DarthSoren přečtené 321

Batman: Rok jedna 2007, Frank Miller

Když jsem četl Noc nestvůr, čož byl mimochodem můj první vysloveně superhrdinskej komiks, tak jsem byl zklamán. Po čase jsem se rozhodl, že tomu dám druhou šanci a vsadil jsem na jeden z nejlíp hodnocených Bat-komiksů - Rok Jedna. A asi budu za kacíře, ale ani tentokrát mne to neoslovilo. Možná jsem měl přehnaná očekávaní, vzhledem k recenzím i komentářům zde jsem myslel, že budu uchvácen a ono nic. Není to vysloveně špatný komiks, ale není to nic nad čím bych slintal blahem. Kresba je fajn, příběh ujde, ale... nevím. Možná nejsem moc do superhrdinských komiksů. Třeba takové komiksy Star Wars, zejména Tales of the Jedi a Legacy považuji za úžasné. Ale tyhle DC a Marvel věci... asi ne, i když filmové adaptace si rád nakoukám. Kdybych měl být totálně subjektivní nemažu se s tím a nechám 2*. Ale když se objektívně kouknu na všechny ty pochvalné komenty a vlyv jaký tenhle komiks měl celosvětově... Dávám 3* a budu fakt dlouho uvažovat jestli si někdy koupím třeba Killing Joke, nebo se na tyhle věci vykašlu :/... celý text

Konfuciánský ústavní systém: Jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost 2020, Ťiang Čching

Dávám 5* Nebudu zde zacházet do politiky a porovnávat státní zřízení v Evropě a v Číně. Nebudu ani rozebírat názory a pohledy Ťiang Čchinga, protože by to bylo na dlouho. Hodnocení si z mého pohledu publikace zaslouží už z toho důvodu, že se v nakladatelství Filosofia rozhodli pro vydání pro nás možná docela neznámého, ale v Číně uznávaného filosofa a konfucianistu. Tím i evropští čtenáři, které zajíma asijská kultura a filosofie, mohou nahlédnout do historie, současnosti i možné budoucnosti této obrovské krajiny, která se v posledních 30-40 letech čím dál víc otevírá západnímu světu. Velice proto cením vydání publikace pojednávající o čínské kultuře a politice, a zároveň vydání publikace od jiného čínského myslitele než je Konfucius nebo Lao-c'.... celý text

Nové cesty ontológie 1976, Nicolai Hartmann

Hartmann prichádza so zaujímavými námetmi, jeho usporiadanie bytia je odvážne, ale má to hlavu a pätu. Súhlasím so všetkým čo odznelo v predchádzajúcom komentári, avšak je tu jedna vec: ako novokantovec sa Hartmann stále zubami-nechtami drží kantovskej metafyziky a je to podľa mňa na škodu - vidno to hlavne v prípadoch kedy hovorí o kategoriálnej analýze. Korene síce nezaprie, ale majú to byť "nové cesty ontológie", nie "staré cesty ontológie po novom". Niekoľko jeho myšlienok je však ozaj inšpiratívnych a nasledujúcim výrokom vlastne kontruje moju poznámku o vracaní sa k starej ontológii, alebo ju jednoducho potvrdzuje, vyberte si: "Na rozdiel od vied, ktoré sa musia zriecť prekonaných pojmov a systémov, filozofia nemôže myšlienkové dedičstvo ani odmietať, ani prijímať, ale musí s ním ustavične zápasiť a vyrovnávať sa."... celý text

Myšlienky k sebe samému 2015, Marcus Aurelius

"Nikdy necti pre vlastný prospech to, čo by ťa niekedy prinútilo porušiť vernosť, zahanbiť sa, zanevrieť na niekoho, prejaviť upodozrievanie voči niekomu, prekliať niekoho, pretvarovať sa alebo zatúžiť po niečom, čo potrebuje stenu alebo záclonu. Lebo ten, kto dá prednosť vlastnému rozumu, božskému duchu a velebeniu jeho cností, ten nehrá divadlo, nenarieka a nebude hľadať ani samotu, ani prepočetnú spoločnosť." Ak by Marcus Aurelius videl dnešnú spoločnosť, niektoré médiá a politikov, asi by nad týmto svojim výrokom horko zaplakal. Toľko času a ľudstvo sa to stále nenaučilo...... celý text

Nietzsche o ctnosti 2019, Jakub Chavalka

Tohle je svazek (speciální vydaní Filosofického časopisu), na který jsem se velice těšil. A je škoda, nebo moje hanba, že jsem se k tomu nedokázal dostat hned po vydání, ale až teď. Nevím co se tehdy stalo, ale nikde nebyly studie "Nietzsche o ctnosti" k dostání. Teď jsem se nicméně k tomuhle svazku dostal a nemohu jinak, než udělit 5 hvězd. Nietzsche byl filozof, ku kterému můžete mít milion interpretací a pořád budete moci interpretovat dál. Jak sám říkal - všehny věci jsou pouhé interpretace. Zde jde o interpretaci na promluvu "O ctnosti, jež obdarovává" ze Zarathustry. Každá ze studií na to jde trošku jinak, ale všechny jsou inspirativní, argumentačně hezky podložené a navíc se výborně čtou. Jelikož se v akademickém prostředí pohybuju, vím o tom, že v Česku a na Slovensku je mnoho akademiků a filozofů, kteří jsou velké "kapacity" pokud jde o Nietzschovo dílo. Jsem rád, že jsem si mohl číst i studii doc. Aleše Prázného, jelikož jsem měl tu čest sedět na jeho přednáškách, když nás na UPJŠ navštívil.... celý text

Dny 2019, Sui Išida (p)

Tak hele. Není to až tak špatné, jak se může na první pohled zdát. Jenom se zde mísí docela zajímavé příběhy s katastrofální gramatikou a tím, jak lidé nahlíží na pojem "light novela." Takže za prvé: příbehy jsou možná s výjimkou posledního napínavé, zábavné, hezky úbíhají. Jo, takové jednohubky, které sice moc nezasytí, ale na chvilku zvednou náladu. Kdo držkuje na to, že svět TG nerozvíjejí, si měl raději prvně přečíst anotaci - ta vysloveně říká, že jde "jenom" o speciální příběhy odehrávající se na pozadí hlavné dějové linky. Tak pak vo co go? Za druhé: absolutně nezvládnutá gramatika. Množství chyb a překlepů nám podsouvá otázku, jak je možné, že překladatel s korektorem vůbec udělali maturitu. Jestli si někdo z Crwe čte komenty a recenze, měli by dát těmhle osobám sbohem a najmout někoho, kdo zná základy gramatiky. Za třetí: tohle není komix, ale ani román/novela. Je to light novela. To "light" je tam sakra důležité. To značí, že tenhle text má být lehčí na čtení. Žádné shakespearovské jazykové obraty, metafory a podobně v light novele nečekejte. Tohle se má vyznačovat jednoduchým textem prokládaným kresbami. Není to špatné, osobně jsem fanoušek TG a tak mi i přes obrovské množství chyb udělali povídky radost. 4*... celý text

Hérakleitos z Efesu: Zkušenost a řeč 2008, Martin Pokorný

Hérakleitos z Efesu je jedním z nejzajímavějších a nejinspirativnějších myslitelů antického Řecka. Není divu, že k němu odkazují jeho přímí následovníci, stoikové i tisíc let vzdálení filosofové, mezi které řadíme i takové persony jakou je třeba Nietzsche. I já jsem neskonale unešen jeho kosmologií a náukou o věčném ohni. Tenhle soubor studií na to jde trošku jinak. Samozřejmě všechny texty se točí kolem snahy interpretovat "temného filozofa", nicméně ve většině studií, jak již název napovídá, se autoři uchylují spíše k filologickému a hermeneutickému výkladu Hérakleita, než čistokrevnému filosofickému, resp. metafyzickému objasnění jeho zlomků. Je nám tedy nabídnuta další vrstva možných způsobů interpretací tohoto fenoménu. Objektivně by si tahle sbírka možná zasloužila lepší hodnocení, ale subjektivně mne neoslovila tak jako třeba práce "Herakleitos z Efezu" J. Špaňára, který nahlíží Hérakleita z více "tvrdší" filosofické perspektivy.... celý text

Kniha piatich zvitkov / Kniha rodinných tradícií 2014, Mijamoto Musaši

Na prvý pohľad je "Kniha piatich zvitkov/Kniha rodinných tradícií umenia vojny" publikáciou o japonských bojových umeniach a samurajských myšlienkach o príprave na vojnu. Na druhý pohľad takisto. Až na tretí pohľad sa minimálne zasväteným do japonských tradícií začne ukazovať, že tu nejde len o rozpravu o bojových umeniach a japonskom umení meča, ale aj o silný myšlienkový odkaz. Na štvrtý pohľad by to už malo byť jasné každému, kto vie aspoň trošku používať tú vec, ktorú nosí na krku. Musašiho Kniha piatich zvitkov opisuje nielen samotné "umenie boja", ale tiež spôsob, akým sa starať o svoje duchovno. Množstvo jeho myšlienok totiž možno nájsť aj v učení "iaido", ktoré síce vo svojich technikách využíva uchikatanu, ale viac než o umenie boja v ňom ide o poznávanie a cibrenie svojho psychického, i fyzického ja. Druhý príspevok, od majstra Munenori, pokračuje v udanom smere pochopenia umenia vojny aj kultivácii svojej osobnosti, ale navyše obsahuje veľký kus filozofických odkazov a otázok. Už to nie je len o najvhodnejšom postavení pri súboji či vyprázdnení svojej mysle, ale aj o problematike bytia, či nebytia, resp. o niektorých postulátoch budhizmu. Že je metafyzika už vyčerpaná? Kolegovia a kolegyne filozofi - skúsme sa pozrieť do Ázie.... celý text

Nietzsche a bludný kruh 2021, Pierre Klossowski

Já ty francouze opravdu nemusím. Něco podobného jsem vyslovil i při komentování knihy "Nietzsche a filosofie" od Deleuze. A u Klossowskeho "Bludného kruhu" jsem měl absolutní déja vu. Samozřejmě se zde nachází množství úderných a inspirativních myšlenek. Již dříve jsem četl studii "Circulus vitiosus", kterou jsem dokonce překládal a chtěl jsem tohohle autora trochu více poznat. Překládal jsem dokonce i studii P. Loeba, věnující se circulus vitosus - můj překlad je součástí vědecké publikace Nietscheho Circulus Vitiosus ;) Takže s bludným kruhem mám nějaké zkušenosti. Ale: Můj celkový pocit z knihy nicméně kazí hned několik vecí, které nejsem schopen překousnout. Za prvé se podle mého názoru Klossowski snaží v knize působit jako odborník na všechno - zastáva pozici překladatele, umělce, filologa, filozofa, psychologa, biografa, vykladače snů a bůh ví co všechno další. Bohužel v určitých aspektech selhává. Druhý problém jsem měl s jeho, dalo by se říct, že až jízlivými poznámkami vůči Nietzschemu. Samozřejmě, ke konci Nietzschova života bylo jeho psychické zdraví neuvěřitelně pošramocené, ale označit jeho práci za prorocké fantasma mi přijde přinejmenším neúctivé i přes to, že se to autor snaží celý čas kulantně zaodít do zdvořilého obalu. Třetí věc, která mě odrazuje od jeho knihy (a to má s Deleuzem společné) je styl, jakým píše. A ne, chyba nebude v překladu. Klossowski má neuvěřitelně "těžké pero", jeho věty jsou náročné na čtení, jakoby i jeho myšlenky byly součástí bludného kruhu. To, jak píše, zacházelo až do bodu, kdy mě tento text nebavilo číst a nebýt určitých světlých bodů, zajímavých myšlenek, které záhy utlmuje nešťastnými jazykovými obraty a přirovnáními tak bych tuhle knihu ani nedočetl. A to filozofické texty čtu denně, protože filozofie je moje denní chleba. Tohle je věc, kterou vidím u všech francouzů, kteří se snaží pracovat s Nietzschem. Klossowski, Deleuze, Foucault... Ne - i když mají myšlenky, které jsou výtečné, jejich vyjádřovací aparát člověka často ubíjí až ke hranici odložení knihy. U autorů jiných národností jsem tohle nikdy nezaznamenal, ale s touhle galskou partou mám obrovský problém. Já ty francouze prostě opravdu nemusím.... celý text

Schéma masové kultury 2009, Theodor W. Adorno

Aby bylo mezi námi jasno, je jen dobře, že text Schéma masové kultury vznikl a já jsem si ho mohl přečíst. Nicméně z mého pohledu má tahle kratičká studie (protože je to jenom část větší práce, nalezena v Adornově pozůstalosti) dvě stránky. První je kladná - kritika masové kultury, primárně reklamy, televize, filmu a hudby je něco, s čím se potýkali lidé v roku 1942 a potýkají se s tím i dnes. A ano, masová kultura potřebuje kritiku. Líbilo se mi, jak Adorno zachází i do sportu. A má naprostou pravdu. Ne že by sport nikdy nebyl masovou záležitostí, ale v dnešní době vidíme, že čím dál, tím víc je reklama nedílnou součástí sportu a co víc, do sportu se pořád víc snaží cpát i politika. A z toho je mi velice špatně. Fuj! Politika nemá co ve sportě dělat. Ale o tom jindy. Druhá stránka téhle studie ale je, že některé příklady a srovnávání dnes nejsou relevantní. Což je pochopitelné, ale bylo by zajímavé pozorovat, jak by se Adorno k masové kultuře stavěl dnes, v době kdy je reklama doslova všude a každý z nás je masovou kulturou, tedy konzumem nenávratně zasažen. Některé části se četli docela namáhavě. Některým částem textu zase chybí jistá... aktuálnost, resp. nadčasovost. Zřejmě ani Adorno netušil, jak závažné a silné místo bude mít reklama a "vyplachovací" konzumní masový průmysl v kultuře v roce 202x.... celý text

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson

Možná to je tím, že Bruce není taková kontroverzní osobnost jako třeba Ozzy. Možná je to tím, že v životě viděl a chtěl víc než jen alkohol, drogy, ženský a muziku - i když jedno období měl k drogám blízko a vždycky byl věrný fanoušek piva. Možná je to tím, že měl cíle, zejména létání, které mu neumožnili být konstatně sjetej nebo slitej. A možná je to jenom tím, že na rozdíl od jiných rockových a metalových hvězd měl Bruce vždycky i kousek sebereflexe a zodpovědnosti. Možná z těchto důvodů mi Bruceova autobiografie přišla... nudnější. Minimálně oproti Ozzyho biografii nebo Deníků Nikkiho Sixxe. Začátek je velice zajímavý, ale jak došlo na létání a pilotní licenci, entuziasmus ze čtení byl ta tam. I kromě toho jsem se ale dověděl mnoho nových věcí o téhle "siréně leteckého náletu" i o Iron Maiden. Třeba jsem měl Harrise pořád za generála, který by drogy ve své kapele nestrpěl - jak jsem se mýlil. Poslední kapitoly o Brucově rakovině pro mě osobně byly jako rozhovory se spřízněnou duší. Také jsem si rakovinou a chemoterapii prošel a můžu říct, že Bruce pocity s tím spojené vystihl perfektně. A neboj Brucei, také jsem měl po chemošce vousy v obědě ;) S Iron Maiden jsem vyrůstal a je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Bruce neskonale obdivuji, všechno co v životě dokázal by hodně lidí nedokázalo v pěti životech. Jenom ty nudné letecké pasáže... 4*... celý text

Umenie vojny 2020, Sun-c'

Na tom, že je Umění války klasikou čínské literatury se shodneme asi všichni. Podle komentářů však vidím, že část čtenářství čekala něco jiného a zůstala po přečtení zklamána. Co se dá pochopit. Co se ale nedá pochopit jsou některé... řekněme jízlivé komentáře vůči čtenářům, kterým se tahle knížka líbí a nacházejí v ní inspiraci, nadčasovost, hlubší smysl a podobně. Chápu, že se Umění války nelíbí všem, ale proč ze sebe dělat trolla na seriózním diskuzním fóru o knihách? Ale k věci: Je to knížka o válečné strategii? To zajisté ano. Tudíž je vhodná pro všechny vyžívající se ve válečných konfliktech, taktice a pro všechny, kdo by měli zájem začít válku (jenom to proboha nezkoušejte, pls). To, že Umění války popisuje, jak se má zdatný vůdce armády chovat, aby si zajistil vítězství však neznamená, že kniha nenabízí nic, co by si člověk nemohl aplikovat v každodenním životě. Jenom pro ilustraci, některé rady by se podle mého názoru mohli hezky využít při pracovním pohovoru, rada neodkrývat své trumfy hned, ale až když mají nejlepší účinek detto. A co pak moduro, že armáda může být jen tak dobrá, jak dobří jsou jen členové. To platí beze všeho i na současné firmy a společnosti. Jste manažer? Chovejte se ke svým zaměstnancům jako vůl a můžete se rozloučit s úspěchem své společnosti. Špatná morálka vašich pracantů vám to spočítá. Buďte přísný, ale spravedlivý, čas od času svě zaměstnance pochvalte a motivujte, a bude se vám dařit. I tohle si člověk dokáže v Umění války vyčíst. Já dávam 5 hvězdiček. Samozřejmě, ne všechny rady se dají aplikovat do všedné současnosti a Umění války je správné považovat za vojenský manuál, ale hele... je to východní literatura a ta jde ruka v ruce s filozofii, a osobnostím rozvojem, takže si z knížky vemte to, co je podle vás relevantní.... celý text

Japonská kuchyňa: Recepty na každý deň 2021, Stevan Paul

Japonská kuchyňa od Stevana Paula je zaujímavá a dovolím si tvrdiť, že aj celkom nezvyčajná kuchárska kniha. Okrem samotných japonských receptov ponúka aj možné európske alternatívy k ingredienciám a tiež pocity, resp. zážitky autora z jeho potuliek po japonských reštauráciách. Všetko je to doplnené o veľmi pekné fotografie. Ako fanúšik Japonska, japonskej kuchyne a kultúry všeobecne si však neodpustím upozorniť na niekoľko prehreškov, ktorých sa autor, a možno aj prekladateľ alebo editor dopustili. V prvom rade guľky z cesta plnené chobotnicou alebo inými darmi mora sa nevolajú taojaki, ako to uvádzajú v kuchárke, ale takojaki. V celej knihe som tak našiel ešte asi dva podobné preklepy. A po druhé, tempura, ktorú pripravuje Paul je bohužiaľ trošku iná než tempura, akú možno dostať v Japonsku. Netuším, či si autor knihy poriadne nepreštudoval ako smažiť tempuru, alebo použil nesprávny druh panko, teda strúhanky, resp. či jej nepoužil málo . Samozrejme, môže ísť o zámer len alternovať japonskú verziu tempury, ale to, čo bolo na fotkách, sa nedá celkom nazývať tempurou, ako ju poznáme z východnej gastronómie. Môžem znieť ako hnidopich, ale mimo tieto chybičky sa mi kuchárka páčila a určite niektoré recepty aj sám vyskúšam.... celý text

Zlomky starých stoikov II 2019, Chryssipos zo Soloi

Hmm... Nechcem nijakým spôsobom dehonestovať, alebo zľahčovať hĺbku a silu myšlienok Chrysippa a jeho nasledovníkov, ale mám pocit, že predošlá zbierka (Zlomky starých Stoikov I), zaoberajúca sa najmä Zenonom z Kitia, obsahovala oveľa viac nadčasových a relevantných zlomkov. Druhý diel je tak len akýmsi doplnením prvej zbierky. Samozrejme aj tu sa nachádza množstvo zaujímavých výrokov a múdrostí, ale na druhú stranu je tu aj mnoho zlomkov, ktoré sa opakujú, nedisponujú nadčasovosťou, výhľadmi do budúcnosti a fungujú ako výplň k tej zaujímavejšej skupine, resp. k prvej zbierke. Zrejme boli aj schválne takto zoradené, pretože prvé kapitoly sú ešte zaujímavé, no čím ďalej som sa dostával, tým viac obsahová sila zlomkov bledla. Stať s názvom "Kynický spôsob života" je navyše len pre silnejšie povahy, neodporúčam ju čítať mladistvým a ľuďom so slabším žalúdkom.... celý text

Leichenberg 2020, Oskar Fuchs (p)

"Člověk nebo srnka, on v tom stejně není žádný rozdíl." Ale jo, Leichenberg je knížka zábavná, hezky to odsejpá, dokonce občas umí vykouzlit i úsměv na ksichtě. Pozitivně hodnotím i relativní uzavřenost příběhu; a dojde i na "happy end". Také se setkáme s postavama, které nás provázeli i v předchozích knihách od Fuchse. Oproti Frostovi autor výrazně ubral na erotice (což je jen dobře... tedy jak pro koho), čímž pokračoval ve šlépjejích Hitokiri. Bohužel se ale opět nedokázal oprostit od nadměrného užívaní korzetů, podpadků a domin. Kdyby tam byla jedna, tak bych to bral. Jenže jich tam bylo tolik, že pak ztráceli své jedinečné osobnosti a i já se ke konci strácel v tom, o které domině se to sakra mluví. Leichenberg je určitě mnohem lepší než Frost. S Hitokiri je to tak nastejno. Lindner (z Hitokiri) mi osobnostně sednul asi o kapku víc než Leichenberg. 4*... celý text

Návrat metafyziky? Diskuse o metafyzice ve filosofii 20. a 21. století 2009, Martin Nitsche

Inspirativní a zajímavá monografie velkých českých filozofických "hlav" o minulosti, přítomnosti a možné budoucnosti metafyzického myšlení. Jelikož se i já ve svojí doktorské práci věnuji metafyzice a její budoucnosti, hodnotím již existenci tohohle textu velice pozitivně. Samotné studie jsou z mého semi-odborného pohledu kvalitní i když se pořád nemůžu zbavit pocitu, že mi zde chybělo něco... něco navíc, něco uderného, co by celou monografii završilo. Něco, kde bychom se dověděli úpřimný, osobní názor, kam metafyzika směruje v blízké budoucnosti i třeba v závislosti od přírodních věd a neustálého vývoje technologií a civilizace. Stejně ale 5*... celý text

Vôľa k moci 2021, Friedrich Nietzsche

Vôľa k moci je súbor zozbieraných spisov z Nietzscheho pozostalosti, ktorý usporiadala a vydala Nietzscheho sestra Elizabeth. Nebudeme sa baviť o tom, ako bolo Nietzscheho dielo zneužívané rôznymi indivíduami (mimo iných aj uvedenou Nietzscheho sestrou). Myšlienka vôle k moci ako taká je jedným zo základných stavebných kameňov Nietzscheho neskorého myslenia a predstavuje jedinečný myšlienkový artefakt filozofie 19. a 20. storočia. Bohužiaľ, celý spis Vôle k moci, ktorý mal byť ďalším veľkým opusom magnum, zostal kvôli autorovmu životnému osudu nedokončený. Prvý slovenský preklad časti tohto diela priniesol slovenský filozofický velikán T. Münz pod názvom Vôľa k moci ako poznanie. Najnovší preklad z dielne P. Elexovej sa však nezameriava len na otázky vôle k moci z perspektívy poznania, ale pokrýva celú šírku zozbieraných spisov vydaných pod menom Der Wille zur Macht. Moje hodnotenie 100% hovorí za všetko. Ako človek, ktorý sa Nietzscheho prácou zaoberá pracovne aj záujmovo som len rád, keď sa k tuzemskému čitateľovi dostávajú stále nové preklady a práce zaoberajúce sa týmto jedinečným filozofom.... celý text

Tao te ťing 2003, Lao-c´

I přes to, že mi je asi bližší konfuciánství než taoizmus, nemůžu říct, že by mne kniha Tao te ťing neoslovila. Jde o jeden ze stěžejních textů čínské filozofie a jak už bylo řečeno, bez přehánění můžeme o Tao te ťing mluvit jako o východní obdobě Bible. Sympatické je, že překlad B. Krebsové obsahuje nejenom samotnou knihu o Tao a cnosti, ale sama překladatelka čtenáři nabízí i filozofický výklad textu (což samo o sobě zaslouží uznání), stejně jako argumentaci jejího i předchozích překladů a rovněž čínsky psaný text Tao te ťing. Jsem rád, že jsem si po letech váhání Tao te ťing doplnil do knihovny. Určitě si tenhle filozofický skvost ještě několikrát přečtu.... celý text

Ostrov bez pamäti 2021, Jóko Ogawa

Kto nevie, ako funguje japonské umenie, môže byť pro prečítaní románu zmätený, prekvapený, možno sklamaný. Ak čakáte akčné sci-fi, kde si to hlavné postavy budú na konci na férovku rozdávať s pamäťovou políciou alebo viesť partizánsky boj s režimom, asi budete zaskočení. Sila románu tkvie v jeho atmosfére. Presnejšie v dusivej atmosfére strachu a beznádeje. Bezmenný ostrov, na ktorom žijú bezmenní hlavní hrdinovia, ktorým miznú rôzne predmety a spomienky na ne, pričom tých, ktorí si spomienky uchovávajú, prenasleduje polícia, je premisou, z ktorej behá mráz po chrbte. Miznutie spomienok je však len predohrou k záveru a veľmi podarenou metaforou. Román nastoľuje otázku, ako môže človek reagovať na stratu vlastnej identity, svojich práv, svojej osobnosti a čo všetko by sme boli ochotní tolerovať v prípade, že nám režim alebo nejaká autorita začne zakazovať a brať všetko, čo je pre človeka dôležité a čo je človeku vlastné. Ostrov bez pamäti je zdvihnutým varovným prstom. Yoko Ogawa zvláda každú scénu, nechýba jej nápaditosť. Dokonca zvláda udržiavať metaforu v metafore - tým myslím "príbeh o učiteľovi strojopisu" v "príbehu o miznutí predmetov". Na konci príbehu som bol emočne vyšťavený a musím podotknúť, že záver je veľmi veľmi silný. Niekoľko strán pred koncom bude každému jasné, k čomu sa schyľuje a typický happy end to teda rozhodne nebude. S tým ale musí počítať každý, kto chce preniknúť do japonskej tvorby.... celý text

Čado - Tajemství čajového obřadu 1994, F. H. Richard (p)

O japonské čajové ceremonii jsem již co-to slyšel, proto jsem se chtěl dozvědět víc o její historii. Kniha ČADO moji požadavku splnila do puntíku. Nenabízí jenom historii čajových obřadů, ale taky historii čaje jako takového a představuje linii tzv. čajmistrů, kteří čajovou ceremonii představili japonské veřejnosti a vypilovali do nejmenších detailů, co se týče čaje, hostitele, hostů, čajovny, květinové výzdoby a pod. Grafické zpracovaní není bůhvíco, ale jako psal Shindo, to asi k vydavatelství Cad Press patří jako signifikantní znamení. Jednu hvězdičku strhávám i za to, že již při prvním čtení se mi kniha začala rozpadat. Šetřilo se tedy na grafice a zřejmě i na lepidle.... celý text