smyslu života: V každé krizi se skrývá příležitost 2022, Viktor Emil Frankl

Na mě to bylo příliš rozumově sterilní. Působí to jako přednášky pro lékaře. První o tom jak sebevražda nemá smysl, druhá o eutanazii a třetí o psychice vězně v koncentračním táboře a integraci přežití. Jsou to spíš logické a racionální argumenty, proč dál žít za každých okolností. Jak má lidský život smysl ve všech dobrých, ale i špatných situacích. Jsou uváděny i skutečné příběhy, ale knihu to moc neoživuje. A taky se mi zdá, že je to poplatné době, kdy tyhle tři přednášky přednesl. (1946) Jsou pojaté velmi stručně a nesmlouvavě. Celé jsem to odkýval, ale že by mě to někam posunulo to ne... Je to spíš pro čtenáře, kteří řeší samotnou otázku smyslu existence. Zda žít nebo ne. A pro ty, kdo mají potřebu si srovnat myšlenky. Takže jsem to četl omylem. Mě to zajímá až od tohoto bodu. První věc, kterou jsem od Frankla četl a nebyla to dobrá volba. Nejvíc mě zaujalo, že je to svým způsobem druh sekulární spirituality. Frankl vysvětluje, že život má smysl a nepotřebuje k tomu žádné náboženské koncepty. Ani nevím komu to doporučit. Možná je to pro odbornou veřejnost nebo pro čtenáře, kteří se o autora hlouběji zajímají. 75% 3,5*... celý text

Dračí oči 2007, Stephen King

Výborně se to četlo. A to vydrželo až do samého závěru. Ten byl docela napínavý na rozdíl od celého předchozího děje. Ve všem ostatním je to úplně průměrná literární práce. Aspoň já bych vůbec nepoznal, že to psal King. Je to napsané jako reálná pohádka. Děj a postavy tak odpovídají středověku. Díky tomu se zde objevuje alkoholismus, deprese, sociální krize způsobená daněmi, tendence davu k lynčování apod. Mě tohle pojetí míjí. Číst knihy s modrým hodnocením (nyní 79%) je riskantní a tady se to nevyplatilo. Možná špatný dojem způsobilo, že jsem to nedopatřením četl příliš dlouho. Závěr to mělo dobrý, ale těch 200 stran předtím mě nudilo. 65%... celý text

Antropologie: Teorie člověka a kultury 2011, Václav Soukup

Je to úctyhodné dílo, ale vůbec jsem nečekal, že bude tak pochybné. Je to jen obrovský výčet mnoha informací. Chyběly mi tam argumenty nebo důkazy. Je to příliš omezené tím, že je to široce pojatá učebnice. Obsahuje snad všechny důležité základní informace o antropologii. Autor vše předkládá, ale nijak nehodnotí. Pokud to nevyplývá z kontextu, nedá se zjistit, co jsou jen hypotézy a co je skutečně podložené. Studenti se poptají učitele na přednášce, to čtenář nemůže. A pak to shazuje samo sebe. Celý druhý díl je historie myšlenkových směrů od evolucionismu v 19. stol. až po novou etnografii v 60. letech 20. stol. Díky tomu to obsahuje implicitní sebereflexi. Novější směry kritizují přístupy těch starších. A celé to pak zabije feministická antropologie. Muži antropologové si nevšimli, že ženy tvoří polovinu lidstva. :D Jak tomu mám důvěřovat, když se samotní antropologové dopustili očividných přehmatů? Po desítkách let výzkumů. Kapitola o feministické antropologii je vrchol celého díla. Další kapitoly jsou slabší. Vidíme, jak ženský pohled významně zlepšil zažitá schémata. A zanesl další problémy. Zmiňuje se třetí vlna feminismu a dnes máme čtvrtou. Přitom každá další vlna feminismu je radikálnější než předchozí. Přečtěte si Šílenství davů, tam se o čtvrté vlně mluví. Co začalo jako dobrý nápad, se stalo ideologickou záležitostí. Dál mě negativně zaujalo, že poslední směry antropologie se inspirují v marxismu nebo neomarxismu. Nelze nevidět, že některým myšlenkám věří jen intelektuálové. A to je vidět i tady v případě kulturního relativismu a etnocentrismu. Kam to vede, nám dnes ukazuje Západ se svou woke ideologií. Největší dojem na mě udělala aplikovaná antropologie. To je asi cesta, kterou by se měl tento obor ubírat. Poslední kapitoly jsou dekadentní a závěr směřující ke kulturologii vyznívá prudce teoreticky. Jak se můžeme poučit od lidí, kteří postavili chatrč, když my jsme ve 13. století postavili katedrálu, jsem z toho nepochopil. A pokud se někdo nezvládl dostat ani do doby kamenné, dá se z toho odvodit něco o naší minulosti? Já nevím. Co vidím je, že intelektuální myšlenky mají tendence degenerovat a být čím dál víc odtrženější od reality. Kdybych to četl ve 20, možná bych tomu uvěřil. Asi jsem příliš skeptický a konzervativní. I tak u mě autor budí sympatie. Určitě netrpní přehnanou sebejistotou. Je to napsané s pokorou. Autor si na značná omezení antropologie stěžuje. Jeho osobní zážitky a promluvy měly být častější. Uvítal bych, kdyby jim dal větší prostor. Asi je to jen pro studenty. Jenže přesně těm bych to fakt nedával. Fakt mě děsí, že se to někdo nabifluje aniž by nad tím kriticky přemýšlel. Nefunguje to jako samostatná naučná kniha. Po přečtení se očekává další studium. Kdo chce mít přehled o antropologii a je smířený s nedostatky, neudělá s knihou chybu. Ale stejně. Když se o banálních věcech mluví odbornými výrazy, není to jen předstírání znalostí? (Článek Předstírání znalostí na webu syrzdarma.) Po přečtení jsem napsal čtyřstránkový esej. Takže jsem to zkrátil. Snad to pořád dává smysl, když jsem to přepisoval přes 8 hodin. Jinak to má perfektně upravený text. Co je důležité, je tučně apod. Docela rozčarování. 70% 3,5*... celý text

Vzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. Junga 2015, Aniela Jaffé

Celá první třetina je úžasná. To se nedá vypovědět. Další kniha, která mě hluboce zasáhla. Jeden ze zásadních textů pro lepší porozumění Jungovi. Není to vyloženě autobiografie. Je to shrnutí toho, co chtěl o sobě sdělit. Trochu jsem z toho pochopil, proč mě jeho kniha Psychologické typy nesedla. A proč se s ním míjím. Oba dva nás zajímá skoro to samé, ale jsme příliš jiní. Jung je "západní" a já "východní". Junga zajímala alchymie, mě buddhismus. Některé zážitky a sny v jeho dětství mají hlubší význam. Hlavně začátek se dá brát analogicky. Každý z nás má dětství za sebou. Záleží co si člověk pamatuje. Dost mě šokovala spousta paralel s Jungem. Nebo jsem to měl čekat? Spoustu věcí s ním sdílím. Začátek se mě silně dotkl a pak už to mělo sestupnou tendenci. Část s cestováním mě nebavila. Dodatek je slabší. Ke konci už to bylo jen orientační. Časem si to dám znovu. Třeba toho pak ocením víc. Tohle jsem měl číst před 20 lety. Kdo ví, kam by mě to posunulo. Napsal jsem toho mnohem víc, ale smazal jsem to. Je zřejmé, zda to číst nebo ne. 90% 4,5*... celý text

O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky 2019, Jean-Michel Guenassia

Bylo to hezký. Příjemně se to četlo a bavilo mě to. Jenže už od začátku jsem si říkal, proč to autor vlastně psal. Měl jsem z toho pocit, že když umíte psát, tak zvládnete napsat, co vás napadne. To kazilo zážitek ze čtení. Nějak jsem totiž nenalézal stopy vedoucí k nějaké pointě. Hlavní hrdina má dvě mámy a tím to teprve začíná. Postavy jsou svérázné, ale je snadné to přijmout. Příběh ujde. Vzhledem k názvu to nakonec pointu má. Ale na víc v téhle novele není místo. Nezmar nabízí aspoň nějaké zamyšlení nad střetem kultur. Stoprocentní riziko je mnohem dynamičtější a údernější. Tohle je spíš o hledání vlastní cesty životem v dnešní zmatené době. Je to mírně humorné. Komické situace nejsou nijak přehnané. Autor psát umí. Ale měl toho nabídnout víc. Nabízelo se tolik témat! Je to jen smutný příběh lidí, kterým jinakost zkomplikovala život. Celé se to točí kolem LGBT problematiky, ale co musím ocenit, že autor nic nevnucuje a ani nemá potřebu čtenáře vychovávat. Ani Nulté číslo od Eca nebylo čtenáři přijato. Je vidět, že lidi co čtou, očekávají spíš náročné romány než krátké životní příběhy. Buď to mělo být kratší nebo naopak rozvedené. Doporučuju, jen neočekávejte moc. 75% 3,5*... celý text

Druhá polovina života 2015, Angeles Arrien

Má dočítací nemoc způsobila přečtení knihy, kde vůbec nejsem cílovka. Téma mě zajímá, ale samotné zpracování mě úplně minulo. Bylo mi to jasné hned, ale pořád jsem si říkal, co tam bude dál. Podle mě je zásadní, aby vám těch osm bran sedlo. Ideálně mít schopnost vidět každou bránu jako celistvou. Mě jsou tyhle představy cizí. Autorka zde zmiňuje snad všechna náboženství a duchovní tradice. Je to určitá syntéza, jak tyto směry vidí závěr života. Ve všech je poznání stáří obsaženo. Lidé už dávno v minulosti potřebovali dát konci života smysl. To právě naše sekulární kultura přináší riziko odtržení od reality. Kniha je zas pro ty, kteří si ji nepřečtou. Kdo tráví čas jen zábavou a nenapadne ho, že by se mohl věnovat také duchovní oblasti. Lidé, kteří čtou, už jsou s druhou polovinou života konfrontováni v románech. Text neustále přináší otázky a nutí přemítat nad svým životem. To nemusí být moc příjemné. Není to nějaké sluníčkové čtení. Záleží jak žijete harmonicky. Právě díky vnucené introspekci může být čtení bolestivé. Zas jsem si shrnul, co o sobě vím a je to bída. Ale to jsem věděl už předtím. Komu doporučit nevím. Asi lidem, kteří nemají problém s vírou v Boha a zároveň je oslovuje pohanství nebo přírodní symbolika. Je to takové zemité. Pokud se kniha trefí do vaší životní situace asi zapůsobí úplně jinak. Její pojetí odpovídá spíš lidem, kteří odchází do důchodu. To je v naší civilizaci asi největší zlom v životě. A já mám do důchodu daleko. Kdo je příliš racionální a rozumově založený, měl by se knize vyhnout. Symbolika bran šla mimo mě a tak to nedokážu vyhodnotit. Nebo jsem k tomu ještě nedozrál. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale to by bylo zaujaté. 65%... celý text

Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu 2016, Janna Levin

Bylo to smutné a sentimentální. Není to vyloženě o gravitačních vlnách, ale hlavně o vědcích, kteří se na jejich objevu podíleli. Stručně jsou zde shrnuty jejich životní osudy. Konec byl dojemný. Naprosto nečekaný zážitek. Většina textu popisuje životní příběh vědců, kteří se snahou detekovat gravitační vlny začali. Není to ani tak naučné jako spíš životopisné. Nejdřív mi to vadilo, ale když jsem se s tím smířil, tak mě to málem dojalo. Na výzkumu začali pracovat ambiciózní třicátníci a teď jsou to pánové, kterým je 80 let. A někteří se nedožili. Trvalo to půl století. První nepotvrzená detekce byla v roce 1969 a skutečný objev 2015. (46 let) A právě ten dlouhý čas se autorce podařilo sugestivně zaznamenat. Kniha je tak nejsilnější v okamžiku, kdy jeden z protagonistů říká: "Všichni se prostě snažíme zůstat naživu." Z toho jsem byl trochu naměkko. Nesmiřitelně z toho plyne konečnost a náhodnost lidského života. Objevu se třeba nedožil "věčný smolař" Joseph Weber (1919 - 2000), autor právě té první detekce, kterou se nepovedlo potvrdit ostatními. Něco o samotných vlnách a detektoru LIGO tam samozřejmě je, ale dost málo a tak největší slabina je stručnost. Autorka v knize zmiňuje Kipovo veledílo Černé díry a zborcený čas. (Maximálně doporučuju!) Ale srovnávat 250 a 600 stran se fakt nedá. Co dál vadilo je naprostá absence obrázků, fotek nebo aspoň schématu detektoru. Žádné rovnice. Prostě nic. Jen text. Té chybějící fyziky je dost škoda. I lepšího vysvětlení jak je naprosto úžasná věc, že gravitační vlny vůbec dokážeme detekovat. Slunce má průměr 1,4 milionu km a zakřiví prostor o 3 km. To jsou 4 tisíciny promile průměru. Ale abyste detekovali gravitační vlny, tak musíte změřit změnu vzdálenosti na úrovni desetitisíciny velikosti *dramatická pauza* protonu! To nemůžete přejít. Nad tím je třeba důkladně se zamyslet. Kdo o vesmíru rád čte, tak rozhodně doporučuju. Nebo můžete zkusit nějakou přednášku od Ing. Petra Dvořáka, PhD. Jinak jsem na rozpacích. Kdo o vesmíru moc nečte, bude se možná ztrácet. 80%... celý text