borsalino_csfd přečtené 139

Dokud voda neskončí 2022, Abhejali Bernardová

Fakt jsem si čtení užil, kniha je čtivá a pro mě velmi zajímavá, navíc obohacená o QR kódy, takže si přeplavby netřeba jen představovat, ale lze je i vidět. Pro mě je hlavně zajímavé pracovat s myšlenkami v hlavě a z druhé strany, kdy myšlenky poslechnout. Měl jsem problémy z plavání s ramenem, občas se ozve. Občas hlava říká, raději toho nech, doma v teple mu bude líp... ale někdy může být taková rada správná :D Velmi inspirativní čtení, které bych doporučil určitě všem dálkovým plavcům.... celý text

Rádio v mrazáku 2022, Jana Hanušová

Se zkušeností s hospicem Cesty domů mi knížka připadá taková povědomá, vzpomínky, které není třeba hodnotit nebo se vymezovat, stačí si je poslechnout. A že třeba byla skutečnost kdysi jiná? A co má být. Když vzpomínka udělá radost, je cenná.... celý text

Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení 2022, Martin Moravec

Velmi zajímavý nákuk pod pokličku vyšetřovatelů, řešící nejtěžší zločiny. Na to musí mít člověk náturu, aby to nenosil v hlavě a nezačal třeba chlastat. Knížka vyznívá hodně kladně, mě by zajímaly i neúspěchy; ne proto, abych policii nějak pranýřoval, ale jednoduše ze zvědavosti a poučení. Z opačné strany jsem se od srdce zasmál při vyšetřování vykradeného sklepa "Kdo věděl, že zavařujete"? :DDD... celý text

Stasiland - Příběhy ze země za berlínskou zdí 2013, Anna Funder

Zajímavě pojaté téma života v NDR z pohledu bývalých agentů Stasi a jejich obětí. Jde spíše o takové reportáže než klasickou knihou faktu, tak jsem si musel zvykat na autorčin styl. Většina případů je dost příšerných a úplně děsivá byla ta důslednost, která asi našemu STB chyběla, naštěstí. Nutno podotknout, že Mielke budoval Stasi podle ruského vzoru, se vším negativním a až do konce svého života ani na chvilku nezapochyboval.... celý text

Carlos - konec jednoho mýtu - honba za Šakalem 1995, Wilhelm Dietl

Kniha, která nepřináší nic nového, kromě toho, že bez skrupulí mluví o Carlosovi jako o zbabělci a vrahovi.

Mezinárodní terorismus 1997, Luigi Bonanate

Pro mě úplně zmatené, přeskakování z jednoho do druhého, dokonce ani teroristické útoky, které znám z jiných knih, jsem tady nepochopil a vůbec nejhorší mi připadl styl psaní, který si libuje v komplikovaných větách plných chytrých slov.... celý text

Mnichov. Jeden den v září 2006, Simon Reeve

Rád připouštím, že mě kniha opravdu dostala, jak dobře a maximálně objektivně je kniha napsána. Nepracuje s masakrem jako s izolovanou událostí, ale zasazuje ji do celkového kontextu celé, velmi složité problematiky vztahu Izraele a Palestiny. Upřímně, naprosto mě odrovnalo počínání Němců, ať již totálně amatérské realizaci akce samotné (počet teroristů, chybějící vybavení, absence vysílaček, střelci vzájemně proti sobě...), tak následné očividné lhaní ve snaze zamést stopy po dobu dvaceti let, kdy v podstatě náhodou v roce 1992 vdovy získaly první část dokumentace a německá vláda už něco přiznat musela. Následně soudní tahanice, německá strategie o promlčení zločinů a další oddalování a mlžení, je dalším německým svinstvem, které je až neuvěřitelné. Závěr knihy je do jisté míry smířlivý, ovšem realita je stále spíše opačná.... celý text

Sedm katů z Mnichova 2009, Mario Puzo

Literární jednohubka ze začátku kariéry Maria Puza. Kniha má přímočarý děj, spád a napětí, na druhou stranu je hlavní hrdina trochu jako agent 007, tak je třeba být mírně shovívavý. Ale vypravěčský um je znát.... celý text

Soud posledního odvolání 1968, Erle Stanley Gardner

Překvapivě, vzhledem k datu napsání (1952), stále aktuální kniha, ve které autor přechází od ukázek příběhů lidí, kteří byli protiprávně či bezdůvodně uznáni vinnými z vážných zločinů (a kterým pomocí institutu Soudu posledního odvolání mohli účinně pomoci) k obecným příčinám a důvodům. A těch pohledů je celá řada. Velkou kapitolou je samotná práce policie, která má přinést maximum objektivních důkazů, ale nikoli vynucených nebo získaných například výměnou za jinou službu. Na druhou stranu mají mít policisté snahu stálého vzdělávání, trestněprávního, vědeckého a mají být za svou službu, při které mnohdy nasazují svůj život, náležitě odměňováni, ovšem nikoli plošně, ale přísně individuálně. Mají mít uznání společnosti i finanční jistoty, aby odolávali "svodům" zločinců. Druhým pohledem je celková od-politizace celé soudní i policejní mašinérie, včetně politických tlaků na statistiky, které jsou dobré třeba v basketbalu, ale v této oblasti buď vedou k dalšímu tlaku například na policii, která je pak tlačena do situace nutně "někoho sebrat" nebo dochází k překvalifikovávání trestných činů, čímž se uměle statistiky vylepšují. Nikoli zanedbatelnou roli v tom hraje dosazování "svých" věrných, známých, straníků, podporovatelů do vedení různých úřadů, ovšem s jejich chabou odbornou znalostí, což instituce poškozuje či úplně paralyzuje. Neméně zajímavé téma kniha přináší i v oblasti trestu a vězeňství, kam máme dojem, že je místo, kam zločinci putují, ale je to spíše místo, ze kterého zločinci přicházejí a druhý mylný dojem je, že pořádný "flastr" zločince napraví. Víc zdí, betonu, mříží naši společnost bezpečnější neudělají a určité velké procento zločinců lze vrátit zpět do společnosti. Zabývá se taky populismem a veřejným míněním, což mě už v roce 1952 trochu překvapilo a je to, jako kdybych četl dnešní zprávy (příklad: dojde k sérii loupeží na benzínových pumpách, veřejné mínění je pobouřeno a žádá, aby se "něco" stalo, načež nějaký politik se chopí situace a začne slibovat či prosazovat tvrdý zákon, takže pak za takový delikt dostane zločinec třeba deset let. Politik si mne ruce, je šance, že bude znovu zvolen, veřejné mínění má dojem, jak jsme to zločincům "spočítali". Garder se na to dívá i z druhého pohledu - čemu to pomůže? Zásadně vzrostou náklady na vězeňství, s délkou trestu rostou náklady, z člověka se může stát kovaný zločinec. Vzniká z toho nesmysl, protože rozhodují amatéři, kteří o problému trestu a práva nemají ani ponětí a sledují jen svůj zájem na znovuzvolení. Kniha má další hromadu zajímavých úvah a opravdu mě překvapilo, jak je aktuální. Mimochodem: https://www.csfd.cz/film/108849-dobrodruzstvi-kriminalistiky/448902-posledni-odvolani/prehled/... celý text

Můj strýček Oswald 2002, Roald Dahl

Knížka přímo připravená na pláž u moře, lehká, vtipná, lehce erotická. Větší nebezpečí při jejím čtení hrozilo od slunce, abych nebyl na škvarek, protože odlepit se od knížky dá hodně práce :-)... celý text

Šakal-tajné války Iljiče Ramíreze Sáncheze zvaného Carlos alias Šakal 2000, John Follain

O Carlosovi jsem toho dosud mnoho nevěděl. Myslel jsem, že šlo o idealistu v boji za palestinskou věc, který využíval terorismus k dosažení tohoto cíle. Své chabé znalosti jsem zásadně rozšířil, abych zjistil, že Carlos je jen zákeřný zbabělec, který se zaštiťoval řečmi o světové revoluci, ale fakticky mu byly ideje ukradené a páchal atentáty pro diktátory, kteří mu za tyto služby platili. Hodit granát do obchodu s lidmi není žádné hrdinství, ale čirá zbabělost. Bohužel kromě zbabělosti oplývá egoismem, megalomanstvím, vztekem a neschopností sebereflexe či přijetí jakékoli kritiky. Proto taky mnoho jeho akcí skončilo naprostým fiaskem (naštěstí). Nakonec se u soudu snažil procpat slabinami demokracie, protože měl strach z basy a trestu... Velmi výstižně to pojmenoval právní zástupce obětí, který řekl, že čekal buď přiznání revolucionáře nebo napadání justice, ale nakonec že se hájil jako zloděj slepic (na což mu nahrál sám Carlos, když o sobě prohlásil, že není žádný obyčejný zloděj, co ukradl slepici). Jeho konec rozhodně urychlil pád SSSR a východního bloku, který mu již přestal poskytovat zázemí, krytí, zbraně, ale i změna světového kurzu, kdy i Sýrie či Írán se chtěli dostat z mezinárodní izolace a najednou byl pro všechny jen přítěží, protože byli na seznamu zemí podporujících mezinárodní terorismus. Nakonec skončil v Súdánu a brzy se i pro ně stal zbytečným a v podstatě ho předali francouzům. Nemile mě překvapila neschopnost všech francouzských tajných služeb, které se různě přetahovaly, ale až do osmdesátých let Carlose prakticky nehledaly. Ani Carlosovo zajetí nebyla žádná velkolepá akce, pouze si ho vyzvedli. Věřím, že se francouzi poplácávali po ramenou, dělali přehlídky a ve všech vystoupenich zveličovali své zásluhy, jak to tak bývá... Kniha je docela čtivá, vyžaduje však základní znalosti vztahů a konfliktů na Blízkém východě, jména a vazby ideových vůdců a diktátorů, různých organizací a jejich odnoží OOP, Fatah, LFOP, FOP, změna v postoji Arafata, dialogy s Clintonem, Hizballáh... a konečně i zeměpisné znalosti.... celý text

Tři minuty do soudného dne 2017, Joe Navarro

Natrefil jsem na tuto knihu prakticky omylem a musím přiznat, že mě dostala, a to hned z několika pohledů. Především z pohledu přípravy a vedení rozhovorů, kdy Navarro musel vážit různá slova a podle různých nonverbálních projevů a odpovědí, které ovšem byly často jen mezi řádky, směrovat další rozhovor. I když mi furt vrtá hlavou, že při své genialitě Rod Ramsay celkem dost dlouho a opakovaně strkal hlavu do oprátky a věděl, že mluví s agentem FBI a že za prodej nejtajnějších dokumentů rusákům ho může čekat jen sakramentsky dlouhý trest. Dokonce ani žádným způsobem nevyjednával. Z druhého pohledu je až neuvěřitelné, že celá akce nakonec skončila úspěchem a Rod byl zatčen. Místy jsem se chytal za hlavu, když vyšetřování v podstatě záměrně brzdily různé americké tajné služby, které místo vzájemné dohody a maximální spolupráce vedoucí k zastavení prodeje tajných dokumentů, řešily kompetence, různé osobní antipatie, dávná bebíčka, uraženou ješitnost a všechny další blbosti a trvalo to dva roky, než problém nabral směr a prioritu. Dva roky v období studené války? To je sakra hodně. Moc by mě zajímalo, zda na americké straně za tuto kolosální neschopnost a ohrožení celého NATO nesl odpovědnost anebo se to byrokraticky zametlo pod koberec. Neméně zajímavý je však i šlendrián při nakládání s tajnými dokumenty, v podstatě nehlídaný proces nahlížení do nejtajnějších strategických válečných dokumentů a kompletně proces jejich skartace, doplněná partou mimořádně neschopných strážných, kteří snad podlehli pocitu, že jsou v práci na ozdobu. Možná všichni podlehli vlastní propagandě, že rus a východní blok je technologicky a vojensky sto let za opicemi, takže kdyby přišlo na válku, stačilo by trochu zadupat a hliněný obr by se rozpadl, ať už o plánech NATO ví cokoli. Takhle, v celém případu se z pohledu zločinců "šťastně" potkalo všechno, co se potkat mělo. Klika byla, že se východní blok rozpadal a že Andropov, Gorbačov nebo kdo nebyl úplný psychopat a nerozpoutal válku, protože jak by to dopadlo, ví jen čert. 36 let v base je pro Ramseye je pořádný flastr a lítost není na místě. Nicméně tajně doufám, že došlo od té doby k poučení a ke zlepšení zabezpečení...... celý text

Gaunery nemám rád 2001, Miroslav Antl

Knížka už trpí datem jejího napsání, od té doby se mnoho změnilo, byť gauneři byli, jsou a budou, nicméně metody se poněkud změnily. Na druhou stranu mě zaujala myšlenka, proč vlastně zločinec má nárok na advokáta ex-offo, ale poškozený ne, když si ho ekonomicky nemůže dovolit? Rozhodně pár zajímavých momentů v knížce najdete a taky je to takový návrat do divokých devadesátek...... celý text

Vražda pro zlatého muže 1969, Václav Erben

Milé počtení na dovolenou, kapitán Exner se tak trochu poflakuje, ale za tím zdánlivým flákáníčkem běží mazané vyšetřování. Príma knížka.

Porota 2003, John Grisham

Nevěřil jsem, že bych to někdy u knihy pana Grishama napsal, ale jsem rád, že je konec. Mám plné zuby superhrdinů, ještě chybělo, že Marlee relaxovala při konstruování raketoplánu, což hravě stihla mezi studiem bengálštiny a trasplantacemi mozků mimozemských bytostí na Marsu. Naštěstí je hlavní zlý muž dílem naivní, dílem praštěný pavlačí a dílem upovídaný, takže se to nahrávkami na smeč jen hemží. Myslím, že největší trest jsem dostal já sám...... celý text

Poklad byzantského kupce / Bláznova smrt 1986, Václav Erben

Mé první setkání s knižním kapitánem Exnerem a musím říci, že mě baví. Hlavně z počátku příběh vypadá jako tlachání starých tet a nic moc nikam zdánlivě nespěje. A od půlky začíná být knížka jako sněhová koule a ke konci určitě odhalíte pachatele, ale je to moc milé a oddechové čtení.... celý text

Rána pod pás 1981, Antonín Winter

Tak tohle mě bavilo, nejdřív trochu zamotané, pak příběh v příběhu a nakonec zajímavé vyústění. Nedoceněný autor detektivek.

Případ Pelikán 2010, John Grisham

Trochu překombinované a je to škoda, námět nebyl vůbec špatný. Nu což, zkusím další knížku...

Vyvolávač deště 1997, John Grisham

Tak na tuhle Grishamovku jsem se moc těšil, už proto, že znám film, který se mi velmi líbí a byl jsem zvědavý, jaká je knížka. Byl jsem hodně překvapený, jak se film držel předlohy v podstatě od A do Z (což je u filmu Firma nedá říci ani vzdáleně). Samozřejmě kniha je bohatší, lépe jsem pochopil jednání postav a jednotlivé dějové linky. Knížka má asi jednu nevýhodu, že ji lze jen obtížně odložit, šel jsem spát až ve tři ráno...... celý text

Poslední vůle 1999, John Grisham

Docela zajímavý námět, který fungoval tak do dvou třetin a pak mi připadlo, že si s tím Grisham nevěděl rady a skončilo to tak jako neslaně nemastně. Vypravěč je výborný, ale tato kniha mi moc nesedla.... celý text