DanteAlighieri
přečtené 26
Baletky
2020,
Miřenka Čechová
Téma mě strašně přitahovalo, ale knihu jsem dočetla jen do půlky. Důvod: iritoval mě ten styl. Psáno ve druhé osobě, spousta ironie. Hodně situací bylo popsáno spíš v náznacích, napůl, takže si musíte hodně domýšlet - a ve výsledku nevíte. To nesnáším. Asi jsem si od toho slibovala, že obsah bude víc dokumentární.... celý text
Bulbem záchranáře
2020,
Vít Samek
Oceňuju, že autor psal přesně tím jazykem, jakým mluví live. Žádný česání. A měl by napsat ještě jednu knihu, kde budou jen historky z výjezdů!
Čas psychopatů
2018,
František Honzák
Knihu jsem četla hlavně kvůli historické části, ale nakonec mě víc bavila ta psychiatrická. Radkin Honzák je pro mě legenda, vůbec mi nevadí, že se jak na přednáškách, tak v knize vyjadřuje po svém. Nekriticky můžu říct, že jsem jeho polovinu hltala, jen jsem nepochopila, proč je historický úvod už v té jeho části a ne až v historické. Kromě toho mi přišel nadbytečný, protože se věnoval psychopatům v mytologii - takže psychopatům vybájeným. Historickou část jsem nečetla celou, vybrala jsem si záměrně jen osobnosti, které mě zajímaly, tedy české panovníky a Jana Žižku. Z těch, co jsem přečetla, mi většina přišla trochu odbytá. Uvítala bych soustředění na psychopatické projevy osobností v širší i hlubší míře, do všeho bych daleko víc šťourala a šla do detailů třeba i s vysvětlením toho, o čem konkrétní projevy v chování svědčily. Nejpropracovanější byl Václav IV., toho jsem si užila. Bavili mě i Přemyslovci – hlavně Boleslavové a kněžna Ludmila. Pak ještě můj miláček Přemysl Otakar II., ale na kapitolu o Václavovi už nemá. Karel IV. mohl dostat víc prostoru na to, o koho jde. Kapitola o Žižkovi mi přišla nezáživná, ale dá se to pochopit, protože o jeho životě nemáme tolik historických záznamů jako o jiných. Zbytek, tedy osobnosti z novodobějších dějin (Bredové, Trenck, Babinský, Jelínek, Urválek), jsem nečetla, takže nehodnotím.... celý text
Ďábel nosí Pradu
2006,
Lauren Weisberger
Šéf debil (v tomto případě kráva) a trpící zaměstnanec je námět, který mě odjakživa přitahuje. Nejdřív jsem viděla film a pak četla knihu a docela mě mrzí, že některé věci z knihy se do scénáře nedostaly nebo byly pozměněny. Mám na mysli hlavně závěr, který v knize přináší větší pocit zadostiučinění než ve filmu, jehož konec je zbytečně umírněný. Naopak co se mi ve filmu líbilo víc než v knize, byla Emily. Ve filmu je ostřejší povahy a taky to sražení autem je lepší nápad, než jak byla odklizena ze scény v knize. Jednu hvězdičku strhávám za to, že mě nebavily pasáže, kdy Andrea nebyla v práci. Akce s kamarádkou, s rodiči... Moc mě nezajímalo, co Andrea dělá doma, a neustále jsem ji hnala zpět do kanceláře (naštěstí tam byla tak ve 3/4 knihy). Taky se mi nelíbí, že v knize figuruje i Vogue a Anna Wintour (a Runway a Miranda Priestly je tu jako jejich konkurence). Byť se tam objevuje jen ve formě dvou krátkých zmínek, fakt to tam být nemuselo. Zbytek je ale super. Autorka nešetřila popisem toho, co Miranda předváděla a jak byla Andrea vyřízená, a je pravda, že především na tom ta kniha stojí. To jsem od ní očekávala a to tam bylo, takže jsem v tomto směru maximálně uspokojená.... celý text
Tentokrát to vyjde!
2015,
Gilles Legardinier
Snažila jsem se asi čtyři měsíce, ale nakonec to nešlo a někdy za polovinou putovala kniha zpátky do knihovny. Nic trapnějšího jsem snad ještě nečetla a to nebyl jediný problém. Neuvěřitelně mě iritovalo, jak autor zdržuje, protože ke všemu musí vymyslet dvacet "vtipných" přirovnání nebo metafor. Až do půlky této tlusté knihy (druhou zhodnotit nemůžu) končí každá druhá kapitola odhodláním, že "teď už se teda ale fakt pomstim" - a zase nic, radši přes tři strany popisuje, jak si kočka olizuje nohu, a co všechno to znamená, co to v hlavní hrdince vyvolává, blablabla. Kapitola čekání na tajného ctitele na nádraží by se dala shrnout do jedné holé věty (navrhuji "Nepřišel."). No a hlavní hrdinka je naprosto otravná domýšlivá kráva a jednu bych jí lípla, jen co by otevřela tlamu. Přejete si, aby jí konečně něco vyšlo, protože jinak si opět sedne na pohovku a začne se litovat, samozřejmě formou kaskády hloupých přirovnání - "to, co se mi právě teď stalo, je stejný, jako kdybyste.... nebo jako kdybyste... anebo taky jako kdybyste...."). Asi takhle: na každý stránce jsem se modlila, aby aspoň nějaká informace byla podaná NORMÁLNĚ a bez příměrů.... celý text
Obyčejné nemoci neobyčejných
2001,
Hans Bankl
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla o nemocech a smrti slavných. Je neuvěřitelně podrobná, informace jdou do hloubky, jsou tu i doslovné přepisy pitevních nálezů. Přesně to já v knihách tohoto typu hledám. Nekompromisní detailnost, která je zároveň dobře stravitelná.... celý text
Jak zemřeli
1993,
Emanuel Vlček
Opravdu detailní, ale pro někoho možná až příliš odborné popisy nálezů z kosterních pozůstatků. Na textu je poznat, že to nepsal žádný spisovatel, jsou to prostě zápisky antropologa, ale to mi ani trochu nevadí. Za mě rozhodně zajímavé.... celý text
Jiná Gabriela Koukalová
2018,
Martin Moravec
Po přečtení knihy je mi Gabriela o dost bližší, protože je to normální holka jako já, která má kromě biatlonu samé obyčejné, lidské starosti. Je skvělé, že v knize šla do detailů a nenechávala nic nakousnuté. Nejen co se týká zákulisí biatlonu, ale i soukromí. Jsem teď naštvaná na plno lidí v jejím okolí, na rodiče, na bývalé trenéry, na ty blbky z týmu (zažívala jsem v ženském kolektivu podobné věci jako ona). Co se týká jí samotné, rezonuje se mnou její odvaha (např. nepodala ruku nějakému řediteli svazu či kdo to byl) a soucítím s ní ohledně nízkého sebevědomí. Díky ní jsem došla k definitivnímu poznání, že člověk může mít sebevíc vybudované jméno a stejně se nebude cítit dostatečně kompetentní, pokud nevěří sám sobě. Spousta z nás pořád čeká, až bude NĚKDO, ale ve skutečnosti bysme si připadali jako NIKDO, i kdybysme dostali Nobelovku (nebo zlato z mistrovství světa, že jo). To jsem zatím já a to je zatím i Gabriela. No ale ještě by mě zajímalo, jak doktoři vyndali tu lžičku, protože jsem očekávala operaci, ale nepadlo tam o ní ani slovo. "Jen" tři hvězdy dávám proto, že mě kniha bavila tak nějak průměrně - neobtěžovala mě, ale ani jsem z ní nebyla nadšená. Prostě průměr.... celý text
Naše milá Sisi
2010,
Gabriele Praschl-Bichler
Informačně velmi hodnotná kniha je plná Žofiiných dopisů (které zůstávaly dlouhou dobu neobjeveny), takže mě až tak nebavila, ale přesto si zaslouží čtyři hvězdy. Dozvěděla jsem se totiž věci, které zásadním způsobem upravily můj dosavadní pohled na Sisi a Žofii. Podle knihy bylo skoro všechno jinak, hlavně co se týká zažité představy Žofie coby zlé tchyně a Sisi v roli nešťastné snachy. Vlastně veškeré dosud vydané životopisy jsou údajně snůškou historických omylů. A nejvíc mě zklamalo, že za to ve velké míře může samotná Sisi, která prý po smrti Žofie nepochopitelně začala trousit nepravdy o tom, jak to mezi nimi bylo. Nebo že by někdo její slova překroutil? Dost mě mrzí, že úplnou pravdu se už asi nedozvíme.... celý text
Marie Terezie: Soukromý život panovnice
2010,
Hannes Etzlstorfer
Kniha je podle mě špatně pojmenovaná, protože rozhodně nepojednává jen o soukromí Marie Terezie, jak jsem se bláhově těšila. Naopak na nějaké intimní detaily je dost chudá. Zajímalo by mě třeba téma hygieny, těhotenství, porodů, tloušťky Marie Terezie, taky mi chybělo něco o její nenávisti k prostitutkám. Tohle je prostě jen životopis, nezachází do těch zajímavých podrobností. Místy mě to bavilo, místy ne (prostě jsem čekala na nějaké ty soukromé záležitosti, ale moc jsem se nedočkala).... celý text
Sisi - moderní žena
2007,
Sigrid-Maria Größing
Je zajímavé, že když jsem chtěla napsat hodnocení k téhle knize, nemohla jsem si vzpomenout na nic význačného. Zanechala na mě zcela průměrný dojem. Celkem dobře se četla, některé kapitoly mě bavily víc (Alžběta - supermodelka), některé míň (Nesplněný sen o cirkusové jezdkyni). Prostě průměr.... celý text