boxas
přečtené 1275
V jeho stínu
2022,
Audrey Blake
Knihu jsem našla na Databázi vlastně náhodou a jsem za to velice ráda. Příběh nevšední mladé ženy, která měla tu smůlu, že žila ve špatné době a zajímala se o chirurgii, což bylo pro tehdejší Anglii něco nepředstavitelného. Co na tom, že věděla o svém oboru víc než mnozí rádoby zkušení doktoři, co na tom, že její rozhodnost, znalosti, empatii a odvahu by jí mohli závidět? Byla jen žena...... celý text
Kuchařka Stařenky Oggové
2001,
Terry Pratchett
Pro ty, kteří mají rádi Zeměplochu je tato knížka dobrá volba. Pobaví se, zavzpomínají nejen na Stařenku Oggovou, ale i na svoje další oblíbené hrdiny a navíc se jistě pokusí aspoň něco maličko podle uvedených receptů vyrobit. I když třeba zrovna já si asi troufnu jen na Knihovníkův banán... No a ti, kteří na tuhle zvláštní kuchařku narazili jen náhodou, mohou alespoň zkusit podle ní něco uvařit. Pro začátek třeba ten výše zmíněný KNIHOVNÍKŮV BANÁN "Je velmi nezpůsobné komentovat druh a původ osoby, se kterou mluvíte. Proto „Takže vy jste skřet?“ nebo „A jak dlouho už máte tu čest být trollem?“ vám jen těžko pomohou prolomit ledy společenské konverzace. Ze stejných důvodů je dobře nedbat faktu, že knihovník Neviditelné univerzity je orangutan, což je brmbrmducké slovo, které znamená „v žádném případě opice“. Velmi pečlivě a zodpovědně si prohlédl svou sbírku receptů a pak nám nabídl jeden ze svých nejoblíbenějších, který zní takto: „Ook.“ Nebo, pro ty, kdož nerozumějí lidoopštině: Vezměte (si) jeden banán."... celý text
Fialový poustevník
1977,
Ota Pavel
Ta nádherná čeština! Tak skvěle psalo jen velice málo našich autorů - vedle Oty Pavla snad jen Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Jan Werich a snad ještě tak jeden dva autoři - autorky. A hotovo. Je to radost číst. Ptám se: Umí takhle někdo psát ještě dnes?... celý text
Pověsti a vyprávěnky z Boskovic
1995,
Miroslava Minxová
Existuje spousta lepších a mnohem lépe zpracovaných pověstí o nejrůznějších koutech naší země, ale upřímně řečeno, pro nás, kteří máme rádi Boskovicko, Kunštátsko, Moravský kras, Drahanskou vrchovinu a vůbec celý tento nádherný kus ČR, má tato útlá knížka svoji (značnou) přidanou hodnotu. A proto ta jedna či dvě hvězdičky navíc.... celý text
Zajímavé časy
1998,
Terry Pratchett
Skvěle jsem se bavila! A Mrakoplaš i Barbar Cohen se definitivně zařadili mezi moje nejoblíbenější, hned vedle Bábi Zlopočasné a desátníka Karotky Rudykopalssona. Rozhodně jeden z nejlepších dílů Úžasné Zeměplochy! Posuďte sami: Rozhlédl se (Cohen) po ostatních členech hordy. Každý muž slabě přikývl. "Tak dobrá, mládenci," řekl tiše. "A teď do toho." "Ehm co mám dělat?" zeptal se pan Čabajka. "Mysli na něco, co tě vždycky hodně namíchne. Aby se ti začala vařit krev! Představ si, že v řadách nepřítele je všechno, co nenávidíš." "Ředitelé škol," řekl pan Čabajka. "Výborně." "Tělocvikáři!" vykřikl pan Čabajka. "Jasně." "Žáci, kteří žvýkají!" zasípal pan Čabajka. "Koukněte na něj, už mu jde z uší pára," upozorňoval Cohen. "První v posmrtným životě počká na ostatní u brány. Vpřed!" A co toto: "No, tak teda, já se z toho snad po-" začal Bleskový. "Seznam, pane Podrsi, jen slova uvedená na seznamu," zvýšil hlas pan Čabajka. "Poslyšte, skláním se před vašimi zkušenostmi, když se jedná o to, projít drsnou divočinou, ale tohle je civilizace a vy musíte používat ta správná slova. Prosím!" "Radši dělej, co ti říká, Bleskovej," přikývl Cohen. Se špatně skrývanou nechutí vylovil Podrs z kapsy kus papíru a rozložil ho. ",Do háje'?" řekl. "Co to má bejt? A co má bejt tady to ,sakva, sakva' nebo ,i Čermáka!'?" "To jsou civilizované kletby," vysvětloval pan Čabajka. "No, tak ty si můžeš vzít a -" "Jak?" zeptal se pan Čabajka a pozvedl prst. "Můžeš si je nacpat do -" "Jak?" "Klidně si je -" "Jak?" Podrs zavřel oči a zaťal pěsti. "Do háje, sakva, i s Čermákem!" zařval. "Výborně," pochválil ho pan Čabajka. "To bylo mnohem lepší."... celý text
Poslední hrdina
2003,
Terry Pratchett
Tak to bylo opravdu moc pěkné dobrodružství Terryho Pratchetta, jakož i všech zúčastněných. Moc se mi to líbilo. Vtipné hlášky a postřehy promíchané trochou filozofie, mytologie, historie, mystiky a především názorem, že když už tedy je to mládí v ... tak že by měl člověk odejít jako hrdina. Co je tedy nejdůležitější? No jasně! Nejdůležitější je mít po ruce nějakého minstrela (barda, zpěváka, loutnistu atd. atd.), který naše velké činy zaznamená pro příští věky! A o tom, vážení, je Poslední hrdina! Budou mi chybět. Nejen Barbar Cohen, ale i ostatní - Bláznivý Humoš, Cucák Vilda, alias Šílený Vil, Caleb Rozparovač, Bleskový Podrs, prostě celá ta partička starých nahluchlých dědků, co si říká Stříbrná horda. I když kdo ví, jak to s nimi takhle blízko Cori Celesti vlastně dopadlo... Aspoň kousek: Cucák Vilda zasunul bez dalšího slova roubík na původní místo. „Takovej za groš kudla,“ zabručel, „a dokonce ani nemá harfu. Co je to za pitomýho barda, kerej nemá ani harfu? Akorát tuhle malou dřevěnou věcičku, co vypadá, jako dyš rozřízneš hrnec. To je ale blbej nápad!“ „Tomu se řiká loutna,“ vysvětloval huhlavě Caleb s pusou plnou mrože. „Soževonoto? Loupna?“ „LOUTNA, HUMOŠI!“ „Jasně že sem loupil!“ „Ale houby, to je na zpívání písniček. Dámám,“ nedal se odradit Caleb. „Jako vo kytkách a tak. Romantika, chápeš?“ Horda ten výraz znala, i když činnost, kterou obsahoval, byla mimo hranice jejích pestrých a zaměstnaných životů. „Je úžasný, co taková písnička se ženskejma udělá,“ zamyslel se Caleb. „No, teda řeknu vám, že v době, když sem byl já mladej,“ vrtěl hlavou Bleskový Podrs, „tak když si někdo chtěl získat zájem nějaký holky, musel svýmu nejhoršímu nepříteli useknout tentononc a dát jí to darem.“ „Sože vy to furt?“ „POVÍDÁM, ŽE ZA MEJCH ČASŮ SI MUSEL SVÝMU NEJHORŠÍMU NEPŘÍTELI USEKNOUT PINDIPÁSKA A DÁT JÍ HO!“ „Jo, no jo! Máš recht, romantika je úžasná věc!“ přikyvoval spokojeně Humoš.... celý text
Poslední kontinent
1999,
Terry Pratchett
Nějakou chvíli mi sice trvalo, než jsem se ve všech těch časových a prostorových rovinách zorientovala, ale humor Terryho Pratchetta si mě rychle podmanil. A překlad Jana Kantůrka je jedním slovem dokonalý! Posuďte sami: "Mrakoplaš opatrně strčil do pirohu. Ten se odrazil od okraje misky. Takže co... Jedl už párky v rohlíku Kolika Aťsepicnu, i to legračně barevné staré vejce Ku-li-k’e- sana alias Spáchám čestné harakiri. A přežil, i když ta doba zahrnovala několik minut, kdy doufal, že umře. Jedl Lobsang Kohl-ikeův podezřelý kus-kus, pil příšerný čaj s máslem z jačího tuku, který mu podal Kolikrampa Nechť-nikdy-nejsem-osvícen, a přinutil se polknout i Koli Kolikssonův příšerný morgasbord. Pokoušel se nepřežvykovat ty kousky příšerného velrybího tuku, kterým ho uctil K’ilok Nechť-mě-nakopají-do-mé-vlastní-ledové-díry (při té vzpomínce se mu žaludek začal znovu bouřit - konec konců je jasné, že je něco jiného rozporcovat mrtvou velrybu, již moře vyplavilo na pláž, a něco jiného nechat ji na pláži ležet tak dlouho, dokud sama od sebe nevybuchne a nerozletí se na kousky o velikosti sousta.) A co se týče zeleného piva, které vyráběl a prodával Che-Goliqua Ať-polknu-otrávenou-šipku-z-vlastní-foukačky... Všechny ty věci jedl a pil."... celý text