BojácnéKuře
přečtené 289
Cestovatelka
2017,
Alexandra Bracken
Druhý díl mě rozhodně bavil více než ten první. Bylo zde mnohem více akce a nečekaných, překvapivých zvratů. Jak bylo na konci prvního dílu naznačeno, Etta a Nicholas byli po většinu knihy rozděleni. Absence jejich romantické linky mi ale vůbec nevadila, protože mě už ani v první knize jejich láska nijak nezasáhla. Každý z nich se pohyboval v jiném prostředí a řešil jiné problémy, což mi vyhovovalo více - mohla jsem je oba poznat spíš jako individuální osobnosti než jako pár. Ettu a její příběh jsem si užila více. Setkání s Trny a jejím otcem Henrym bylo moc dojemné, Etta si zasloužila konečně někam patřit a cítít se chtěná. Líbilo se mi, jak se Etta od první knihy změnila - byla více statečná, odhodlaná, sebevědomá. Nicholas mi z nějakého důvodu jako postava vůbec neseděl. Celý druhý díl vedl jakési své vnitřní morální bitvy, což mělo za následek jeho unáhlená a nelogická rozhodnutí. Netvrdím, že byl nudnou postavou, jen mě jeho vnitřní boj prostě moc nezajímal. Co se týče vedlejších postav - ohledně Sophie mám pořád smíšené pocity. Vím, že si prošla spoustou nepříjemných věcí a jednoduše touží být jen svobodná, ale to neospravedlňuje to, jak se chová k ostatním. Li Min mi k srdci nijak nepřirostla a je mi to celkem líto. Kdyby s ní bylo více scén, určitě by to bylo jinak. Julian Ironwood byl příjemným překvapením, líbily se mi jeho cesty s Ettou a jsem ráda, že nedošlo k nějakému trapnému milostnému trojúhelníku. A samozřejmě pražská čarodějnice Belladonna - ta byla naprosto skvělá. Má nejoblíbenější postava je jednoznačně Rose Lindenová a samozřejmě také Henry Hemlock. Jejich příběh a vztah mi přišel více fascinující než Etty a Nicholase a to jsme z něj dostali jen malé střípky. Chtěla bych spíše číst o tom, co mladá Rose zažívala po smrti svých rodičů, jak se učila o cestování se svým dědečkem (to mi připomnělo jednu z vedlejších postav z první knihy - jejího strýce Hasana a jeho ženu Samaru. S Hasanem je tam snad jen pár kapitol a o Samaře pouze zmínka, ale to stačilo k tomu, aby mě více zajímal jejich vztah s Rose), co všechno zažila s Henrym a Trny, a nebo jak se jí podařilo zradit Ironwoody a dostat se do neznámé budoucnosti. Rose je jedna z těch postav, která není ani dobrá, ale ani zlá. Dělá to, co je nutné, aby dosáhla svých cílů, je ochotná se všeho vzdát a schopná zacházet i do extrémů. To ale neznamená, že svých činů nelituje. Je to hodně komplikovaná osobnost, u které nikdy nevím, co udělá, a přesně o takových postavách mě baví číst, protože se s nimi nikdy nenudím. Rosein vztah s Ettou je značně složitý, ale byla jsem ráda, že Etta své matce na konci knihy alespoň porozuměla, i když ne přímo odpustila. Ettin otec Henry Hemlock byl skvělý. Vždycky jsem se na scény s ním těšila a přišlo mi sladké, jak se choval k Ettě a že si k sobě našli cestu také skrz hudbu. S koncem jsem byla hodně spokojená, jinak bych ho asi ani nechtěla.... celý text
