Covenant
přečtené 1118
Neználkovy příhody
2003,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Mám doma knihu, kde je na obálce balón a líbí se mi víc. Ty kresby jsou opravdu veselé a krásné. Ty jediné si taky pamatuji z dětských let a to, že jsme měli doma knihu růžovou, tedy třetí díl. Když jsem před lety tu nově zakoupenou četl dceři, zjistil jsem, že opravdu človíčkové žijí v "nádherném" socialismu, kde je příliš mravokárců. Člověk si to, ale nesmí tak brát. Je blbost nečíst věci, jen proto, že s nimi nesouhlasíme. Máme snad svůj rozum a utřídíme si myšlenky podle sebe. Na druhou stranu, byla kniha určena dětem a zcela určitě byla záměrně pojatá tímto způsobem. Mě se, ale její obsah nijak nedotkl, když si jí nepamatuji. Mám v hlavě pouze černobílou loutkovou pohádku (snad z čertíka Bertíka), kde Neználek bourá tím automobilem na sirup a na špagátech letí kamsi do někam. A taky ten Všeználek - už tenkrát mi přišel protivnej. Málo lidí má rádo ty, co je neustále poučují. A co se týče knihy, tak Neználek na rým SLUNCE, vymyslel aspoň OBLUNCE a básník nic. Maloval lépe jak malíř a dokud se človíčkové smáli karikaturám ostatních, bylo vše vpořádku, atd. Takže Neználek, ač prezentovaný jako hlupák, byl vlastně docela nadaný. A na závěr bych chtěl podotknout, že mě to bavilo víc, než dceru (samozřejmě se jí, ale líbily obrázky) a tak jsem další díl už nesháněl. Třeba to nakonec bude číst ona dětem svým a bude se jí kniha líbit až v dospělosti. EDIT: Po nějakém tom roce jsem zavítal do zdejších komentářů a musím se opravit a uznat, že jsem chyboval, jak správně píše Medunkavera. Rým na Slunce není Oblunce, ale mohl by být, že? :-) Básník si také přeci jenom něco broukal, ale Neználek stejně u mě vede. Správné znění je takto: "Tak a teď si vymysli rým na slovo slunce," řekl Květík. "Blunce," odpověděl Neználek. "Blunce?" podivil se Květík. "Copak je vůbec takové slovo?" "A není?" "Samozřejmě že ne." "Tak tedy žblunce." "A co je to, žblunce?" divil se znovu Květík. "No přece když něco spadne do vody, tak to žblunce," vysvětloval Neználek. "Hlouposti!" řekl Květík. "Žádné takovéhle slovo není. Musíš hledat slova, která doopravdy jsou, a ne si je vymýšlet." "A když nemůžu to druhé slovo najít?" "V tom případě nemáš k básnictví vlohy." "Tak si vymysli ty nějaký rým," povídá Neználek. "Okamžíček," souhlasil Květík. Zastavil se uprostřed pokoje, zkřížil ruce na prsou, naklonil hlavu a začal přemýšlet. Pak zdvihl hlavu vzhůru, koukal do stropu a přemýšlel dál. Potom se vzal za bradu, díval se na podlahu a zase přemýšlel. Když už to všechno zkusil, začal chodit po pokoji a tiše si brumlal: "Slunce-vlunce, dlunce, mlunce, plunce, klunce . . ." Dlouho si tak brumlal a najednou řekl: "Fuj! Co je tohle za slovo? Nejspíš nemá žádný rým."... celý text
Robinson Crusoe
1975,
Daniel Defoe
Povinná četba na základní škole. A jedna z prvních, které jsem vůbec četl a dočetl... Je to cca 25let, přesto nemám chuť číst jí znovu. Ne snad proto, že byla povinná, ale protože bylo natočeno tolik filmů na toto téma, že jsem tímto příběhem přehlcen...... celý text
Krása nesmírná
1984,
Irina Karnauchovová (p)
Když jsem tuto knihu začal dceři číst s tím, že teď uslyší něco úžasného, jelikož si to tak z dětství pamatuji, po několika stránkách jsem usínal sám. Všechny pohádky jsou těžce repetitivní. Všechno je tam měděné, stříbrné a zlaté. Pořád dokola. Kdyby šlo jen o to, že je to v každé pohádce, ale ono je to v jedné pohádce několikrát. Takže z pěkné pohádky na pár stránek je kolos jen proto, že jde bohatýr do světa, udělá tam pár roztodivných skutků, dostane za to nějakou měděnou věc, jde dál, tam je měděné království s měděnou překážkou a když jí překoná, dostane za to měděnou buchtu - jenomže pak nastane zvrat a něco se mu stane. A tak jde do světa druhý bohatýr. Udělá pár roztodivných skutků, dostane za to nějakou stříbrnou věc, jde dál.............. no prostě dokud nepřijde ten třetí, myslím (už je to nějaký pátek, co jsem to četl). Nuda k ukousání. Proč se mi to jako malému líbilo? Je to prosté. Kvůli obrázkům a bizarní brutalitě. To bylo asi poprvé co jsem četl pohádky o tom, kde se sekali hlavy apod. Je to subjektivní hodnocení, ale dceru to taky moc nebralo. Vlastně si vyžádala pohádky jiné...... celý text
Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky
1988,
Ljuba Štíplová
Jestli byl v dětství nějaký komiks, co se mi líbil tolik, že mi utkvěl v paměti, pak je to právě tento. Na škole v přírodě ho měl spolužák. Naštěstí to nebyl žádný lakomec a půjčoval ho skoro všem. Co si pamatuji, tak tento komiks se četl opravdu sám a tak putoval z ruky do ruky. Chtěl bych ho ještě někdy vidět, protože když jsem kupoval dceři čtyřlístek, zíral jsem, jak jsou příběhy stupidní. Byli dřív také takové a viděl jsem to dětskýma očima, nebo byly lepší?... celý text